Jan Urban: Česko, země nepostižitelných soudců i státních zástupců
KOMENTÁŘ. Zkuste si to představit. Jste nespravedlivě obžalován, můžete strávit i měsíce ve vazbě, případ je pastvou pro bulvár, který vás předem odsoudí, přijdete o zaměstnání a rodinu, přijdou i zdravotní problémy. A nakonec to z vůle justice vyřeší jeden omluvný dopis…
S prokletím „vadného úředního postupu“ se vládcové a vlády potýkají od nepaměti. V nekritizovatelných režimech všech dob monarcha nebo generální tajemník a všichni jejich lidé byli nedotknutelní a ze svojí funkce neomylní – a tedy nemohli za žádných okolností udělat chybu a způsobit škodu.
V demokratických zřízeních, opírajících se o rovnost před zákonem víc než o vůli Boží či vedoucí úlohu strany se historicky prosadil poněkud alibistický princip, kterým zodpovědnost za jakoukoliv škodu, zapříčiněnou oním „vadným úředním postupem“, na sebe v naprosté většině případů přebírá stát.
Ten se pak teprve může (ale nemusí) rozhodnout, zda bude způsobenou škodu vymáhat po konkrétním viníkovi.
Teoreticky by o tom měl rozhodnout soud. Ve společenstvích, jako je to naše, kde se z poddanské přihrbenosti právo a pravidla běžně ohýbají podle potřeb a přání mocných, můžeme na jasná, jednoznačná a férová rozhodnutí často zapomenout.
Přímá zodpovědnost
Přitom ve staré Číně už před nějakými dvěma tisíci let velmi dobře sloužilo jednoduché pravidlo. Všichni státní úředníci a soudci museli projít sítem velmi tvrdých zkoušek a nakonec je na konkrétní místo musel doporučit a schválit jejich budoucí nadřízený. Ten pak měl doživotní zodpovědnost za jejich výkon v úřadě či na soudě. A pokud jejich chráněnec pochybil a způsobil škodu, museli oba opustit svoje funkce.
Nejde o spolehnutí se na právo a rovnost před zákonem, ale o to, jak zaplatit všeho schopné advokáty s kontakty na ty správné soudce…
Zřejmě nikdo v popsané historii nevymyslel lepší pojistku osobní zodpovědnosti držitelů byrokratické a soudní moci. Zkouším si představit, jakou spoušť by tohle jednoduché a dva tisíce let staré opatření způsobilo v dnešní české státní správě, politice a, nedej Bože, v justici.
Nebo vzpomeňme na dvacet let odkladů přijetí služebního zákona přes neustálé urgence Evropské unie. Skutečná depolitizace státní správy dodnes nefunguje.
Polovina odškodněna
V posledních letech se na ministerstvo spravedlnosti s žádostí o odškodnění za chybný anebo dokonce protizákonný postup justice obrací stabilně kolem tří tisíc lidí ročně. Je to strašné číslo.
Ministerstvo po mnoha obstrukcích vyhoví tak polovině. Zahrnuje nejrůznější prohřešky a porušení zákona – od nepřiměřené délky soudního řízení či nesprávného úředního postupu samotných soudů k trestnímu stíhání osob, které nakonec vůbec nebyly soudy shledány vinnými a jejich trestní stíhání tak nemělo být vůbec zahajováno. „Chyby“ exekutorů, nezákonné vazby, ale i profesní selhání soudců či státních zástupců.
Podle serveru Česká justice výrazně narůstá i částka, kterou musí daňoví poplatníci za chybný postup justice zaplatit. Jestliže v roce 2007 uznalo ministerstvo spravedlnosti náhrady za vadný úřední postup ve výši padesáti milionů, pak v roce 2022 už to bylo sto padesát tři milionů a v loňském roce dokonce čtyři sta padesát sedm milionů korun.
Celé dvě třetiny přitom musely být vyplaceny za nepřiměřenou délku soudních řízení, tedy za neodvolatelné pochybení justice samotné. Ale, samozřejmě, pokud se budete zajímat o to, kdo ze soudních funkcionářů, případně policistů nebo státních zástupců, byl za těch sto milionů postižen a jak se bude podílet na jejich splácení, nedozvíte se nic. Zaplatí to, jako vždy, němý daňový poplatník.
Pro podrobnější analýzu by bylo jistě nutné vzít do úvahy i pověstné soudní případy, kdy se před soud dostanou prominentní obžalovaní s nejlepšími trestními obhájci a skvělými kontakty uvnitř justice.
