Jak to bylo s „tlupou ozbrojenců“ zvanou Lidové milice a proč nebylo tak snadné odsoudit komunistické prominenty
KOMENTÁŘ. Advokát Tomáš Sokol byl po roce 1989 tzv. „u toho“. Osobně jako prokurátor například vyslýchal Milouše Jakeše. „Komunistická strana již od roku 1948 provozovala početnou tlupu ozbrojenců s úředním názvem Lidové milice. (…) Přitom na to neexistoval žádný zákon, který by tuto ozbrojenou kohortu komunistické strany alespoň přibližně legalizoval, takže to bylo hromadné nedovoleného ozbrojování. Jenomže když jsem osobně vyslýchal zmíněného Milouše Jakeše a zeptal se ho, jak že to bylo s Lidovými milicemi a jejich zbraněmi, zíral na mě zcela nechápavě,“ píše Sokol v komentáři pro HlídacíPes.org, v němž dovozuje, že nebylo vlastně zač bývalé prominenty odsoudit.
V krátké stati se pan Ondřej Neumann zmiňuje o tom, jak se polistopadový režim či polistopadová reprezentace vypořádala s vysokými představiteli komunistického režimu. Začíná poukazem na to, co ve vztahu k svým politickým odpůrcům převedli po únoru 1948 komunisté, a dospívá k závěru, že slogan „Nejsme jako oni“ byl naplněn dokonale, ale nic podle autora neříkal o tom, že polistopadová demokracie bude slabá a bezzubá. Což se podle autora stalo a následky neseme a ještě snad dlouho poneseme.
Asi není třeba příliš velké výkladové kreativity, aby čtenář dospěl k závěru, že podle názoru autora se polistopadový režim nevypořádal s představiteli komunistické strany dostatečně, a to díky tomu, že demokracie byla slabá a bezzubá. Nemyslím si, že to je správný závěr, naopak, považuji jej za velmi nepřesný. Nicméně je hodně rozšířený a tak, v rámci toho, čemu se poněkud nadneseně říká historická pravda, bych chtěl reagovat.
Možná, že pro někoho bylo heslo „Nejsme jako oni“ skutečně jen pouhou deklarací přání odlišit se „nějak“ od komunistů. Pokud jde o právní prostor po pádu komunistického režimu k vypořádání se s jeho představiteli by ale heslo mělo znát trochu jinak. Například: „Máme-li respektovat základní právní principy, nemůžeme být jako oni. I kdybychom chtěli.“ Prostě jako konstatování holého faktu limit, které nešlo překročit, neměla-li nová éra tohoto státu začít nezákonnostmi. Přesněji by se asi dalo říci, že by sice začala nová éra, éra bez bolševiků, ale se starými nezákonnostmi. Ty zmiňuje autor článku, když popisuje způsob, jakým se bolševici vypořádali s členy poúnorové vlády.
Související články
Ondřej Neumann: Smrt celoživotního komunisty Jakeše potvrdila, že „nejsme jako oni“
Lze jistě namítnout, že by mělo jít o zákony, které vznikly ve svobodné zemi a za svobodných podmínek. Co ovšem v situaci, kdy se země náhle stala svobodnou, mluví se o usilování být právním státem, ale zákony vznikaly za zcela jiného politického systému, namnoze dle hesla, které nám vtloukali do hlavy na právnické fakultě, že právo je vůle vládnoucí třídy, povýšená na zákon? Anebo, abych citoval autora jednoho odborného článku, podle něhož v totalitě je dělba moci nahrazena její koncentrací. Vládnoucí třída se poněkud rozprchla, ale zákony po ní zbyly.
Primárně se nabízí jednoduché řešení, prostě ty „minulé“ zákony ignorovat. Nejlépe s odůvodněním, že jde o vyšší zájem společnosti. Nebo tak něco. To ovšem automaticky generuje několik dalších otázek. Zda všechny zákony, třeba zákon o provozu na pozemních komunikacích, občanský zákoník, stavební zákon a stovky a tisíce dalších, anebo jen některé? Třeba trestní zákon a trestní řád. Asi je hned jasné, že zrušit zákony jako takové prostě možné není. Pak je ovšem třeba se ptát, podle jakého klíče se budou vybírat zákony, co se nebudou poslouchat, co by mělo být oním vyšším zájmem společnosti a kdo by o tom rozhodoval. Osobně jsem přesvědčen, že něco takového prostě nebylo možné, neboť ke všem problémům, které jsme tu po roce 1990 měli, by přibyla ještě větší míra anarchie, než venkoncem v některých oblastech stejně nastala. Právo by prostě přestalo platit jako obecně platné pravidlo chování a nepochybně každý druhý, ne-li každý prvý, by si osoboval býti tím, kdo v zájmu vyšších ideálů smí právo ignorovat. Zejména to ale platí v případě práva trestního, protože rozhodovat o tom, že někdo bude potrestán bez reálného právního podkladu, z něhož by bylo patrné, čeho se dopustil, by bylo barbarství snad horší než ta, jichž se dopouštěl bolševik. Ten se alespoň tvářil, že „jede“ podle práva.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Neříkám, že úplně všichni, ale většina těch, kteří tak či onak v té době mohli běh věcí ovlivnit, rozhodně nechtěla být jako oni, míním jako bolševici. Snadno se hovoří o potrestání vysokých představitelů komunistického režimu, ale je-li tato premisa nastolená, bylo by vhodné se také zeptat: „A za co?“ Za to, že byli vysocí představitele komunistického režimu? Jistě, ale kdy?
