ANALÝZA. Ať už si o maďarském premiérovi novináři myslí cokoli, faktem je, že asi jen málokterý z nich by odolal možnosti pořídit s Viktorem Orbánem vlastní rozhovor. Těch několik málo příležitostí, které se českým médiím v posledních letech pro takové interview otevřely, byly však často zahozené šance a bezobsažná, či rovnou servilní povídání. Orbánovi lze klást i nepříjemné dotazy, jak ukazuje přístup některých zahraničních reportérů.

„Děkujeme za vřelé přijetí, Budapešť je nádherná,“ začala květnový rozhovor s Orbánem pro český videoportál XTV moderátorka Alexandra Mynářová. A předznamenala tím, kudy se hovor bude ubírat i příštích zhruba padesát minut: v rytmu zdvořilá nekonfliktní otázka – zdvořilá nekonfliktní odpověď.

Tematicky se řeč vedla především o tom, jak si Orbán představuje uzavření míru na Ukrajině, co s válkou udělá případné zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, jestli souhlasí s Milošem Zemanem, že Evropská unie je dnes „spíše uniformní, téměř totalitní“ anebo o tom, jestli je pro Maďarsko aktuálním tématem přijetí eura, když to v Česku „podle našich ekonomů a odborníků není pro nás výhodné“.

Naše diváky tohle nezajímá

Suma sumárum – nic, co by si průměrně zdatný uživatel internetu nezvládl za chvilku najít sám. Orbán nebo jiní členové jeho kabinetu se k těmto tématům už opakovaně vyjadřovali.

Přitom opomíjených témat směrem k maďarskému premiérovi je řada. Namátkou třeba byznys Orbánových přátel v Česku a na Slovensku a to, jak Maďarsko pumpuje miliony eur do sousedních států – v případě Slovenska konkrétně do nákupu historických nemovitostí, fotbalu i médií.

„My se ptáme za naše diváky a ty opravdu ‚byznys Orbánových přátel‘ nezajímá. Lidi mají trochu jiné starosti,“ říká Alexandra Mynářová

Nebo to, jak jde s „mírovou“ rétorikou Orbána a spol. dohromady vlastnictví českého výrobce letadel Aero Vodochody a jeho avizované společné zbrojní projekty s Ukrajinou.

Připomeňme, že Aero Vodochody před třemi lety ovládla maďarská firma, která patřila současnému Orbánovu ministru obrany Kristofu Szalay-Bobrovniczkému. Později přešla do vlastnictví maďarského státu.

„My se ptáme za naše diváky a ty opravdu ‚byznys Orbánových přátel‘ nezajímá. Lidi mají trochu jiné starosti,“ říká pro HlídacíPes.org Alexandra Mynářová, která kromě XTV moderuje také lifestylový pořad na regionálních stanicích veřejnoprávního Českého rozhlasu.

Promiňte, jste „příliš woke“

Ani na maďarská média, jejichž většinu si Orbán prostřednictvím sítě spřízněných podnikatelů a asymetrickým rozdělováním státní inzerce ve prospěch „poslušných“ redakcí podmanil (ta veřejnoprávní rovnou zestátnil), ve zmíněném rozhovoru nedošlo.

„Jistě se shodneme na tom, že v současném nastavení mainstreamovych médií je v českém mediálním prostoru tento rozhovor velice osvěžující,“ pochválila se přesto Mynářová.

Háček je v tom, že Orbán skutečně kritickým médiím rozhovory vůbec nedává. Ukázalo se to třeba letos v dubnu, kdy organizátoři orbánovské konzervativní konference CPAC Hungary odmítli akreditace různých zahraničních médií s tím, že jsou „příliš woke“ (probuzenecké, progresivistické, pozn. red.).

Třeba loňské interview pro konzervativní deník Die Welt, bulvární deník Bild a magazín Politico je ukázkou toho, že i s maďarským premiérem se lze bavit o nepříjemných věcech.

Na druhou stranu není pravda, že by čeští novináři žádnou šanci zeptat se Orbána v posledních letech nedostali. Velké rozhovorové „okno“ se otevřelo v roce 2021. Tehdejší premiér Andrej Babiš pozval Orbána na finále předvolební kampaně a maďarský premiér poskytl v Česku několik interview.

Kromě celkem standardních rozhovorů bez převratně objevných dotazů (TV Nova, Info.cz) se odehrála i přátelská interview pro Lidové noviny (jejich vydavatelství Mafra tehdy stále patřilo Agrofertu Andreje Babiše) či server Parlamentní listy.

Vzkažte něco Parlamentním listům

Redaktor Lidových novin István Léko šel tehdy Orbánovi hodně naproti už první otázkou: „V globální válce identit jsou všechny tři úrovně vlastní identity pod obrovským globálním mocenským tlakem dominantních západních politiků, korporátních gigantů, médií a světa celebrit. Útočí na rodinu, národ a křesťanskou kulturu. Lze bojovat proti takovému tlaku?“

A druhá nezůstala pozadu: „Co je příčinou rychlého a mohutného vzestupu cancel culture (označení pro moderní formu ostrakismu, která vytlačuje jedince ze sociálních nebo profesionálních kruhů) nebo woke hnutí (nová ideologie takzvaných probuzených, což je směs krajně levicových idejí, kritické rasové teorie a politické korektnosti) na Západě?“

Z rozhovoru v Parlamentních listech, které mimochodem v závěru kampaně 2021 byly jedním z hlavních komunikačních kanálů Babišova hnutí ANO, připomeňme poslední tři dotazy zástupce šéfredaktora Radima Panenky:

„Chcete se vyjádřit k některým maďarským zákonům, které jsou v EU kontroverzní? Co byste si přál zlepšit v česko-maďarských vztazích a jaké klíčové kroky považujete v současné době v Maďarsku za prioritní? Vaše projevy a návrhy se často objevují jako první na portálu ParlamentníchListů.cz v ČR, máte mezi čtenáři portálu spoustu příznivců/zastánců, chcete jim něco vzkázat?“

V Německu bychom Putina zatkli. Vy také?

