ROZHOVOR. Desítky „fentanylových zombie“ v ulicích nádražní čtvrti německého Frankfurtu odrazují v posledních letech návštěvníky a pobuřují tamní obyvatele. Hrozí podobná situace i Praze? „Jediným řešením je substituce a zachování adiktologických služeb,“ řekl pro HlídacíPes.org Jindřich Vobořil, bývalý protidrogový koordinátor vlády, který patří mezi ve světě vysoce uznávané experty a nyní působí jako předseda správní rady think-tanku Racionální politiky závislostí.

Jak konkrétně je možné zabránit tomu, aby u nás nepropukla fentanylová krize podobně jako ve Frankfurtu?

Jediným řešením je substituční léčba. Subutex je pořád výrazně levnější, než jakákoliv jiná látka na trhu. Může ji předepisovat každý praktický lékař a pak to uživatele stojí kolem dvou a půl tisíce korun za měsíc. Na nelegálním trhu to vyjde měsíčně zhruba do pěti tisíc korun. Oproti tomu za heroin zaplatí závislý člověk až kolem čtyřiceti tisíc korun za měsíc. Jde o to, aby byla substituční léčba velmi dostupná, aby byl udržen subutexový trh. Jakmile by se překlopil do heroinového, začaly by se zde zcela určitě objevovat i levnější látky jako právě například fentanyl.

Jindřich Vobořil. Foto: Racionální politika závislostí

Je ale také důležité říci, že prevence není jen o substituci, podstatný je také fakt, že v České republice máme i rozsáhlou síť kontaktních center. Jejich služby využívá osmdesát procent nitrožilních uživatelů drog.

Řeší to jiné země podobně?

Ano, například Švýcaři mají k dispozici i domy pro bezdomovce, kde mohou přebývat také uživatelé opioidů, a těm předepisují diamorfin, což je farmaceutický heroin. O tom rozhodli švýcarští občané v referendu. A podle následného vyhodnocení jde o nejlepší projekt ve smyslu dramatického snížení kriminality.

A systém substituce nastavují v posledních letech také Spojené státy, které čelí opravdu fentanylové krizi. Myslím si, že nikde v Evropě situace nedosahuje toho, co se děje ve Spojených státech, které byly nejtvrdší ze všech v západním světě, co se týká represe vůči drogám. A přesto mají za poslední desetiletí milion mrtvých uživatelů drog.

Je toto podle vás důkaz, že represe nefungují?

Ano, některé věci fungují zkrátka trochu jinak, než bychom si přáli. Počet mrtvých uživatelů začal v USA stoupat zhruba před deseti lety, z patnácti nebo dvaceti tisíc za rok na třicet, čtyřicet, padesát, a nakonec to bylo téměř sto tisíc ročně.

Nepřátelské státy už také přišly na to, že drogy jsou dobrý byznys a navíc rozkládají společnost. A v tu chvíli už jsme v úplně jiném boji.

Situace se začala měnit teprve poté, co USA změnily protidrogovou politiku. Zhruba před třemi lety zorganizoval tehdejší velvyslanec několik setkání s odborníky, kterých jsem se také zúčastnil. Sešli jsme se poté i s ministrem zahraničních věcí Antonym Blinkenem, který se této problematice osobně věnoval. Následně Spojené státy převzali náš systém substituční léčby a podpory a počet mrtvých v posledních dvou letech klesá. Stále jsou to ale desítky tisíc lidí ročně, zatímco v Evropě je to kolem 7500.

Vypadá to ale, že USA chtějí v této politice pokračovat, tehdejší národní protidrogový koordinátor je nyní v Trumpově administrativě ředitelem příslušného odboru.

Frankfurt. Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org

Současná česká vláda ve svém návrhu rozpočtu na příští rok původně uvažovala o významných škrtech dotací na adiktologické služby. Co by to podle vás způsobilo?

Byl by to obrovský problém. Souhlasím s tím, že dotace nejsou řešením pro stabilní základní síť péče. Ve všech ostatních typech základních sociálních služeb funguje systém tak, že je zajišťují jak statutární celky jako města a kraje, tak alternativně i další organizace. Pokud se tedy omezí financování jednoho, pořád ještě zbyde alespoň něco. V případě adiktologické péče, která je bohužel závislá na dotacích, bychom tedy škrtli úplně všechno.

