Ivan Gabal: Anatomie neúspěchu, poznámky ke kořenům českého pandemického debaklu
Postavení České republiky coby země s nejhoršími výsledky v boji s pandemií je důsledkem špatného řízení celé agendy. Kvůli tomu jsme, ve srovnání s dalšími, laboratoří testování politických experimentů a měření důsledků chybných řešení.
Umíme slavit národní úspěchy, od sportu po politiku. Dokážeme se tedy rozebrat i v porážkách, udělat si pro sebe i pro druhé kritické závěry? Nepůjde to naráz a bude to bolet, ale začít je třeba.
Zdravotnictví uvízlé v lehkomyslnosti
Zdravotnictví, hygienu a epidemiologii považujeme za naše tradiční silné oblasti. Dokázali jsme, díky zdravotnictví, lékům i kvalitě života, prodloužit si délku dožití za tři dekády bezmála o dekádu. Pandemie ovšem otestovala naši připravenost na nečekané ohrožení, jak ve stavu zdravotnictví, tak především v prevenci, masové ochraně obyvatelstva, obraně rizikových skupin a ve schopnosti anticipovat epidemický vývoj a změnit chování zdravé populace.
Od pandemického plánu, který původně vznikl již v roce 2011, ale nikdo se jím ani neřídil, přes prázdné sklady ochranných prostředků, až po malou schopnost modelovat a předvídat vývoj v jeho kauzálním řetězci a pravděpodobnostech, od infekčního šíření nákazy přes onemocnění až k hospitalizacím a nárokům pacientů s těžkým průběhem v horizontu více než měsíce, jsme propadli od A do Z. Nepřipraveni, museli jsme zastavit a uzavřít všechno.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
V globalizovaném světě rychlých přenosů onemocnění i informací, postrádal resort zdravotnictví základní rozhled a informace, neznal vývoj v jiných částech světa, ani varování EU a sdílení vědeckých poznatků o riziku.
A pokud informacemi disponoval, nedokázal je přenést do praktického výkonu správy a rozhodnutí. Naopak, ústy ministra situaci zlehčoval, v momentu, kdy varovné informace již byly k dispozici.
Odpovědnost členských států oproti orgánům EU ve zdravotnické agendě nás zcela vystavila závislosti na výkonnosti a kompetenci domácích zdravotních institucí. Úroveň jejich nepřipravenosti k ochraně obyvatelstva lze zpětně charakterizovat jako rizika dlouhodobě ignorující.
Je nenáhodné a symbolické, že na konci druhé dekády nového tisíciletí má Česká republika v čele státu IT negramotného premiéra a prezidenta, o statistických a datových schopnostech ministrů a vrcholných úředníků nemluvě.
Datová zaostalost, IT negramotnost
Nepřipravenost ministerstva zdravotnictví byla posílena nedostatečným zvládnutím statistických a modelovacích metod analýz dat, která umožňují kvalitní modelování a predikci rizik i vývoje. Nedokázali jsme odhadnout dynamiku expanze a ještě se podivovali katastrofální situaci například Itálie.
Předsedu vlády musel o vývoji rizik a jejich budoucích možných dopadech přesvědčit expert z pojišťovnictví, nikoli k tomu určený Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) nebo Státní zdravotní ústav. Vláda ani resort nejsou zvyklí pracovat statistickými metodami. IT negramotnost a nevybavenost, od zdravotníků, nemocnic, utajování dat ze strany ÚZIS a zejména IT zaostalost hygienické služby, která, decimována dosavadním vývojem, zůstala u tužky a papíru a odmítala cokoli jiného.
Chaotický vývoj a hodnocení situace produkovaly více pluralitní názory lékařů různých oborů než hlubší statistický vhled v analýze situace, budoucího vývoje a potřebný konsenzus o cílevědomé akci. To vše zejména v důsledku převahy individuálních diagnostických a odborných názorů nad zkvalitňováním statistických i laboratorních mezinárodních dat o situaci.