I Dubček byl ve své době vysokým představitelem komunistické moci. Ostatně jako více pozdějších odpůrců svých komunistických nástupců. Nebo za to, že ovládali represivní aparát a po léta se starali o to, aby spousty těch, kdo s nimi nesouhlasí, měli nejrůznější obtíže, počínaje vyhazovem z práce a konče lety v komunistickém kriminálu? Případně za to, že svými nesmyslnými hospodářským experimenty systematicky 40 let ruinovali tuto zemi? Nepochybně by za něco, nebo za všechno, takový trest zasloužili. Problém ovšem je v tom, že nic z toho nebylo možno potrestat na základě platného trestního zákona anebo podle nějakého jiného zákona, který by na takové jednání mohl být aplikován. Uvedu pár příkladu z oboru práva trestního.
To, co provedli někteří komunisté v 1968 a poté, kdy dílem lákali okupanty ze zemí Varšavské smlouvy do ČR, dílem pak s nimi vesele kolaborovali, asi nelze nazvat jinak než vlastizradou. Alespoň tak jsme to většinově v té době vnímali a vzpomínám si, že ještě když jsem chodil na právnickou fakultu, jak jsme spekulovali, který z angažovaných profesorů či pedagogů, kdyby to „ruplo“, by za otevřenou kolaboraci šel do kriminálu. Ovšem byl to účet bez hostinského, a to nejen díky tomu, že to tehdy „neruplo“. Podívejte se na příslušná ustanovení trestního zákoníku z té doby. Vlastizrady se podle trestního zákona účinného ještě po roce 89 dopustil dle § 91 československý občan, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchal trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže. Zmíněné trestné činy začínají všechny prakticky stejně návětím „kdo v úmyslu rozvracet socialistické společenské a státní zřízení“, „kdo v úmyslu poškodit socialistické společenství“, „kdo v úmyslu odstrašit jiného od aktivní účasti na plnění úkolu socialistické společnosti“ a tak pořád dokola.
Vysoké představitele komunistické strany můžete podezírat z čehokoliv, počínaje vraždou, ale nepřátelství k socialistickému společenství jim prostě „nepřišijete“. Nebo bychom museli přejít na platformu, která se zase dnes objevuje, totiž že socialismus byl vlastně něco jiného, než co tu provozovali komunisté a že vlastně oni byli největší nepřátelé socialismu. Případně alespoň socialismu s lidskou tváří, o který se údajně pokoušel v roce 1968 Dubček. To by ale neobstálo ani po roce 1989 a zřetelně se to viklá i dnes.
Socialismus dříve nebo později vždy znamená teror či alespoň značnou míru násilně vynucované nesvobody – a je jen jeden. Komunističtí funkcionáři byli nepochybně jeho věrozvěsty. Žádný socialismus s lidskou tváří existovat nemůže, z čehož plyne závěr, že ti, kdo socialismus v této zemi prosazovali, velmi dobře věděli, co prosazují: byl to reálný socialismus, jehož rozhodně nebyli nepřáteli. Lákavá představa, jak je postavit ke zdi za to, že sem dílem vojska Varšavské smlouvy přitáhli, dílem pak s nimi intenzivně kolaborovali, je z právního hlediska nerealizovatelná. Nepochybně tak činili právě na obranu socialismu. Zvláštní výjimkou byl bývalý ředitel Československého rozhlasu Karel Hoffmann. Ten ze své pozice po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968 dal příkaz k zastavení vysílání rozhlasu. To mu v roce 2003 (!) vyneslo odsouzení pro trestný čin vlastizrady. Právní kvalifikace byla následně změněna na trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a ještě později skončila u sabotáže, za kterou byl obžalovanému uložen trest 6 let odnětí svobody. K čemuž dodávám, že Hoffmann to i na tehdejší poměry přehnal, protože „vypnutí“ rozhlasového vysílání nebylo zdůvodnitelné ani z pohledu tehdejších poměrů a obrany socialismu.
Můžeme zkusit jít dál do minulosti a uvažovat o postihu za takové činy, jako bylo kupříkladu združstevňování a podobná zvěrstva po roce 1948. Ale, krom toho, že aktéři většinou už nežili, byla situace velice podobná. Žádný prostor ani žádná opora ke konstrukci obvinění. Samozřejmě, pokud by se neprosadilo to, co občas někdo navrhoval, tedy nějaký speciální nový paragraf. Tím bychom se ovšem dostali do pasti zvané pravá retroaktivita a provedli něco, co by nám v žádné civilizované zemi nemohli odpustit. Totiž stíhat někoho za čin, který byl spáchán v době, kdy evidentně nebyl trestným.
