J. L. Anderson: Svět bude opět rozdělen do bloků. Vinu nese Trump, Putin využil slabin Západu
ROZHOVOR. „Jsme ve třetí světové válce, jen zatím nevíme, jak se bude bojovat,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org dlouholetý válečný reportér amerického magazínu The New Yorker John Lee Anderson. Současná situace se podle něj od roku 1939 liší především v existenci jaderných zbraní. „Dohody o jejich nepoužívání ale byly vyhozeny z okna, Čína zvyšuje své zásoby, Putin otevřeně naznačuje, že by je mohl použít. Je to pravděpodobně nejděsivější doba v mém dospělém životě.“
- Válečné zpravodajství jste začal dělat v době studené války. Jak se tehdejší doba lišila od té dnešní?
Svět se samozřejmě změnil, ale v mnoha ohledech zůstal stejný. Řekl bych, že teď víc než kdy jindy od doby, kdy jsem byl opravdu mladý, mi svět připadá čím dál víc jako studená válka, alespoň z perspektivy té konfrontace velmocí.
Přestože jsme toho ale všichni teď svědky, před pěti lety jsme to ještě neviděli. Vztahy mezi vůdci USA a čínskými vůdci byly přátelské. Čína pro nás byla prostě velká ekonomická velmoc. A co se týče ruského prezidenta Vladimira Putina? Nikdo ho neměl moc rád, ale byl zván na všechny večírky a byl dokonce součástí skupiny G7. Ani v roce 2014, kdy byl z G7 vyhozen, si nepamatuji ten pocit přicházejícího konfliktu. A je to zajímavé, protože nejenže dnes máme pocit blížícího se konfliktu, který by mohl potenciálně vést ke světové válce, ale máme také problém klimatických změn a další. Žijeme v atmosféře jakési apokalyptické konečnosti, což mi připomíná ta šedesátá léta, kdy jsme my, moje generace a generace přede mnou, vyrůstali s myšlenkou, že svět může skončit jaderným výbuchem. Teď o pár desítek let později slyšíme Putina, jak mluví o svých atomových zbraních, a seriózně debatujeme o tom, že by se to mohlo stát. Od konce druhé světové války v roce 1945 ale žijeme s vědomím možnosti zániku světa lidskou rukou. A to nás skutečně děsí, jsou jen období, kdy se ten strach zmírní a kdy zase vzroste.
- A teď vzrostl…
Má to co dočinění s poklesem diplomacie a diplomatických způsobů. Znepřátelené mocnosti se v minulosti totiž naučily zmírňovat rizika tím, že se usmívají a snášejí to, když spolu jednají. Za poslední rok ale ta maska, zejména kvůli Putinovi, byla stržena a my jsme se vrátili k velmi drsné, transakční a amorální mezinárodní politice. To mi velmi připomíná studenou válku.
Selhání globalismu a vznik nových aliancí
- Tu jsem nezažil, takže nedokážu posoudit.
Vaší generaci studená válka připadá jako historie. Můžete si přečíst dobrou knihu nebo vidět skvělé drama na Netflixu, ale některé věci jsou nepřenositelné, jako třeba ty neuvěřitelně transakční a velmi povrchní mezinárodní vztahy. Jak se lídři Latinské Ameriky, ale nejmarkantněji to bylo vidět v Africe a některých asijských zemích, v podstatě předháněly v tom, kdo udělá větší přemet. Chci tím říct, že byly momenty, kdy nešlo rozeznat, kdo je na čí straně. Některé státy změnily stranu, přešly od Američanů k Sovětům a naopak hned několikrát. Udělali to Egypťané, Somálci nebo třeba Etiopané, zcela otevřeně několikrát změnili loajalitu.