Vzpomeňme na duchaprosté přiznání protřelého praktika a kdysi dokonce premiéra Jiřího Paroubka, který v roce 2016 v novinovém rozhovoru prohlásil:
„Vždycky je dobré si najmout ty nejlepší advokáty, což já jsem udělal… Protože tady nejde jenom o paragrafy, ale také o kontakty na soudech a podobně.“ Rozumíte? Nejde o spolehnutí se na právo a rovnost před zákonem, ale o to, jak zaplatit všeho schopné advokáty s kontakty na ty správné soudce…
Tak se tedy omlouváme…
Moderní český stát nikdy nepochopil, že je pouhým prostředkem služby společnosti a zároveň zárukou jejích hodnot. Nezbavil se představy nadřazeného a chráněného postavení nad vším, co společnost dělá.
O zodpovědnosti osob vystupujících za stát to platí násobně. Justice se proto může zcela stavovsky bránit uznání svých pochybení, a o to více brání odškodňování obětí svých pochybení. Nejde jen o soudy, ale stejně tak o prakticky beztrestné státní zástupce a policisty. Nejviditelnější je to v rozhodování soudů o finančním odškodnění obětí jejich nesprávných či dokonce protizákonných rozhodnutí.
Soudní praxe totiž vůbec nebere v potaz potřebu potrestat zavinění zástupců státu a tedy státu jako takového. Naopak se tomu zásadně vyhýbá a přenáší zodpovědnost a povinnost prokázat újmu na oběti svých vlastních pochybení.
Výsledkem jsou v porovnání s praxí zahraničních soudů směšné finanční částky, které české soudy často po velmi dlouhých a opakovaných řízeních obětem přiznají. V naprosté většině známých případů soudy přiznaly částky do sto tisíce korun, tedy ani ne tři průměrné měsíční platy. A to je v porovnání s utrpením postižených prostě směšné.
Českým soudcům stačí pro odmítnutí nebo výrazné snížení částky za takzvanou nemajetnou újmu, když oběť dostane písemnou omluvu. Zkuste si to představit. Jste nespravedlivě obžalován, můžete strávit i měsíce ve vazbě, případ je pastvou pro bulvár, který vás předem odsoudí, přijdete o zaměstnání a rodinu, přijdou i zdravotní problémy – a nakonec to z vůle justice, která sama selhala, má vyřešit jeden omluvný dopis?
Písemná omluva za křivdu zaviněnou jménem státu nestačí. Pro zadostiučinění obětem a jako varování představitelům státní moci by bylo mnohem účinnější veřejné přiznání, publikované ve sdělovacích prostředcích spolu se jmény všech zodpovědných osob a jejich nadřízených.
Jako další krok by stát měl znásobit finanční odškodnění obětí a zároveň bez výjimek dodržovat zákonem uloženou povinnost vymáhat vyplacené náhrady od těch, kdo křivdu z úřední moci zavinili. Dnes platný zákon 82/1988 Sbírky, upravující takzvané regresní úhrady, je spíše fraškou na téma spravedlnost pro oběti. Soudce nebo státní zástupce je díky tomu prakticky nepostižitelný.
Teprve tehdy, až lidé, zaštiťující se úřední mocí, budou svým majetkem a kariérou ručit za svoje protiprávní jednání, může dojít ke změně.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Jan Urban: Donald Trump jako prorok změny. K horšímu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Vážený pane Urbane. Dík za Váš článek. Ukazuje, jak máme k demokracii ještě daleko. Soudní moc, velmi vágně v naší Ústavě popsaná odpovídá za řadu nedostatků v našem státě. Velmi se liší od moci soudní v USA. Podle mého soudu je nesmírně zastaralá (nezajímá ji prevence, zatímco prevence je v jiných oborech už samozřejmostí, protože tam funguje řízení jakosti).
Je neuvěřitelné, jak se soudci dělají nepostradatelnými, a tvrdí, že je jich málo, když honí případ od soudů dolních po ty horní a zase naopak, a to třeba několikrát po sobě. Je to na hanbu. Když v jiných oborech je snaha dělat vše správně už napoprvé. Při tom jsou nepostižitelní. A když potom ještě si začnou stěžovat, že mají nízké platy na to, aby soudili spravedlivě staví se občanovi vlasy hrůzou na hlavě.
Já si myslím, že v mnoha případech jsou na vině především špatné a zastaralé procesní předpisy (trestní řád), které umožnují procesním stranám a obhájcům obviněných soudní řízení zejména v hlavním líčení u soudů neúměrně protahovat a zdržovat. Ano potrestat, ale především zákonodárce a ty jež předpisy navrhují.
Slova, která by se měla tesat. 👍
Slova, která by měl mít každý státní zaměstnanec celý den na očích.
Občané ČR si nechali úředníky a politiky přerůst přes hlavu, zpanštět a velmi draze za tuto chybu platí. Tady vidím ten hlavní rozdíl mezi vyspělými státy světa, jako Švýcarsko, USA, apod. a nejšpinavější postkomunistickou IV. cenovou skupinou ČR. Stačí se podívat na čísla zákonů (82/1988) a smutné dědictví se rázem zjeví v plném světle.
