Příběh Eliota Higginse nepřestává udivovat ani po letech. Upozornil na sebe tím, že bez znalostí z vojenského průmyslu prokázal využití kazetových bomb v syrské občanské válce. Později založil mezinárodní investigativní tým Bellingcat a s ním usvědčil Rusko ze sestřelení malajsijského letadla MH17 nebo odhalil pravé identity ruských agentů zapletených do kauzy Skripal.

„V minulosti, když vlády lhaly svým občanům a ti měli jen málo zdrojů informací, bylo jasné, že s tím nikdo nic moc nezmůže. Události ve zprávách nám byly příliš vzdálené. To se však změnilo,“ píše Eliot Higgins ve své nové knize My jsme Bellingcat (v originále We Are Bellingcat). Popisuje v ní svůj příběh – jak se z nezaměstnaného otce stal expertem na online investigaci pomocí otevřených zdrojů a mimo jiné i postrachem Kremlu.

Veřejnosti také představuje možnosti a nástroje, díky kterým může polopravdy a lži na internetu odhalovat skutečně každý.

Co vás naučí Rambo s Arnoldem

Nová kniha Eliota Higginse: My jsme Bellingcat. Foto: Jan Žabka, HlídacíPes.org

Když v roce 2011 začala občanská válka v Sýrii, Higgins nevěděl o jejím průběhu více, než co tehdy zprostředkovali váleční reportéři okolnímu světu skrze média. V té době byl bez práce, a tak začal na sociálních sítích a především na platformě YouTube sledovat videa, která lidé z oblasti konfliktu sdíleli.

Bylo mu jedno, kdo je autorem videa, a snažil se oprostit od brutality některých záběrů. S tím mu pomáhala i neznalost arabštiny, nerozuměl totiž emotivním sdělením, která ve videích zaznívala. Zajímala ho především fakta: zbraně, místo, kde bylo video pořízeno a o kterou stranu konfliktu jde. Nevěděl ale téměř nic o zbrojním průmyslu, natož aby byl expert na zbraně.

Přesto v roce 2012 založil blog, na který postupně přidával svá zjištění. Pustil video, vyfotil zbraně či munici a zjistil skrze články a diskuzi s dalšími nadšenci, o jaký jde typ a model. Zajímal ho i původ zbraní. S pomocí online map a satelitních snímků se mu navíc podařilo určit, kde byla videa pořízena a kde se tedy zbraně objevily. Popsal dokonce zbrojní „vychytávky“ rebelů, kteří museli improvizovat vzhledem k omezenému arzenálu.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Tímto způsobem se mu podařilo zdokumentovat využití kazetových pum, které byly již od roku 2008 zakázány Úmluvou o zákazu kazetové munice. Prokázal také využití chemických zbraní, přičemž jeho důkazy namířily na režim Bašára al-Asáda.

Dělal tak de facto práci nejlepších válečných reportérů či tajných agentů. To vše bez dřívějších zkušeností, z domova, mimo válečný konflikt a jen s využitím internetu. „Novináři mě podezřívají, že jsem pracoval ve zbrojním průmyslu, ale před Arabským jarem jsem o zbraních nevěděl více než běžný majitel Xboxu. Mé znalosti se rovnaly tomu, co jsem se naučil od Arnolda Schwarzeneggera a Ramba,“ řekl Higgins v rozhovoru pro britský deník Guardian.

Posedlost důkazy a detaily

Díky svým zjištěním ze Sýrie se Higgins dostal do povědomí bezpečnostních analytiků, tajných služeb i novinářů. Média ho začala zvát na rozhovory a označovat za experta přes zbraně. Začala se ale také rozrůstat skupina podobně smýšlejících nadšenců z různých oblastí, kteří ho v jeho práci podporovali a chtěli s ním spolupracovat.

„Když jsem začal sbírat online fakta, můj cíl byl skromný. Chtěl jsem shromáždit důkazy, dílky většího puzzle, a nabídnout je skutečným odborníkům. Jenže jak jsem je začal publikovat, lidé mě sami začali nazývat odborníkem,“ popisuje s tím, že očekával, že jeho styl práce převezme nějaká větší, již fungující organizace.

To se však nikdy nestalo a Higgins společně s kolegy založil vlastní investigativní organizaci pod názvem Bellingcat. Její hlavní myšlenkou přitom nebylo vytvořit další médium, ale zpravodajskou agenturu „pro lidi“. Do její detektivní práce se dnes může zapojit každý, kdo má nezpochybnitelná fakta, která může podložit veřejně přístupnými důkazy a ukázat veřejnosti.

Bellingcat se od roku 2014, kdy vznikl, řídí striktními pravidly: Snaží se vypátrat přehlížené problémy, které lze prozkoumat online, ověřuje veškeré informace a nenechává prostor pro spekulace a klade důraz na detailnost svých zjištění.

Kombinace vlastností jako je transparentnost postupů, spolupráce s veřejností a lehce obsedantní přístup k hledání důkazů z Bellingcatu vytváří unikátní projekt. Nejde o organizaci typu WikiLeaks, která zveřejňuje nepublikované a utajované dokumenty od anonymních zdrojů, ale ani o tradiční novináře, jejichž specialitou je práce z místa dění a s výpověďmi jednotlivých aktérů.

