PSÍ UŠI. Už je to osm let, co zazněla tato krásná slova: „I já raději tradici než údajný pokrok, také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu, i já vidím hrozbu v tom, co do lidské společnosti zasel J. J. Rousseau, i já mám strach z toho, že se pod heslem občanské společnosti skrývá spousta velmi nedemokratických myšlenek (a činů). Proto Ladislavu Bátorovi poděkujme za to, že tato slova tak ostře a odvážně říká.“

Autora jistě poznáte snadno, nebo si ho vygooglujte. Sice už dnes málokdo ví, kdo byl Ladislav Bátora, přesto je jeho příběh i pro nás prudce aktuální. V roce 2011 dokonce nakrátko opustili ministři za TOP 09 Nečasovu vládu, když se měl muž obviňovaný z light fašistické minulosti stát obyčejným náměstkem na ministerstvu. Dnes představitelé státního korporativismu a komerční fašisté sedí přímo ve vládě nebo v předsednictvu sněmovny a všem je to tak nějak šumák. Čili vzhůru do žhavé současnosti!

• Nemůžeme začít jinak než víkendovým sjezdem sociální demokracie. Předně proto, abychom vyvolali zdání prudké aktuálnosti, taky tam ale podle očekávání padaly perly hodné naší pozornosti. Třeba tato pozoruhodná politologicko-početní úvaha bývalé Paroubkovy mluvčí a neúspěšné kandidátky na místopředsedkyni strany Lucie Orgoníkové.

Tu absurditu nejspíš cítíme sami, přesto pár poznámek. Předně bylo na sněmu hnutí ANO delegátů 238, Babiš od nich dostal 206 hlasů, čili nějakých necelých 87 procent. Některá média v sobotu během dne psala, že má Hamáček se 433 hlasy přes 87 procent, šlo ale o číslo vztažené k počtu odevzdaných lístků. Pokud bychom spolu s Lucií Orgoníkovou vypočítali poměrnou podporu od všech 540 delegátů, dělalo by to pouhých 80 procent. To nejdůležitější je ovšem jinde: účet se skládá ve volbách. A tam Hamáčkovi libovolně silný vnitrostranický mandát nepomůže, zatím sociální demokracii na ANO schází hodně přes dvacet procentních bodů.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Skoro šest let trvalo, než se policii, státním zástupcům a justici podařilo dopracovat ke spravdlivému ohodnocení vysoce nebezpečné organizované skupiny, která do června roku 2013 operovala na Úřadu vlády. A světe div se – je to podmínka.

Nejde samozřejmě jen o to, zda byl zásah důvodný. Zákon rovněž vyžaduje, aby byl přiměřený, což je u akce, kterou šlo vyřešit obálkou s pruhem, nadále vysoce pochybné. My, kterým prapory protikorupčního boje za každou cenu ještě nevymyly mozek do poslední buňky, si navíc vzpomeneme na onu slavnou tiskovku, kde Ištvan, Šlachta a jejich melody boys slibovali v kulisách zadrženého zlata rozkrytí „zločinecké skupiny parazitující na polostátních firmách“ atd. Prostě skutek utek. Zbyla pachuť státního převratu, v němž státní zástupci sehráli roli užitečných vyvítekoho.

• Přesně jak jsme předpověděli, obchodní válka s Polskem nabírá na obrátkách. A ukazuje pozoruhodnou roli představitelů našeho masného průmyslu, převlečených za členy Babišovy vlády. Ukázalo se totiž, že luxusní pražské restaurace s asijskými názvy nevydávaly polské maso za argentinské, jak před pár týdny tvrdil ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD).

„Ta věta možná zněla trochu neobratně.“
(ministr pro české holdingové maso Miroslav Toman, Novinky.cz, 26. února)

Ne, že bychom neměli pochopení pro eufemismy, v tomto případě bychom ale spíš hovořili o lži, navíc s fatálními následky pro dotčené restaurace. Na sociálních sítích se vzápětí objevila řada zasvěcených komentářů ve smyslu, že by slušný člověk na Tomanově místě odstoupil. Není to zcela přesné: slušný člověk by se rituálně zastřelil jateční pistolí.

• Ať už je ovšem problém se salmonelou obsaženou v polském mase jakkoli závažný, není nám úplně jasné, jak by mohl zasáhnout národ, který je zvyklý dobrovolně požívat následující:

Čili bychom o zdraví lidu strach neměli, v případě obtíží zvažte živočišné uhlí.

Klidnou mysl a střeva.

Follow @malecak