Takhle vypadal svět ve studené válce, bylo to jako pokerová hra. A bylo to neuvěřitelně krvavé, ve studené válce zemřelo hodně lidí. Navíc země, jako je ta vaše a další země v regionu, byly plné špionážních intrik, popírání zjevného, a to vše v rukou konzervativních aparátčíků a stranických byrokratů. Represe byla standardem, nešlo o výjimku, ale pravidlo. O té doby se samozřejmě věci nějak změnily, jsou trochu jiné ty ideje a myšlenky, došlo ke geografickým změnám, ale řekl bych, že k tomu ostatnímu se právě teď bohužel vracíme.
- Čím to je?
Zdá se, že globalismus v některých zásadních věcech selhal, a tak se vracíme k takovému tomu hypernacionalismu a spojenectví mezi podobně smýšlejícími státy. V současné době se mi zdá, že se to posouvá zhruba do dvou bloků autoritářských států a těch domněle demokratických.
Iluze otevřenosti, kterou ukončil Trump
- Co ta změna znamená pro žurnalistiku?
Vyrůstal jsem na konci poslední studené války, ale v té době existoval jakýsi střed. Byli tam liberálové na západě a možná liberálové na východě, kteří se dokázali setkat uprostřed. Byla nějaká fóra, nějaké výměny názorů, ale novináři z velké části odráželi postoje a hlediska jejich bloku. V podstatě to bylo velmi zjevně propagandistické ze strany komunistů, na západě možná méně, protože máme větší rozmanitost a vlády se měnily, mezi konzervativními a liberálními, ale i američtí novináři odráželi především pohled své společnosti. Pokud jste byl příliš nalevo, byl jste považován za apologetu Sovětů, někdy dokonce i za zrádce, což platilo zejména v 50. letech.
- Takže ta polarizace tam už byla tehdy?
Rozhodně určitá polarizace existovala. Ve společnosti přetrvávala mezi těmi, kteří byli považováni za pokrokáře, a těmi, kteří byli považováni za antikomunistické jestřáby, což je v podstatě rozdělení demokratů a republikánů. Přesto na každé straně byl jistý předpoklad pravice, možná méně v době, kdy se komunismus začal hroutit, ale ani tak nikdo nemohl říct svou pravdu.
Řekl bych, že v posledních 30 letech od pádu berlínské zdi došlo k jakési iluzi otevřenosti a mísení a globalizace myšlenek. Nejde jen o obchod, ale o tu představu, že jsme všichni nějak propojeni. To, co se stalo teď, bohužel, je ta deziluze, že vlastně ne, že nebudeme a že nechceme být propojení, že raději zavřeme brány.
- Což začalo s Donaldem Trumpem…
Přesně. Nezačalo to s Putinem, začalo to s Trumpem. To on z této myšlenky udělal na Západě skutečnou zbraň a pomohl ji přenést na další demokratické státy světa z pozice vůdce nejmocnějšího národa na Zemi. Samozřejmě můžeme říct, že to udělal také Orbán, když uzavřel Maďarsko uprchlíkům, ale Maďarsko historicky nikdy nebylo demokratickou společností. Možná tam byla ta iluze, že demokracie přijde po komunismu, stejně jako u ostatních zemí východního bloku. Za vinu to ale dávám Trumpovi, protože to dělal ze své mocenské pozice. Nebyl diplomatický a poukazoval na Čínu jako na protivníka, což vedlo k tomu napjatému stavu, jaký nyní mezi oběma zeměmi vidíme.
Na prahu třetí světové války
- A jakou roli v tom hraje Putin a jeho invaze na Ukrajinu?
Kdo ví, jaké má ten člověk kalkulace. Možná o tom přemýšlel dlouhodobě a teprve teď se do toho otevřeně pustil. Zdá se, že jeho ideologický diskurz je teď zvednout visutý most, zavřít bránu a vytvořit opět pevnost Rusko. Ale stejnou touhu lze cítit po celém světě, i mezi západními společnostmi. Jde o reakci na ekonomickou situaci a na to, že jsou tyto země často velmi závislé na dvou nejnesvobodnějších zemích na světě, na Rusku a Číně. Považuji za nevyhnutelné vytváření nových jak ekonomických, tak strategických aliancí. Znovu budeme rozdělení do bloků, byť to bude vypadat trochu jinak než ta předchozí studená válka. Třeba v tom, že nevzniknou nutně dva znepřátelené bloky, ale s nimi přijde i velké riziko nových konfliktů.
