Jan Urban: Hledání neomylného vůdce jako nejkratší cesta k diktatuře
KOMENTÁŘ. Československo, blahé paměti, mělo – ne kvůli demokracii, ale vzhledem ke své vrozené národnostní pluralitě – ústavně zakotvený princip zákazu majorizace. Ten si v ideálním světě vlastně automaticky vynucoval diskusi, kompromisy a především hledání společných řešení. Nikdo si po pádu komunistického režimu asi nepřipouštěl, že mohou vzniknout politické strany s výhradním soustředěním a programem etnické odluky, jejichž jediným zájmem bude jakýkoliv kompromis a dohody blokovat.
Jenomže bez dohadování není dohody, a tak netrvalo ani rok, a z toho, co původně bylo jen výkřiky malé menšiny, se na slovenské straně stala mainstreamová „politika“ a „národní program“. Právní puritanismus spolu s nedostatkem představivosti první polistopadové politické garnitury si nedokázaly představit ani omezení komunistické strany, natož etnických politických stran.
Co se stalo, stalo se. Dnes to vypadá, že odmítání jednat a hledat společná řešení se stalo populistickým svatým grálem, kterému postupně propadli téměř všichni lidé z politické branže.
Politika se proměnila v marketingové ohlupování masy s voličským právem, naslouchající jen agresívnímu odmítání hledání jakýchkoliv společných řešení…
Při pohledu na výsledný chaos, neslušnost a bezideovost současné české politické nediskuse se však nelze vyhnout pocitu, že myšlenková chudoba čerstvě postkomunistických národovců jako by z oka vypadla tehdejším prodavačům údajné pravicovosti a ještě údajnějších úspěchů „ekonomických reforem“.
Dnešní populisté jsou jen následovníky polistopadových populistů všech barev. Z možnosti demokracie se v posledních třiceti letech postupně vytratila potřeba právního státu, nezávislých institucí a médií, nepodléhajících moci politicky napojených oligarchů.
Politika se proměnila v marketingové ohlupování masy s voličským právem, naslouchající jen agresívnímu odmítání hledání jakýchkoliv společných řešení v nejlepším zájmu země a státu.
Nobelovka pro Klause?
Je jen nedostatečnou útěchou, že velmi podobnou krizí hodnot a způsobů komunikace věcí veřejných v současnosti prochází i mnohem starší a zkušenější demokracie. Ano, tato „epidemie bolševismu“ v posledních dvaceti letech zachvátila prakticky celý demokratický svět.
Vyznačuje se hlavně přesvědčením, že k dosažení většiny jsou povoleny jakékoliv marketingové triky, propagace radikálních nesmyslů, lži a manipulace. Názory omezující moc jsou označeny za hlavní zdroj potíží, a velmi brzy za nepřátelské a škodlivé pro společnost.
A jako vždy v minulosti se ve znejistělé době objevuje neomylný vůdce – spasitel, obklopený výhradně stále hloupějšími a cyničtějšími přitakávači. Je to nejkratší cesta k diktatuře a násilí, jakou historie poznala.
Z Klause zbyla jen ve světě i doma vysmívaná extrémní proputinovská figurka pověstného zloděje per.
České společnosti, z komunistického režimu ve své většině až drogově závislé na ideologických výkladech čehokoliv, nemohly na začátku devadesátých let neučarovat pseudopravicové řeči o ne-li světovém, tak přinejmenším evropském premianství „naší ekonomické reformy“.
Čeští novináři se tehdy dokonce naivně předháněli v odhadech, kdy tehdejší „pravicový“ premiér Václav Klaus konečně obdrží Nobelovu cenu za ekonomii. Dnes jsou „devadesátky“ po zásluze symbolem prorůstání ekonomiky a politiky s organizovaným zločinem a tehdejší „reforma“ synonymem pro rozkrádání.
Z Klause zbyla jen ve světě i doma vysmívaná extrémní proputinovská figurka pověstného zloděje per. Pozdější „levicová“ alternativa Miloše Zemana jenom převzala korupcí prolezlý systém a prohlásila ho za svůj.
Nová šlechta
Dodnes se přitom najde řada i mladších ekonomů, kteří jsou přesvědčeni, že „odstátnění ekonomiky“ na počátku devadesátých let prostě nešlo udělat jinak. Argumentují podobností procesů a výsledků v ostatních postkomunistických zemích.
Hlásal se trh bez omezení a mezi zasvěcenými insidery potřeba vytvořit rychle a za každou cenu moci oddanou „novou šlechtu“.
