Jan Urban: Brexit? Velkou Británii může zachránit královna
Zmatení z výsledků hlasování britského referenda o členství v Evropské unii je téměř dokonalé. Vítězní příznivci brexitu však už nyní, bohužel, připomínají ohlušeného opilce, který se po těžké pitce probouzí uprostřed chaotické vřavy s krvavýma rukama a prázdnou hlavou.
Nikdo z nich – jak nebritské – nemá plán pro příští období, a mnozí už dokonce přiznávají, že v kampani tak trochu lhali… Labouristé se rozpadají. Konzervativci čelí největší vnitřní krizi za posledních téměř sto let.
Libra spadla na třicetileté minimum. Skotsko a Severní Irsko mluví o odchodu. Ještě štěstí, že Britové mají mlčící a pracující monarchii, která ještě může – alespoň teoreticky – posloužit jako záchranná brzda.
Co na to královna?
Pokud v této situaci britský politický systém tiše nepřizná, že selhal, a nevyužije této záchranné brzdy, může hysterie zcela rozervat sedmou největší světovou ekonomiku, postavenou v současnosti ze sedmdesáti procent na výkonu sektoru služeb, stejně jako zlikvidovat vojenskou moc Velké Británie, kontrolující pro NATO strategicky důležitý prostor severního Atlantiku.
Bylo by to velmi jednoduché a rychlé. Velká Británie je totiž sama o sobě unií Anglie, Skotska a Walesu, ke kterým teprve forma takzvaného Spojeného království v 19. století připojila Severní Irsko.
Takže pokud by brexit prošel do důsledků, a Skotsko a Severní Irsko v odpovědi na to zvolí samostatnost, zbude z monumentální architektury kdysi největšího impéria v lidských dějinách pouze část ostrova Británie (už ne Velká) a, případně, poněkud nuzné Spojené království Anglie a Walesu.
Royal Navy a Royal Air Force, tedy královské námořnictvo a letectvo, přijdou o svoje základny ve Skotsku a Severním Irsku. Pro případ připojení severu Irska k Irské republice je potom nutné kalkulovat nejenom s obnovením teroristického násilí mezi probritskými severoirskými protestanty a proirskými katolíky (tuto možnost považuje za nevyhnutelnou většina britského tisku), ale i s rozšířením neutrality Irska na celý ostrov, což by znemožnilo i jakoukoliv formu pronájmu vojenských základen.
Pro britské vojenské plánování i pro NATO by ztráta tak velkého operačního prostoru byla zásadním oslabením.
Další komplikací je vztah Spojeného království k takzvaným Korunním závislým územím, například Isle of Man, který kontroluje přístupové námořní cesty k Británii z jihu. Tato území (territories) jsou totiž soukromým majetkem koruny.
Patří tedy britskému panovníkovi, a nejsou ani v současnosti formálně součástí Spojeného království, ani Evropské unie. Pokud zanikne Velká Británie, s největší pravděpodobností zanikne i právo britského parlamentu vydávat pro ně zákony, stejně jako právo britské vlády spravovat jejich zahraniční vztahy a obranu.
Jenomže, co když královna nebude souhlasit?
Většina. Lhostejno jaká
Podobně problematický vztah má Spojené království k takzvaným Zámořským teritoriím, kterých je celkem čtrnáct. Právě sem logicky patří i všechny vojenské základny mimo území Spojeného království, včetně Falklandských ostrovů, Kypru a Gibraltaru.
Ani jedno z těchto teritorií není formální součástí Spojeného království. Pokud by britský Zbytkostán přišel o monarchii, nezbude mu, než znovu vyjednat všechny jednotlivé vztahy od začátku.
Španělsko už nárok na Gibraltar vzneslo. Argentina se s jistotou přihlásí o Falklandy, znovu vybojované Velkou Británií v krvavém konfliktu roku 1982. A pro Kypr v Evropské unii bude prodej pozemků obrovských britských základen Akrotiri a Dhelekia developerům podstatně zajímavějším byznysem, než udržování jejich pronájmu britskému námořnictvu a letectvu.