Otázka tedy zní – dá se s Viktorem Orbánem mluvit i jinak? A zkusil to někdy někdo? Maďarští nezávislí novináři jsou vlastní vládou předem diskvalifikováni.

Podle bývalé šéfky maďarského webu Telex Veroniky Munk už Viktor Orbán nedal patnáct let velký rozhovor médiu, které by mu kladlo kritické dotazy. O tom, jak mírní jsou na Orbána v pravidelných rozhovorech třeba moderátoři maďarského státního rozhlasu, si každý může udělat představu sám podle jejich textových přepisů.

U zahraničních novinářů je to ale jinak. Orbán poměrně často v posledních letech dává rozhovory německým médiím a třeba loňské interview pro konzervativní deník Die Welt, bulvární deník Bild a magazín Politico je ukázkou toho, že i s maďarským premiérem se lze bavit o nepříjemných věcech.

„Je možné, že po únoru 2022, kdy se naše médium jasně postavilo na stranu vojenské pomoci Ukrajině a v této věci zastáváme opačné postoje jako Viktor Orbán, bychom už asi s naší žádostí o rozhovor neměli takovou šanci na úspěch,“ říká Martin Hanus z deníku Postoj.

Otázky Weltu a spol. se podobně jako u zmíněného rozhovoru s XTV točily hlavně kolem Ukrajiny, diametrálně odlišný byl ale přístup novináře. Vstupoval do Orbánových odpovědí, pokud to situace vyžadovala, mnohem častěji se doptával a nebál se zpochybnit Orbánovu relativizaci ruských válečných zločinů na Ukrajině.

„Německo by Putina okamžitě po příletu zatklo na základě mezinárodního zatykače. Maďarsko taky?“ zněla jedna z otázek. „Kdybyste teď mohl oslovit Ukrajince, kteří se brání ruské agresi a kterým Rusové zabíjejí rodiny. Co byste jim řekl, jak byste jim vysvětlil, že se nemají bránit?“ rozebíral reportér Orbánovo volání po míru.

A přišel ještě jeden silný moment. Novinář, který Orbána zpovídal, byl totiž Paul Ronzheimer, který coby válečný zpravodaj pro Welt i Bild několikrát navštívil bojiště přímo na Ukrajině: „Spolu s dalšími novináři jsem viděl, co tam Putinovy jednotky napáchaly. Je přece jasné, že je válečný zločinec,“ opáčil Orbánovi, který Putina jako válečného zločince označit nechtěl.

Jako za Kádára

Za zmínku stojí i zkušenost slovenského konzervativního internetového deníku Postoj, který dostal rozhovor s Orbánem v roce 2021.

„Pokud si vzpomínám, na jaře 2021 jsme se dozvěděli, že Viktor Orbán by chtěl po velmi dlouhé době poskytnout rozhovor slovenskému médiu. Poslední rozhovor s ním dělali moji tehdejší kolegové z časopisu Týždeň ještě někdy v roce 2009, kdy byl Orbán v opozici,“ vybavuje si žádost o rozhovor šéfredaktor Postoje Martin Hanus. Že jí úřad maďarského premiéra vyhověl, prý deník Postoj překvapilo.

„Můžeme jen předpokládat, že úřad premiéra si udělal přehled o slovenské mediální scéně i přes svoje početné kontakty na Slovensku, kde žije půlmilionová maďarská menšina. Postoj existuje od roku 2015, mezitím se etabloval jako silné konzervativní médium, které má kolem 750 tisíc čtenářů měsíčně. To všechno asi sehrálo roli,“ uvažuje Hanus.

Rozhovor se nakonec protáhl na dvě a půl hodiny. A přestože také toto interview část nezávislých slovenských médií kritizovala jako příliš nekonfliktní, faktem je, že konfrontace v něm nechyběla:

„I někteří konzervativní Maďaři na Slovensku uznávají, že například veřejnoprávní média (v Maďarsku) jsou úplně provládní, podobně jako u nás za Mečiara. Nepřehnali jste to s ovládnutím různých sfér státu?“ Anebo: „Mnozí Maďaři to vidí tak, že (veřejnoprávní televize) je podobná jako byla televize za Jánose Kádára,“ oponovali Orbánovi redaktoři Postoje. Ptali se také například na zákaz vstupu médií do maďarských nemocnic během pandemie covidu a na to, jestli to nebyl „náhubek“ pro novináře.

„Je možné, že po únoru 2022, kdy se naše médium jasně postavilo na stranu vojenské pomoci Ukrajině a v této věci zastáváme opačné postoje než Viktor Orbán, bychom už asi s naší žádostí o rozhovor neměli takovou šanci na úspěch. Jaro 2021 bylo v tomhle ještě jiný letopočet,“ konstatuje Martin Hanus s tím, že rozhovor tehdy dostali oficiální cestou, žádostí přes tiskové oddělení.

Jak se k Orbánovi dostala se svým podstatně vstřícnějším rozhovorem česká XTV, nechce Alexandra Mynářová komentovat: „To si nechá XTV pro sebe jako své know-how.“