Můžeme jenom závidět občanům jiných státu, kde vládnou zákony, právo i normální postihy za chyby, „padni komu padni“. Bohužel, slouhům v ČR ke spokojenosti stačí, když jim Dlužena Chcimírová a páv s udavačem č.25085, nebo Pětikolka rozdají bez práce a námahy pár pětek, aniž by si vůbec všimli, že už o nějakou pětku přišli, díky „všeobjímajícímu“ polofunkčnímu státu.🙂
Pokud ovšem narušíte „nezávislost soudů“, ozve se jekot až z Bruselu, viz Polsko a Maďarsko, které se snažily dostat z justice komunistické zločince.
Měla by být zavedena jednak osobní odpovědnost soudců i prokurátorů (tj. peníze za kompenzaci chyb a zlých úmyslů by nešly od daňového poplatníka, ale od nich samých) a současně nezávislý (na aparátu justice) orgán, který by ji posuzoval. Pomohla by asi i volba soudců a prokurátorů s tím, že do vyšších úrovní justice (pokud by tam zůstalo jmenování) by mohli projít jen ti, kteří v těch volbách opakovaně uspěli.
Dalším problémem je, že justice zdegenerovala do ryze samoúčelných rituálů, které nemají s hledáním spravedlnosti (ba ani objektivní skutečnosti) absolutně nic společného.
V minulém týdnu se na youtube kanálu badatele.net objevilo video, v němž provozovatel, pan Mareš, konzultuje možnost revidovat rozsudek nad Leopoldem Hilsnerem, jehož nevina byla jasně prokázána (a pan Mareš se na některých těchto aktivitách podílel). Z důvodu „justičních rituálů“ bude patrně tento nespravedlivý rozsudek naši justici zatěžovat dál.
Mimochodem, že ty filmy pana Mareše taky sleduji, on na konci vysvětluje. proč by se ta revize procesu s Hilsnerem nepovolila.
V čem je totiž ta podstata, ano, jistěže „tento nespravedlivý rozsudek bude historicky justici zatěžovat dál“ (stal se před více než sto lety, za císaře pána). Chybami se i společnost učí, (když chce) jak se zdokonalovat. Tudíž, snad pochopíte můj argument. Bylo by naprosto šílený požadavek, aby jakýkoliv režim (včetně toho našeho) pokaždé chtěl „bílit“ historii tím že bude revidovat všechny (všechny-nutno zdůraznit) , podle něj nespravedlivé soudní rozsudky od počátku vzniku toho státu (tedy třeba za několik set nebo i tisíc let )? To sám chápete, že by to bylo zcela absurdní požadavek.
Tudíž, ty právní možnosti žádosti o revize pravomocných rozsudků jsou směrem do hlubší historie silně omezeny – jak i pan Mareš říkal.
Stručné řečeno – jestli je dneska někdo nespravedlivě odsouzen, tak ať je mu ta revize procesu povolena vždycky. Dto pokud by l odsouzen za komunistického režimu, pokud tedy má zájem se o to soudit.
Ovšem žádost o revizi procesu pra-pra-pradědečka za Rakouska Uherska soudy nepříjmou skoro určitě.
A navíc, pokud jste sledoval výklad pana Mareše o Hilsnerovi podrobně, tak víte, že toho nakonec, v odvolacím procesu odsoudili za 2 sexuální vraždy, ale pan Mareš může (snad) prokázat nevinu pouze u jedné. U té druhé by se sice šlo odvolat na presumpci neviny a to že tehdy soud špatně zhodnotil tehdejší důkazy – ale jenom na to se revize soudu (obvykle) nepovoluje ani dneska,
Doporučil bych takové to jednoduché řešení. Pokud se nedaří a nebo nelze postihnout za chyby jednotlivé soudce, stačilo by tedy odečíst částku, kterou stát musel vyplatit pro nespravedlivě odsouzené a nebo jinak postižené občany, z rozpočtu ministerstva spravedlnosti. Byl by to sice efekt kolektivní viny, ale alespoň by to neplatili přímo daňoví poplatníci.
A co když k neodsouzení nedojde kvůli protiprávnímu jednání, ale proto, že soud zhodnotí důkazy jinak než státní zástupce?
Nejsme pravni stat,ve vetsine pripadech,bohuzel, je jak justice i policie zkorumpovana,jo moc a prachy,zvitezi nad spravedlivosti
V kapitalismu zcela běžný stav. Vládne policie a soudy, občan je štvanou zvěří, pokud nemá dostatek peněz, musí jít do basy. Bohatí sí koupí beztrestnost. US rozhoduje na politickou objednávku, občan nemá šanci.