Ozbrojování Lidových milic
Nejde jen o zmíněnou vlastizradu. Ve své době, jako městský prokurátor v Praze (od 9. ledna 1990) jsem se živě zajímal o některé i jiné skutky, které na prvý pohled vypadaly jako kriminální delikty. Typicky nedovolené ozbrojování.
Komunistická strana již od roku 1948 provozovala početnou tlupu ozbrojenců s úředním názvem Lidové milice. Nevím, kolik tisíc jich bylo, ale určitě ne málo. Byli, stručně řečeno, po zuby vyzbrojeni. Přitom na to neexistoval žádný zákon, který by tuto ozbrojenou kohortu komunistické strany alespoň přibližně legalizoval, takže to bylo hromadné nedovoleného ozbrojování. Jenomže když jsem osobně vyslýchal zmíněného Milouše Jakeše a zeptal se ho, jak že to bylo s Lidovými milicemi a jejich zbraněmi, zíral na mě zcela nechápavě. Nedovolené ozbrojování je úmyslný trestný čin, který musí mimo jiné zahrnovat i vědomost o zmíněné nedovolenosti. Komunističtí papalášové ovšem pojem nedovolenost ve vztahu k Lidovým milicím vůbec nepovažovali za relevantní pojem a bylo zřejmé, že alespoň povědomí či pochybnost o legálním držení zbraní milicionáři se zcela vymyká jejich chápání. Výslech dalších podobných výtečníků to pak jen potvrdil.
Prostě oni už to takto dostali od Gottwalda a té původní party zločinců. takže bylo zřejmé, že v tom nejlepším případě žili v právním omylu. Tedy opět nic k trestnímu stíhání. A tak to šlo dále. Co třeba rozkrádání majetku socialistického vlastnictví spáchaný formou státních dotací pro komunistickou stranu? Zase problém, KSČ byla podle Ústavy vůdčí politickou silou ve státě, byla jeho integrální součástí, a ne jako dnes v podstatě soukromým subjektem sui generis s pevně stanovenými dotacemi podle volebního úspěchu. Prorostla do státu tak, že opět nebylo možné dovozovat, že ten nebo ti, kdo „odklepli“ každoročně jakousi dotaci komunistům, mimochodem dost neprůhlednou co do své účetní podstaty, poškozovali socialistické vlastnictví. A pokud si vzpomínám, dnes už dost matně, nějak to souviselo s rozpočtem, a ten schvalovalo Národní shromáždění. To sice komunisté spolehlivě ovládali, ale který poslanec to byl konkrétně? Byla to systémová záležitost. Socialistické bylo v podstatě všechno, co nebylo v osobním vlastnictví, družstevní vlastnictví a zcela výjimečně v soukromém.
Za všechno může čas…
A tak to bylo se vším. Asi se nedá říct, že by se polistopadové garnitury nesnažily postihnout trestné činy spáchané buď přímo zmíněnými vedoucími funkcionáři komunistické strany, anebo jejich pohůnky na různých stupních a v různých organizacích. Dokonce byl v rámci policie vytvořen speciální útvar, který se měl zabývat zločiny spáchanými za komunismu. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu se to jmenovalo. Myslím, že leccos vyšetřili a pár fackujících estébáků a jim podobných také bylo odsouzeno.
Ale kromě legislativních překážek existovala jedna zásadní, a to bylo čas. Zločin vyšetřovaný ihned po spáchání se objasňuje úplně jinak než zločin, který je odhalen po několika letech, anebo dokonce po několika desetiletích. V mnoha případech, kdy už byly i ty „menší ryby“ postaveny před soud, zase zhusta zafungoval čas, či spíše věk. Vzpomeňte třeba na trestní řízení s Aloisem Grebeníčkem a spol. Skončilo ve ztracenu, protože Grebeníček byl na základě lékařských zpráv zdravotně nezpůsobilý účastnit se soudního jednání. Jistě, komunisté se často nezastavili ani před zdravotním stavem svých odpůrců. Čímž jsme ale opět u toho samého. „Nejsme jako oni“ – bezmocné starce prostě soudit nemůžeme, protože by to bylo nezákonné.
Proto nesouhlasím s tvrzením, že polistopadová demokracie byla slabá a bezzubá. Minimálně, že snad byla slabá a bezzubá v oblasti trestního práva a možných postihů komunistických představitelů. I kdyby byla bůhvíjak silná a měla půlmetrové zuby, není to legitimace k tomu, aby si je zkoušela na někom, koho nelze obvinit ze spáchání protiprávního jednání, konkrétně pak ze spáchání trestného činu. Anebo ho soudit. Už vůbec si nelze představit, že by ta silná demokracie ovlivňovala to, jak soudy budou v podaných obžalobách rozhodovat. A to i kdyby se tak chovala, ve jménu jakési vyšší spravedlnosti, která viditelně v případě mnoha komunistických funkcionářů ostrouhala. Unikli, ale je potřeba si také říct, že s nimi jsme unikli i my. Pravda – něčemu jinému.