Jedině poctivé by ovšem bylo porovnat českou „reformu“ se skutečně promyšlenou a tvrdě řízenou poválečnou ekonomickou reformou v západním Německu, spojovanou se jménem letitého ministra hospodářství a pozdějšího kancléře Spolkové republiky Ludwiga Erharda.
Chybějící kapitál byl získáván ze zisku a jen částečně z půjček Marshallova plánu. Deficit základního kapitálu byl ale nahrazován především osvojováním nejmodernějších technologií a důrazem na výzkum a vývoj. Za pouhých deset let (1950–1960) se export Spolkové republiky zvýšil čtyřiapůlkrát. Hrubý národní produkt vzrostl třikrát.
Už v roce 1950 byl reálný příjem obyvatel vyšší než před válkou. Neexistovalo ovšem české „tunelování“ ani politiky schvalované „půjčky“ domácích bank, mizející v nenávratnu. Fungovaly právní stát a justice, dohlížející na rovné podmínky podnikání.
Nacismem poničené společnosti byl nabídnut nový sjednocující cíl „sociálně tržního hospodářství“. Naopak u nás neexistoval nikdo, kdo by alespoň pro přechodné období nabízel sjednocující ekonomickou vizi.
Hlásal se trh bez omezení a mezi zasvěcenými insidery potřeba vytvořit rychle a za každou cenu moci oddanou „novou šlechtu“. Dnes se jí říká oligarchové. Ti čeští mezitím poznali, že si z politiků mohou udělat jen servisní sluhy, anebo se učí v politice sami hrát. O zbytek se postaraly sociální sítě.
Dnešní Česká republika kromě zahraničních vztahů nezná a nemá politiku jako veřejnou službu. Nemá silné politické strany s jasnou vizí a programem. Konstatovat, že jde o kombinaci dědictví neumětelství polistopadových garnitur, posilované změnou společenské komunikace v důsledku nástupu internetu a sociálních sítí, už nestačí.
Příklad německé, o právní stát opřené poválečné hospodářské a společenské reformy ukazuje, že z jakékoliv krize může pomoci aktivizace zájmu společenství o věci veřejné. Zbytek je otázkou důvěry. Máme však alespoň trochu důvěryhodné politiky, kteří by dokázali spotřebou zlenivělou většinu přesvědčit?
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Diktátoři Ruska a Číny se mohou usmívat. Trump se postará
Tomáš Kopečný: Příměří, pokud nastane, využije Rusko k přípravě na válku proti Západu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
Konečně jsem si přečetl reálný,dá se říct pravdivý článek jak to tady probíhá od,,sametové,,revoluce……👏👏👏tleskám pisateli tohoto článku a reálných úvah
Velmi trefne popsano. Nejsem si jisty kolik % obyvatel cr tomu rozumi. Snad vice nez si myslim. Vzdy jsem si myslel ze zakladem je pravni stat . Zadne strany ani hnuti ho nemohou nahradit. Klaus se Zemanem bohuzel teto zemi spise uskodili nez pomohli.
On je tu trochu problém v tom, že vlastně celá Velká sametová byla provedena v rozporu s právem socialistického Československa a i další kroky, jako např. privatizace, také. Dost neštěstí bylo i trvání na „právní kontinuitě“ s totalitním režimem, z čehož vznikaly takové prasečiny jako „zbytkové tresty“ pro politické vězně minulého režimu. A v podstatě to téměř stoprocentně zablokovalo možnost potrestání socialistických soudců za jejich zločiny, což se ještě dnes negativně promítá do stavu naší justice.
Takže potom se nedivte, že když má justice takovou pověst, jakou získala onou „kontinuitou“ s totalitním režimem, že je tím narušena i prestiž „právního státu“.
Pane, to snad nemyslíte vážně, že jsme komunismus měli svrhnout v rámci dodržování komunistických zákonů! Pokud by se opravdu dodržovaly ty vaše totalitní zákony, měli bychom tady dodnes nejenom komunismus, ale zajisté i nacismus! Používáte tady stejnou demagogii jako slovenský estébák Bábiš.
Já si to rozhodně nemyslím, ale někteří oponenti Klause a spol. v podstatě z této ideje vycházejí.
COž je samozřejmě blábol. To, že se oháníš slovem „kontinuita“ opravdu ale opravdu neznamená, že se legislativa po krachu komunistického režimu nezačala okamžitě a radikální měnit. Začala.