Snůška nesmyslů a lží. Nakonec, nemusíte žít v kapitalismu, ještě je hodně socialistických zemí, Kuba, Venezuela, KLDR, … Chce to jenom přestat žvanit a konat.
Evidentně jste dodnes nepochopila funkci policie ani právního systému v demokratickém státě. Pokud neustále porušujete zákony, jste samozřejmě štvanou zvěří a to v každé zemi na světě, kde vládnou zákony a právo. Osobně si myslím, že většinu článků na zdejším serveru ani nečtete, pouze si přečtete titulek a jdete hned „zasvěceně“ komentovat. 🙂
Co by někdo chtěl,když Občanský zákoník říká jasně……zneužití práva……a poslanci zneužívají právo přece pořád.Jakmile se dozví co se jim nelíbí,hned mění zákon.A nemění ho z potřeb,ale proto,že se jim to najednou nehodí,když to někdo použije.
Zneužívání práva je také možné u samosoudců,proč se nepořizuje obrazový záznam z jednání,ale jen zvukový?Vše se přece dá poté přediktovat dle potřeb mocných v lokalitě.
Na spravedlnost zde není chuť.Největší podvodník a zloděj je totiž stát.A ten je také ten kdo nejvíc zneužívá právo a ohýbá ho.Vše by se totiž muselo nejprve opravit změnou volebního zákona.Volba zlodějů a podvodníků i když údajně demokraticky zvolených,bude zase jen volbou na zneužívání práva.
Osoby, které rozhodují v mimořádně závažných věcech jako jsou právě třeba trestní řízení a přitom nenesou jakoukoliv, byť marginální odpovědnost za taková rozhodnutí, tak jsou z podstaty věci mimořádně nebezpečné. Protože odpovědnost je základním kamenem zákonného a etického rozhodování. A když toto absentuje, tak to vypadá, jak to vypadá. Tento systém totální nezodpovědnosti je latentním zhoubným nádorem současného společenského zřízení.
Mohu Vás ubezpečit, pane Urbane, že ta Vaše poslední věta v Čechách NIKDY, NIKDY, NKDY platit nebude.
Velmi dobrý článek, ostudný stav zdejší zkorumpované justice je po 35 letech od konce komunismu opravdu nejen velkou ostudou, ale i jednou z věcí, která navyšuje popularitu všech populistů a extrémistů.
Naprosto souhlasím. A stát, kde místo svobody podnikání bují byrokracie, kde místo práva bují nepotismus, není hoden nazývat se demokratickým.
Bohužel, až příliš mnoho osob s hodnotami, pokřivenými komunismem, nadále soudí..
Je to úplně presné,nepostižitelní mocipáni,je třeba to změnit
Smutné čtení a ještě více pro postižené, hlavní je přece pro soudce jejich plat. O ten se dokáží rvát.
Hmotnou odpovědnost při selhání by stanovoval kdo? Vyšší soud ?
Variantou pro odpovědnější přísup žalobců(státních zástupců) by měla být jejich volitelnost. Například součást voleb do Senátu, popřípadě v rámci Krajských voleb.
Tedy obávam se, že to co pan Urban v závěru navrhuje, by byla větší revoluce než Listopad 89.
Totiž vymáhat vyplacenou náhradu škody od soudců či státních zástupců.
U soudce to nejde z principu, protože žádný zákon neporušuje. Jako státem stanovena autorita vyhlašuje v rozsudku svůj právní názor. když ho vyšsi instance zruší tak tím není určena soudcova vína, nemůže být ani potrestán ani platit náhradu škody. Je to prostě jeho jiný právní názor.
V případě státního zástupce by to sice teoreticky šlo, ten takovou vysokou ochranu jako soudce v Ústavě nemá. Ale problém je v tom že i on by se jistě proti vymožení té škody hájil ve svém procesu u soudu. Což by mohlo generovat prakticky nekonečnou řadu soudních procesů za sebou s různými právními výklady v téže věci.
Což je asi ten důvod proč sice na těm Západě sice přiznávají i vyšší náhrady škody, ale rozhodně je nevyžadují zaplatit ani od soudců ani od prokurátorů. I tam to zaplatí soudruh stát, ten má přece vždycky peněz dost,že?
Ano, zde si tu žijeme jako podaní novodobé, všehoschopné a nedotknutelné šlechty a vrchnosti 🤮🤮🤮. Bylo tomu někdy jinak?
pokud soudce někoho nespravedlivě odsoudí, měl by si odpykat stejný trest jako člověk co seděl nespravedlivě-tak i prokurátor co viděl nedostatky a podílel se na tom-a třeba i vyšetřovatel od policie
Souhlas. Vedlo by to ovšem k drsnému nedostatku soudců.