Studium medicíny u nás nezahrnuje datové, statistické a matematické metody. Lékaři je vesměs nepoužívají, oproti individuálním diagnózám jim nevěří. Situace správních orgánů tomuto stavu odpovídá. A není dosud přijatelné, aby se v diagnostické oblasti vyjadřovali odborníci nemedicínských datových oborů, jakkoli jde například o jevy jako je sociální chování, kontakty, prevence, jejich kategorizace vzhledem k vývoji nákazy a potřebné obraně před jejím šířením.
Nemáme dostatek datových a analytických schopností sbírat, zpracovat a modelovat vývoj a zejména zvládnout výsledky těchto metod v reálném čase na úrovni státní správy, veřejného zdravotního sektoru, vlády i parlamentu, a proměnit je do kvalifikovaných rozhodnutí a politik. Tyto kapacity jsme museli dodatečně budovat a získávat vesměs z externích zdrojů a naučit se jim věřit až na podkladě katastrofálních čísel konce a přelomu roku.
Je nenáhodné a symbolické, že na konci druhé dekády nového tisíciletí má Česká republika v čele státu IT negramotného premiéra a prezidenta, o statistických a datových schopnostech ministrů a vrcholných úředníků nemluvě. Za těchto okolností se vláda i státní správa učily nikoli z chodu a v přímém souboji s pandemií, ale periodickými nárazy na důsledky zpoždění a chybných rozhodnutí a improvizací. Za cenu ztrát na životech, zdraví i zablokováním segmentů ekonomiky a veřejného života.
Kverulantství a odpor k pravidlům
Nedostatek konsenzu v odborném i exekutivním smyslu pochopitelně multiplikuje diverzitu postojů a chování veřejnosti, její ochotu akceptovat omezení, dodržovat pravidla sebeomezování. Máme nejen bohatou tradici obcházení pravidel, nařízení a omezení, ale máme celou aktivní kulturu občanské rezistence vůči rozhodnutím státu. Zejména pokud jde o dodržení ekonomických a společenských omezení.
Tradici máme i v podvádění v ekonomice nedostatku a restrikce. Motivem zde zůstal individuální benefit na úkor státu nebo veřejných statků. Získat českou společnost pro myšlenku sebeomezení je komplexní úloha, která vyžaduje nejen konsenzus, ale také důvěryhodnost těch, kdo omezení nařizují.
Dokud fungoval smrtelný strach z neznámé hrozby, zejména počátkem roku 2020, byl vývoj nadějný. I v kontrastu s vývojem v dalších evropských zemích, včetně vykupování obchodů, vyhánění přespolních z vlastní obce. Udrželi jsme si schopnost improvizovat řešení, ochotu zaskočit za nefunkční stát solidárním šitím roušek a vzájemnou výpomocí v nouzi.
Letní liberalizace, institucionální i postojová, ignorování rizik nechráněného odstartování školního roku v září, kvůli volbám, znemožnilo obnovení plošných restrikcí.
Dalším manévrem z kategorie proti „datům“ a varováním bylo předvánoční uvolnění, kde již šlo o vědomý hazard s životy v akcelerující nemocnosti i úmrtnosti a zejména zatížení nemocnic. Lednový vývoj odpovídal předpovědi a zahltil následně zdravotnictví.
Navzdory řízení Evropské komise proti konfliktu zájmů premiéra a jeho svěřenského fondu, ministři nadále ve svých resortech nechávají proplácet evropské dotace holdingu vlastněnému premiérem, a když to nejde, tak dotují z peněz daňových poplatníků.
Když vláda porušuje právo
Kromě bezpočtu porušení pravidel papalášským chováním mnohých politiků, prominentů a veřejných osobností, nelze opomenout dlouhodobý devastující vliv boje vlády proti českému a zejména evropskému zákonu o konfliktu zájmů, který prokazatelně porušuje premiér. Právě ten premiér, který apeluje na občany, aby přistoupili na sebeomezení a dodržovali jím personifikovaná pravidla. Svým praktickým chováním vše podrývá.
