GLOSA. Pohled na to, co je zajímavé, podstatné a unikátní, se mění podle toho, odkud a pod jakým úhlem se člověk dívá. A tak zatímco u protinožců nikoho nezajímají třeba aktuální české prezidentské volby, v české kotlině si těžko představit, že by se výsledek kriketového zápasu ocitl na titulní straně prestižních novin. I když v něm jistou roli hrála i Česká republika.

Jediná zmínka o Česku, kterou autor tohoto textu za bezmála měsíční pobyt v Austrálii zaznamenal, se týkala – světe div se – právě kriketu. Sportu, který v Česku nemá žádnou tradici a jehož oblíbenost ani atraktivitu český fanoušek zahleděný do fotbalu či hokeje ani nedokáže pochopit.

Přesto je kriket se zhruba dvěma miliardami fanoušků jeden z nejpopulárnějších sportů světa – uznejme, že mu nahrává fakt, že se těší velké oblibě hlavně v lidnatých zemích jako je Indie, Pákistán či Bangladéš. Patří tam i výrazně méně lidnatá Austrálie, kde se nedávno odehrál pozoruhodný zápas, o němž bude řeč.

Kriket a košťata zdarma

Znalci vědí, že kriket hrál významnou roli ve slavném válečném románu Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku. Když za zástupci britské vojenské správy chodili místní Řekové s řadou nesmyslných stížností (Výbor zaměstnanců městských prádelen a metařů kupříkladu protestoval, že Britové nevydávají zdarma košťata, Sdružení mladých manželek projevilo nespokojenost s kvalitou zdarma přidělovaného sušeného mléka atd.), přešli vojáci do protiútoku.

Využili sebemenší nahrávku k tomu, aby se pustili do sáhodlouhých výkladů o tom, co je kriket a jak se hraje. Zabralo to – stížnosti ustaly.

„Kriket je hra mezi dvěma mužstvy po jedenácti hráčích. Hraje se na házecí dráze dlouhé dvacet metrů mezi dvěma brankami ze tří tyček osmašedesát centimetrů vysokých a vzdálených dvacet centimetrů od sebe. Kriket se hraje pálkou…“ vysvětluje hlavní hrdina a vypravěč románu, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody.

Nás do pravidel kriketu zasvěcuje o poznání stručněji Jeremy, čistokrevný Australan, který se sám naučil více než obstojně česky a nyní pracuje na českém konzulátu v Sydney.

Fandí jinému sydneyskému týmu a od tohoto utkání zjevně nic zvláštního nečekal. Když se ale týmy vymění, na pálku jdou domácí Sydney Thunder a do pole hosté Adelaide Strikers, během deseti minut Jeremy viditelně pookřeje, zpozorní a na podivuhodné utkání začne telefonem upozorňovat své přátele. Tohle prostě musejí také vidět.

To, co se děje na hřišti, totiž nemá obdoby, což rychle chápe i málo zasvěcený pozorovatel z Čech.

Jako porazit Spartu 10:0

Dokonalá likvidace, ponížení, neuvěřitelný výsledek, píší pak australská média. Domácí „hromové“ uhráli předtím, než byli kompletně vyautováni, pouhopouhých 15 bodů. Za běžné minimum, které uhraje i (pod)průměrný tým za předepsaných dvacet sad, je přitom považováno alespoň 150 bodů.

Je to asi jako by klokani z Vršovic porazili pražskou Spartu třeba deset nula. Možná patnáct. Tak nepravděpodobný a šokující ten výsledek byl.

A kde že je ta česká stopa? Australští sportovní novináři horečně pátrali v archivech, kdy se nějakému týmu podařilo uhrát tak tragicky málo bodů. A našli. Nebozí Thunder uhráli ještě méně bodů než reprezentační tým Turecka, který odešel v roce 2019 jen s 21 body – v zápasu proti České republice!

Jak je tedy vidět, i v Česku se kriket zjevně hraje. Třeba se to bude hodit, až ve stále nárokovějším českém prostředí přijde nějaký ten Výbor zaměstnanců městských prádelen a metařů protestovat, že nedostává zdarma košťata.