Začala se sice měnit legislativa, ale ani vysloveně zločinné komunistické zákony nepřestaly pro dobu komunismu platit. Což je rozdíl oproti třeba Norimberskému procesu, který nacistické papaláše soudil i za aktivity, které byly v souladu s nacistickým „právem“. Kdyby se totiž takto, jak se u nás přistupovalo ke komunistické legislativě, přistupovalo k legislativě nacistické, tak by nebylo možné odsoudit ani vedení koncentráků, ani další nacistické zločince.
Což jsou samozřejmě jen tvoje fantasmagorie. Avšak oceňuji, žes dostal rozum a uznal, že ten tvůj blábol o velké privatizaci je zcestný. Ostatně i s tou revolucí to bylo přesně opačně. Jediný kdo nedodržoval vlastní zákony byli právě bolševici. Evidentně netušíš o čem byla Charta 77.
O čem byla Charta 77 vím, ostatně jsem ji i podepsal. Byť pozdě a před odplatou režimu mě zachránila právě Velká Sametová.
Nicméně soudy např. udělovaly „zbytkové tresty“ disidentům, u nichž část jejich aktivit, za něž byli pronásledováni za komunistů, shledávali „kriminálními“ a brali tyto tresty jako „správné“. Např. šíření Lidových novin spadalo pod rank „Nedovolené podnikání“, které uvedené soudy braly jako obecnou kriminalitu.
Jinak doporučuji článek Jana Urbana (jako první tč. 18.12. 12:30) o tom, jak soudruzi a soudružky z policie a justice šikanovali bývalou disidentku. To je přesně ona „právní kontinuita“ s totalitním komunistickým režime, kterou nám Havel a spol. zaneplešili právní řád a přinejmenším Klaus se proti tomu ohrazoval.
Prostě, za „právní stát“ můžete označit jakoukoli totalitu (i třeba nacistické Německo), která jede podle vlastních (zločinných) zákonů. A v případě nějakých, i pozitivních, změn v takovém státě jde (naštěstí) takovýto „právní stát“ do kélu, což se, bohužel, u nás po Velké Sametové nestalo a negativní následky přetrvávají dodnes.
Rechtsstaat jako „vláda zákona“, alternativně „“,stav práva, „stát spravedlnosti“ nebo „stát založený na spravedlnosti a integritě“. Znamená to, že každý podléhá ústavnímu zákonu a jím nadřazeným!!!, zejména vlády.je výkon moci omezen ústavním zákonem . zdůrazňováním toho, co je spravedlivé (tj. koncept morální správnosti založený na etice , racionalitě) . , zákon , přirozené právo , náboženství nebo spravedlnost ). Jde tedy o opak vrchnostnosti s-prosté většiny PARLAMENTářů při změny zákonů ješ jsou i mezi-národními smlouvama nad NACIonalistickým zákonem a teda výce neš méně ústavními !!! Stejně jako rospuštění sněmovny ješ ústava jinak vydí úplně jinak neš SUVERÉN ješ jí doščesně ad hoc mnění zákenem s ústavní většinou kdykoliv jemu vhod chaloupku otáčí k lesu KoZa VCHODema a proRUSkému DEinformacnímu IVANovy zády !!!!
„Přirozené právo“ je ovšem problém vzhledem k tomu, že není nijak definováno. A v souvislostí se svým světonázorem si pod ním každý představuje cosi jiného.
Naprostý souhlas.
Trh nepokřivený různými omezeními a demokracie skutečná, tedy bez jakéhokoli přívlastku, jsou také vize. A na rozdíl od těch omezení a přívlastků jsou to vize jednoznačně pozitivní
S vaší ideologickou proklamací nemám problém, chyba je však ve vaší naprosté nekonkrétnosti odtržené od reality.
Trh znamená trh a nic nad tím, jen sledování dodržování pravidel. Demokracie znamená demokracii, ne „lidovou demokracii“, ne „liberální demokracii“, ne progresívní demokracii“ ne „demokracii s ochranou menšin“ (atd.).
Souhlasím s autorem!
Tak.
A co včil s tím.
Mnohé se nepovedlo v privatizaci, hlavně přechod na méně energeticky náročnou ekonomiku, vytvoření nových kapitalistů, bylo v rozporu s celou právní strukturou i z R-U.Ruská berlička v podobě levných energetických surovin skončila, bude to mít zákonitě tvrdé dopady,které mohou být větší jak po roce 1989.Zůstává záhadou,jak se Německo vypořádá s ekonomickou krizí. Výhled na příští rok ,když je p.prezident Pavel původně generálem a předseda vlády p.Fiala profesorem politologie ,to je přímá cestou do krizových jevů,které republiku nepostihly od 30 let dvacátého století. Rád bych se mýlil.