Rozsah pohybu vlády mimo platné zákony o konfliktu zájmů (naše i EU) je daný jak tím, že se různí členové vlády ujali vést polemiku s Evropskou komisí, která Andreje Babiše usvědčuje.
Vláda pracuje proti právnímu státu a zájmům svých občanů i tím, že zřejmě podřizuje komunikaci s EK návrhům privátních právních kanceláří Agrofertu, a dělá jim pošťáka.
Navzdory řízení EK proti konfliktu zájmů ministři nechávají proplácet evropské dotace holdingu, a když to nejde, dotují je penězi národního rozpočtu. Od svého vstupu do politiky premiér zdvojnásobil svůj majetek.
Politika řešení versus politika PR
Výkon politiky a komunikace politiky v situacích ohrožení, neurotizujícího strachem, svádějí k manipulacím v úzce politickém zájmu posílení vlastní důležitosti a moci. To se nám samozřejmě také stalo, nejvíce v případě ministerského předsedy, ale úspěšně jej následují další ministři.
Nic se v oblasti protipandemických politik neodehrálo, aniž by s tím někdo neběžel před televizní kamery, byť lidé umírali. Politika se dělala skoro výhradně na tiskových konferencích, leckdy se vymýšlí jen kvůli těmto konferencím. Těžko bychom hledali oblast, kde vláda v tichosti pracovala, rozhodovala a posilovala naši odolnost bez povyku před novináři.
Ve snaze všechno řídit a osobně zasahovat do rozhodnutí s pocitem vlastní nenahraditelnosti, premiér rozklížil dělbu práce státu a činnost celé veřejné správy. A konečně, kontrastováním svých kladů („Best in Covid“) oproti zprvu méně úspěšným a zakrýváním vlastních chyb nánosy propagandy a sebechvály, vytvořil situaci nespolupráce a arogance jako atmosféru obklopující Českou republiku, od rozdělování peněz až po odmítnutí zdravotní pomoci sousedních zemí. I to nás doběhlo.
Narušení kontaktu PR politiky s realitou eroduje důvěryhodnost státu. Poznat nahého krále bez šatů, chlubícího se na veřejnosti výsledky, je sebezáchovný instinkt občana. Racionalita chování veřejnosti mizí, je rozdělena tím, zda PR politice věří, nebo nevěří.
Od podzimního vzestupu nákazy a obětí se česká společnost štěpí. Roste nespokojenost a nedůvěra k vládní politice. Výměny ministrů, vysokých úředníků, rezignace a odchody expertů jen posilovaly závislost strategických politik na improvizacích premiéra a jeho PR týmu.
Iracionalita strachu a nedůvěra obklopující veřejné dění je živnou půdou konspiračních teorií a konstrukcí jak o umělém původu viru, tak o skrytých a podvodných záměrech protipandemických operací, obrany i vakcinace.
Rozpad důvěryhodnosti státu
Rozevírání nůžek mezi ubýváním důvěryhodnosti proti rostoucí expanzi nákazy, zatížení zdravotnictví a počtu mrtvých pokračovalo až k nezvládnutému vývoji prvých měsíců roku 2021, v kterých ČR propadla mezi nejvíce postižené a rozložené země.
Podle únorového šetření STEM se 55% lidí cítí ve svém životě ovlivněno pandemii, 25% závažným způsobem. 90% dodržuje ochrannou zásadu 3R, přes 90% používá roušku, 70% se vyhýbá místům shromáždění více lidí.
Ovšem důvěra vládě, že pandemii zvládá, poklesla z loňských 83% na únorových 25%. Podle 42% vláda situaci nezvládá. Vládní opatření považuje za přiměřená jen třetina, naopak pro 40% jsou přehnaná. Není to kvantifikace vnímání chaosu?