V současné době u nás není snad jediný člověk, který by mohl tvrdit, že byl v souvislosti s jakousi svojí předchozí angažovaností před rokem 1989 soudně postižen a že šlo o „justiční omyl“. Nevím o jediném případu žádosti o obnovu řízení, takto tedy rehabilitaci, a nevím ani o někom, kdo by chodil po světě a říkal: Podívejte se, jaký justiční zločin byl na mě spáchán jenom proto, že jsem byl funkcionářem komunistické strany.
Možná to leckomu nepřipadne jako významné, ale já právě v tom vidím hlavní obsah i význam prohlášení, že nejsme jako oni. Nezbudou po nás žádní protiprávně odsouzení, žádní političtí kostlivci ve skříních, nikdo nebude moc chodit a ukazovat na někoho jiného, že mu zkazil život, protože mu poslal otce do kriminálu, jako to ještě dnes, třicet let od pádu komunistů, mohou udělat oběti jejich režimu anebo jejich příbuzní. Za sebe to považuji za mnohem větší vklad do budoucnosti, než by bylo pár zavřených komunistů, ovšem za cenu politicky zmanipulovaných a ve své podstatě nezákonných procesů.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Shnilé brambory, rybí ocasy, hlavy slanečků. „Zavřete rypáky!“ křičeli bachaři
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
To je zase plků o LM , za 30 let kapitalisti stát zničili , rozkradli , zadlužili , zničili český průmysl , školství , zemědělství , jsou tu bezdomovci , nezaměstnaní , většina velkých podniků patří cizincům , jsme jen nesoběstačná zadlužená bruselská a německá kolonie , dokonce nám nakazují , jak se má co jmenovat a cpou nám sem muslimy , kdo potrestá kapitalisty ? Za 1. republiky četníci zastřelili skoro 200 hladových demonstrantů , byl nějaký kapitalistický panák potrestán ?
Vážený pane,nějak Vám uníklo kolik nevinných obětí mají na svědomí komunisté.A nejsou to pouze dvě stovky ,,hladových “ demonstrantů.
Je to 227 popravených z politických důvodů. Za 41 let.
Zdroj : Wikipedie, heslo „Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989“.
Nebyla vůle nikoho odsoudit, protože většina disidentů byli exkomunisté a měli na hlavě máslo z 50. let.
To je asi nejlogičtější vysvětlení, proč neproběhla po listopadu 1989 dekomunizace (něco na způsob denacifikace). Rozhodně logičtější, než okecávání páně Sokolovi nutnosti „zachování práva“. To, je zcela lichý způsob myšlení, který jen dokazuje, že nám tehdy nevznikl právní stát, ale právnický stát, se vším co nám dodnes křiví justici jako celek.
Až na malé výjimky, byli disidenti skutečně exkomunisty, kteří zčásti prohlédli a zčásti byli krutě zklamáni vstupem vojsk varšavské smlouvy 21. srpna 1968, který poškodil komunistické ideje u občanů nestraníků (ale jak se ukázalo i u straníků) podstatně více, než všechna podvratná činnost pozdějších disidentů. Ostatně na nejrůznější nedostatky se remcalo (a remcá) vždycky, zpravidla bez postihů. Výjimkou byla jken doba Protektorátu Čechy a Morava, doba německé okupace, tedy německé nacistické okupace.
Oprava“: … páně Sokolovy „nutnosti zachování práva“…
Opravený text : To je asi nejlogičtější vysvětlení, proč neproběhla po listopadu 1989 dekomunizace (něco na způsob denacifikace). Rozhodně logičtější, než okecávání páně Sokolovy „nutnosti zachování práva“. To, je zcela lichý způsob myšlení, který jen dokazuje, že nám tehdy nevznikl právní stát, ale právnický stát, se vším co nám dodnes křiví justici jako celek.
Až na malé výjimky, byli disidenti skutečně exkomunisty, kteří zčásti prohlédli a zčásti byli krutě zklamáni vstupem vojsk varšavské smlouvy 21. srpna 1968, který poškodil komunistické ideje u občanů nestraníků (ale jak se ukázalo i u straníků) podstatně více, než všechna podvratná činnost pozdějších disidentů. Ostatně na nejrůznější nedostatky se remcalo (a remcá) vždycky, zpravidla bez postihů. Výjimkou byla jen doba Protektorátu Čechy a Morava, doba německé okupace, tedy německé nacistické okupace.
Ještě bych dodal, že po porážce Němců nebyl problém zrušit Norimberské zákony a předpisy navazující a některé jejich důsledky, aniž by se to dotklo jinak legitimních majetkových převodů, platnosti sňatků v době protektorátu apod. Přitom i ty sňatky byly mnohdy vynucené německou legislativou, protože „totální nasazení“ se týkalo jen svobodných, a tak spousta párů uzavřela sňatek s hlavní motivací coby ochrany před odvozem do rajchu.
Souhlas, že Brežněv toho udělal (v souvislosti s okupací 1968) proti socialismu víc než davy disidentů.