To se odráží i na výstupech, které Bellingcat publikuje. Nezveřejňuje jednotlivá zjištění jednotlivě ani ve formě klasických novinářských článků. Každý výstup připomíná svou formou případovou studii, ve které jsou zjištění zasazena do kontextu a která zároveň slouží pro čtenáře jako manuál, jak si ověřit správnost informací a dojít ke stejným výsledkům.

Každý může přispět

Bellingcat se zabývá především analýzou fotografií a videí, dokumentů nebo příspěvků na sociálních sítích. To jsou pro ně stopy, které mohou, ale také nemusí vést k nějakým zjištěním.

Zajímá je cokoli, co by je mohlo dovést k výsledku – nápisy, loga, symboly, rozložení stínů, horská panoramata, data souborů. Někdy jejich analýza trvá minutu, jindy i dny, než se například zjistí kde, kdy nebo kým byla daná internetová stopa pořízena či co z ní vůbec vyplývá.

Jejich zdroji jsou volně přístupné internetové nástroje. Mezi nimi online mapy, internetové vyhledávače, databáze všeho druhu, systémy sledující trajektorie letecké nebo lodní dopravy, satelitní snímky či aplikace jako třeba SunCalc.org, simulující pohyb slunce a sluneční svit na konkrétním místě v určitém čase, pomocí které lze přibližně určit období, kdy mohla být fotografie pořízena.

Výrazným prvkem práce Bellingcatu je ale také jeho spolupráce s veřejností, převážně pomocí sociální sítě Twitter. Tam se již vytvořila komunita lidí, kteří hledáním faktů touto cestou doslova tráví volný čas. Například zapojením do online kvízů, ve kterých si mohou ověřit své zkušenosti s online pátráním.

„Zapojení veřejnosti byl vždy důležitý étos organizace. Dobrovolníci zapojení do pátrání to dělají zadarmo z odhodlání dosáhnout spravedlnosti a získat odpovědi na otázky, ale také z jisté soutěživosti, ať jsou první, kdo zjistí něco, co nikdo jiný nenašel,“ píše ve své knize Higgins, který takto dokázal popsat, kdo v roce 2014 sestřelil v roce malajsijské letadlo MH17 nebo kdo stál za otravou Sergeje a Julie Skripalových v roce 2018.

Česká stopa: Houpací Osel

Bellingcat v minulosti spolupracoval i s českými novináři. Týdeník Respekt pomáhal Bellingcatu s odhalením identity jednoho z agentů zapletených do kauzy Skripal. Ještě předtím s Bellingcatem spolupracoval i autor tohoto textu, když vedl studentskou redakci Houpací Osel.

Šlo o případ Andreje Babiše mladšího, který měl být podle informací serveru SeznamZprávy zavlečen proti své vůli na okupovaný ukrajinský poloostrov Krym. Tehdy to syn českého premiéra Andreje Babiše sám řekl reportérům, kteří jej vypátrali v Ženevě. Bylo to vážné obvinění premiéra členské země EU.

Babiš starší v reakci na reportáž zveřejnil fotografie svého syna na Krymu, aby veřejnosti dokázal, že Babiš ml. nebyl na Krym nedobrovolně zavlečen, ale jel tam z vlastní vůle za rekreačními účely. Pod fotografiemi se následně otevřela diskuze o tom, zda jsou pravé a jestli s nimi nebylo nějak manipulováno. To se nepotvrdilo, přesto fotografie z profilu premiéra zmizely.

Redakce Houpací Osel spoluprací s Bellingcatem chtěla proto aspoň zjistit, kde přesně a kdy byly fotografie pořízeny. Do pátrání se zapojila i twitterová komunita, která v přímém přenosu na sociální síti předvedla mravenčí práci s odhalováním jednotlivých faktů a jejich ověřováním.

Výsledky pátrání ukázaly, že Babiš mladší opravdu byl na Ruskem anektovaném Krymu, konkrétně v Sevastopolu a na Jaltě, a to pravděpodobně ve druhé polovině roku 2017. V otázkách „Kde?“ a „Kdy?“ tak tato zjištění odpovídala verzi premiéra Babiše a také Petra Protopopova, který tehdy Babiše mladšího doprovázel.

Nevypovídala však nic o důvodech ani charakteru této cesty. Analýza fotografií „jen“ potvrdila přítomnost Babišova syna na Krymu, což však byla důležitá skutečnost ve vysoce politizovaném a citlivém případu, kolem kterého se vyrojilo mnoho různých názorů a spekulací.

Cílem online investigace bývá totiž právě předložit fakta, která pomůžou zkompletovat mnohem větší skládačku – spíš než usvědčit konkrétního viníka. I když i to už se Bellingcatu v celosvětově sledovaných kauzách několikrát podařilo, doslova jen s laptopem z vlastního obýváku.

Kniha We Are Bellingcat zatím není v češtině. V anglickém originále si ji můžete pořídit na stránkách britského nakladatelství Bloombsbury – zde.