Schizofrenie obav ze zdravotních dopadů hrozby proti vnímání státu a jeho obrany jako nedůvěryhodné a nekompetentní, je neurotizující rysem rozpadu kontraktu mezi ohroženým občanem a státem řízeným nedůvěryhodnou vládou. Jsme napadeni a stát nás není schopen bránit.
Výjimkou z pravidla snad zůstává armáda, záchranáři, zdravotníci a část vědecké obce.
Dezinformace a poptávka po konspiraci
Do průrvy mezi veřejností a vládou se aktivně tlačí nepřátelská dezinformační ofenziva a snaží se ji posunout: z nedůvěry do pocitu ohrožení vládou a vzájemného nepřátelství. Neurotizovaný občan je náchylný věřit konspiracím, které potřebuje jako oporu pro své obavy i nesrozumitelnost poměrů.
Je manipulovatelný proti faktům i pravidlům a odmítá je. Iracionalita strachu a nedůvěra obklopující veřejné dění jsou živnou půdou konspiračních teorií a konstrukcí o původu viru, skrytých záměrech protipandemických operací, i vakcínách.
Diskreditace dezinformačními operacemi míří proti vědeckým poznatkům, datovým informacím a kvalifikovanému jednání. Zpochybňuje výzkumný základ řešení krize, data, léky, vakcinaci a způsob ochrany – je napadena podstata západní kultury v poznání a racionalitě vědy. Druhou je alternace spolupráce západního světa jejím přesunutím do manipulace a ovládnutí lidí temnými silami vědy, financí, korporací atd.
Dezinformační kontaminace české společnosti a oslabení její koheze stojí výhradně na českojazyčných dezinformačních mediích a jejich papouškování veřejně známými populisty jako exprezident Klaus, prezident Zeman, někteří umělci, lékaři i akademici.
Poškození české společnosti, násobené sociálními sítěmi, je v rozpolcení na ty, kdo se racionálně brání pandemii, naději vkládají do výzkumu a jeho výsledků, a těmi, kdo zpochybňují rizika, a jako hlavní ohrožení vnímají právě restrikce v obraně, ukotvené v racionalitě, vědě a nástrojích prevence a zajištění imunity.
Pod dezinformačními útoky jsme porušili všechna racionální pravidla obrany i povědomí o tom, co nám hrozí a kdo na nás útočí a proč. Nekonali jsme podle triviální trojčlenky:
1. Když se někdo chová nepřátelsky, je to nepřítel.
2. Když je někdo nepřítel, nečekejme od něj přátelské chování nebo zastavení nepřátelství.
3. Pokud se nepřítel chová přátelsky, začněme se rychle připravovat k obraně.
Tři teze s netriviálním závěrem, který říká, že Rusko i Čína nejsou pro nás přátelské síly. Jejich role v naší obraně před pandemií je role nepřátel, nikoli obchodních partnerů nebo dokonce přátel. A pokud se nebráníme, budeme objektem dalších dezintegračních útoků, mířících jak na naši soudržnost a odolnost, tak na naše schopnosti odvety. A z hlediska stavu české společnosti i poměrů nelze závěr formulovat jinak, než že prohráváme.
Sociální a hospodářské stresy
S pandemií je a bude propojena hospodářská krize, ohrožení velkého počtu pracovních míst, rozpad celé řady tradičních odvětví. Graduální rozpad naděje na brzké překonání krize přináší dlouhodobou existenční nejistotu bez jasné perspektivy řešení. Relativně stabilní profesní a pracovní životní dráhy v respektovaných a výnosných oborech ztrácí perspektivu a nutí ke změně kvalifikace, práce i profese.
Česká republika stojí dosud nejviditelněji na průmyslu, a to jak příslovečných montovnách, tak na rostoucím podílu podniků s vysokou přidanou hodnotou. Potíž je, že se průmysl změnil v mírně řečeno „posvátnou krávu“, které se nic nedá nařídit, zatímco strategické oblasti jako školství, kultura a další byly regulovány a uzavřeny první.