Jednoduché prosté LM sice zřídila a i zrušila !!! STRANA s vedouicí ůlohou .ale vystojila a vyzbrojili podniky stejně jako ZÁVODní Straž (tudíš hromadná zbrojní pas ZS) a.
A jak nám dokládá dokazování kontrarevolučních sil v 68 kdy spřátelené armády ješ nám poskytli internacionální přece zajistil právě vtom ČKD kde byl ileganí sjezd větší jak malé mnošství zbraní právě těch LN a pokad si dobře pomatuji dnešní novináři i tento prokazatenou a nespochybnitelnou fotodokumetací prokázaný fakt používaný dodnes RF stejně spochbňují tak co chcete vlastně soudit pokad ani fotka puškya uniformy LN neni prokazatelný důkaz.
Nebo trpíte snad rozdvojenim osobnosti
Tento krkowitz by si měl doplnit vzdělání. V první řadě češtinu, pak gramatiku a v neposlední řadě dějepis. Vřele doporučuji ZŠ 1 – 9 třída.
Bohužel, nikoliv.
On je totiž vidět podstatný rozdíl v případě Německa, které si v roce 1945 tu „přetěžkou“ práci dalo, a tu zodpovědnost přijalo. Ty vybrané zákony zpětně označili za zločinné, vybrané viníky si našli a potrestali, nacismus zakázali, a za pár let už byli i demokraticky premianty Evropy. (Že to dodnes v druhém extrému přehánějí, nebo že to tehdy nebylo „tak úplně do poslední mrtě se dá diskutovat.)
A kde že jsme my, po 30 letech po sametu? Jsme Západem označováni za potížisty , protože nechceme přijímat jeho právní a etické normy, Spousta našich i zahraničních subjektů se s naším státem soudí protože dodnes považuje jeho rozhodování za protiprávní.
Komunisté jsou u nás téměř ve vládě, premiér vlády bývaly konfident STB, na komunisty se sice nadává, ale potrestat se nesmí.
Kéž by alespoň platilo to co pan Sokol píše v závěru “ Nezbudou po nás žádní protiprávně odsouzení, žádní političtí kostlivci ve skříních, nikdo nebude moc chodit a ukazovat na někoho jiného, že mu zkazil život,..“ Jenomže, kdo četl třeba zde na HP články týkající se případu paní Vorlíčkové (a jistého soudce) – a takových případů je víc. tak pochopí, že ani tuto pochybnou jistotu pan Sokol nemá. Stejně jako dobře ví, že nyní se rozjíždí, další vyšetřování komunistických prominentů. Ono to snad najednou to jde ?
Problém je, že Německo prakticky žádnou denacifikaci neprovedlo. Váleční zločinci, vyjma pár výjimek a těch, co byli chyceni hned po válce nebo ještě během ní, v Německu v klidu dožili a ti, kteří by dělali příliš špatnou reklamu, byli odlifrováni do bezpečného zahraničí (nejčastěji Jižní Amerika).
A osoby, vystupující proti nacistickému režimu (nebo pozůstalí po nich), byly v Německu šikanovány ještě začátkem tohoto století.
Jistě, jak jsem taky výše psal, dá se o tom diskutovat. Tu hlavní část „odvedli“ skutečně ještě Spojenci. Zatímco, když pak za pár let tu civilní správu přebírali (v NSR) Němci, tak ten zájem na potrestání, pronásledování, i dehonestaci klesal.
A o to právě jde. Jak už jsem tu taky dříve psal, tak legitimita souzení podobných zločinců (pokud to není podloženo zpětně zákony),, je možná jen v mimořádných případech a poměrně krátce. Což tedy bylo v Německu těsně po válce, a u nás se mohlo a mělo dít na počátku 90.let. Jenže nedělo.
Potom už to šlo skutečně těžko, ale šanci tu ještě byly. Jenže většina těch probíhajících právně vedených procesů skončila, díky formálnímu postoji soudců. osvobozením. Což samozřejmě naší společnost a hlavně justici determinovalo a ohnulo. Ostatně, vzpomínám si na jednu myšlenku z přednášek sociologie
„Pokud dochází k dlouhodobým rozporu mezi morálkou a právem, společnost má závažné problémy..“
Rozporů mezi morálkou a právem jsou mraky… My, jako stát, si „hrajeme“ s pojmem právní stát, který ale může být – a v mnoha případech je – daleko od morálky (tj.=spravedlnosti). Jak říkají mnozí politici, ale i právní koryfejové, že právo nemůže vše vyřešit… A tak např. celý H-systém, „Bakalovy“ byty v OKD ( ale i „jeho vývod peněz z OKD), Koženého eskamotáže s nabytým majetkem (např.námořní flotila), atd., atd., vždycky „někdo“ konkrétní odnesl, protože právo na to „nedosáhlo“. Tyto skutky jsou tedy „vadou“ systému, který je v základu systémem politickým – čili pro mnoho jedinců to bylo, je a dozajista bude de facto politické poškození (byť vše dle platného práva)…
Plně souhlasím, ano Německo je skutečně jedinou zemí v Evropě, která se s nacismem vypořádala. Ve Španělsku nacista generál Franco, byl autoritativní politik a nejvyšší představitel Španělska od roku 1939 až do své smrti v roce 1975. V Itálii byl zavražděn Benito Mussolini, fašistická strana byla rozpuštěna, ale fašisté potrestáni nebyli, proto dodnes se politika Itálie potácí mezi ultralevicí a ultrapravicí. A celá řada zemí s nacistickou minulostí je na tom podobně (Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a další). Málokdo si uvědomuje, že Hitler by nebyl tak úspěšný bez přímé podpory (zvláště) Stalina, u kterého se mimochodem učil. Koncentráky = Gulagy, vykonstruovaná a vymlácená „přiznání“. Rasismus, deportace lidí nákladními vagony do gulagů atd.
