Václav Klaus a Jan Kalvoda. Foto: David Neff/ MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Česká politická lobotomie. Místo penzijní reformy žvásty a stamiliardy v trapu

Napsal/a Jan Urban 22. března 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Není opovrženíhodnějšího příběhu české politiky než třicet let lží a útěku od horkého bramboru s názvem „penzijní reforma“. Je obžalobou všech premiérů a vlád od vzniku České republiky. Nikdo z nich se neodvážil modernizace neudržitelného penzijního systému, přežívajícího jen s kosmetickými úpravami z dob komunistického režimu.

Stejně tak jsou ovšem vinni voliči, kteří podobně nezodpovědně hltali levné ideologické žvásty politiků o úspěšné „ekonomické reformě“, o nevyhnutelnosti „opoziční smlouvy“, úsporných balíčcích či vyrovnaném rozpočtu.

Nedospělá média namísto role zrcadla sloužila jen jako amplión ideologických klišé vládnoucí ODS a ČSSD. Dva největší viníci odkladů a stamiliardových ztrát, Václav Klaus a Miloš Zeman, se dokonce stali prezidenty republiky.

Hlavně ne zákonnost

K dnešní „šokující“ důchodové krizi přitom vůbec nemuselo dojít. Už v letech 1995-1996 expertní tým tehdejší vládní strany Občanské demokratické aliance (ODA) vypracoval detailní strategii dokončení hospodářské reformy včetně komplexní přeměny důchodového systému.

Po volbách v roce 1996 se staronový premiér Václav Klaus pod tlakem koaličních partnerů ODA a KDU-ČSL dokonce v koaliční smlouvě zavázal za ODS tuto strategii uvést do života. Jenomže nikdy neměl v úmyslu to splnit.

Čistě marketingová „pravicovost“ ODS naslibovala voličům v roce 1992 hory doly. Vyvolala nesplnitelná očekávání rychlého, automatického a vlastně bezbolestného přechodu k tržní ekonomice. Neměla však ani znalosti, ani odvahu ke skutečným reformám.

V polovině devadesátých let se i proto jejím největším konkurentem stala autenticky pravicová ODA. Při jednáních vlády a stále častěji i veřejně kritizovala neochotu ODS reformovat trh s energiemi, omezit stoprocentní závislost na dodávkách ruské ropy a plynu nebo „bankovní socialismus“ se stamiliardovými ztrátami pro stát.

Prosazovala tvrdé reformní kroky, opřené o stejně tvrdé vymáhání zákonnosti, což pro tehdy už čistě klientelistickou ODS znamenalo smrtelné nebezpečí.

Namísto starosti o zájem státu a reformy přišly politické podrazy a zájem tehdejší Bezpečnostní a informační služby a policie o ODA a KDU-ČSL.

Koaliční spory vyvrcholily hned po volbách v polovině roku 1996. Menší koaliční partneři donutili Václava Klause počátkem října k dohodě, podle které měla každá ze stran připravit sérii podkladů pro jednání o jednotlivých krocích nutné reformy. Ty se měly projednat na společných konferencích a dohodnuté závěry se měly stát závazným programem vlády.

Jedním z nejkonfliktnějších témat byla právě reforma penzijního systému.

Překvapení po 27 letech

ODA i KDU-ČSL trvaly na tom, aby naprostá většina současných i budoucích příjmů z privatizace státního majetku (jednalo se podle tehdejších odhadů o možná až čtyři sta miliard korun) byla použita právě na financování sociálně citlivého přechodu na moderní penzijní systém, který by neohrožoval stabilitu státních financí.

Něco takového – tedy ztratit kontrolu nad korupčním klientelistickým systémem své moci – však Klaus nemohl dovolit. První dohodnutou konferenci sabotovala ODS jednoduše tím, že nepřišla s žádným vlastním návrhem a odmítla všechno, co navrhli její koaliční partneři.

V BIS byl tehdy šéf 3. odboru Tomáš Kadlec, později přes všechnu politickou ochranu odsouzený za hospodářskou kriminalitu, pověřen diskreditací ODA. Klaus přikázal svému týmu získat za každou cenu čas. Na připravenou druhou konferenci koaličních stran tak zástupci ODS opět přišli bez podkladů k jednání a odmítli vše, co představili koaliční partneři.