Co se týká toho, co by v této situaci škrty způsobily – my už jsme takovou situaci v minulosti zažili, když dotace na adiktologické služby začala škrtat Zemanova a následně Špidlova vláda. Počty problémových uživatelů drog začaly dramaticky stoupat, z 27 tisíc jich bylo najednou 40 tisíc. Zastavilo se to až poté, co se prostředky do této oblasti alespoň částečně vrátily, a následně tato čísla opět klesla.

Jak probíhalo zpětné navyšování dotací a o jaké částky se jednalo?

Na konci 90. let, když odcházel z pozice národního koordinátora Pavel Bém, byly dotace na adiktologické služby 150 milionů korun. To byly v té době velké prostředky. Já jsem nastoupil v roce 2010 za Fischerovy úřednické vlády a to už byla jen polovina, tedy 75 milionů, a ve výhledu byla nula. Následně nastoupil premiér Petr Nečas a mně se podařilo vysvětlit mu, že prostředky do této oblasti je potřeba naopak navýšit. Další premiéři pak už naštěstí v navyšování pokračovali.

Zmínil jste, že se způsobem financování adiktologických služeb prostřednictvím dotací také nesouhlasíte. Jaké je tedy lepší řešení?

Myslím si, že dobrý systém mají Poláci a Portugalci, kteří na adiktologické služby dávají vyšší částky než my, ale jsou navázané na spotřební daně ze závislostních industrií, včetně z tabáku a hazardu. Financování těchto služeb řeší agenturním způsobem, s čímž kdysi přišla už Margaret Thatcherová. Navrhla, aby si kraje řekly, jaké adiktologické služby potřebují, a ty se pak vytendrovaly od neziskových organizací. V Polsku i Portugalsku to tak funguje, ale u nás se to bohužel nepodařilo prosadit.

Jako protidrogový koordinátor jsem se snažil tento systém změnit, ale je to velmi složité téma. Řešil jsem to s šesti premiéry, ale žádná vláda na to nechtěla slyšet. Na konci volebního období mi většina z nich řekla, že jsem měl asi pravdu, ale to už bylo na změny pozdě.

Vy teď řešíte protidrogovou problematiku i na celoevropské úrovni. Připravuje se nějaký jednotný postup EU v této oblasti?

Tato témata a potřebu koordinace se snažíme nyní zvedat s think-tankem Racionální politiky závislostí. Od europoslanců máme velmi pozitivní odezvu, ale na evropské úrovni je toto téma zatím velmi fragmentované a tudíž složité. Asi třináct států v EU má protidrogovou politiku koordinovanou podobně jako my. Ale Komise nemá na nějaké jednotné postupy v této oblasti ani nastavené finanční mechanismy. Jsou prostředky například na zastavení pašování kokainu v holandských a belgických přístavech. Ale není tam žádný mechanismus, který by řešil jak zabránit přísunu fentanylu nejen z pohledu policejního, ale i preventivního.

Přitom koordinaci na evropské úrovni opravdu potřebujeme. Mimo jiné bychom měli mít například analýzy, jaké dopady může mít nástup syntetických drog. Já jsem působil v oblasti protidrogové politiky v Afghánistánu, v Bolívii, Kolumbii, i v Rusku. A když se dnes podíváme na to, co se děje v Asii, arabských zemích nebo například v Afghánistánu, myslím, že se dá předpokládat, že bude tlak na to, aby klasický heroin byl vytlačen právě fentanylem.

S think-tankem upozorňujeme mimo jiné na to, že jde nejen o problém zdravotní, ale i bezpečnostní. Zdá se, že peníze z drog, které tečou mimo EU, jsou napojené na obří nadnárodní organizované zločinecké skupiny. Může se jednat odhadem o čtyřicet miliard eur, možná víc. Navíc nepřátelské státy už také přišly na to, že drogy jsou dobrý byznys a navíc rozkládají společnost. A v tu chvíli už jsme v úplně jiném boji.