Jan Urban: Česká společnost nemá spojující téma ani autoritu. Zato problémy se vrší
KOMENTÁŘ. Střední Evropa se nikdy nenaučila spoléhat na vlastní občanskou společnost a dodnes putuje mezi touhou po vůdci a potřebou nepřítele. Skutečnou demokracii dialogu se zde vlastně nikdy nepodařilo ani nastartovat, a pouhá tři desetiletí svobody nestačila na vznik sebevědomé občanské společnosti, která by dokázala stavět mantinely politické kultury.
Když se zhruba na počátku 19. století začala rozšiřovat představa a instituce parlamentní demokracie, společenský dialog zahrnoval jen elitní, movitou a vzdělanou část společnosti. Zbytek společenství byl až do průmyslové revoluce stabilizován nedotknutelnou autoritou náboženství a o celospolečenské věci veřejné se vlastně nezajímal.
V průběhu 19. století se však radikálně proměnila struktura společnosti i jejího hospodářství. Raketově vzrostla vzdělanost i životní úroveň a parlamentní demokracie se ve většině Evropy prosadila jako jediný model reprezentace stále početnější části společnosti.
V této chvíli všechny problémy ještě přikrývá čas dovolených, válka na Ukrajině a české předsednictví v Radě Evropské unie. Dovolené i předsednictví skončí, a česká společnost bude tváří v tvář válce potřebovat skutečný dialog víc, než kdykoliv v minulosti.
Tento proces byl zakončen po první světové válce přiznáním volebního práva ženám. V té chvíli už ale společenský dialog z počátků parlamentní demokracie neexistoval. Jeho roli i v těch nejrozvinutějších společnostech s pouze střídavým úspěchem převzala symbióza parlamentu, politických stran a médií.
Nacionální společenství střední Evropy převzala narativ demokracie a parlamentarismu pokřiveně, výhradně jen jako nástroj k prosazení kolektivních „národních“ cílů. Potlačení občanských svobod, vycházejících z nedotknutelných práv občana bez ohledu na jeho mateřský jazyk pak od počátku omezilo možnost široké diskuze o problémech a cílech společenství. A tak už to zůstalo.
Úspěchy regionální mafie
Představme si společenský dialog jako malý vodotrysk, na jehož vrcholku poskakuje pingpongový míček sociálního smíru. Pokud vodotrysk funguje, míček se bez přestání pohybuje nahoru a dolů, ale nikdy nespadne.
V současné společnosti hlásající rovnost šancí a hlasů v přetlaku informací rozhoduje, bohužel, nepředvídatelnost emocí. V takové situaci má důstojnost zastupitelského systému a důvěryhodnost politiků jako zástupců komunity strategickou hodnotu. Určují, zda lidé pociťují sounáležitost a spoluodpovědnost za věci veřejné a zda se vůbec cítí zapojeni do společnosti a sdílejí její hodnoty.
Demokratický dialog, zahrnující všechny společenské skupiny, tedy i ty mimo politické strany, představuje spolu se sociálním smírem společenské bohatství. Je nejvyšší čas společnost oslovovat a naslouchat jí.
Pokud nefunguje – buďme skromnější – dialog alespoň většiny společnosti, parlament degeneruje ve vzájemné napadání a „politika“ pak nemůže dávat společnosti důvěru.
Bilance více než třiceti let formálního fungování české (středoevropské) parlamentní demokracie je v tomto ohledu více než rozporuplná. Začněme tím nejviditelnějším symbolem – ani více než třicet let nestačilo českému státu na dostavění tolik potřebné dálniční sítě a její propojení s Polskem a Rakouskem. A slibovaná rychlostní železnice, která má v Evropě brzy převzít velkou část pasažérů přetížené letecké dopravy? Nula.
K tomu nedůvěryhodná justice a státní zastupitelství, příliš často poklonkující politické moci i postkomunistickým sportovním bafuňářům. Společenské uznání a vzdělanost romské menšiny se nezlepšily a vyloučených lokalit spíše přibylo.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Zoufalá je bilance krajského uspořádání, které jen rozdělilo území státu mezi regionální mafie, propojující politické strany s kriminálním podsvětím. Praha, Brno, Ostrava, Ústí nad Labem, České Budějovice, Karlovy Vary, Liberec, Hradec Králové – co jméno, to korupční kauza zneužívání evropských fondů nebo manipulace veřejných zakázek.
