KOMENTÁŘ. Bolševismus Donalda Trumpa je sice módní, ale přesto nedospělá představa o svatém právu vítěze voleb potírat v systému parlamentní demokracie momentálně menšinové názory, pomlouvat jejich nositele a pronásledovat kritiky. Věřící v bolševismus jsou bez rozdílu ideologie, kterou následují, vždy a absolutně přesvědčeni o jediné možné pravdě. Ve chvíli, kdy se jejich vůdce dostane k moci, budou přesvědčeni, že zažívají začátek nových dějin. Nic z minulosti pro ně už neplatí, byť by to byla ústava, právo nebo morálka.

My, kteří jsme prožili velkou část svých životů v totalitních politických poměrech komunistického režimu, můžeme jen s hrůzou sledovat destrukci demokratických institucí Spojených států, jejich zpravodajských služeb i armády, hajlování režimních našeptávačů či pošetilost výkřiků a zmatených tahů v americké zahraniční politice.

Po pouhém jednom měsíci v úřadu je však stále zjevnější, že jediným programem a cílem sebestředného starce, kterému bude příští rok osmdesát let, je pouze ponížit všechny, kdo s ním kdy nesouhlasili – a vejít za každou cenu „do dějin“.

Je jenom otázkou času, kdy se objeví racionální opozice v republikánské straně a kdy demokratická strana setřese šok z volební porážky a začne sklízet hlasy otrávených voličů, kterým Donald Trump nasliboval zvyšování životní úrovně a pokles cen.

Víra v neomylného vůdce a ideologii „národního socialismu“ se nakonec ukázala jen jako kratší cesta ke komunistické diktatuře. I tu však především mladší generace ještě dvacet let nadšeně podporovala.

Zatím dokázal jen škrtat federální programy pomoci nejchudším, jejichž velká část patřila k jeho voličům. Zatím samozřejmě ještě převládají hlasy prezidentových nekritických podporovatelů, kteří v něm vidí vojevůdce obrany konzervativního světa a ochránce křesťanství.

Těm ještě stačí pouhé řečnění bez skutků, aby v Kongresu požadovali vyhlášení prezidentových narozenin za státní svátek, změnu ústavy tak, aby dovolila třetí kandidaturu a funkční období Donalda Trumpa coby prezidenta „krále“ či dokonce vytesání jeho portrétu ve slavné skalní galerii zatím čtyř největších amerických prezidentů v Mount Rushmore (Jižní Dakota).

Naši patolízalové přece stejně devótně oslavovali Edvarda Beneše, Stalina i Gottwalda.

Nový lepší svět

Pokud nám může historie nabídnout nějaké ponaučení, pak první, které vytane na mysli, je, že zákony neuznávající vládce nevyhnutelně zkusí při prvních potížích a narůstání nesouhlasu přitvrdit. Na své straně bude mít stále dost podporovatelů, kteří ještě nějakou dobu budou přesvědčeni, že za nedostatek úspěchů mohou jen další vnitřní nepřátelé.

Americký bolševismus může, stejně jako fašismus, nacismus a komunismus před ním, spoléhat na podporu snadno mobilizovatelné skupiny nespokojených mladých mužů ve věku osmnáct až dvacet devět let, náchylných podporovat vlastně jakákoliv dramatická a radikální řešení, která potvrdí jejich kulturně sice trapnou, ale v každé generaci se opakující touhu po důkazu neschopnosti předchozích generací a rodičů především.

Amerika dnes při pohledu z Prahy ze všeho nejvíc připomíná velmocenskou verzi komunistického selhání českého společenství po druhé světové válce.

I u nás nepravdivé a laciné přísliby vyhrály tehdejšímu českému bolševismu a komunistické straně velkou většinou podporované a uznávané volby v roce 1946. Naděje na příchod nového lepšího světa zaslepila kritické uvažování o zodpovědnosti za stát a jeho právní systém.

Víra v neomylného vůdce a ideologii „národního socialismu“ se nakonec ukázala jen jako kratší cesta ke komunistické diktatuře. I tu však především mladší generace ještě dvacet let nadšeně podporovala. Snad bude mít Amerika více štěstí a nebude muset na vystřízlivění čekat čtyřicet let.