- Takže podle vás přijde nová studená válka?
Chtěl jsem říct, že studená válka už probíhá, ale víte, ve skutečnosti je to víc než studená válka, ve skutečnosti jsme ve třetí světové válce. Vím, že to zní hrozně, ale je to opravdu tak, už začala. Víme, kdo jsou nepřátelé, protože Čína, Amerika a Rusko se navzájem označily za nepřátele, víme, že budují své válečné stroje a připravují se na sebe navzájem. Nejsou to soukromé informace, vše je to veřejné.
Co nám tedy brání v plné válce? Jaderné zbraně. To je velký rozdíl mezi dneškem a rokem 1939 nebo 1941, kdy spolu mocnosti válčily a zemřely při tom miliony lidí a až v roce 1945 Spojené státy ukončily svou část 2. světové války shozením jaderných bomb, které si pak pořídili i ostatní a dostali se do patové situace. Jenže se mi zdá, že to období studené války a krátké období po jejím konci, kdy platily nějaké mezinárodní dohody o tom, že se navzájem absolutně nezničíme, končí. Jaderné dohody byly vyhozeny z okna, Čína čtyřnásobně zvyšuje své zásoby, Putin otevřeně naznačuje, že by jaderné zbraně mohl použít. Je to děsivá doba, pravděpodobně nejděsivější v mém dospělém životě.
Navíc v tom, čemu říkáme studená válka mezi lety 1945 až 1990, zemřelo přes 40 000 000 lidí v zástupných válkách, a to žádná z nich nebyla jaderná. Kolik lidí zemře tentokrát? Nevím, hodně lidí umírá už teď na Ukrajině. Vzniknou nová bojiště? Obávám se, že po celém světě. Jak dlouho to bude trvat? Taky nevím. A skončí to jaderným výbuchem? Možná.
Putin jako nežádoucí vyčkávající liška
- Zmínil jste, že neznáme přesné motivace Putina v jeho počínání na mezinárodním poli. Z pozice životopisce, pochopíme někdy Putina jako člověka?
Už teď se o něm objevují nové životopisy zhruba každých šest měsíců a myslím, že společně nám pomáhají vytvořit jeho poměrně věrohodný portrét. Na druhou stranu Putin asi navždy zůstane nějak nepoznatelný. Znali jsme někdy skutečně Stalina? Já si v tom nejsem jistý. U těchto psychotických narcistů je tak nějak přítomný i ten prvek nepoznatelnosti.
Ale máme nějaké náznaky, které jsou pravděpodobně pravda, jako že měl nešťastné a velmi nejisté dětství a že šel do KGB, která se stala jeho novou rodinou. Byl špionem, rozvíjel svou ideologii přitom, jak pozoroval Západ jako dekadentní mocnou společnost, kterou je třeba podkopat. Upnul se k tomu jako na záchranné lano společně s představou, že Sovětský svaz může znovu vzrůst. A když se to všechno zhroutilo, byla to pro něj katastrofa. Jenže pak vidíme oportunistického Putina, který si i tak našel cestu k moci.
Nikdy nezapomenu na video z jeho setkání s Borisem Jelcinem. Jelcin je opilý a kolíbá se, zatímco Putin vypadá jako šakal, který vešel do místnosti, jako liška, která čeká do poslední chvíle a pak udeří.
- Podobně jako při útoku na Ukrajinu?