Martin Půta, sám hejtman Libereckého kraje, to kdysi vystihl pěkným srovnáním: „Když se podívám do Saska, tak to je velké jako polovina České republiky a žádný mezistupeň jako kraje tam neexistuje. Čeká nás debata, kolik samostatných stupňů ČR potřebuje. Náklady na výkon samosprávy jsou poměrně vysoké.“
Jinak řečeno, ani snaha o decentralizaci a takzvanou krajskou samosprávu se v toxickém prostředí nekontrolované politické moci v České republice nepovedla.
Vzteklý Křeček a jinak nic
Komunistická diktatura zdegenerovala v obhajobu privilegií držitelů moci – a právě kvůli tomu padla. Polistopadový vývoj využil všechny nástroje a instituce politické demokracie pouze formálně, takže ta po více než třiceti letech funguje velmi podobně – jako systém obhajoby privilegií a zájmů držitelů moci.
Právě proto nemají parlamentní politické strany zájem řešit korupci a poškozování zájmů České republiky ze strany prezidenta Zemana a jeho spolupracovníků bez bezpečnostních prověrek. Právě proto trvá vyšetřování korupce politiků neúměrně dlouho a ve většině případů končí bez výsledku. Stačí dát politikům a soudcům nadstandardní platy.
Každoroční hodnocení Evropské komise o stavu justice se letos poprvé odvážilo použít alespoň trochu kritický tón. Situace české justice je ale podstatně horší a tento evropský pohled je zkreslený a idealizovaný.
V této chvíli nemá česká společnost propojující téma ani autoritu. Málo otevřená největší katolická církev, ani žádná jiná, nedokáže oslovit většinu společnosti morálním apelem. Za Otakara Motejla blahé paměti byla naděje, že úřad ombudsmana může získat morální renomé něčeho nad politikou. Dnešní šéf tohoto úřadu, politický vysloužilec Stanislav Křeček, kromě šíření nesnášenlivosti nedělá pro renomé tak potřebné instituce nic.
Demokracie dialogu je mnohem složitější než napodobování parlamentních rituálů demokracie. A sociální smír není jen výsledek vyjednávání o platech zaměstnanců. Ale chce to někdo slyšet?
V této chvíli všechny problémy ještě přikrývá čas dovolených, válka na Ukrajině a české předsednictví v Radě Evropské unie. Dovolené i předsednictví skončí, a česká společnost bude tváří v tvář válce potřebovat skutečný dialog víc, než kdykoliv v minulosti.
Zatím – a jenom zatím – se nic moc neděje. Ale přijde chvíle, kdy populistická a protofašistická opozice bude schopna převzít formálně parlamentní a „demokratickou“ cestou vládu v zemi. Stále tišší vládní koalice musí pochopit, že demokratický dialog, zahrnující všechny společenské skupiny, tedy i ty mimo politické strany, představuje spolu se sociálním smírem společenské bohatství. Je nejvyšší čas společnost oslovovat a naslouchat jí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Cattani Evropské unie? Praní špinavých peněz bude hlídat Italka
Ficovy čistky rok poté. Průvan ve slovenské státní správě v číslech a grafech
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
27 komentářů
„Občanskou společnost“ zdiskreditovali a diskreditují političtí aktivisté, snažící se zvrátit výsledky demokratických procesů (včetně voleb), případně provádějící nezákonné aktivity. I ta absence napojení na rakouskou a polskou dálniční síť je dána jejich aktivitami. Pokud by proti nim stát postupoval dostatečně rázně, už to bylo.
Justici totálně zdiskreditoval V. Havel, když potvrdil ve funkci všechny komunistické soudce, včetně vyslovených justičních vrahů. Fraška s dementní Brožovou – Polednovou to rozhodně nemohla zachránit.
Římskokatolická církev se tu diskreditovala celá staletí (ostatně výsledkem těchto jejích snah byly už husitské války). Od těch dob do současnosti tu jen kradla a podváděla (o tom jsou i církevní restituce).
Nové náboženství, klimakult, je našimi lidmi také vnímáno skepticky, zejména když vidí, jak se na tom nehorázně všichni členové této církve pakují na úkor společnosti. Přitom antropogennost současných změn klimatu nikdy nebyla vědecky prokázána, naopak „tvrdá fakta“ svědčí spíš proti. „Vědecký konsensus“ solárních baronů a přeprodejců emisních povolenek na tom nic nemění.