A navíc – je tady panství Balmoral ve Skotsku, od dob královny Viktorie osobní majetek královské rodiny a její letní byt. Kromě rozsáhlého komplexu historických budov jde o dvě stě kilometrů čtverečních zemědělsky a lesnicky využívaných pozemků a přírodních rezervací.
Spekuluje se i o obrovském utajovaném protiatomovém krytu, údajně postaveném pro celou britskou vládu a královskou rodinu v padesátých letech. Těžko si představit, že by britská královská rodina mohla takové strategické zařízení využívat na území suverénního Skotska.
Takže se nám brexit komplikuje. Ano, většina pro brexit hlasovala, a je zcela lhostejné, že jde o většinu malou, o méně vzdělané a starší lidi, především z venkova, udávající jako hlavní zdroj svých informací bulvární tisk.
Formálně brexit platí. Stejně formálně, jako právo Parlamentu výsledek jakéhokoliv referenda odmítnout. Referendum je v Británii totiž, opět formálně, výhradně poradním, nezávazným hlasem.
Více než 420poslanců z celkového počtu 650 je však veřejně proti brexitu. Se znalostí skvělé tradice schopností britského parlamentarismu cokoliv nepříjemného rozmělnit k nepoznání, třeba jen založením několika výborů a řady pracovních skupin, je na jásot v protiunijním táboře poněkud brzo.
Stačí malý příklad. Při skotském referendu o nezávislosti měl skotský parlament předem zpracovaný detailní dokument ke všem právním, ekonomickým i politickým krokům, nutným k odchodu z Velké Británie. Měl šest set padesát stran. Zastánci brexitu nemají ani jednu.
V zájmu koruny
Těžko lze očekávat, že by britská politická kultura a styl dovolily parlamentu výsledek referenda otevřeně odmítnout. Stejná politická kultura a styl však dovolují stovky způsobů, kterými se dá celý brexit zkomplikovat k neproveditelnosti.
A existuje ještě jedna neveřejná pojistka. Podle britského tisku, a dokumentů, citovaných v minulosti v listu The Guardian, má britský parlamentní systém zvykovou „kotvu“, připomínající funkci našeho Ústavního soudu.
Královna Alžběta Druhá a její nejstarší syn, princ Charles, mají právo veta k jakémukoliv textu zákona, schvalovaného parlamentem. Návrhy zákonů jsou jim předkládány před jejich definitivním hlasováním ve Sněmovně.
Jejich úlohou je dbát na práva a zájem koruny, tedy státu v kontrastu s aktuálním „zájmem lidu“. The Guardian dokonce před časem zveřejnil seznam téměř čtyřiceti zákonů, ve kterých královská rodina v zájmu země prosadila změny.
A teď si zkuste vsadit, jestli by pro zájmy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska tak destruktivní populismus brexiteerského vůdce Nigela Farage u takovéto „ústavní“ pojistky mohl najít pochopení.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Konec kávové kapsle, plastového pytlíku a balení vzduchu. Brusel bojuje s obaly
Bruselský teror? Ne, bruselský efekt. Evropské regulace mají dopad všude po světě
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Pane Urbane, asi máte recht..
Nějak se v tom chaosu úplně zapomnělo na královnu.
God bless the Queen.
Ono může být i hůř. Zdánlivě kterákoliv z v článku zmíněných institucí by mohla výsledky referenda ted zablokovat – na vlastní politickou zodpovědnost. Jenže to velmi pravděpodobně ještě -zatím- neudělá.
Napadá mne taková dost pochmurná paralela. V září 1938 podepsal britský premiér Chamberlain Mnichovskou dohodu. I když tedy muselo být spoustě lidí v Británii jasné že tím naopak bude akcelerovat militantní expanze nacismu v Evropě a nebezpečí i pro Británii vzroste. Přesto jí žádná z v článku zmíněných institucí „na svou politickou zodpovědnost“ nezablokovala, doslova jí nechala „vyžrat“ Chamberlainovi a na jeho politickou zodpovědnost.
A to tedy ani později, když Hitler okupoval celou ČR, i když později napadl spojence Británie Polsko..
