KOMENTÁŘ. Premiér Petr Fiala byl těsně po svém pověření do funkce hostem pořadu České televize Otázky Václava Moravce. I přesto, že působil trochu unaveně, potvrdil pověst noblesního a slušného politika, který nelže a lhát nechce. Zaváhal tehdy jen ve chvíli, kdy měl odpovědět na otázku, zda trvá na jmenování Pavla Blažka na post ministra spravedlnosti.

Nakonec prohlásil, že ho zná skoro třicet let „z akademického prostředí“, a že, podle něj, jde o člověka, „za kterým není stín něčeho, proč by nemohl funkci vykonávat“. Řada informací, které se o Pavlu Blažkovi povídají, prý navíc „není pravdivá“. A že o tom mluvil i se zástupci ostatních stran v koalici, takže to bude v pořádku.

Jenže poslední korupční zemětřesení v brněnské ODS jen připomíná, že jde o mnohaletý trend, ve kterém politika sloužila jen jako ochrana korupce. Připomeňme si proto jeho počátky.

Jaké politické kšefty?

Premiér Fiala zatím stále ještě zosobňuje snahu o „slušnější ODS bez kmotrů a korupčních skandálů“ a velká většina společnosti mu v tom drží palce. Pokud má zůstat nadějí na slušnější politiku v České republice a celé střední Evropě, měl by mít ve svém týmu někoho, kdo pro něj bude informace ověřovat a chránit ho tak před „nepříjemnostmi“.

Už jenom trochu tvrdší novinář by ho na místě Václava Moravce okamžitě zarazil otázkou, které tedy konkrétní informace, které se povídají o Pavlu Blažkovi, „nejsou pravdivé“. A měl by problém…

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Dávno před říjnem 2013, kdy Petr Fiala vstoupil do parlamentu, kam byl zvolen jako nestraník na kandidátce ODS, rozkládalo český veřejný život a politiku korupční souručenství opoziční smlouvy. Jako profesor politologie o tom nemohl nevědět. Koneckonců on sám tvrdil, že šel do politiky, aby pomohl novému začátku demokratické politiky. Do ODS vstoupil teprve 7. listopadu 2013 a právě kvůli tomuto heslu byl už v lednu 2014 zvolen předsedou strany.

Je trochu obtížné uvěřit tomu, že o podvodech éry brněnské opoziční smlouvy do té doby nic nevěděl. Pokud ale někdo na faktech neprokáže opak, bude poctivé dát Petru Fialovi šanci prokázat, že mu skutečně jde o pravdu a onen „nový začátek“.

Pak by bylo stejně poctivé, aby co nejrychleji prošetřil veřejně dostupné dokumenty a fakta, a podrobně vysvětlil, které z těchto veřejných informací o korupčních aktivitách a politických kšeftech Pavla Blažka „nejsou pravdivé“.

Aktuální skandály a policejní manévry kolem Blažkových bývalých koncipientů a spolupracovníků dnešního ministra spravedlnosti, v Brně prý přezdívaného Don Pablo – proč asi?, jen potvrzují už dlouho veřejně známá podezření.

Rychle si líznout

Uveďme jen jeden nejlépe zdokumentovaný případ. Jako odbornou historickou pomoc lze nabídnout řadu dokumentů, zveřejněných společností Kverulant.

V letech 2001-2002 Pavel Blažek ve spolupráci s tehdy vlivným brněnským sociálním demokratem Zdeňkem Koudelkou ovládali ministra zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana Bohumila Fišera.

V nesmyslném režimu utajení, které zajistil Koudelka jako utajený a placený poradce ministra, prosadili, že ministr po dohodě s tehdejším mocným premiérovým poradcem Miroslavem Šloufem odmítl splnit právně závazné usnesení vlády ukončit co nejrychleji právní spor se společností Diag Human.

Koudelka přesvědčil ministra, aby problém přehodil až na následující vládu, která ovšem měla vzniknout až po volbách v roce 2002, tedy více než za rok. Miloš Zeman se ho později neúspěšně pokusil prosadit v Senátu na místo ústavního soudce. A dnes tohoto usvědčeného podvodníka navrhuje pro změnu na funkci zástupce ombudsmana.

Pavel Blažek byl v takto vzniklém mezidobí rychle jmenován novým právním zástupcem státu v tomto sporu a za pouhých několik měsíců práce stačil vyfakturovat přes tři miliony za zcela kontraproduktivní „právní služby“ a dalších více než pět a půl milionu za zfalšovaný „znalecký posudek“, náhodou zpracovaný společností, ve které figurovala jeho žena, on sám – i jeho dnešní náměstek Radomír Daňhel.

Všechny relevantní dokumenty byly publikovány. Pavel Blažek se nikdy neodvážil na dokumenty a zveřejněné informace reagovat jinak, než spoustou lží a osobních útoků – a to i na půdě Poslanecké sněmovny.

Nikdy se také neodvážil odpovědět na výzvu, aby, pokud jediný ze zveřejněných dokumentů nebo jediná z uvedených informací nejsou pravdivé, podal žalobu.