Myslím, že ho k tomu přiměla kombinace věcí. Byl ve velmi dobré pozici. Rozdělené NATO, starý Joe Biden, který nemá válečnickou mysl, ale i afghánská katastrofa, to vše ho nejspíš přimělo k tomu, že si řekl, že teď je ideální čas udeřit. Putin nikdy v srdci a v mysli nebyl součástí Západu a nebylo to tak ani obráceně. Byl to člověk, kterého jste pozvali, protože jste si říkali: „Radši pozveme Putina.“ Ale on se vždy cítil jako outsider a taky jím byl, protože v srdci byl pořád jako kojot, který sice přisedne k ohni, ale sní až to jídlo, které tam necháte.
- Podobně jako to dopadlo třeba v Sýrii.
Přesně.
Jaký pán, takový stát
- Někdy přemýšlím o čistě hypotetické otázce, jestli by ty mezinárodní konflikty a politika vypadaly tak, jak vypadají, i kdyby třeba žádný Putin neexistoval. Jsou podle vás ty totalitní režimy bezprostředně spjaté s tím totalitním lídrem?
Podívejte se na rozdíl mezi Putinem a Gorbačovem. Gorbačov chtěl změnit Sovětský svaz, protože si uvědomil, že selhává. Jeho cílem bylo Sovětský svaz zachránit, ale zrušit diktaturu a její nefunkční aspekty. Chtěl otevřenější společnost, odstranit nepřátelství a vytvořit jakési pouto se Západem. Bohužel se mu to nepodařilo. Všichni jsme si mysleli, že ano, protože ho následoval Jelcin, ale Jelcin byl katastrofa. On umožnil, aby se ze země stal mafiánský stát, což vedlo k tomu, že se vlády ujal Putin. Putin vytvořil jakousi obrovskou zločineckou kleptokracii, to je jediný způsob, jak to popsat. On a možná pět dalších mužů ovládá přírodní zdroje země. Je to jako středověká tyranie, jen nosí kravaty, mají Bugatti a hodinky Bvlgari. Mají absolutní moc.
Někteří lidé tvrdí, že to tak není, že je to o ekonomice. Samozřejmě, že je to o ekonomice, ale je to také o tom, kdo je u moci. Jak může někdo říct, že mezi Trumpem a Obamou není rozdíl? Nebo že není rozdíl mezi, jak jsem právě řekl, Gorbačovem a Putinem? Tito jednotlivci, ať se nám to líbí, nebo ne, zásadním způsobem definují, organizují a ovlivňují naši společnost. Jsme stále do značné míry monarchističtí poddaní. Takoví už lidé jsou.
Vedle těchto diktátorských režimů pak máme pár západních zemí, kde ani neznáte jméno premiéra, protože jsou „nudní“. Kdo je premiérem Belgie? Netuším. Jak se jmenuje ten ve Švédsku? Víte, nemůžu si vzpomenout. A co Švýcarsko? Tam nemám vůbec ponětí. Sice se docela dost aktivně zajímám o aktuální dění a sleduju mezinárodní politiku, ale nemám ani ponětí, kdo ty země teď řídí. A víte co? Je to dobře. To jsou společnosti, jejichž demokratický systém je tak efektivní, že je vlastně jedno, kdo je u moci. Nevedou je osobnosti, není to všechno o populistickém charismatu. Je to pár společností, které v jistém slova smyslu prokázaly, že jsou schopny překonat tu prastarou primitivní věc, kdy máme politickou moc spojenou s nějakým božským jedincem. Jinak se tím většinou stále řídíme a dovolujeme si odevzdat velkou část našich životů do rukou jedinci, který je mylně považován za nadřazeného nebo schopného reprezentovat nás všechny.