Úřad ombudsmana totálně zdiskreditovala soudružka Šabatová, dcera prominentní komunistické famílie. Její předkové tu řádili v 50. letech jako Černá ruka a ona zůstala věrná jejich odkazu. Oni bojovali proti „buržoasním živlům“, ona proti „rasistům“. Křeček dělá co může, aby tomuto úřadu vrátil alespoň trochu bývalé prestiže. Šabatová také způsobila, že se lidé budou bát tomuto úřadu dát větší pravomoci, protože předvedla zneužívání těch stávajících ke generování celospolečenských škod.
Věřím, že se autor se svými názory cítí mezi normálními lidmi jako kůl v plotě.
nesouhlasím ani s jednou větou vašeho příspěvku. Na současném stavu se nejvíce podepsaly podivné politické čachry vzniklé z opoziční smlouvy a jejích tehdejších mafiánských účastníků z obou stran. Váš pokus o vykroucení všech těch Klausů a Zemanů je falešný.
Je mi líto, vše, co jsem uvedl, je doložitelné. „Toleranční smlouvy“ se běžně používají i ve státech původní E12, takže nevidím důvod to vyčítat politikům našim. Respektive jeden důvod pro hněv je: bylo to poprvé v moderní historii tohoto státu, kdy ve vládě neseděl klerofašistický póvl.
A, MMCH, systém dvou stran (o něco takového se snad autoři oposmlouvy pokoušeli) mají i USA a Velká Británie
Stačilo napsat klerofašistický povl, zbytek je ztráta času vaše i nás ostatních.
A oni snad nejsou? Když vládli sami, škodili. Když přišli nacisté, pomáhali jim škodit. Když se k moci dostali komunisté, přelezli z nacistické řiti do komunistické a pomáhali škodit dál.
Pane Pergille váš elaborát plný nesmyslů, předsudků, ideologických klišé a falešného moralizování… snad jste si aspoň psychicky ulevil!?
To, co jsem napsal, je založeno na faktech, která se více-méně jednoznačně dají dohledat. Bohužel. Docela rád bych si stoupl na sviňskou kůži a sypal si popel na hlavu, že jsem napsal nepravdy, ale nějak to nejde.
Problémy se vrší, protože společnost blbne!
Problémy se vrší, protože EU blbne. Obávám se, že na kvadrát.
Smutná bilance „sametu“, bohužel pravdivá. Kupř. V (nejen) samosprávách si hrajeme si na transparentnost, ale nedodržujeme ani vlastní pravidla. A není dost Dědků, kteří by mladým prozradili stále platné, staré moudro: „Užíváš-li cizí hlavu, do vlastní si n…. – ukládej fekálie!“
Jan Urban je poslední člověk v této zemi, kterému ještě věřím. Je to smutné.
Velice fundovaný kritický názor na současný stav naší společnosti. Avšak nenabízí žádný směr ke změně. On totiž sociální smír i společenské bohatství je pouze idealistickou fikcí a podobný scénář se snažili nalézt i představitelé vlády jedné strany a říkali mu komunismus. Už dlouho žijeme v domněle svobodné a demokratické zemi. Jenže praktiky z té předchozí doby se neustále vracejí a jsou zažrané pod kůži možná i proto, že politika se roztříštila do příliš mnoha pseudohnutí a straniček, kde je počet členů tak nízký, že na veřejné mínění nemají žádný vliv. A protože jejich programy nejsou srozumitelné tak i angažovanost té veřejnosti je tristní. Proto také přestává sledovat vývoj. Každý má dost starostí sám se sebou, o cizí se nestará a ubírá se ke svojí rodině, svým zájmům a koníčkům. A podezřívám každého, kdo vstupuje do politiky, že ho vede hlavně možnost získat slávu a bohatství. Proto činnost takových lidí je klidná jak hladina rybníka, zatímco podvody se dělají pod vodou. Kontrola veškeré činnosti orgánů státní moci a volených zástupců je prakticky nulová. Parlament dále schvaluje nové a nové nesmyslné zákony, takže si z nich justice může vybírat, které konkrétně využije. A pokud vyžaduje společnost pružnost v těchto věcech, pak jednací systém záměrně všechno zpomaluje. Taky nevidím žádné světlo na konci tunelu, které by vedlo ke změně. A to přesto, že přijímáme návštěvy z celého světa, že častěji jezdíme do ciziny a hledáme nové kontakty i kamarády v zahraničí. Ale komunikace do Polska ani do Rakouska u nás dosud nemáme.
Kritický popis situace jistě docela dobrý, problém je, že se s autorem neshodnu ani na to, jak jsme se to toho sajrajtu dostali, ani jak z něj.
