Demonstrace na podporu Izraele 1. listopadu 2023, Staroměstské náměstí. Premiér ČR Petr Fiala. Foto: Anna Boháčová/ MAFRA / Profimedia

Ivan Kytka: Izrael, Palestina a česká lobotomie společenského vědomí

Napsal/a Přítomnost 4. prosince 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Výbuch násilí na Blízkém východě vnesl citelné napětí i do londýnských ulic. Londýnská Metropolitní policie, zdá se, obstála. Když se například britští vládní politikové u dožadovali policejních komisařů zákazu propalestinských pochodů, odkázal je Scotland Yard na nepsanou ústavu. A všudypřítomné, precedenční právo shromažďovací.

Demonstrantům, kteří by mohli vědomě či nevědomě překročit zákon, se pak dostalo preventivního policejního varování: Scotland Yard rozdával při protestech letáčky s definicí sloganů, které překračují zákonné hranice svobody projevu. Kdo je porušil, mohl – či spíše musel – počítat se sankcí.

Český komentariát má jasno

Jak informoval londýnský Daily Telegraph, před soudem ve čtvrti Westminster tak stanula jistá Laura Davisová (22). Transsexuálka ze Saúdské Arábie, která žádá v Británii o azyl, se dostavila na demonstraci s transparentem volajícím expresívním jazykem po likvidaci izraelského státu.


Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.


U soudu se bránila tím, že se svou slabou znalostí angličtinu obsahu (nápis sebrala na zastávce autobusu) nerozuměla. Odešla s pokutou ve výši sto liber. A za zdviženého ukazováčku ctihodného soudce.

Konsekvence říjnového útoku Hamasu rozdělil – stejně jako jinde – ostrovní společnost i politiku. Třetina labouristického stínového kabinetu požadovala v parlamentu, aby Izrael zastavil vojenské akce a nastolil příměří.

Jejich protestní hlas se ale obešel bez veřejného lynče. Neocitli se pro svůj názor na okraji společnosti. Všeobecně to charakterizuje ostrovní debatu její mnohovrstevnatost a bezpočet nuancí.

Český komentariát (zejména ten na sociálních sítích) i česká politická reprezentace mají v porovnání s debatou v zahraničí vcelku jasno.

Vojenská odveta vůči Hamasu je ve všech ohledech spravedlivá. Debaty o jejím rozsahu, přiměřenosti a dopadu na utrpení civilní obyvatelstvo jsou ve zkratce projevem slabosti.

Nesnesitelná touha historické kompenzace?

Jako by tak chtěla česká debata a její veřejní představitelé kompenzovat podporu, kterou poskytovalo kdysi komunistické Československo rozmanitým palestinským bojůvkám. Ne-li přímo teroristickým organizacím operujícím na Blízkém východě, a často i za jeho hranicemi.

Dějiny v kombinaci s vlastním poraženectvím amputovaly samostatnému státu Čechů a Slováků jeho společenské povědomí a snad i svědomí.

Jako by teď svou podporou chtěl veřejný diskurs vymazat z paměti ústrky a historickou nespravedlnost, s kterou kdysi protektorát Čechy a Morava (pod říšskou kuratelou) diskriminoval čs. občany židovského vyznání. Odvolával je ze státní správy. Zakazoval jim ze dne na den výkon advokátní či lékařské praxe.

„Kavárna Palace patřila k nejznámějším kavárnám v Ostravě. Dnes by dřívější návštěvník této kavárny nevěřil svým očím. Obecenstvo kavárny je úplně vyměněno, bývalé tváře zmizely. Na dveřích u vchodu je nápis: Židé nejsou vítáni…” referovaly kupříkladu o situaci v Ostravě Denní noviny z 16. března 1939.

Multikulturní a mnohonárodnostní Československo přišlo během holocaustu nenávratně o část své totožnosti, umocněné nezanedbatelným hospodářským, finančním, kulturním a společenským vlivem židovských komunit.

Na pozadí rodinných příběhů židovských dětí, které před druhou světovou válkou zachránil londýnských bankovní makléř Nicholas Winton (*1909 – ✝︎2015), ale i těch, kteří se včasným odchodem zachránili sami, vyvstávaly v Británii přede mnou kontury předválečného Československa.

Kontury sebevědomé, demokraticky ukotvená země, pyšné na svůj humanismus, projevy lidskosti a úctu k univerzálním lidským hodnoty. Do vínku jí je zřejmě stačily dát tehdejší politické a společenské elity.

Lobotomie společenského vědomí

Dějiny v kombinaci s vlastním poraženectvím amputovaly samostatnému státu Čechů a Slováků jeho společenské povědomí a snad i svědomí. Anestetika přitom jako by nahrazovalo zoufalá formální oddanost přimknutí se k sousedním říším – německé i sovětské.

Chirurgický řez dvou totalit 20. století a jejich „lobotomie” společenského vědomí a vědomí jako by z amputovaného středoevropského organismu lidského společenství a veřejné debaty, který je schopen vést, odstranily hlubší reflexi, vidění světa v širších souvislostech a ve stále přítomném historickém kontextu.

Jako by v ní chyběly životní zkušenost a kompas generací dobrovolných i nedobrovolných emigračních vln z uplynulých sta let samostatné československé a české státnosti. A hlasy těch, kteří odešli kdysi s nimi.

Časem snad i amalgamovaly do širšího kritického (akademického) proudu myšlení a názorů, které teď v českém kontextu chybí. A pro který si zvídavý čtenář musí sáhnout do zahraničí.

Nelze to zamést pod koberec

Třeba pro tyto od profesora studií věnovaných holocaustu a genocidě Omera Bartova publikovaná na stránkách think tanku Rada pro globální spolupráci: „Izraeli (počátkem října) explodovala do tváře potlačovaná realita života Palestinců pod přímou či nepřímou izraelskou nadvládou,” uvádí Bartov.

„Brutalitou útoku Hamasu jsem byl zděšen a šokován. Ale nepřekvapila mě,” píše dále Bartov a pokračuje: „Když držíte přes dva miliony lidí v obležení, namačkané na úzkém pruhu země bez práce, bez sanitárního zařízení, bez potravy a pitné vody, bez vzdělání či jen naděje na lepší budoucnosti, nic jiného, než ještě zoufalejší a brutálnější výbuchy násilí nelze čekat.”

„Na území mezi Jordánem a mořským pobřežím žije stejný počet Židů a Palestinců. Ani jedna skupina (obyvatel) z něj nezmizí. Buď se budou nadále navzájem vraždit, nebo najdou způsob, jak žít společně.”

„Sny o tom, že se některá strana vytratí a zmizí (nebo se podrobí útlaku) vyvolají jen další a další násilí a rostoucí brutalizaci,” konstatuje Omer Bartov a zdůrazňuje:

„Žádný vnitřní vládní převrat a žádná politická dohoda zvenčí (např. ta se Saúdskou Arábií) nezamete pod koberec potřebu politického řešení.”


Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)