Jednoduše řečeno komunismus = nacismus a zločiny nesmějí být promlčitelné !!!
Jen bych si dovolil pár poznámek. V Německu (jak i vlastně upozorňují předřečníci) byla denacifikace, přes některé pozdější kroky učiněné již přímo ze strany SRN, v první řadě dílem vítězných Spojenců. Ono to můžeme vidět prostě třeba taky tak, že norimberský tribunál byl vlastně soud nejen nad nacismem, ale svým způsobem i nad Německem jako takovým (prostě podobně jako o něco pozdější tokijský tribunál nad Japonskem, a mimochodem, pokud vím, Japonci se tím, oproti našim německým sousedům, cítí i trošičku ukřivděni, resp. dávají to aspoň více najevo než Němci)…
Pokud zmiňujete, jak se vypořádali s těmi fašistickými režimy v Maďarsku, Rumunsku atd… Tak když si vezmete jak v Maďarsku dopadl Ferenc Szálasi, šéf fašistických Šípových křížů, a třeba i někteří premiéři z Horthyho éry, jak dopadl v Rumunsku maršál Ion Antonescu (prostě odsouzeni k smrti a popraveni, podobně jako u nás, resp. na Slovensku Jozef Tiso, a nemluvě samozřejmě o osobách přímo u nás, odsouzených za kolaboraci s nacismem)… Jinak taky, podobně jako v našem případě šlo samozřejmě o země, které po roce 1945 rychle spěly právě ke komunismu stalinského vzoru.
Generála Franka ve Španělsku bych jistě neoznačoval za nacistu (nacionálního socialistu), ale tak řekněme, že jasné prvky fašismu, už i skrz tu původní Falangu, tam byly… Tak je fakt, že tam v době po jeho smrti mluvit o nějakém potrestání činitelů frankistického režimu, to by bylo asi (vzhledem k občanské válce, která tomu předcházela) pořádné „píchnutí do vosího hnízda“… Taky stačí připomenout, když se ještě v roce 1981 staré frankistické kádry v armádě a četnictvu (Civilní garda) pokusily o státní převrat, s argumentem situace v Baskicku, resp. stupňující se agresivity teroristické ETA.
Ale od toho Španělska to nemusí být třeba ani tak daleko k některým autoritářským nekomunistickým režimům v Jižní Americe. Stačí připomenout, jak si doživotní beztrestnost zařídil generál Pinochet (i když na nižší úrovni v Chile taky byly tendence to období té diktatury soudně řešit)… Anebo Argentinu, kde došlo k soudnímu řešení případů, vztahujících se k vládě té vojenské junty z let 1976-83…
Ano, denacizce Německa probíhala za pomoci Britů i Američanů, ono to totiž ani jinak nejde. Koneckonců obdobné to bylo i v Japonsku. Co se týče východní Evropy, tedy i nás Čechů a Slováků, byli zde lidé lynčováni na ulici i za údajnou kolaboraci. Nevinní lidé byli vražděni a vyháněni. Také mnohým „kolaborantům“ byl zabaven majetek, byli vězněni (např. Vlasta Burian). Ale seznam skutečných kolaborantů (dokonce i válečné zločince) náležitě využili komunisté ke spolupráci. Prostě s nacismem se mnohé země Evropy nevypořádaly a s komunismem budeme také zápolit dlouho. Proto je nezbytné, aby zločiny komunismu byly nepromlčitelné.
Víte, v tom úvodu máte samozřejmě pravdu, ty státy východní Evropy (včetně nás) byly ponechány aby si válečné zločince a kolaboranty potrestaly samotné. A jak taky správně díte, tak se po válce konaly ve velkém lidové soudy, kde byli souzeni a trestáni označení zločinci a kolaboranti, a abych to korektně popsal „nedostalo se jim takové právní ochrany jaká je běžná v justici dnes takže mnohdy byli a tvrdě trestáni i nevinní. Ovšem vůbec se nedá vyvozovat, že „.. s nacismem se tyto země Evropy nevypořádaly “ – ony se s ním vypořádaly tak tvrdě, že se jim to dodnes vyčítá (třeba u nás Benešovy dekrety)
To že nemnohým zločincům se podařilo (díky různým zájmům, a pouze pokud měli pro někoho tu cenu) uniknout, toto nepopírá, to se totiž dělo i v tom Německu, . Ono tedy, vůbec pokud budete chtít hodnotit stupeň „vypořádání se se zločinem“, tak zjistíte že úplnou spravedlnost nedosahují ani naše „zcela právní soudy“ dnes (jak se lze zde i na HP dočíst).