Chamberlain svou svou zodpovědnost za špatnou politiku přijal a odstoupil až mnohem později, – v době když už Hitlerovi patřila podstatná část Evropy a napadl Francii. Až tehdy tedy britské elity (a v článku zmíněné instituce) využily svou pojistku „v zájmu koruny“ a místo váhavého Chamberlaina dosadily válečného stratéga Churchilla, který ovšem už občanům Velké Británie „s plnou důvěrou “ slíbil už jen „krev, pot a slzy“…
Mají se ti Angličané na co těšit…
Mate v tom trochu hokej. Navrh zakona a mezistatni smlouva neni to same. A druha vec, myslim, ze je cas podivat se pravde do oci a rict si kdo, ze jsme to v tech tricatych letech vlastne v Evrope byli. A odpovedi je, ze jsme byli ve velni podobnem postaveni jako treba dnes Ukrajina. Tedy stat vznikly na rozpadu rise s vyraznymi mensinami. Meli jsme mozna vyznamnou ekonomiku, ale rozlohou jsme byli mnohem mensi.
Jak vidite historie se dost opakuje, ani kvuli Ukrajine nechce jit Evropa do valky. A u nas dokonce zaz ivaji hlasy, ze i to malo, co jsme udelali – ted, sankce – je moc.
Používáte metafory „Mnichov“ bezesporu proto, že se jedná o dramatické události celo evropského rozsahu, v nichž sehrály důležitou roli vlády tehdejších velmocí. Ale v sudetoněmeckých časopisech se lze setkat s tvrzením, že rok 1939 a 1993 ukázal, že Slováci si od počátku nepřáli být v Československu a Čeští imperialisté je utiskovali stejně jako sudetské Němce. Události roku 1993 tj. rozdělení státu lze považovat za důkaz neživotaschopnosti Československa,…. Ano historie se dost opakuje,…..
Proto, že i mě výsledek anglického referenda, mírně řečeno, zaskočil, proto bych chtěl zvolat; věřme v královnu. Dík Honzo, hezký článek!
EU řídí pomatenci a alkoholici v Bruselu. Toho využívá Německo v čele s Merklovou a ne náhodou to připomíná scénář 30 let minulého století. Každý rozumný člověk který není hmotně závislý na EU pochopil že demokracie a suverenita Evropských států je v ohrožení. Blíží se rok kde na konci bude číslo 8. Jednoznačně Merklová potažmo Německo bohužel už vládne EU a to tvrdou diktaturou. Británie to pochopila a nechce se podílet na této cestě která vede do pekla to je do područí Německa.
Všechny průzkumy i očekávání trhu se kardinálně zmýlily – minimálně 8% účastníků průzkumů muselo lhát o svých preferencích. Důvod je dle mého názoru jasný – STYDĚLI se za svou volbu. A není divu – kampaň na anglických televizních stanicích byla zastánci Leave vedena uboze a absenci argumentů nahrazovali emocemi – apelovaly na historickou velikost Británie, na strach a podobně. Na druhé straně byla drtivá odborná převaha expertů – v poměru 9 z 10 byli pro Remain. Přesto těch cca. 8% stydících se lidí ač si ubohosti argumentů zastánců Leave bylo zřejmě dobře vědomo, volilo Leave a to rozhodlo. Emoce v tom musely hrát obrovskou roli.
Královna IMHO nevstoupí aktivisticky proti Brexitu sama dřív, než výzvu na nové referendum nepodepíše nejen přes 3 miliony, ale třeba 30 milionů lidí. Aby neztratila popularitu a neohrozila monarchii a svou popularitu, které vypiplávala tak úspěšně celý svůj život.
Upřímně řečeno nevidím nic špatného na tom, že skončí jedno mimořádně arogantní impérium. Skotové mají s Angličany společný tak leda jazyk – a to je málo. S obnovením násilí v Irsku bych nekalkuloval. IRA nebude mít důvod a unionistické bojůvky jsou břídilové.
Nic ve zlém, ale doufám, že scénář, který jste rozvinul, se hrát nebude. My (EU) máme zájem na jasně daných a transparentních pravidlech, a nikoli na tom, že bude britský parlament zablokovaný a nikdo nebude vědět, co vlastně platí.
