Jak se Češi zajímají o politiku? Nejvíce je „bavila“ v době opoziční smlouvy Klause se Zemanem
Rok 2017 je rokem voleb do Poslanecké sněmovny. Jak jsou na tom Češi s politikou? Lidé říkají, že se u nás o politiku vytratil zájem, že odpovědní politikové nedbají na názory běžných lidí a že politické strany fungují špatně. Jak si stojíme v dlouhodobém kontextu?
Zájem veřejnosti o politiku se u nás dlouhodobě pohybuje mezi čtyřiceti a padesáti procenty. Není to tedy tak, že by nějak výrazně zájem o politiku poslední dobou klesal, nebo naopak narůstal.
Na otázku „řekl byste, že se o politiku zajímáte“, totiž odpovědělo v roce 1994 kladně 48 % respondentů, o rok později to bylo méně (43 %). Vyšší hodnoty (nad 50 %) nacházíme po dobu tří let od roku 1996 do roku 1999. Nejvyšší zájem nacházíme v červenci roku 1998 (56 %): vzbudil zájem veřejnosti podpis tzv. opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD? V pozdějších letech se přes hranici 50 procent dostáváme ještě několikrát – v letech 2001, 2003 a 2014.
Nejnižší hodnoty naopak nacházíme koncem roku 2007 a v roce 2008 (38 %), a potom také v říjnu 2016 (39 %).
Přestože zájem o politiku mírně klesá, jak ukazuje šipka trendu, nedá se říci, že by se zájem docela vytrácel.
Materiál je součástí projektu Český seismograf
Společného publikačního projektu HlídacíPes.org a STEM z.ú. – Ústav empirických výzkumů. Základem jsou unikátní sociologická data o vývoji české společnosti za posledních 25 let, díky kterým výzkumníci STEM interpretují naši současnost a predikují blízkou budoucnost.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
10 komentářů
Ten, kdo nepochopil opoziční smlouvu je politické trdlo. Navíc opoziční smlouva sloužila médiím hlavně jako živnost aby měla co psát. Dnešní hnus, který do politiky zatáhl pan Babiš svým obrovský střetem zájmům a podnikáním za naše daně a dotace, by si zasloužil stokrát větší pozornost jak médií tak hlavně občanů, kterým to žádná TV ani noviny nedokázala denně vysvětlovat.
Stred zajmu,je vymysl Kalouska a spol.Jasne jak facka.
Dle mého názoru zájem veřejnosti o politiku je motivován čistě pragmatickými důvody. Pokud se občan má sociálně a občansky „vyváženě“, tak jeho zájem o politiku upadá a burcují ji nárazově jen nahodilé události a zprostředkovatelé událostí t.j. média. Pokud má občan problémy se svým životem, tak pochopitelně hledá důvody proč to tak je, no a je tradiční mantrou, že hledá důvody všude jinde, než u sebe. Tradičně cílí svou pozornost tam „nahoru“, tedy na politiky a tím vzniká jeho zájem o politiku. Výjimkou je část veřejnosti, která nemá jiné „portfolio“svého repertoáru o čem se bavit, tak je to pro ně vděčné téma o čem mluvit. Podobně je tomu po hospodách, kde se nejvíce mluví o práci a také o politice. Celkově zájem o politické dění ukazují trendy v západní Evropě, kde zájem o politiku je malý, neboť „sociálno“je na vysoké úrovni a jen současné problémy imigrace a touha „zastrčených“ politiků něco z toho vytěžit generuje oživení i mezi veřejností. Faktem je, že dnes i zájem veřejnosti o politiku je v režimu placených služeb financovanými zájmovými subjekty, o spontánním jednání veřejnosti se může jen pochybovat, v současnosti je můžeme pozorovat v Rumunsku.
Docela přesně popsáno 😉
Občané ve státě nejsou pro politiky, aby ti měli kým se ohánět, koho vést a dirigovat, ale politici jsou voleni prot, aby sloužili občanům a zařizovali to, co občané ke spokojenému životu potřebují a nemohou, nebo neumí si to jako jedntlivci zařídit sami. Pokud politici toto zadání plní, jsou občané spokojeni a je jim jedno, je-li politikem Petr nebo Pavel, Šavel nebo Havel, prostě se o politiku nezajímají.
Mám zásadní problém s termínem, že někdo někomu slouží, nebo by měl sloužit. Ta doba sluhů snad aspoň v Evropě pominula si myslím. Že je někdo delegován za něco pro někoho dělat, vytvořit, zařídit, no prosím. Toho a to si mohu zvolit. Problémem je vždy ocenění v případě, že ten delegovaný není Ježíš a nedělá zázraky zadarmo, jak se snaží naznačit některé nadace, neziskovky, nebo pan Babiš. Oni totiž většinově občané nemohou ocenit spravedlivě práci politiků a úředníků, protože o ní prakticky nic nevědí a myslí si, že za to nicnedělání mají dost a patří jim ještě sebrat, když mají sloužit. Lidé by měli respektovat, že každá práce je důležitá, pokud je dobře vykonávaná, ale chce to o té práci také něco vědět, pokud nechci být nespravedlivý, nebo za pitomce.
To je samozřejmě v pořádku že je někdo delegován za něco pro někoho dělat, vytvořit, zařídit. Od toho jsou přece předvolební programy aby politici slibovali občanům co pro ně budou ve vladě dělat, zařizovat když si je zvolí,
Průšvih nastane až po volbách, když ti sami politici už přiznávají jen to „nás si delegovali (zvolili), takže vládnem, ale sliby občanům o to co měli zařizovat už neplní
Pletete se, doba sluhů znovu nastala v listopadu 1989. Ale vážně, služby slouží lidem, aby nemuseli fušovat do oborů, kterým nerozumí, protože s rozvojem techniky vznikly pracovní specializace. Sloužit lidu, tedy poskytnutí požadovaných služeb těm, kteří politiky volbou k tomu pověřili a kteří se většinou sami pro tu roli nabízí, není nic pejorativního. Váš „zásadní problém s termínem, že někdo někomu slouží, nebo by měl sloužit“, je zcela mimo smysl mého příspěvku. .
Opravený příspěvek: Pletete se, doba sluhů znovu nastala v listopadu 1989. Ale vážně, služby slouží lidem, aby nemuseli fušovat do oborů, kterým nerozumí, protože s rozvojem techniky vznikly pracovní specializace. Sloužit lidu, tedy poskytnutí požadovaných služeb těm, kteří politiky volbou k tomu pověřili, tedy politiky kteří se většinou sami pro tu roli nabízí, není nic pejorativního. Váš „zásadní problém s termínem, že někdo někomu slouží, nebo by měl sloužit“, je zcela mimo smysl mého příspěvku. Občan samozřejmě může ocenit a to spravedlivě. Stejně jako ocení dobře ušitý oblek, dobře ostříhanou hlavu, nebo právního zástupce, který dobře hájí jeho práva.
Tak ono se to dá vysvětlit poměrně snadno. Totiž zájem o politiku u občanú má smysl jen do té doby dokud věří že ty informace které z politiky (a od politiků) dostávají obrážejí jejich reálné postoje a reálný stav v politice. Pokud dojdou (a velice brzo) ke zjištění že politici jedno říkají veřejnosti a jinak konají v politice, tak zájem občanů zákonitě klesá -na poslouchání výmyslů a lží nemají čas,,musí pracovat na nařízené daně…