Rozhovor vznikl v rámci mezinárodní žurnalistické školy Journey: Journalism Bootcamp, kterou v Praze organizuje nadace Bakala Foundation.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Pro laika je mnohdy nemožné dobrat se pravdy, říká vědec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Bylo by chybou si ale myslet, že zrovna ten náš blok je bez chyb a demokratický. To, v čem žijeme, už někteří politologové nazývají totalitní liberalismus. A Česko je specifická země, organizovaná soudcokracie. Naše poměry aktuálně vystihuje román Hamižnost. Mohu doporučit, četl jsem a čekám, že autora zavřou.
Bylo by chybou si myslet že neblábolíš. Kteří politologové?
A o kom je román Hamižnost- o Babišovi? Jinak to nevidím. V této republice není hamižnějšího člověka než je právě Babiš. Je to člověk, který obětoval své děti z prvního manželství jenom proto, aby si nechal poslat dotace z EU na svoji soukromou ZOO pro své děti z druhého manželství.
Domnívám se, že Trump má na onom rozdělení světa asi stejnou vinu jako ono dítko ve známé Andersenově pohádce na císařově nahotě. Prostě jen konstatoval objektivně existující fakt, který si pan Anderson a jemu podobní nebyli ochotni připustit.
Jednu výhodu ono rozdělení světa na bloky má: Je více-méně jasné, komu lze důvěřovat a ke komu je lépe se nestavět zády.
Super rozbor!
Dobrý den,
příjde mi trochu zvláštní, že logické úvahy jsou tlačeny do konkretizací a odborníci se nevěnují premisím, ale až symptomům, které z logických výsledků vyplývají.
Jestliže se ustanovuje jakékoli „tabu či zákon“, je to proto, že se jaksi obecně předpokládá, že tato byla v minulosti, jsou v současnosti a v budoucnu budou jistě porušována. Jinak by nemusela tato byt ošetřena „nadstandardním způsobem“.
Není tedy třeba vědce a odbouníka, ale spíše pohled Gustava nebo Zikmunda, Vereny Kastové, Alberta Elise, Fišera, manželů Grofových, Kaupenhouta, Standy Kudrleho a dalších. Jde hlavně o kolektivni a individuální nevědomí. které se protlači po nějakém čase po uzrání do vedomi, které potom již je nuceno konat.
Stručněji => jedná se spíše o archetipalni a symbolickou stavu, která zákonitě uzrává na bázi intelktu, zde prosim považuje IQ, coby přizpůsobení se podmínkám na pudové bázi v principu libida, tedy přežití, za nemenšího úsilí.
V podstatě fšechny hitorie, současnousti a behavie, se pak dají zjednoudušit tak, že na zákldě správných premisí a vcítění se do mentality a potřeb, např. toho kterého národa, prostě „upletene“ logocké věty a nepotřebujeme k tomu politiky a odborníky.
Lidé národy a společenská uskupení se prostě řídí hlavně pudy, IQ přežití a přizpůsobení a principem libida v pojetí C.G.Junga i Zikmunda F. a dalších.
=> že Rusku, ať v čele bude kdokoli nezbývá než UMŘÍT, ZVÍTĚZIT nebo uhrát kompromis či konsensus, pro něj co nejvýhodnější.
Jak prosté. Jsem ze Žižkova a tam se říká, že kecy jsou na h…. a ukázaná platí…
Hezky den
Robert Vlastimil Michael Bobčík
Když už se odkazujete na klasiky psychologie a jejích výzkumů, ono totiž stačí se podívat na Maslowovu pyramida potřeb.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida
A pak zjistíte, že, pokud to ozveme odshora, tak už tu špičku „.. seberealizace“ dosáhne málokterý člověk, a to proto, že (a kupodivu) jí nemůže vykonávat sám od se právě ten člověk jen sám od sebe a jen se svými prostředky.
Kdybych použil příklad, pan doktor může být výtečný chirurg, zlaté ručičky, díky pacientů, ale potřebuje k tomu za sebou moderní a z veřejných zdrojů zařízenou nemocnici.. A takhle si představte, „špičkového ředitele té nemocnice, špičkového ředitele školy, špičkového finančníka, špičkového umělce? špičkového politika? Že ona seberealizace znamená v této společnosti vyšplhat se do té úzké špičky elit, za nějakou cenu.
