KOMENTÁŘ. Skandál německého novináře Huberta Seipela, který bral peníze od Putina, s nímž natáčel filmy, ukazují, že peníze Kremlu mohou být a patrně jsou v Evropě všudypřítomné. Ohrožují nezávislost médií, kvalitu veřejné debaty a nepřímo i demokracie. Ve svých článcích na to trvale upozorňuje mimo jiné francouzská akademička a profesorka na pařížské Sorbonně Francoise Thomová. V záplavě analýz anglosaské provenience stran Putinova Ruska a ruské invaze na Ukrajinu však její informované rozbory občas zanikají.

Thomová své texty publikuje (i v anglické verzi) na francouzském serveru Desk Russie. Vynikají detailní znalostí historie a historických pramenů, stejně jako podrobným sledováním nezměrné šíře současných informačních zdrojů.

Je zřejmé, že se ve svých úvahách a dedukcích opírá také o množství osobních kontaktů v současném Rusku.

Složitost Putinova Ruska uvádí s všudypřítomným a vysvětlujícím kontextem. Používá výstižné definice. Její práce jsou okysličeny akademickou svobodou a nadhledem. Dedukce jejích analýz jsou průzračně přímočaré, budí ve čtenářích současně neklid i zájem, a touhu dozvědět se víc.

Putinovo Rusko „Made in USSR”

Moskvu navštívila poprvé počátkem sedmdesátých let minulého století. V éře Leonida Brežněva tam jako stipendistka rok studovala. Další tři roky pak pracovala v jednom z moskevských nakladatelství.

Text, jehož autorem je novinář IvanKytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.

Jako spoluautorka či autorka vydala devět knih, první z nich vyšla v roce 1985 pod titulem Škola barbarů. Poslední loni v nakladatelství Litos pod názvem Putin aneb posedlost mocí.

Jak uvedla v nedávném obsáhlém rozhovoru pro server Lekce ze sovětské historie, právě několikaletý pobyt v Sovětském svazu jí zcela jistě pomohl lépe chápat, co se v Rusku vlastně děje.

Když porovnává bývalý sovětský a Putinův režim, zdůrazňuje, že nejde samozřejmě o totožnou ideologii. Ale metody moci i jejího udržení jsou stejné.

„Podíváte-li se na to, co dělá na Ukrajině – filtrační tábory, transfery obyvatelstva , manipulace médií – to vše jsou sovětské metody. Nezmizely, zůstávají a jsou přítomné víc než kdy jindy.”

Osmóza KGB a podsvětí

Kořeny putinismu podle ní tkví v SSSR, v komunismu a v „gébismu“ (termín pro způsob vládnutí, kdy tajná policie kontroluje všechny aspekty fungování společnosti, o čemž není v současném Rusku pochyb).

Putinův režim se podle Francoise Thomové zrodil z prolínání organizovaných sil, které přežily kolaps SSSR: tajné služby a podsvětí. Zahraniční politika Kremlu je formována právě těmito dvěma vlivy.

Nový ,spravedlivější světový řád’, který Putin tak velebí, je ve skutečnosti chaos, ve kterém se ruský prezident a kohorta jeho banditů může bez zábran a omezení oddat jakémukoliv drancování.

„Od prvního roku v prezidentském úřadu Putin jako vzorný důstojník KGB usiloval o to, aby dostal Rusko do pozice, kdy bude rekrutovat západní elity, aby mohlo západní země vydírat. A bude-li to možné nebo nutné, použije k tomu i násilí. Od počátku rovněž vkládal své naděje do transformace Ruska v energokracii,” uvádí Thomová.

Když se francouzská akademička před pár týdny vrátila v jedné ze svých esejí k Putinově projevu na letošní jubilejním 20. zasedání Valdajského klubu počátkem října v Soči, našla v něm řadu paralel s proslovy na sjezdech Kominterny ze stalinské éry.

„Smyslem setkání je to samé: informovat vůdce proruských stran v zahraničí o vývoji linie Kremlu; předat direktivy moskevské propagandy co nejširšímu okruhu vlivových agentů a kremlofilů ve světě,” píše Thomová a pokračuje:

„Putinův projev lze srovnat s řečí, kterou přednesl na ustavujícím sezení Kominformy 25. září 1947 jeden ze Stalinových blízkých spolupracovníků Andrej Ždanov,“ uvádí Thomová. Ždanův proslov byl tehdy podle ní de facto koncem Velké protinacistické koalice z roku 1943 a oficiálním začátkem studené války.

I když Putin prý v Soči neřekl nic nového, Francoise Thomovou zaujalo, kolik jeho projev obsahoval odkazů na „tisíciletý” historický zlom.

„Když hovoří o rusko-ukrajinské válce uvádí: ,Nejde o teritoriální konflikt nebo o nastavení regionální geopolitické rovnováhy. Spor je mnohem širší a zásadnější: hovoříme totiž o principech, na kterých bude založen nový světový pořádek… Současné mezinárodní právo založené na Chartě OSN, je zastaralé, je třeba ho zničit a vytvořit něco nového,’ cituje Thomová ruského prezidenta.

Stejně jako Ždanov v roce 1947, všímá si francouzská akademička, Putin definuje existenci dvou neslučitelných antagonistických táborů. Jeho poselství pak vychází z jejich konfrontace.

Marxismus-leninismus pro 21. století

Valdajský projev je podle Thomové důležitý také proto, že umožňuje akademické obci identifikovat ingredience Putinovy ideologie, která na sovětský základ roubuje aktuální vlivy: mentalitu mafie a mentalitu KGB. A k tomu všemu ještě některé zvláštní (osobní) obsese ruského prezidenta.