Průmysl, hornictví a další byly ponechány vlastní regulaci a osudu. Nejtvrdší nárůsty a rozklad pod dopady pandemie pak přišly právě z průmyslových regionů. Jádrem problémů přitom není jen hájemství průmyslu, ale nedostatek pozornosti solidní a kvalitní adaptaci škol na distanční výuku i ochranu kantorů, jakkoli jde o nepochybně strategický sektor. Vláda volí pouze binární řešení, zavřeno-otevřeno. Kde se dělá materiální produkce, otevřeno, kde duchovní a nehmotná, zavřeno.
Pocit absolutního bezpečí nás provázel tři dekády obnovené demokracie. Stal se samozřejmým standardem pro všechny to té míry, že si nikdo nepřipouštěl alternativu.
Parlamentarismus a činnosti vlády
Historicky prvně zažíváme omezení ústavních práv vyhlášením nouzového stavu podle ústavního zákona o bezpečnosti země. Nouzový stav umožnil překlenout ignorování aktualizace pandemického plánu, překrýt totální prázdno v zásobách ochranných prostředků, včetně zdravotnictví.
Překlenutí nepřipravenosti nabralo chaotický ráz přetahování se o nejrůznější pravomoci mezi premiérem a krizovým štábem, hektické, nekontrolované přímé nákupy zdravotních prostředků bez výběrových řízení, za ceny, které samozřejmě byly podezřelé, ale také obrovské mrhání přepravními a finančními kapacitami.
Rozhodování státu nepostrádalo rysy momentálních improvizací při absenci jakéhokoli plánu. Místy nabíralo komický charakter archetypů, jako bylo uzavření hranic a jejich ostraha armádou i se střílením jako za komunismu. Místo aby armáda okamžitě pomáhala se svými zdravotnickými i organizačními kapacitami a biologickou obranou v mimořádných podmínkách. Méně komický ráz rozparcelování si státních financí měla existence dvou konkurenčních nákupních týmů, jednoho na ministerstvu zdravotnictví a druhého na ministerstvu vnitra s čínskými lobbistickými partajními linkami.
Nouzový stav předpokládá robustní roli parlamentu při zpětném projednání vývoje po třiceti dnech omezení ústavy. Roztříštěnost sněmovny a opozice, která neměla kompaktní snahu zpětně prověřovat postup vlády a krizového štábu, ale spíše snahu vyplňovat mezery, které ve vládních aktivitách zůstaly a byly jimi zacpávány sociální dopady lockdownu.
Neprojednala se vlastně žádná vážná otázka jak z bezpečnostního, tak zdravotního i ústavního hlediska. Tím mohly improvizace a institucionální chaos dál pokračovat. A stát i vláda si navykly na mimořádné nouzové možnosti. Jde v tomto ohledu o jeden z nejzávažnějších problémů celého ústavního a institucionálního řešení.
Zanedbání přípravy, strategických dokumentů, plánování a nedodržení dělby práce institucí, neustále narušované zásahy premiéra včetně veřejného ztrapnění kompetentních ministrů, bylo možné jen proto, že parlament tvrdě nevyžadoval skládání účtů exekutivy a nepožadoval strategické korekce jako podmínku dalšího prodloužení nouzového stavu.
Hrubé zanedbání například přípravy vakcinace, včasných opatření proti druhé vlně nákazy, politicky motivované ignorování rizik před volbami, to vše by nebylo možné při důrazném a koordinovaném postupu opozičních stran, a to včetně dokumentace vývoje, začlenění expertních doporučení a ukončení premiérského chaosu, který vyvrcholil rozpadem jakékoli strategie obrany před Vánocemi 2020.
A budiž řečeno, že v kontrole vlády brutálně selhali také vládní poslanci, kteří svou vládu slepě podporovali i ve zjevně nekompetentních krocích. Koaliční poslanci mají s vládou za vývoj identickou odpovědnost. Neschopnost plnit mandát voličů v kontrole exekutivy nadpoloviční většinou sněmovny v krizových podmínkách veřejného ohrožení je symptomem degradace parlamentní tradice.
