Jan Kalvoda: Prezident ohrožuje základy státu. Jen dotčeně tweetovat už nestačí
KOMENTÁŘ. Prezident Zeman nahradil český parlamentarismus politickou pavlačí. Parlamentní demokracie se nechala bez odporu zaparkovat ve svých budovách a politika jde jinudy. Vznikl alibistický slovník, plný defenzívních klišé pro vysvětlení, proč nic nedělat, nefungovat.
Jako by se nad parlamentem klenula nějaká vyšší moc; nějaká překážka, pro kterou je skutečný výkon parlamentní moci nemožný. Jmenuje se (klišé č.1) „neshoda napříč politickým spektrem“.
Je to něco, co detekují sněmovní machři předem. Že je ohrožen sám hodnotový základ státu, to jediné, co krom vybraných daní a inventáře stát má? Že ruská agrese obnažila svou zdejší agenturu v nejvyšších patrech státu?
Nejprve si nanečisto ověřme shodu „napříč politickým spektrem“; potom jak by to prospělo v dalších volbách. A jdeme raději od toho; včetně opozice. A tak si krmíme čerta politické svévole a ujišťujeme stále agresívnější mocenská zvířátka, že budou v bezpečí před obviněním z evidentní velezrady -protože se nenajde ona „shora napříč….“ Taková neshoda se dá v kuloárech dobře vyobchodovat.
Agent genocidních autoritářů
Zopakujme si aktuální telenovelu: kancléřem dosazený bankrotář z jihu Čech zaujme místo šéfa hradní příspěvkové organizace, kde je čilý stylem zvaným devadesátkový.
Spřízněné firmy podporují Zemana, veřejné zakázky získávají vyvolení, ale pro jednou je trestní kauza dotažená až k nepodmíněnému trestu. Jenže vyhlášený rozsudek se ještě ani nezačne psát, ale už je sepsané prezidentské rozhodnutí o milosti, které neznámý rozsudek kritizuje a odmítá! Tuto pointu si zapamatujme, je důležitá.
Skláníme před vlastenectvím a vytrvalostí Ukrajinců a jejich prezidenta. Co naše vlastenectví a náš prezident? Je jím Miloš Zeman, Mynářova a Nejedlého marioneta ve službách agresívních autokracií. Cítíte hrdost a vlastenectví?
Příběh je obecně a provokativně srozumitelný a media se hemží kritikou. Též kritikou politiků; tweet stíhá tweet, těch silných slov, těch emocí, toho sarkasmu, toho heroismu -na sítích. Ale pak se zase všichni svorně sejdou v parlamentu, neboť tudy běží zajíc, jak řekl klasik.
Tady se testuje, co je „hlasovatelné“ (klišé č. 2), co lze zvládnout „napříč politickým spektrem“, nebo je za naopak „za hranou“ (už raději s číslováním klišé přestanu…). Sem se namísto politiky uchýlí bojovníci ze sítí a tiskovek, tady jsou doma, tady se obchoduje s mocí.
Veřejně jsou sice politici spolu s lidem pobouřeni Zemanovým, kolikátým již, „porušením ústavy“, ale to jen než se usadí prach. Pak, jak čtu, budou čekat, než tento otevřený agent genocidních autoritářů v barvách české demokracie doklepe své volební období.
Pak bude dobře, jde už jen o rok, že. Někteří nechtějí slyšet, že to oni sami populisticky zmrzačili ústavu přímou volbou prezidenta a jeho praktickou neodvolatelností („není to průchodné, napříč…“). Jiní budou stejně populisticky a pohotově vynalézat „ústavní pojistky“; to až přijde milost in re Mynář.
Hlouposti a bazar s alibismem
To nejpodstatnější jako by neexistovalo: jejich vlastní odpovědnost za nefunkční model parlamentarismu, který si zvykli provozovat.
Nikdo z nich nepochopil, že krom získávání politických bodů na bulvární trampolíně komického dua Zeman – Mynář nesou i za prezidenta svou odpovědnost. Odpovědnost za obranu stavebních prvků něčeho, čemu se říká demokratický a právní stát.