Brexit je neplatný z několika důvodů. Například každá lež je lež a nerozlišuje se velikost. Dále Brexit bylo možná pro některé voliče vystoupení z tramvaje ale nelze aby se při tom rozpadl stát. Je hrubá chyba si myslet, že neznalost zákona neomlouvá. To říkají okresní soudci aby si ulehčili práci. Každý musí vědět, že nikdo nesmí využít nebo zneužít neznalosti zákona pro svůj prospěch.
Osobně si myslím že Parlament odmítne odhlasovat Brexit a v říjnu budou předčasné volby. Do nich půjdou Liberálové s hlasem Remain a déle 2 Conzervativní strany a 2 Labour parties, jelikož dojde k rozštěpení obou dvou stran na vstahu k EU, dále UKIP, Scotish Natiopal Party atd. Výsledkem bude totálně paralizovaný House of Commons a invaze Putina na Ukrajinu. Bohužel bych rád byl optimistou ale nějak mi to nejde…
Na základě nabytých zkušeností s brexitem lze zevšeobecnit, že zákon o referendu nebo přímé volbě kohokoliv může být nejen zbytečná. ale dokonce škodlivá. Ona sice většina (připusťme
že mizivá většina) hlasovala pro odchod z EU, ale bez nějaké ucelené vize, dá se tvrdit, že i bez rozumu, jakoby tenhle výsledek nikdo nečekal. Někdy na to stačí pár pomatenců způsobících davovou psychózu a zázrak
se koná.Důsledky v zahraniční politice
a obchodu budou pro ně dost drastické.
Máte zajisté pravdu ve většině bodech. Jsem opatrným optimistou, co se týče postoje Westminsteru k Brexitu. V době hlasování budou dostatečně známé prozatimní dopady. Je tedy docela dobře možné, že poslanci, z nichž je většina pro-evropská, Brexit buďto zamítnou nebo pozdrží. Co se týče královny a Skotska, královna má velmi silné skotské kořeny, vyrůstala v Glamys Castle ve Skotsku, který patřil velmi skotské rodině její matky Lion Bowesovým. Lze se domnívat, že i v případě, že by došlo k rozpadu unie Anglie a Skotska, Alžběta II by dosedla na dosedla na skotský trůn v Holyroodu (možná je změna jména panovnice). Královská rodina by zcela jistě měla možnost využít protiatomový kryt. I v některých jiných zemích, jako je Kanada, je Alběta vnímána ne jako britská panovnice, ale jako místní panovnice, např. The Queen of Canada / La reine du Canada.
Referendum vyhlásila britská vláda a tak je její odpovědností být připravena na oba možné výsledky referenda. Když se vláda občanů zeptá v referendu na názor typu „ano/ne“ (remain/leave), tak samozřejmě musí počítat s oběma alternativami. Pokud ne, pak to je mimořádně nezodpovědná a stupidní vláda.
Cameron doplatil na základní životní poučku, která zní, že člověka nedostane do neštěstí to co není pravda. Ale to co ví JISTĚ ale přitom není pravda. Věděl jistě, že vyhraje referendum ale přitom to nebyla pravda. Jeho blbostí by neměla ale trpět mladá generace a proto by se referendum mělo okamžitě zrušit. Bylo by to nejlevnější rychlé řešení. Jinak nás čeká nekonečný seriál zmatků. A Rusko straší válkou.
too je blábol všech blábolu mladé generace velechytrý řeči všemu rozumějí je vidět že se už třesou a těší na \Orwelismus
Honzo, je to drobnost, ale: Velká Británie se jmenuje Velká proto, že je tou větší ze dvou Británií. Po příchodu Germánů do ostrovní Británie se spousta Britů/Britonů stěhovalo do dnešní Bretaně, která byla nazvána druhou (Malou) Británií, v důsledku čehož se pro lepší rozlišení začalo původní Británii říkat Velká. Neznamená to „velká“ ve smyslu „velkolepá“ a podobně, ani to není odvozený od spojení se Skotskem nebo Irskem; Skotsko geograficky k Británii patří, ať bude součástí státu Velká Británie nebo ne, podobně jako třeba Bělorusko patří do Evropy, i když není v Evropský unii.