Takhle můžeme jít postupně dolů,a ptát se zda na ně má nárok každý
Pak přejdeme k vrstvě 2 a co vidíte „..Potřeba bezpečí, jistoty..“ – čili už když lidé příjdou o tu jistotu bezpečí, jsou na tom psychicky a sociálně špatně (odhadl bych že v téhle fázi ztráty jistot a bezpečí se tahle společnost nachází“..
A když dojdeme k úrovni jedna, tak zjistíme že při jejich ztrátě už dochází doslova k krvavému boji o život všech proti všem.. Takže, to je ta úroveň, kterou by měli zajištovat svým lidem všechny režimy, pokud chtějí existovat ..
Bohužel, smutné je na tom to, že jak vidno jeho západní média naprosto nepoučitelní, a jak říká staré přísloví doslova si pod sebou řežou větev (nebo už kopou hrob).
Protože a samozřejmě že je nutné souhlasit s tím že „..Putin, se svými zkušenostmi /a kontakty/ z KGB dnes znovu vytváří z Ruska, jím řízený, diktátorský stát, a že nyní, z uvedených i jiných důvodů, využívá slabosti Západu a udeřil na Ukrajině..
V čem je ovšem průšvih, je ta přímo citovaná hrdost pana Andersona, že prý vůbec nezná premiéra Švédska a to proto že prý „.. jejich demokratický systém je tak efektivní, že je vlastně jedno, kdo je u moci.“..Akurát ve Švédsku, kde jejich dlouhodobý benevolentní přístup k imigraci už ohrožuje vlastní stát. No a v Evropě je pár dalš´ích státečků, s „nezajímavými politiky“, které jsou v jiných dosti velkých průšvizích, a není zde příliš velký politický zájem je řešit.
Ale pana Trumpa si pamatuj e pan Anderson velice dobře a kritizuje ho za to, že se snažil na ochranu USA přece jen něco dělat.
Jenomže v tom případě, jak vlastně chce Západ chce proti Putinovi efektivně bojovat když si ani nechce přiznat a opravit vlastní chyby a slabiny? Protestními projevy politiků?
Vy v tom mate gulas. Jednotlivosti ok, ale celkovy obraz vam unika. Mame pro to rceni: pro stromy nevidi les. – Clanek dobry, stejne jako ta pani dolejc.
No, když jsme u těch přísloví, ani ne tak že Pro stromy nevidíme les, jako spíše že
Každý řetěz je silný jen tak, jak je silný jeho nejslabší článek.
a ono těch slabých článků je už na Západě dost..
Nemyslím si, že by za tuhle mizérii mohl Trump, Trump je jen produkt, který začal věci nazývat pravými jmény. V globálním světě přestalo být jasné, kdo si jak stojí v mocenském žebříčku. Bohužel pro Západ se ukázalo, že liberální demokracie, nebo to, co z ní zbylo, není nutně ekonomicky nejefektivnější. A tak máme Čínu jako světového ekonomického lídra, který už si stihnul „koupit i kus USA“, ale zatím není vojenskou velmocí a je to země, které chybí sexy ideologická přitažlivost, USA, které ekonomicky ztrácejí a politicky se lehce potácejí ale vojensky asi na tom nejsou úplně špatně, Evropu, která je jako bohatá tetka, které má pro každého nějakou tu buchtu, ale nemá skoro žádnou vojenskou sílu a Rusko, které nemá ani ekonomickou moc, ani přitažlivost, ani vojenskou sílu dobýt větší kus světa, ale dost velkou na to, aby jako správný terorista mohl vyhrožovat. A samozřejmě surovinové zdroje. A teď se to všechno poměřuje. Znamenají víc peníze, vojenská moc, přitažlivý sociální systém, přístup k surovinám nebo jaderná bomba v rukou teroristy? Budoucnost ukáže. Každopádně Západ je ve válce a měl by si to uvědomit.