No a v čem je „rozdíl“ mezi vypořádání se s fašismem a totalitním komunismem, že po „sametu 1989“ k onomu potrestání komunistických zločinců a kolaborantů nedošlo prakticky vůbec. Což samozřejmě mohlo národ do budoucna „ohnout“..
Ovšem – ale co už se neříká (ale lidi to dobře vědí, protože to platí dodnes), ty čistky proběhly alespoň v tom smyslu, že těm lidem byl (měl být) zamezen přístup do státní správy, díky lustracím. Nemýlím se, že?
Tudíž opakuji to pořád, nevymlouvejme se pořád na komunisty před 30 lety, ten bordel, včetně morální a právní otrlosti se tu vytvořil až potom. Ostatně, pohledem třeba na dnešní ÚeSeJ, ani ten Západ už není co býval.
Ano, za údajnou kolaboraci s nacismem byli u nás v roce 1945 lidé i lynčováni na ulici. Když tedy zmiňujete to uvěznění Vlasty Buriana, tak takovým možná dost známým případem lynče v Praze 10.5.1945 byl případ režiséra Jana Svitáka…
Ale pokud jde o ten rozdíl v nějakém vyrovnání se s nacistickou a komunistickou minulostí konkrétně v našem případě (na což tedy v dnešním příspěvku naráží předřečník, petrph), tak on může být, vzhledem k celé řadě okolností, samozřejmě zcela vysvětlitelný. Třeba už i jen charakter a okolnosti událostí května 1945 a listopadu 1989, ale prostě celá, celá řada dalších faktorů…
Na druhou stranu, teď možná trochu odbočím, ale ona tady v tom řekněme „sluníčkovém“ období po roce 1989 nebyla asi moc chuť ani řešit úplně běžné kriminální případy z té předchozí komunistické éry. Co jsem nedávno slyšel jeden z dílů rozhlasového pořadu „Příběhy českého zločinu“, tak tady někdy v roce 1982 došlo v Praze k vraždě, oběť byla nalezena s uříznutou hlavou… A teď se omlouvám za nějaké případné nepřesnosti (protože jsem neměl v tu chvíli čas to celé poslouchat s plným soustředěním), ale… Oběť i dva podezřelí (a nejpravděpodobněji pachatelé) pocházeli z kruhů pražských vexláků, všechno to byly už tehdy starší ročníky, a všichni někdy i po Únoru 1948 pracovali jako vězni v uranových dolech v Jáchymově. Jenže tam byli vězněni za činnost ryze kriminálního druhu (plus tedy jeden z nich snad i mj. obviněn také právě za kolaboraci s Němci do roku 1945). Vyšetřování toho případu se táhlo až do konce 80.let, kriminalisté prostě neměli důkazy proti těm dvěma podezřelým (a falticky asi pachatelům). No a po roce 1989 se to vyšetřování prostě zastavilo, mj. prý i proto (takhle to z toho pořadu Českého rozhlasu zaznělo), že se jednalo o bývalé vězně zařízení, které bylo vnímáno jako někdejší symbol té padlé komunistické tyranie.
Takže i takhle u nás po roce 1989 fungovala spravedlnost…
Nejsem právník,takže nechci a ani nemohu hodnotit právnické vyjádření pana Sokola,ale je smutná pravda,že KSČ měla být nejpozději 1.1.1990 zakázaná,protože je to strana na úrovni strany nacistické a je všeobecně známo,že Hitler se učil od Stalina.Kromě toho má komunimus na svědomí více nevinných obětí než Hitler se svými koncentračními tábory.A to včetně nevinných obětí komunistické ideologie
v současné komunistické Číně a KLDR.Nacismus a jeho podpora jsou stále trestné,ale komunisté řádí všude,kde je jim to jenom trochu umožněné,včetně naší země,kde vládne slovenský soudně potvrzený stbák s podporou komunistů. Tohle by se aspoň u nás nestalo,kdyby byli komunisté a celý jejich zločinný spolek zavčas zakázány…..A zaslepení občané s IQtykve a ztrátou paměti tyhle darebáky stále volí a nová totalita se plíživě vkrádá ……
Já bych to nesvaloval na voliče, jak v závěru uvedeno. Protože, Babiš se nemohl a neměl stát členem vlády, i podle našich zákonů, a i když komunisti zakázáni nebyli.