Aby toho nebylo málo, v irštině „an Bhreatain Bheag“ (Malá Británie) znamená Wales.
Názory disidenta a publicisty Jana Urbana, jsou hodny zamyšlení. Nejen ty o naší zemi, které hodnotí jako 25 ztracených let, nejnemravnější to tu rozkradli….ano doba, která přichází, bude nejtvrdší od devatenáctého století. K Brexitu jen pár poznámek : Tou první je, že když Británie do Evropy vstupovala, byla stále jednou ze tří nejvlivnějších velmocí. Členstvím v Evropě postupně ztratila svůj tradiční vliv v zámoří a v rámci Evropy jako pozdní příchozí už nestačila dohnat vliv, který si mezitím nastřádaly Francie, Německo a Itálie. Druhou je, že měla z evropských států nejsilnější ekonomiku. Od té doby ji předehnalo Německo a Francie a dohnala Itálie. Benelux a Skandinávie ji předehnaly v životní úrovni. Mnozí si dnes kladou „kacířské“ otázky, po příčině úpadku. Nebo jestliže EU je tím ideálem evropského soužití a demokracie, proč nám evropští politici o tolika aspektech EU lžou?
Kde jsou svobodná média, která nás informují ?
Je to prostě s tou (Velkou) Británií úplně v khélu. Bude jí muset pomoct, především bystrým úsudkem, pronikavou inteligencí a svými bohatými zkušenostmi s řízením ekonomiky a státu. Jediný, kdo mě v této chvíli napadá, je Jan Urban. Už se měl hlásit u dveří Downing Street 10.
Žádná sláva neroste do nebe.Tak jak začínala VB. se svými výboji a koloniemi a dovážením otroků všude po svěťě až do dnes kolonie drží.Nemaji žádnou slavnou minulost,6 žen Jindčicha VIII, Stuartovna, války s Francii a jinde.Sotsko bylo svébytné království a vše
muselo kapitulovat pro slávu Británie.Kvůli neřestem udělali krále papežem jeden horší než druhý.Královna je stará a končí s ní i Velá sláva Britanie.Mladí nástupci rodu už jsou v jiné
době a tak zůstane po rozpadu jen zase republika Anglie. Tak jak Francie po revoluci a mohou být rádi,že se už dnes nepopravuje.
Skvělý komentář pana Urbana – prozíravý. Ten obrat : „jde o většinu malou, o méně vzdělané a starší lidi, především z venkova, udávající jako hlavní zdroj svých informací bulvární tisk.“ to bychom si měli uvědomit u nás v česku. Tady je vidět, že demokracie (rozuměj vláda lidu odvozeno od slovního základu demos -> lid a kratos -> síla) je přece jen velmi nedokonalá, umožňující rozhodovat o dějinách „malou většinu méně vzdělaných a starších lidí“. Pozn.: jen ti staří lidé mi tam nesedí. Ač již stár, ještě bych rád přispěl. Ale je fakt, že těch méně vzdělaných ovlivněných bulvárem je všude tolik, že se to pro některé z nás starých jeví jako marná snaha. Zneklidňuje mne to, že tak stará, tradiční kultura má veliké problémy se svojí základní orientací.
Každé dlouhé vládnutí je svým způsobem tragické.To potkalo i císaře Františka Josefa I. Podlehl válečnické klice a podepsal se pod ultimátum Srbsku a vydal manifest „Mým národům“V.Británie jako bývalá světová mocnost doplula se svou flotou do mělkých a neprobádaných vod.Lid jejího Veličenstva se rozhodl pro Brexit a nikdo nemá právo zpochybňovat toto suverénní rozhodnutí,samozřejmě přinese důsledky.Nikdo neví a nemůže v současnosti vědět zda je to správné.EU se může dostat do tzv. raččího pochodu historie.EU bez V.Británie nápadně připomíná III .říši, zvětšenou o Pyrenejský polostrov a Švédsko.Žádné světlé zítřky ,ale turbolentní doba nás čeká.