Víte, a v tom jest ta tragédie, ono totiž a skutečně, sociální smír se pokoušeli nalézt i komunisté, jenže už dávno předtím, že se stali představitelé vlády jedné vládnoucí strany.
Takto už to požadovali více jak sto let předtím, když byli jednou z mnoha levicových politických hnutí na Západě – a tato to požadovali ve známém Komunistickém manifestu, kde říkali „toto jsou naše politické požadavky“, je třeba sociální smír, přidejte dělníkům na platech, zajistěte zdravotní pojištění, důchody pro přestárlé, podpory v nezaměstnanosti (nic z toho tehdy neexistovalo), a tak podobně – ale na to je potřebné vzít peníze odjinud..
Jenomže, a snad se dá historicky dohledat že byly státy, které se poučily a ten sociální smír postupně dojednávaly – a tyto sociální požadavky postupně plnily . Jiné halt ne, a pak byly překvapeny, když si proletariát, v čele s komunisty přišel pro tu vládu lidu, doslova až na Hrad…
Což má být poučení i pro Fialovu pětikolku, jestli nebudou dodržovat sociální smír, tak – a že pak ty levicové strany zase politicky posílí,
Ostatně, ona politická zkouška příjde už na podzim, když si to za své kolegy ve vládě odskáčí pravicové strany v obecních volbách. A těm ať Fiala a spol vykládá, že za to můžou ruští špijoni a prokremelské weby..
Smutné je že bych s panem Urbanem i souhlasil, jenomže když se dočtu k závěru, tak vidím že jako obvykle pláče na špatném hrobě.
Má totiž v jednom naprostou pravdu, „nefunguje Demokratický dialog, zahrnující všechny společenské skupiny“.
A nefunguje právě proto, že to je pro vládní politiky mnohem jednodušší (jak se to posměšně říkalo za Babiše, „nechte politikům klid na práci“ – ovšem to se hodí na všechny partaje co se dostanou kdy do vlády.
Ovšem, co si dovolím označit za poměrně naivní předpoklad že snad „tváří v tvář válce potřebovat skutečný dialog víc, než kdykoliv v minulosti.“..
No jistě že nebude, přece a právě tváří tvář válce využije zcela legitimně právě tvrdé a nesmlouvavé postupy a s nějakou společností se nebude vybavovat vůbec. Nebo snad ano???
To rozhodně ne. Ona totiž sounáležitost s těmi „špičkami“ ve vládě už zcela zanikla. Lidi o ní nemají žádné znalosti. Ale ani jiné vědomosti a vzdělanost se u nás plebejců nezvyšují a proto jsme manipulováni tam, kam potřebují právě oni. I u nich je bližší a důležitější košile nežli kabát. A na mnohých příkladech se dá poznat kolem nás, že války nikoho nesbližují, ale pčesně naopak.
Nějak tak, nicméně bych se ohradil proti tvrzení, že “ vědomosti a vzdělanost se u nás plebejců nezvyšují . “
Ale to ano, zvyšují, a i tomu internetu si mohou lidé nastudovat, minimálně v případě společenských věd co potřeba.
Dokonce i ten známý „skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále“ – tedy na internetu, díky překladači. Pokud tedy on sám uzná za vhodné že si ho přečte, a něco podstatného mu to v jeho znalostech přidá.
V čem jest složité v dnešní době, že manipulovat se jistě dá, a to bez ohledu na znalosti. (ale zase, na všech stranách).
Ale pokud se týká těch válek, tak ona už je manipulace v tom, zda v té válce jsme nebo nejsme.
Skutečně v ní být a poslal pár divizí na pomoc Ukrajině, by nás jistě sblížilo, a taky by to povzbudilo pozitivní nacionalismus, jenomže o to vlastně ani vláda, ani naše tajné služby nestojí..
A když si uvědomíme, že těch pár dobrovolců, co se na pomoc Ukrajině přihlásilo, je prověřováno víc, než kdyby chtěli jet za socíku na Západ a navíc že mimořádné povolení bojovat proti Rusům jim dává osobně prezident Zeman, tak ta situace je skutečně groteskní a manipulovatelná ve všech směrech
Nejsou autority, ale jsou zájemci o politická koryta a rychlokvašené strany na jedno použit. Lidé budou ve volbách hledat nějakého neznámého politika železného a zlatého tak dlouho, až se skutečně objeví, potom teprv nastane pláč a marné zatínání pěstí.
Skvělý článek pana Urbana.
Jenom bych to trochu zjednodušil.