Blažek a Diag Human

Petr Fiala ve výše zmíněném rozhovoru žertovně zmínil skvělý britský seriál „Ano, pane premiére“. Dal najevo, že pro něj tam předvedená podlézavost a lži nebudou platit. Takže – ano, pane premiére?

Pro ilustraci pravdomluvnosti Pavla Blažka připomínáme komentář z roku 2012 k jeho rozhovoru v Lidových novinách (LN, 28.7.2012, „Tady bude klid a mír“):

Blažek: „Diag Human mi nedohodil Koudelka, mě ustavila vláda Miloše Zemana a odměnu jsem si nestanovoval já, nýbrž ministerstva financí a zdravotnictví“.

Lež č. 1, 2 a 3 – dokumenty prokazují, že v minulosti z nepravd usvědčený Zdeněk Koudelka prosazoval firmu, spojenou s Pavlem Blažkem už několik měsíců před jednáním vlády. Koudelka také připravil všechny podklady pro jednání vlády. Ta Blažka nejmenovala, jen schválila vytvoření „komise“, která právníka a znalce, oba, mimochodem, úplně zbytečné, vybere. Koudelka připravil toto jednání, zasedal v komisi za ministerstvo zdravotnictví a zcela náhodou vybral Pavla Blažka. Odměnu si stanovil sám Blažek v návrhu smlouvy s ministerstvem, který se dochoval.

Blažek: „S ohledem na hodnotu sporu jsem tenkrát šel hluboko pod platný advokátní tarif“.

Lež č. 4 – Už přímo ve smlouvě si Pavel Blažek vymínil, že za tři měsíce získá nejméně milion šest set tisíc korun odměny bez ohledu na množství jím odvedené práce. Věděl přitom, že podle nového zákona nebude smět za několik měsíců zastupovat stát žádný soukromý advokát.

Blažek: „Mohu snad prozradit, že vláda na to uvolnila deset milionů a já si řekl o mnohem méně, než nabízeli“.

Lež č. 5 – Blažkův honorář byl přesně podle smlouvy, zbytek do deseti milionů měl být vyplacen přes „znalce“, jejichž posudek byl tak tragicky neodborný, že musel být hozen pod stůl. Stál neuvěřitelných pět a čtvrt milionu. O propojení Blažka se „znaleckou firmou“ DEUP viz autorův blog „Ministr Pavel Blažek – hlupák, nebo podvodník“.

Blažek: „Já jsem se k tomu ale dostal už v době, kdy padl pravomocný nález rozhodčího senátu, že ten nárok je oprávněný, uznali tuším nárok na nějakých 370 milionů korun“.

Lež č. 6 – Pravomocný nález o oprávněnosti nároku padl již v roce 1998. 370 milionů korun náhrady škody rozhodci přiznali Diag Human až jiným nálezem v roce 2002 – a právě na základě nepravdivého znaleckého posudku, který zařídil Pavel Blažek.

Blažek: „Už jsem neměl žádné právní prostředky, jak celou věc smést ze stolu. A nebyl jsem první, komu to vláda nabízela, všichni se báli. Já to nebral kvůli odměně, ale pro jeho zajímavost. Takový případ dostanete jednou za život“.

Lež č.7 – Blažek, samozřejmě, mohl použít řadu právních postupů. Třeba trvat na tom, že žádná škoda nevznikla a stát tedy nemá co platit. Ale to by zpochybnil posudek, který sám předložil – a nemohl by si nechat vyplácet milionové odměny za nic. Vláda nikomu nic nenabízela. Koudelka s Blažkem jenom na posledních pár měsíců vystrnadili předchozího právního zástupce státu doktora Rabana. Vláda v listopadu 2000 rozhodla, že spor má být ukončen jednáním. Od června 2002 platil zákon o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vylučoval, aby stát zastupoval v podobných sporech soukromý advokát. Takže Koudelka s Blažkem si jenom v posledních čtyřech měsících před vstupem tohoto zákona v platnost ulili skoro osm milionů – a přitom zpackali, co mohli.

Blažek: „Pak mě z případu odvolali, dodnes neznám důvod“.

Lež č.8 – Věděl to velmi dobře, protože sám v korespondenci upozorňoval ministryni Marii Součkovou na povinnost předat případ Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Marie Součková pak jenom vědomě porušila zákon, zaplatila jinému svému známému advokátovi deset milionů korun, a až na počtvrté ji soud osvobodil s odůvodněním, že to vlastně všechno dělala v dobré vůli…

Závěr pro pana premiéra: těsně před tím, než se pánové Šlouf, Koudelka a Blažek rozhodli si na sporu s Diag Human přivydělat, byla na stole dohoda, která by, podle svědectví účastníků, dovolila státu spor ukončit za pouhé dvě miliardy korun.

O dvacet let později odsoudila mezinárodní arbitráž Českou republiku k zaplacení více než šestnácti miliard. Nemají na tom vinu také pánové Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, pane premiére?