Kafkovský konzervatismus

Je samozřejmě mnoho věcí, které jsou pro nás v takové situaci až důvěrně známé. Podle Washington Post nově ustavený federální prokurátor Ed Martin ohlásil zahájení „Operace Bouře“ (Operation Whirlwind), která bude prostředky trestního práva vyšetřovat a trestat zjištěné výhrůžky a hrozby proti veřejným činitelům.

Prvním úderem bylo rozeslání dopisů představitelům Demokratické strany v Kongresu, včetně jejich předsedy Charlese Schumera, aby vysvětlili svoje kritické poznámky na adresu Elona Muska, „které byly pochopeny jako výhrůžka“.

Kongresman Robert Garcia má například vysvětlit, jak mohl v živém rozhovoru na CNN dne dvanáctého února 2025 nazvat poradce prezidenta Trumpa Elona Muska „kokotem“. To vše zatím k pobavení dotčených zákonodárců, ale na oficiálním hlavičkovém papíře a s plnou podporou prezidenta.

Mezitím viceprezident Vance za frenetického potlesku setkání ultrapravicových představitelů z celého světa konference CPAC Evropě povýšeně sdělil, že americké spojenectví s kýmkoliv je možné jen při „sdílení hodnot“. Více než jasně dal najevo, že má na mysli pouze hodnoty uznávané americkým bolševismem.

Podle něj třeba nesmí existovat sebemenší omezení svobody projevu. „Myslíte si, že americký daňový poplatník bude dál dotovat vaši bezpečnost, když v Německu skončíte ve vězení jen za to, že zveřejníte kritický tweet? Samozřejmě, že ne.“

Bylo by asi troufalé požadovat po představiteli radikálního bolševismu znalost německé ústavy a zákonů, zakazujících po mnohá desetiletí těsné spolupráce se Spojenými státy existenci extrémních komunistických a neonacistických skupin.

Vance se opřel i do Rumunska, jehož ústavní soud v prosinci zrušil výsledky prvního kola prezidentských voleb poté, kdy rumunská kontrarozvědka předložila důkazy o tajné a rozsáhlé propagandistické kampani na sociálních sítích na podporu promoskevského a do té doby téměř neznámého nacionalistického kandidáta.

Z pohledu viceprezidenta Vance je tedy ilegální ovlivňování voleb v zahraničí ruskou diktaturou v pořádku a obrana ústavních práv a suverenity země rumunským ústavním soudem je porušováním „sdílených hodnot“.

Poněkud kafkovské pojetí zcela nové revoluční verze „konzervatismu“ pak rámovalo hajlování provokatéra Steva Bannona, skvěle doplněné podlézavou trapností bývalého komunisty se strašnou anglickou výslovností, slovenského premiéra Roberta Fica.

Neměli mu to dovolit

Stále méně předvídatelná a chaotická jsou Trumpova prohlášení k zahraničním vztahům a především k ruské agresi na Ukrajině. Zatímco minulé úterý šokoval tvrzením, že Ukrajina před třemi lety „nikdy neměla válku začínat“, v pátek v rozhlasovém interview na své přítulné stanici Fox News přiznal, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu na rozkaz Vladimira Putina.

Podle jeho slov ale prezident Volodymyr Zelenskyj a tehdejší americký prezident Joe Biden „mu nikdy neměli dovolit zaútočit“.

Ve stejné logice v roce 1939 Polsko nemělo dovolit Adolfu Hitlerovi, aby na ně zaútočil a zahájit tak druhou světovou válku, Finsko a pobaltské země ve stejné chvíli měly zabránit sovětské agresi a v roce 1968 Československo nemělo dovolit Varšavské smlouvě vojensky okupovat naše území.

A tak je potřeba sledovat první známky narůstajícího odporu proti rozkládání amerického státu a jeho ústavního pořádku. Je jenom dobře, že začínají přicházet ze samotné Republikánské strany a že volají po vytvoření co nejširší protitotalitní koalice bez ohledu na stranickou příslušnost. Za všech okolností to bude dlouhá a trnitá cesta.