I když Putin nesní o zrušení soukromého vlastnictví, hovoří-li o vzniku bohatství a prosperitě, recykluje celé pasáže leninismu. Včetně Leninova mesiášství — „Musíme si vzít za úkol vybudovat nový svět.” Vychází také z manicheismu, duálního náboženského hnutí, které usilovalo o to, aby v boji dobra (světla) a zla (tmy) všechna ostatní náboženství nahradilo to jediné pravé světelné.

„Celý Putinův projev je věnován antagonismu ,Západ versus Ostatní’, přičemž vůdcem protizápadního tábora je sám soudruh Putin,” píše Thomová. Stejně důležitý je podle ní pro Putina determinismus (starý světový řád je odsouzen na smetiště dějin v důsledku historických zákonitostí) a také marxistický koncept bohatství: „Neví nic o tom, že bohatství generuje lidská důmyslnost rámovaná vládou zákona.“

Když Thomová analyzuje vliv ruské mafiánské mentality, dochází k závěru, že Putinův neúnavný boj proti „americké hegemonii” je vlastně nářkem gangstera, který narazí na rovného a zákon respektujícího policistu.

„Prosperita Západu byla z velké části dosažena plundrováním kolonií po celá staletí,” vysvětluje Putin. Tenhle argument mu pak umožňuje tvrdohlavě popírat jakýkoliv civilizační příspěvek Západu.

Téma dekolonizace, píše Thomová, jako by si Putin vypůjčil ze slovníku marxismu-leninismu. „Také jeho další oblíbené téma – obrana suverenity národů tváří v tvář americkému hegemonismu – má své kořeny ve stalinistické propagandě šířené od konce roku 1947, kdy měla torpédovat implementaci Marshallova plánu.”

Gangster versus policajt

Když Thomová analyzuje vliv ruské mafiánské mentality, dochází k závěru, že Putinův neúnavný boj proti „americké hegemonii” je vlastně nářkem gangstera, který narazí na rovného a zákon respektujícího policistu.

„Celý (Putinův) zahraničněpolitický program je v podstatě esencí touhy po beztrestnosti. Nový ,spravedlivější světový řád’, který tak velebí, je ve skutečnosti chaos, ve kterém se ruský prezident a kohorta jeho banditů může bez zábran a omezení oddat jakémukoliv drancování. ,Suverenita,’ tak, jak ji chápou, je pak možnost podnikat cokoliv, aniž by dostali přes prsty,” konstatuje vědkyně.

Když se francouzská akademička v již citovaném rozhovoru pokoušela vymezit ideologii ovládající současné Rusko, krom jiného uvedla: „Definovala bych ji jako nihilistickou… Neobsahuje žádná pozitivní tvrzení, žádný pozitivní projekt. Je založena na myšlence, že všechny názory jsou rovnocenně legitimní a že žádná pravda neexistuje.

„Ruská propaganda na Západě se nás nesnaží přesvědčit, že Rusko je lepší než zbytek (světa). Poselství teď zní: ,Ano jsme zkorumpovaní, ale jen se podívejte, kolik zlodějů a zkorumpovaných vládních představitelů máte ve Francii. Nazývám to první fází výchovy k nenávisti vůči lidstvu: ,Všichni jsme přece bastardi, tak proč se navážíte do nás, když lidé ve vašem okolí jsou také takoví,’” vyvozuje Thomová.

Logickým závěrem takového přístupu je podle francouzské profesorky Putinovo sdělení: „Nemíchejte se do politiky a nemějte obavy.”

Homo post-sovieticus

„Zcela to demobilizuje lidi a tyranům to umožňuje atomizované masy ovládat. Je to velmi, velmi toxické. Nenazývala bych to ideologií, spíše jakýmsi přípravným kurzem, průpravou ke všeovládající misantropii. Myšlenky jsou využívány výlučně jako instrumenty ke zničení ostatních. Nereprezentují nějaké přesvědčení. Jde o lavinu myšlenek namířených proti nepříteli. A jsou voleny v závislosti na tom, jakou újmu můžou způsobit,” soudí Thomová.

Putin podle ní nedokáže definovat, co je vlastně onen „ruský svět”. Neexistuje konstruktivní projekt. Existuje pouze výzva k nacionalistickému zanícení.

Člověk by si myslel, pokračuje Francoise Thomová, že s koncem SSSR a ideologie marxismu-leninismu, upustí Rusko také od projektu vytvoření nového člověka. Ve skutečnosti však byla zavržena jen jeho utopická část. A projekt vytvoření totálně manipulovatelného homo post-sovieticus se začal formovat uvnitř KGB už během Jelcinových let.

„Čekisté (uvnitř nástupnické organizace KGB) museli být bezpochyby ohromeni úspěchem svých prvních pokusů, které posílily jejich ambice a povzbudily je ve víře, že uskutečnitelný je i mnohem větší plán; vytvořit lidi k jejich (úplnému) obrazu, naprosto cynické, zbavené morálky a mravnosti,” upozorňuje Thomová a pokračuje:

„(Jde o to vytvořit) lidi, které fascinuje násilí, porušování zákonů a jakýchkoliv norem, uhranuté instinktem smečky, navigovatelné na dálku každodenními dávkami nenávisti a paranoie, vyškolení k tomu, aby slepě následovali svého vůdce k propasti, stejně jako krysy okouzlené krysařem z Hamelnu.”