Tato odpovědnost se neptá, co „je průchodné napříč“, nebo co je „hlasovatelné“. Ta ukládá jednat, když je konstrukce ohrožena. Nestačí se jen přidat se svými tweety, když už je pohoršen lid (v tomto pořadí). On je to totiž výlučně parlament, jemuž lid svěřil působnost kontrolovat exekutivu, prezidenta včetně.
Lid smí být šokován stále drzejšími Zemanovými kousky, parlament nikoli. Ten je povinen nalézt v bulvární (a tweetové) kampani skutečné ohrožení státu.
Začněme Zemanovým vztahem k soudní moci. Tak holt ulevil komplicovi svého přítele kancléře… Sice nešikovně, ale tomu tady každý tak nějak rozumí. Má na to právo, tak co, dodají „ústavní právníci“. Nemá, neboť ďábel se skrývá v detailu.
Princip dělby moci velí i prezidentovi bezvýhradně respektovat výroky moci soudní; on musí v úctě pokleknout před rozsudkem – a teprve potom odpustit trest, jehož správnost nesmí zpochybnit. Jedno po druhém.
Řešení tkví ve vzkříšení parlamentu a jeho nezastupitelné role zasáhnout proti ohrožení základů státu, nyní svévolným prezidentem.
A tady je ta jeho inovace: on ještě nenapsaný rozsudek přezkoumal a pak ho zahodil – a rozhodl sám. K čemuž se, jak už je ta parta diletantská, i veřejně přiznal. To je ta pasáž o předpokladu, že přísnost rozsudku je dána tím, kde je odsouzený „zaměstnán“, což prý trestní právo nezná.
Samozřejmě, že zná, ale jde o něco jiného; o to, že kritéria pro uložení trestu jsou výhradně v rukou moci soudní. Prezident neudělil milost. Prezident si přisvojil pravomoc soudce a porušil princip dělby moci, což je útok na základy státu. A vůbec nejde o jednoho přikrádače; jde o prinicp.
Změna ústavy není řešení
Je parlament překvapen? Nevzpomene si na zprávu předsedy Nejvyššího správního soudu o osobním Zemanově nátlaku na rozhodování ve svých běžících kauzách? Na to, jak dotyčný pan Mynář obcházel s tímtéž soudce osobně a když to prasklo, na jeho dotčené vysvětlení? Je přece důležité, aby soudci věděli, jak se na věc dívá „pan prezident“!
Ani tehdy nesvítila kontrolka kontrolnímu tělesu, poslanecké sněmovně? Asi ne, totiž ne „napříč politickým spektrem“. Tehdejší opozice – dnešní koalice – si maximálně tak zatweetovala. V právním státě by padla vláda.
Nechme stranou otevřenou velezradu prezidenta Miloše Zemana ve věci teroristického útoku Ruska ve Vrběticích, je v dobré paměti. Zase jen záplava tweettů, ale pak tehdejší opozice přivedla k pořádku těch pár senátorů, kteří zpočátku jevili odvahu unést svou ústavní odpovědnost a aktivovat ústavní proces zkoumání prezidentovy způsobilosti.
Jinak řečeno, proces zjištění, zda je příčetným zrádcem, nebo indisponovaným bavičem v rukou svého okolí. Parlament v tom nechal senátora Fischera, na něhož zpovykaný prezident nyní podává trestní oznámení. Nebylo to „hlasovatelné“, takže raději šokujme své spojence proruskou politikou a riskujme úplně všechno.
Řešení netkví v další a další změně ústavy a žonglování s pravomocemi, když se jeden mocenský element utrhne a jedná otevřeně proti systému, rozuměj, proti životním zájmům a hodnotám státu. Ani v pomstychtivém zkrácení rozpočtu.
Řešení tkví ve vzkříšení parlamentu a jeho nezastupitelné role zasáhnout proti ohrožení základů státu, nyní svévolným prezidentem. Ohrožením státu je jak despekt politické moci vůči moci soudní, tak otevřená zrada hodnot ústavy prezidentem republiky tváří v tvář státnímu terorismu autoritářského Ruska.