Ten lógr ze kterého věštíte tu „ekonomickou efektivitu“ doporučuji vylít – zapáchá jak ideologií tak neznalostí reálných možností čínské ekonomiky, která vyrostla na zahraničních investicích a teď doplácí na čínskou oblíbenou kratochvíli tedy totalitní utahování šroubů.
Hloupost. Pokud se ekonomicky perspektivní projekty zavrhují jen z důvodu ideologie a ze stejných důvodů prosazují projekty, které jsou sice na exkrement (což se dá prokázat triviálním výpočtem nad běžně dostupnými fakty), ale jsou ideologicky „in“, pak se dostáváme zpět do marastu, ze kterého jsme horko těžko vylezli v tom roce 1989.
To není o čínských investicích, ale o celém Green Dealu, který, mimochodem, se bez závislosti na Rusku a Číně realizovat vůbec nedá.
Z tvé strany určitě, lžirgile. Ale současný stav číny jsi popsal přesně. Čínské ideologické utahování šroubů ničí podnikání čínským soukromníkům, a ti co něco dokázali ve větším měřítku tajemně mizí. Zahraničí investice, na kterých čínská ekonomika vyrostla, ze stejných důvodů odtékají širokým proudem. Naopak čínský stát lije vypůjčené biliony do bublin, které dříve či později prasknou nebo do státních zbrojovek, jejichž exportní úspěchy jsou mizivé.
Opět blábol, míjející se s realitou. Poměry v Číně mě zajímají jen potud, že se jedná o zločinecký stát, který nám hrozí útokem, podobným útoku Ruska na Ukrajinu.
Zajímá měl likvidace perspektivních projektů v rámci EU (a tudíž vnucená i nám), jen z důvodů, že jsou v rozporu s ideologií nejrůznějších extrémistů a duševně méněcenných monster od ekologů až po socialisty a fašisty všech barev.
Děsí mě „ideologický filtr“, nutící banky nepodporovat perspektivní projekty a naopak vrážet peníze do nesmyslů, leč ideologicky velice „in“, kde se to rovná splachování peněz do WC.
Děsí mě i podpora odredovaných parazitů na bicyklech v dopravě.
Děkuji přesně jste to napsal „..Bohužel pro Západ se ukázalo, že liberální demokracie, nebo to, co z ní zbylo, není nutně ekonomicky nejefektivnější.“..
Nebo ještě jinak řečeno, čím víc se snaží plnit současné vnucované požadavky (některých) liberálních skupin, se Západ a bohužel nejen ekonomicky, ale i mocensky oslabuje.
Sice se to ještě a právě že mediálními a vlastními hesly a propagandou pokouší zakrývat, ale tím jen obelhává sám sebe.
Že o tom mluv´íme, zrovna dnes prošel opět Prahou karnevalový průvod Prague Pride. Už pohledem na tuhle jásající mládež (až 50 tisíc lidí) je jasné, že tahle generace určitě se zbraní v ruce svobodu Západu bránit nebude..
Naskakujete na mediálně vděčné zkratky, kvůli kterým se sice vedou kulturní války, ale které jsou naprostými irelevantními banalitami, na kterých vůbec nezáleží…4% pride, pomazánková másla, výkony vysavačů, apod. jsou super na velké filosofické debaty zpoza klávesnic o úpadku „západu“, ale jsou to úplné marginality, které ukazují spíš sílu západu, který má velké věci vyřešeny a nyní se jen z nudy rýpe do nepodstatných hovadin 😀
Je mi líto, to nejsou „marginality“. To jsou známky totální prohnilosti celého systému EU.