Bohužel dost ahistorické hodnocení. Ono opravdu nelze srovnávat poválečné Německo s 90. roky. V roce 1945 žili lidé, kteří pamatovali normální demokracii, normální „kapitalismus“, společnost byla převážně křesťanská. Anolagie může být jen s tápajícími lidmi, vyšlými z dlouholetého kriminálu. A do toho ještě vichřice liberalistického neomarxismu a stěhování národů.
Bohužel to je do značné míry pravda. I když občas jsem se docela dobře pobavil, například při představě Klause s Nobelovou cenou! To už by tu Nobelovku za ekonomii mohl dostat i slovenský estébák Bábiš, který rozumí ekonomii jako koza petrželi!
Ti nemnozí tenkrát u“vesla“pochopili,že krást tak podle zákonů.Vytvořili si parlament,dílem z všehoschopných a dílem z blbých a poslušných.A jednali.Vytvořlii zákony a normy na míru a zhasli.Převedli státní peníze z centra do pochybných privátních bank které po splnění úkolu zbankrotovaly.Nechali zlikvidovat zahraničními kapitálovými skupinami pro ně konkurenční podniky,nechali rozprodat základní ekonomické atributy nutné k fungování každého státu,včetně vody a surovin.Zbavili stát vnější a vnitřní bezpečnosti,zlikvidovali armádu a vojenskou ekonomiku.No a my ostatní?Nejsme bez viny.Sledovali jsme to většinou jako sportovní utkání,mnozí i s pobavením a především s trestuhodnou lhostejností.Aniž jsme tušili,že to budeme právě my tady dole,kteří tu akci těch nahoře budou platit.Nestěžujme si!My totiž nejsme plnohodnotný národ a tento stát není náš.Na rozdíl od těch vzpomínaných Němců.
Skvělý komentář Jana Urbana. Bylo by lze doložit, že tito dva exoti dost poškodili republiku. Šlo o patologické NARCISE s rysy psychopatie. Nechme je v klidu odejít, resp. si jich vůbec nevšímat. Škod napáchali na několik životů. Jejich zájem bylo nasytit EGO, zájem republiky byl neviditelný.
jsme schopni si uvědomit zmar a promarnění jedinečné šance od roku 89 se vrátit k autentické demokracii a kultuře v diskusi , která by vyvedla společnost z nechutností , které do současnosti sledujeme na politické scéně.
Jiří Stejskale, též si nejsem jistý kolik % obyvatel čr si uvědomuje a chápe souvislosti realit od r. 1945/8 do 1989 . Toto neštěstí ovlivnilo a bylo „podhoubím“ pro následující vývoj společnosti do současnosti.
Petr Pithart má pravdu / Národ sobě/ , nejsou zodpovězeny otázky od mladého H.G. Schauera. Jan Urban je pravda sama.
Na rovinu, tady zas někdo neví o čem píše. Erhard byl liberál. Jeho reforma spočívala v rychlém uvolňování cenových regulací a dalších makroekonomických restrikcí daných válkou a následnou spojeneckou okupací a pak v měnové reformě. A v tomto ohledu je ještě československá ekonomická reforma stejně úspěšná jako ta poválečná německá. Došlo k rychlému odstranění komunistických cenových regulací a koruna se rychle stala konvertibilní a velmi úspěšnou měnou. Korupci při privatizaci jaksi s poválečným Německem srovnávat nelze, protože Němci tehdy jaksi neměli co privatizovat. U nás zůstalo u koryta spousta bývalých komoušů v Německu zase spousta bývalých nácků. To, že se klaus momentálně chová jako rusácká onuce jaksi nic nemění na tom, že především kroky jeho nástupce, tedy pozdějšího čučkaře zemana, měly fatální dopad jak na ekonomiku (prorůstání ekonomické korupce a politiky nejen při čučkařových privatizacích) tak na společnost. Nemluvě samozřejmě o tom, že i čučkař se choval a chová jako rusácká onuce.
Ad „tvrdé řízení“. Jediný kdo si po válce na demokratickém západě zavedl „tvrdě řízenou“ ekonomiku byli Britové … a podle toho taky dopadli. To jejich tvrdé řízení skončilo totálním úpadkem britského strojírenství.
Každý kandidát na politika by měl projít psychiatrickým vyšetřením a měl by mu být vydán kandidátský průkaz tak jako voličský průkaz by měl dostat jen ten,kdo zná základní věci z Ústavy ČR.Řidičský průkaz také nedostane každý,ale jen ten,kdo prokáže nějaké znalosti.Jinak se všichni řítíme do katastrofy,že nám vládnout budou blázni.