Vše ostatní je jen mlha, kafíčkový postkomunismus, kde politika nemá svou barvu a chuť -a nezná osobní odpovědnost. Výsledkem tohoto alibismu je odložení parlamentu a základních hodnot státu do „nehlasovatelna“. Každý člen parlamentu je však odpovědný, občanům i sobě a toho jej nezbaví žádná přízračná nehlasovatelnost.
Šli byste tyto pány bránit?
Vlastností tohoto trendu je, že sám degeneruje v politický styl, ve zvyklost. A recykluje se s dalšími a dalšími volbami; politika se stala jen cestou za mocí bez obsahu a odpovědnosti. Politika, která nebere vážně smysl a účel sebe sama, ale jen kariéry dotyčných a výhledy partají k dalším volbám.
Za prezidenty pak volíme bezskrupulózní sebestředné typy, jejichž jedinou touhou je vybudovat si okruh ekonomických podporovatelů výměnou za jejich přístup ke státním strukům; a pak už jen vlastní kultík osobnosti.
Ani nejodpudivější etapa posledního prezidenta nevybičovala sebemenší etos; ani ten nejsměšnější klientelistický organizátor jménem Mynář nepřestal být chráněn svou prezidentskou loutkou. Kdepak najít něco hlasovatelného….
A v tomto stavu jsme konfrontováni s válečnou agresí Ruska. Skláníme před vlastenectvím a vytrvalostí Ukrajinců a jejich prezidenta. Vědí, za co bojují a umírají, protože jejich stát zosobňuje hodnoty, které jim za nasazení života stojí.
Co naše vlastenectví a náš prezident? Je jím Miloš Zeman, Mynářova a Nejedlého marioneta ve službách agresívních autokracií. Cítíte hrdost a vlastenectví? Odpovězte si na otázku, kdo by šel se zbraní tyto pány bránit; neboť oni personifikují český stát a jeho hodnotovou vyprázdněnost.
Demokracie byla zaparkována v parlamentu, odkud si občas zatweetuje. Život běží jinudy.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Jan Urban: Hledá se cesta, jak odklonit až šest miliard ze sporu s Diag Human
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
35 komentářů
Prioritou je teď aby se nestal prezidentem Babiš. Už dělá kampaň. To bychom se dostali do stejné kaše. Podplacený Šaroch selhal. Mynáře poslat sedět až když skončí Zeman.
Prezidenta zrušit.
Hradní mafii pozavírat.
Podpořit pana Fischera a pana Vyskočila.
👍
Právě že prioritou je sesadit Zemana; jen tak nedostane Babiš milost a půjde místo prezidentování bručet.
Děkuji panu Kalvodovi za výstižný článek. Kéž by se dostal k těm správným adresátům.
Rád bych se dožil studie renomovaných historiků o úloze a fungování Prognostického ústavu. Je s podivem, že dva z jeho absolventů, exprezident a prezident, pánové Klaus a Zeman mají tak vřelý vztah a zhusta jednají ve prospěch cizích, nedemokratických velmocí Ruska a Číny. Nabízí se otázka, zda není někde v archivu v Kremlu podepsán vázací akt o spolupráci na věčné časy a nikdy jinak.
Ano, mám podobný názor. Z principu jsem odpůrcem konspiračních teorií, ale jistě si všichni pamatujeme, jak několik dnů po 17. listopadu byl Prognostický ústav najednou úplně všude, náhoda? 😀
Také mi ten prognostický ústav vrtá hlavou. to není jen Klaus a Zeman, to je i Dlouhý a řada dalších….
Ano, byl to například tehdy i Waltr Komárek, který se v polistopadových dnech dral do popředí. A jak panečku tehdy sbíral aplaus. Zatím jsem bohužel nezaznamenal žádný zvýšený zájem historiků a novinářů o prognostický ústav. Jen občas nějaké nesmělé zmínky. Proč?