Medicínská analogie: Ta bulka nad levou klíční kostí vás jistě nezabije. Ale ta rakovina žaludku se vzdálenými metastázami, která ji způsobila, s pravděpodobností hodně přes 90 % ano.
Nesmíš za,měňovat svou palici s měřítkem celého světa. Pak tvoje dojmy o významu hloupostí nabydou skutečného tedy mizivého významu.
Milý Pavle,
nejsem sám, kdo má stejné názory.
Ostatně, výplody podobné těm vašim si pamatuji od prorežimních koryfejů z listopadu 1989. Tedy z doby, kdy už bylo jasné, že režim čeká na ránu z milosti (a ještě nějakou dobu po ní). Někdy kolem 20. 11. 1989 se dostalo na novinové stánky zvláštní číslo časopisu Nová Mysl, sdružující články o „nezbytnosti vedoucí úlohy Strany ve společnosti“. No, nekupte to, když ta „vedoucí úloha“ už v té době padla 🙂 Ještě ho mám, jako kuriozitu, schovaný. A v té době pořád hřmělo vedení fakulty, že „Poučení z krizového vývoje“ je naprosto nedotknutelné, a že na tom ani současné události nemohou nic měnit.
Takže sorry, Green Deal je jakási analogie toho „Poučení“ a je nutné ho zavrhnout naprosto stejně, jako bláboly pologramotného krejčího s kvalifikací jen na kalhoty (Biľaka, pokud jste tu narážku nerozluštil). Už proto, že ve vedení EU sedí lidé, proti kterým byli i Biľak a Jakeš velduchové.
Článek je zajímavý.
Jeho jazyková stránka je však ubohá. Jako strojový překlad bez korektur. Rozhodně je to u tak renomovaného webu hanba. Takhle, prosím, ne!
Článek je určitě zajímavý, ale jedna věc mě zarazila. Ne že by na tom z pohledu budoucnosti záleželo, ale popřít „zásluhy“ (čti vinu) Moskvy na současném stavu Západu je opravdu nonsens. Je jasné že Trump byl jen loutka vozená Moskvou. Bez ohledu na výsledky amerického vyšetřování považuji dneska za prokázané, že Trumpa dostali k moci rusáci (i když mu přímo možná nic neplatili, tak v zákulisí mocně manipulovali). A že na tom pracovali dlouho – desetiletí. Samozřejmě jim nešlo konkrétně o Trumpa, ale o jakéhokoli hejla, který bude dostatečne hloupý a sebestředný aby jim to baštil a kterého (i pomocí jeho sebestřednoszi) budou snadno manipulovat požadovaným směrem. Jít do konfrontace š čínou byla nebetyčná blbost. Ne že by čína nebyla rizikem, ale mělo se to dělat opatrně a potichu – např. podporou a posilováním domácích (Evropa, EU, Japonsko) výrob a technologií. Taiwan není do budoucna moc jistota kvůli vztahu s Čínou – stačí pár dobře mířených raket a 1/2 světové vároby čipů je … víte kde)
A stejně dlouho (nebo dýl) pracují rusáci na rozvratu západu (Brexit, hrocení uprchlické krize … bylo by toho víc). Ať se nám to líbí nebo ne, tak 80% z nás je opravdu jen nemyslící stádo, které jde za tím kdo nejvíc / nejlíp bučí. A toto stádo – bohužel – volí. Možná by stálo za zvážení zavést voličské zkoušky 😀 (vtip).
A oklikou jsem se dostal ke třetímu tématu. O panu Karlu Janečkovi si myslím své, ale jeho myšlenka D21 (volby, kdy voliči mají dva hlasy pro kandidáty a jeden hlas proti) rozhodně stojí za úvahu. Škoda že se o ní málo ví a málo mluví. Nejspíš by pomohla eliminovat extrémy typu Trump, Johnson, Babiš, Zeman a pod. Protože zbylých 20% myslících se snadněj shodne na tom koho/co NEchtějí, než na tom co by chtěli.