Protože zkrátka nemohl dostat, jako agent STB, čisté lustrační omezení. jak se ostatně psalo už v Respektu, krátce po volbách v roce 2013. Jenomže „politický zájem“ byl vyšší, takže nejen poslanci ČSSD a ale i poslanci KDU ČSL (jistě si na to rádi vzpomínají) tu potřebnou změnu odhlasovali. aby s nimi mohl být ve vládě. Už to názorně ukázalo občanům, že s nimi se jako moc nepočítá a měli by být rádi, že dostanou aspoň ty koblihy…
Ostatně, komunisti vlastně nemohli být zakázáni ani do 1.1.1990, protože jak si každý vzpomene, to zase potřeboval jistý pan Havel, aby ho komunističtí poslanci zvolili prezidentem…:))
Opět jeden prozřivší chytrák,který řeší aktuální téma LM a souzených či nesouzených komunistů.Nebyl náhodou min.v porevoluční vládě?Je to jen mlácení prázdné slámy a děkuji za „aktuální“téma ,které má 30 let spoždění.Jak to bylo a je s naším soudnictvím ví nejlépe on sám a normální lidé ví o naší justici svoje a já jí osobně nevěřím(stačí pár mediálně známých kauz).
Dnešní zločinci v politice už nevlastní rudé knížky, ale škodí stejně. Možná by neškodilo zaměřit se na zlodějské advokáty, které zaštiťuje a zajišťuje jim beztrestnost ČAK, soudce, kteří nesoudí, ale pouze prodávají svá rozhodnutí. Dnešní vyvlastňování pozemků, které se hodí zlodějským úředníkům, které chrání a pomáhá dnešní policie. Nejsou to skrytí milicionáři?
Pertph , souhlasím a dovolím si maličkou úvahu, když chceme srovnávat poválečné Německo. Dovede si někdo představit, že by člen SS byl 30 let po válce německým předsedou vlády?
Pokud chcete něco srovnávat , tak v první řadě to , jak vypadalo Německo v květnu 1945 a ČSSR v listopadu 1989 !
Nebo vedl prestižní Univerzitu a ještě měl tu drzost a hovořil oslavně k výročí porážky fašistického Německa ?
U nás je bohužel možné všechno
My holt nejsme jako oni, třeba ti Němci.
Článek se mi líbil, ale nevěřím, že nelze potrestat viníky. Co se týče zločinnosti komunistů, spíše převládá nechuť a obavy z potrestání, ono by se s nimi nejspíš svezlo hodně lidí, kteří udávali a podíleli se na rozkrádání. Víte, když taková stařenka, která se nechtěla vystěhovat – sedmdesátá léta minulého století (komu by se taky na stará kolena chtělo), přece nebyl problém zapálit jí stavení i se slepicemi a králíky, a hasiči přijeli pozdě… Židovské pece v Praze na Žižkově. Dnes tam stojí paneláky, a hned vedle další – vysokoškolské koleje. Prostě babička překážela a zdaleka v této republice nebyla jediná. Komunismus a nacismus jsou totožné zločinné režimy a jejich zločiny nejsou a nesmějí být promlčitelné !!!!
taky tomu neverim. komunisticky rezim byl zlocinny a vsichni jeho vrcholni predstavitele byli zlocinci, protoze meli primo zodpovednost za vsechno, co ten rezim pachal. takze tady si nejde hrat ne nejakou pravou retroaktivitu, je to blbost.
Spicky rezimu mely jit bez jakychkoliv pochynosti brucet. je to ostuda ze se to nestalo a dnes vidime ty dusledky – STBak vladne a komousi ho vesele vydiraji. to je hnus
Ano, měli jít „bručet“, ale žádný fešácký kriminál, jako měl Štěpán, ale trest natvrdo. Jenže oni by začali mluvit a to bychom se pak nestačili divit, kdo všechno se s nimi na těch vraždách a krádežích podílel, dost možná i ti, kteří by je dnes měli soudit. A navíc dodnes jsou tito zločinci a jejich děti v parlamentu i ve vládě. Mimochodem Václav Havel jim říkal diplomaticky „přátelé starých pořádků“. Proto je třeba, aby jejich zločiny byly nepromlčitelné, a bylo možné je pojmenovat a odsoudit aspoň v budoucnosti. Jinak se naše společnost nezmění.
Lidové milice se jako napodobenina nacistických SS v celé kráse ukázaly 21. srpna 1969. Od časného rána provokovaly pokojné obyvatelstvo, aby mohly předvádět svou moc, bezdůvodně uzavíraly ulice, rozháněly a zatýkaly lidi.
Pokud se kdykoli a kdekoli stane jakákoli nespravedlnost (a myslím, že se shodneme, že za komunistické éry se jich pár přihodilo), má být prvořadým úkolem právního systému identifikovat a náležitě potrestat viníka takové nespravedlnosti. Pokud právníci na toto rezignují, s jakkoli výřečným odůvodněním proč to vlastně nešlo, nejde, ani nemůže jít, ba dokonce na tomto stavu hledají pozitiva, pak opravdu tento svět není v pořádku a čekají ho velmi krušné časy. Kdybychom se bývali tehdy zabývali tím jak to vyřešit stejně tak dlouho, jako se nyní zabýváme tím jak vysvětlit proč to nebylo možné, jistě bychom nějaký vhodný způsob našli. Leč, dostatečně jsme asi nechtěli a tudíž se viníci dosud mohou klidně smát do ksichtu všem svým obětem, které už se nikdy nedočkají žádné satisfakce. A to je hnus velebnosti. A náš společný dluh.
Ivane Eisi souhlasím AMEN