Nějak jste pominuli, že Zeman byl v Prognostickém ústavu začátkem roku 1990, to už tam zase nebyl Klaus s Dlouhým
👍
Zločinec dosazený užitečnými idioty.
Sedí to i opačně….
… v tomto příspěvku JUDr. Kalvody – bohatém na jeho slova, se snaží prezidentovi negativně vytýkat zejména to, že druhý potvrzující rozsudek nebyl ani napsán a už přišla milost… No to se nechá vyložit také tak, že tento rozsudek soudu II.stupně v podstatě potvrdil znění rozsudku soudu I.stupně… Čili i pozdější – a rychle udělená milost byla možná, protože se nic neměnilo… To by JUDr. Kalvoda – jako právník, mohl také k tomu dospět a nepsat sem na HP jeho distingující expozé, aby se opětně po čase zviditelnil. On ještě v době svého místopředsedování tehdy „ve vládě Václav Klause“ měl takovou „hlášku“, že „hodně zákonů hodně starostí…“ I tady ta milost může znamenat, že ten druhý rozsudek se nemusí ani tvořit a psát – a možná by to odpovídalo pro soud „ušetření práce…“
skvělý článek, naprosto souhlasím, je třeba jednat
Skvělé. Vraťte se pane Kalvodo i pane Kalousku do politiky.
Pan Kalvoda by se měl upamatovat na dobu, kdy neoprávněně užíval titul JUDr.!!! A také na dobu, kdy V. Havel omilostnil podvodnici Chadimovou, která s padělanými listinami chtěla získat nemovitosti na Hradčanech. Ani nepočkal, až bude právoplatně odsouzená, milost udělil ještě dříve, než soud rozsudek vyřkl. Tolik jen pro srovnání!!!
Vážená, – nejde o právníka Mgr. Kalvodu, ale o právního laika – prezidenta, který slíbil: “ zachovávat Ústavu a zákony – na svou čest – v zájmu všeho lidu!“
Který si však Ústavu evidentně vykládá v zájmu svém a bohužel nedbá ani základního ustanovení v čl. 9/3, které má zaručit, cit: „Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základsů demokratického státu.“
Narozdíl od hradního čučkaře, Kalvoda ani jako magistr ani Havel jako prezident nedělali slouhu totalitním režimům a nesnažili se udělat slouhou z celé ČR.
… „totalitní režimy ?“ – a co návštěva Václava Havla v Saúdské Arábii (S.A.) v roce 2001 – to by tedy znamenalo, že tam v S.A. je tuctová demokracie, kterou potvrdil tuctový demokrat Václav Havel, protože on ve svých spanilých návštěvách světa navštěvoval jen tuctové demokracie, že …?
Evidentně ti dělá problém pochopit význam slova „slouha“, tuctový josefe. Krteček v čínské televizi a mlácení ČESKÝCH demonstrantů V PRAZE je projevem při návštěvě totalitní zrůdy je projevem slouhovství. Diplomatická návštěva nikoliv.
… no právě tam je možná ten „malý“ rozdíl, že až do doby „vzácné“ návštěvy Václava Havla tam v S.A., tak žádný diplomatický styk mezi námi a S.A. nebyl… Václav Havel – apologet světové demokracie, se tedy „zasloužil“, že jako stát máme nové velvyslanectví (tedy už od. r.2001) v demokratickém státě …
My to velvyslanectví máme i v Rusku, v Číně, ve Venezuele, v Sýrii nebo v Severní Koreji, které mají do demokracie asi tak daleko, jako Saudská Arábie, možná ještě o něco dále. Není tedy důvod, proč to velvyslanectví v Saudské Arábii nemít. Mít velvyslanectví v nějaké zemi neznamená vy josefínský mudrlante, že musíme souhlasit s její politikou nebo zřízením.