Uvnitř koalice se rozhořel teď už otevřený konflikt. Tehdejší předseda ODA Jan Kalvoda po domluvě s předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem napsal prvního prosince předsedům vládních stran dopis, který i po dlouhých 27 letech stojí za ocitování:

„Přestože celý civilizovaný svět ví, že současný průběžný penzijní systém je dlouhodobě neudržitelný, neboť přibývá důchodců, systém je příliš rovnostářský (čili demotivující), je možné ho zneužít k případným politickým manipulacím, výrazně omezuje svobodu jednotlivce ovlivňovat výši svého důchodu i dobu odchodu do důchodu a postupně se ve světě přeměňuje či doplňuje, v České republice, přes ideální možnost financovat přechod k modernímu systému z privatizačních výnosů, téměř žádné z politických stran nevadí přibývající fronta chudých důchodců. Pokud politická reprezentace nevyřeší problém finančně nekrytých penzí, nebude schopna držet pod kontrolou vývoj stále rostoucího státního dluhu a bude si žít nad poměry, tak je jisté, že českou ekonomiku do budoucna zaminuje.“

Jestliže to tehdy bylo zjevné, proč po sedmadvaceti letech je celá politická scéna tak překvapená?

Ale ještě zpět do politické historie. Vedení Občanské demokratická aliance v té době sebevražedně upřímně vsadilo všechno na jednu kartu a pohrozilo shozením vlády, jak dokazují i záznamy z archivu bývalého místopředsedy ODA Karla Ledvinky:

„Závěrem nejprve konstatuji, že ODA je na toto jednání připravena tak, jak přislíbila. Náš garant, místopředseda Karel Ledvinka, předal Vámi určeným garantům přípravy konference – tedy místopředsedovi ODS Ivanu Pilipovi a předsedovi KDU-ČSL Josefu Luxovi – slíbené podklady. Stejné pak učinil garant KDU-ČSL. Že ODS nepředložila žádné doklady, je porušením dohody, ale lze to také považovat za její věc, pokud chce materiály presentovat až na koaliční konferenci. My netrváme, stejně jako KDU-ČSL, na tom, že náš materiál musí být bezprostředně přijat ve znění, jak jsme jej připravili. Jsme ochotni jednat. Ale zcela odmítám stanovisko předsedy ODS nejednat vůbec. Upozorňuji na to, že v případě, že se neuskuteční dohodnutá konference, poslanci ODA nepodpoří státní rozpočet na rok 1997. Takže – vyberte si!“

Cesta k blbé náladě

Do měsíce byl Jan Kalvoda veřejně zdiskreditován. Záminkou mediální kampaně se stalo, že veřejně nebránil svému označování jako doktora práv a sám nezdůrazňoval, že si po dokončení studia práv doktorát neudělal.

Spoluautor české ústavy a jeden z nejlepších právníků své generace pak znechucen rezignoval a navždy odešel z politiky. Nové vedení ODA zcela selhalo a kdysi tak nadějnou politickou stranu zlikvidovalo.

ODS místo tvrdé a z privatizačních zisků financované transformace prosadila jen neškodnou „korekci hospodářské politiky“. Ve společnosti i politice zavládla Václavem Havlem tehdy přesně popsaná „blbá nálada“.

Objevila se vlna stávek a jen o dva roky později musely být vypsány předčasné volby. Malé strany byly odstraněny z cesty a zavládla opoziční smlouva Václava Klause a Miloše Zemana, která přes halasnou protikorupční rétoriku jen pokryla všechny privatizační zločiny a legitimizovala jejich zisky. To, co už přikrýt nešlo, zahladila Klausova amnestie z ledna 2013.

Zisky z privatizace byly převážně rozkradeny. V březnu 2019 si z takzvaného Fondu privatizace Babišova vláda převedla do státního rozpočtu posledních osmnáct miliard.

A nyní, v předjaří roku 2023, se překvapená česká politika vyděsila nad „nečekaným“ problémem neufinancovatelnosti penzijního systému.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)