Možnosti zneužití jsou příliš velké.
MMCH, občas navrhuji, že přístuo k volbám by měl být podmíněn správným vypočtením příkladu „na dvě na sebe navazující trojčlenky“. Asi by drasticky klesly hlasy pro strany příznivé EU. IQ test by asi taky udělal na tomto poli dost drsný masakr.
Když jsme před 35 lety bořili komunistiký systém netušili jsme, že jdeme z deště pod okap. Překabátění komunisté dál zůstali u moci a otočili nás z Východu na Západ. Vše dělali jen proto, aby se udrželi u moci. Husákova vláda byla výsledkem vlivu SSSR. Dnešní vláda je výsledkem vlivu amerických globalistů a opětovnou snahou ovládnou Českou politiku. Na rozdíl od SSSR k tomu nepotřebovali tanky ale neomezené kapitálové zdroje. Za ty si koupili dnešní vlastizrádnou vládu. Proč ani po 78 letech od II. svět. války nemůžeme být sami sebou a necháme se ovládat cizími mocnostmi. Souvisí to z povahou národa, který nemá vlastní hrdost, za to má vždy dostatek kolaborantů, kteří jsou ochotni s cizí mocí spolupracovat.
V době, kdy jsme my činili trochu naivní pokus o zlidštění socialismu, předchůdci současné vládní garnitury EU (a těsně po našem vstupu byli v jejím vedení i přímí účastníci) bojovali na barikádách za zavedení stalinského či maoistického socialismu v Evropě, což se jim daří právě v současné době, bohužel pro nás.
Jediná rozumná reakce na tento jev je odchod z EU.
Nikdo vás pod ten okap nezavedl, většina v ČR se pod něj postavila sama, svobodně a dobrovolně. Na tom není nic složitého.🙂 Nikdo nás neovládá. Jsme sami sebou. U voleb si každý hodí hlas podle své libosti.
Skoro polovina voličů v ČR dá ve volbách hlas prolhanému exkomunistovi, donašeči StB a pobírači všemožných i nemožných dotací. To má být vzor morálky?😂 Všechny strany jsou levicové, protože nerozdávat bezpracné peníze za nic na dluh je smrtící. To má být vzor poctivosti? 😂
Svoboda a demokracie nemohou za to, že většina obyvatel ČR není chytrá. 🙂 Lhát a svádět vinu na „ty druhé“ je nejubožejší vlastností Čechů“.👎🙂
Nebyla to většina, ale menšina z počtu oprávněných voličů. A před referendem šířil i „veřejnoprávní“ média desinformaci od snad Sládkovců, že pokud se nesejde dost hlasů, bude referendum neplatné (jak je tomu u jiných tuzemských referend). Asi na to také dost lidí naletělo a zůstali doma.
Vítejte v demokracii, protože právě v ní se toto nutně děje. Právě proto že se opakovaně, každé 4 roky konají volby , musí politické strany pro voliče nabízet líbivé programy, právě proto musí nabízet lídry (vůdce) – aby právě je lidé v těch volbách volili.
A když už si tu moc na ty 4 roky vyhrají, tak si jí pochopitelně chtějí využit naplno, nemají přece důvod s „těmi jinými stranami „, které tyhle volby prohrály, uzavírat kompromisy.
Ovšem pak taky musí počítat s tím, že po těch 4 letech budou další volby, příjde zase nová jiná vláda, ani ta nebude dělat s nimi kompromisy, ale ta zase řadu jejích opatření zruší a nastaví se pro sebe nová..
Tohle jsou prostě pravidla současné demokracie.
Není to samozřejmě ideální, ale to už říkal Churchill, že všechny jiné politické systémy které známe mohou být i horší.
**napsal jsem líbivé, nikoliv populistické. Ono jde totiž o to, že různé strany se obracejí k různým skupinám voličům.
Jasně, jsou třeba sociálně slabé skupiny, kteří volí proto že jim ta strana líbí že jim hned, v tom svém svém volebním období, „něco dá“ a něco rychle vyřeší.
Ale pak jsou i jiné skupiny, které se spokojí se slibem, že jim ta vláda v tom svém volebním období ještě něco vezme (tj. zvýší daně, odvody, poplatky), a řešit se bude pomalu. S tím že prý – se ten pozitivní výsledek dostaví, až za několik desetiletí..
Jenomže – a jak to můžeme rekapitulovat už dnes, po více než 30 letech, ani tyto „ty tehdy správné strany“ své sliby splnit nedokázaly..
Takže, mají je voliči volit znovu, nebo zkusit zase nějaké úplně nové?