A to sis vycucal odkud, josef? Diplomatické vztahy byly navázány podstatně dřív. Nemluvě o tom, že se nabízí otázka co teda byly ty exportní kšefty se saudskou arábií, díky kterým komunistické těžkoslovensko získávalo tu vzácnou zahraniční měnu. Pro info, Havla doprovázely desítky podnikatelů díky čemuž máme s SA vysoce pozitivní bilanci. Najednou ti ekonomická diplomacie, kterou hradní čučkař tak propagoval, smrdí. Že by to bylo tím, že čučkařovy úspěchy v této oblasti byly víc než chabé.
Nejhorší na tom všem je, že i když jednou celá ta hradní partička dohraje svůj kus a zmizí definitivně v zapomnění, v lepším případě za mřížemi, z myslí lidí ta jejich nabubřelost hned tak nezmizí. A to nemluvím o dětech, budoucnosti národa. Nedá se říct, že by snad našeho prezidenta nějak nenáviděli, na to vidí ty věci příliš zjednodušeně, ony z něj mají legraci. Normální bžundu, neváží si ho, potažmo celého prezidentského úřadu. Když dostanou svolení dát si ve škole na plochu PC libovolnou tapetu, polovina z nich tam má nějakou jeho „povedenou“ momentku, případně karikaturu, je toho plný internet. Kdo tohle z nich jednou dostane? Kdo vrátí prezidentskému úřadu jeho vážnost, kterou tak moc potřebuje, aby fungoval? Dokáže to vůbec někdo? A jak dlouho mu to bude trvat, než je přesvědčí? Funkční období Miloše Zemana nás obrovsky poškodilo, morálně i ekonomicky, v současnosti. Ještě více ale do budoucna.
Máte pravdu Aleši, ale stejně hluboce nebo spíše ještě hlouběji, nás poškodila hloupost voličů, kteří jej po dvakráte! za prezidenta zvolili. Už delší dobu mi vrtá hlavou, zda jsme skutečně národem s takovou převahou hlupáků schopných bez hlubšího přemýšlení polykat ruskou propagandu a volit jeho loutky, ať už se jedná o Zemana, Babiše, Dlouhého atd.
Pláčete pěkně, ale na cizím hrobě. Kdyby „demokratická“ opozice proti Zemanovi dokázala lidem předhodit slušného protikandidáte a ne jen naprosto odpudivé zjevy, tak by Zeman asi vypadl už v prvním kole. Lidi by ho nevolili mj. i proto že už byl a je příliš starý a nemocný. Čili ti „demokraté“ jsou buď hloupí, nebo s nimi skutečně slušný člověk nechce nic mít.
Něco podobného ostatně ukázaly i volby v Maďarsku, kde opozice sledovala, kdo z vládních činitelů je Žid nebo sexuálně alternativně orientovaný (více méně tím předvedla, že nemá politiky, schopné věcných pohledů a postupů) a dopadla podstatně hůř, než v minulých volbách.
Nevýhodou demokratické opozice bylo, že neměla tu obrovsky velkou a sprostou drzost, aby dokázali lhát a manipulovat tak, jako to činila klika okolo Miloše Zemana. Že Miloš Zeman vyhrál pomocí hrozných lží už dnes tehdejší jeho voliči v převážné většině vědí. Vědí, že si zvolili prolhaného alkoholika a ruskou loutku. Jenže nyní pozdě bycha honit. Miloš Zeman měl za sebou velké zdroje ruských peněz, na internetu podporu ruských a proruských trollů, podplacené novináře a politiky a domácí kolaboranty typu pana Kellnera, který si podporou Miloše Zemana zajišťoval svůj byznys v Rusku a v Číně. Demokratická opozice nenašla dostatečně účinné prostředky proti těmto jevům. I když mnoho nechybělo. 51,3% hlasů v druhém kole není pro Miloše Zemana rozhodně žádné přesvědčivé vítězství. Miloš Zeman prolezl doslova s pořádně odřenýma ušima. Bohužel hlupáků, kteří se nechali obelstít a volili jej, se našlo přece jen dostatek.
Skeptiku, já ty volby pamatuji, takže vím, jak vyla pražská kavárna. Do mainstreamových médií se prozemanovské hlasy prakticky ani nemohly dostat. A navzdory této zcela jednostranné mediální agitaci Zeman vyhrál.