Většinové hloupý „národ“ nemůže mít nikdy skvělé politiky a už vůbec ne skvělý stát. Historie myslím hovoří jasně. Z původního Československa je zhruba polovina a žádné „Švýcarsko“ domorodci nevybudovali. Spíše naopak.
Země, kde místo zákonů a práva vládnou politici, bude vždy podprůměrná.
Občas si vzpomenu na pana JUDr. Vojtěcha Cepla st., který o vládě zákonů a práva často hovořil.
Článek míchá účelově dohromady tolik věcí, že mi to připadá, že jej nepsal pan Urban, ale Pejsek s Kočičkou. Jako, ne, že by v něm nebyly střípky pravdivých postřehů, ale jsou tak nějak rozházené bez ladu a skladu. Asi horko a uzávěrka…..
S panem Urbanem hluboce souhlasím. Jeho články velmi trefně odhalují pravdu o naší společnosti. Ačkoliv vždy netrpělivě čekám na jeho další článek, zároveň trnu, co nepěkného (a pravdivého) se zase dozvím. Kéž by jeho články pomohly k nápravě společenské situace! Zdá se však, že padají na neúrodnou půdu a i zde, v HP, kde jsou doma, se většinou dočkávají kritiky a nesouhlasu.
Děkuji vám, pane Urbane.
Proč do této smutné bilance „pletete“ římskokatolickou církev ?Restituce jsou snad jedinou spravedlivou součástí všeho tohoto dění !
Restituce byly a jsou odpornou zlodějinou. Uvědomte si, že církve tu nadělaly za víc než tisíc let svého působení škody za biliony euro. Jen řádění inkvizitora Boblinga na severu Moravy převyšuje (při velmi konzervativním výpočtu škody a jejího úročení) částku, která v restitucích připadla římskokatolické církvi, organizaci, která tyto zločiny řídila a měla z nich prospěch.
A kolik škod způsobily republikánské režimy za pouhých 200 let raději nepočítáte, co?
Možná byste ještě mohl upřesnit, kdo byl restitucemi okraden. Předpokládám, že konkrétní lidé to nebyli. Tak že by snad lid?
Restituce šly z daní placených námi všemi.
Co je to „republikánský režim“?
Demokracii jsem tu měli od roku 1918 do roku 1938 (druhá republika už moc demokratická nebyla, před rokem 1918 jsme žádnou demokracii neměli) a potom 1945 – 1948 (nikoli plnohodnotnou). Mezi tím byla totalita nacistická, posléze následovala totalita komunistická. Pak jsme zde měli demokracii v 90. letech, ta v souvislosti s přípravou na přistoupení k EU postupně upadala. Dnes tu máme jakousi nedemokracii s prvky totality, směřující k totalitě celkové. Pokud se německým nacistům podaří zrušit právo veta členů EU můžeme to brát jako jakýsi bod zlomu (konec zbytků demokracie), podobný sesazení Romula Augustula Visigóty.
Takže demokracie tu byla nějakých 33 let. A to ještě ne jedním tahem. Vše ostatní byly konkurenční (vůči těm křesťanům) totality, v některých ohledech lepší, v jiných horší. Takže kde vidíte nějakých 200 let?
Měl jsem na mysli „moderní“ republiky vzniklé po Velké francouzské revoluci. Francie (Napoleon), Itálie (Mussolini), Německo (Hitler), Rusko (Stalin, Putin), ….
K čemu je vám demokracie bez svobody?
Jsem toho názoru, že těžko můžete režim za Hitlera nebo Stalina (a další, co citujete) prohlašovat za demokracie.
Nicméně, když se podíváte třeba na toho Napoleona, tak dal (mj.) Francouzům občanský zákoník, který od nich opisovala řada dalších států. Raný Mussolini byl pro Itálii také spíš přínosem (proti tomu, co tam měli před ním).
Sice může teoreticky existovat demokracie bez svobody (rudé brožury se na toto téma předháněly ve vymýšlení co největších absurdit), ale podstatou demokracie je onen korektiv hlasováním občanů, který může podobné extrémy eliminovat. Ostatně je známým faktem, že přestože antické demokracie byly pro otrokáře a nikoli pro otroky (nebo „všeholid“), viz Lenin „Stát a revoluce“, tak v těch antických demokraciích bylo postavení otroků lepší než v současně existujících nedemokraciích.
Ostatně, proto se soudruzi tak šíleně bojí přímé demokracie, protože 101 zastupitelů zmanipulují, obelžou či zastraší snadněji než nadpoloviční počet voličů.