Já sám jsem měl problémy s hlasováním pro něj, protože jsem si uvědomoval jeho věk a zdravotní stav, nicméně jeho protikandidáti pro mě byli zcela nevolitelní.
Já mám Pergille s vaší pamětí takovou zkušenost, že vaše paměť vám slouží velmi mizerně. Ty poslední prezidentské volby si pamatuji minimálně stejně dobře, spíš lépe, než vy. Internet byl těch lží zemanovské kliky nejen plný, ale přímo zahlcený. Ani pan Drahož, ani Pavel Fischer, ani pan Hilšer nebyli alkoholickými figurkami s náběhem na cirhózu. Nebyli rovněž ruskými loutkami. Kterýkoliv z těchto kandidátů by byl lepší volbou, než Miloš Zeman.
Já psal o vládních médiích: ČR, ČT apod.
ČT a ČR jsou jen zlomkem médií v České republice působících. Mezi média v ČR působící patří i TV Nova, TV Prima, TV Barrandov, které se svými sympatiemi k Zemanovi ani trošku netajili a pro propagaci M. Zemana dělaly všechno možné. Jiní kandidáti v těchto televizních kanálech neměli šanci. Buď se o nic nehovořilo vůbec, nebo se o nich hovořilo pouze špatně. Stejně tak mezi propagátory M. Zemana patřily rozhlasové stanice F 1 a Rádio Impuls. Na ČT si vzpomínám na diskuzi mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem, moderovanou Světlanou Witovskou. Tak že i ČT Miloš Zeman šanci rozhodně dostal. O internetu jsem se již ve svém příspěvku výše zmínil. Ten byl prozemanovskými výkřiky od ruských trollů přímo zahlcen. Závěr: kecáte jako téměř vždy, Pergille. Ani nic jiného nedovedete.
Návazně k „vážnosti úřadu prezidenta“ a budoucnosti ČR. Asi ještě jako horší se ukazuje, o prezidentský mandát skutečně poctiví, hodnověrní Češi, kteří se už v nižších formách služeb národu osvědčili, zjevně příliš nestojí. Kdo by dobrovolně vsadil svou dobrou pověst a čest na spolupráci, s velké části užvaněnými, prodejnými zákonodárci? Pro ty je „osvědčený“ cizozemec jistotou i zárukou zachování současného stavu, kdy se o vývoj a sudy země může starat hradní sofistikovaná zločinecká klika, – zlí jazykové tvrdí, že gangsterská banda.
poměrně dobře popsáno to, o čem přemýšlím již dlouho: byl bych ochotný někdy nasadit život kvůli lidem jako jsou ti Zemanové, Klausové, Babišové a podobní? Samozřejmě že nikoliv. To je rozdíl mezi tím, jak se ke své zemi staví dnes běžní Ukrajinci a jak se k ní stavím já.
Čte se to hezky, ale dokud bude v parlamentu opozice ANO a SPD, tak k žádnému kroku ohledně prezidenta nedojde. A Zeman to dobře ví.
Ze se to píše hned v úvodu „..Vznikl alibistický slovník, plný defenzívních klišé pro vysvětlení, proč nic nedělat, nefungovat.“.. Což se ovšem týká naprosté většiny výkonu politické i úřední správy státu, rozuměno tedy její mediální obhajobou vůči veřejnosti. Že se nyní z toho vymezuje Zeman, „protože je Zeman“, by zase nemělo nikoho splést. , že by to snad jinde ve státní správě fungovalo jinak a lépe.
Že bych dal osobní příklad, mojí mamince přistála ve schránce úřední obálka, ve které byla dvojí informace od naší Fialové vláďi, Za prvé, že jí o pár kaček od léta zvyšují důchod, a za druhé, že kdyby s tím nevyžila, tak může požádat o sociální dávku. Opravdu se dojetím rozplakala, kam to tenhle stát, po 30 letech od komunismu dospěl, že už teď nemá na důstojné důchody pro své seniory…