Několik korigujících správních soudních rozsudků, které zrušily pokusy o obcházení Ústavy, vyvrcholilo takovou měrou improvizace v samotných ústavních parametrech, že se vláda nakonec odmítla podřídit parlamentnímu rozhodnutí o ukončení nouzového stavu a obnovila jej krajně problematickým způsobem „na žádost hejtmanů“.
Ztráta bezpečí a obtížný návrat solidarity
Pocit absolutního bezpečí nás provázel tři dekády obnovené demokracie. Stal se samozřejmým standardem pro všechny to té míry, že si nikdo nepřipouštěl alternativu.
Bezpečí je velké privilegium Evropy, ale není to univerzální stav světa. Tam, kde to neplatilo, jako bývalá Jugoslávie, Afganistán, Sýrie Irák, nebo dokonce Ukrajina, byla pro nás exotika mimoevropského charakteru a poměrů. Běženci o život před smrtí byli pro nás exoti z necivilizovaných poměrů, kteří k nám nepatří a kterým je nebezpečné pomáhat.
Představa, že by se to mohlo někdy stát i nám, nebyla z tohoto světa. Sice jsme vykročili z totalitního komunismu, před kterým statisíce našich občanů utekly a nalezly útočiště v demokratických zemích, ale likvidací rozdělené Evropy, vstupem do NATO a zbohatnutím v EU jsme pozbyli opatrnosti i schopnosti vidět hrozby v reálných proporcích a čase.
Postoj zlehčující rizika má odpovědnost za rozpory v posouzení rizik a rezignaci na odpovídající obranu po loňských prázdninách. Vyhovuje zlozvyku ujišťovat se, jak jsme bezvadní, moudřejší a zkušenější než všichni ti ostatní okolo. Doširoka se tento postoj rozhostil poté, co jsme se oklepali z nánosu komunistického primitivismu, naučili se a přizpůsobili novému prostředí elitních klubů nejbohatších zemí.
Vstupem do EU jsme se přestali učit, pracovali jsme více na kritice ostatních než na vlastní kondici a odolnosti vůči rychle se měnícímu světu. Ve jménu starých časů, zvyků a „konzervativismu“ jsme začali poučovat Evropany o tom, kde jsou jejich „autentické“ tradice a kdo jsou a nejsou opravdoví Evropané. Naše pojetí trhu, naše pojetí sociálního státu, naše pojetí školství, naše pojetí zdravotnictví, naše pojetí justice, práva, naše pojetí civilní obrany…
Teprve eskalace domácí krize a propad do chaos připomínajícího stavu nás nutí rozhlédnout se okolo, poptat pomoc a spolupráci, zkoumat vlastní schopnosti, uvědomit si, že jsme Evropané, že jádrem Evropy je spolupráce a solidarita, nikoli jen čerpání peněz a benefitů a porušování pravidel.
Rekonstrukce a překonání chaosu bude nesmírně obtížné a nepochybně drahé. Je pravděpodobné, že je bude realizovat nová politická garnitura. Je důležité, aby v prvém kroku překonala naši pozici uřvaného a nekompetentního kibice a kritika všeho, co dělají (samozřejmě špatně) ti druzí.
Autor je sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra, v letech 2013 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny zvolený jako nestraník za KDU-ČSL
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Dá se to vysvětlit dvěma slovy! Průser Babiš!
Hlavní problém pandemie v Česku je podíl na vládě lidí, kteří v ní vidí příležitost k návratu před rok 1989, nebo alespoň na cestu, kterou před 17. listopadem plánovala STB.
rozbor situace v hungary, ktery v soucasny dobe trha rekordy v epidemii cinskeho viru:
– madarsko ma naockovano 22 vakcin / 100obyv, EU jen 13. da se predpokladat, ze tech 9 vakcin navic je rusky sputnik a chinsky sinopharm.
– do pulky unora bylo tempo ockovani v madarsku a EU cca stejne, pak madarsko zacalo vyrazne rust, zrejme diky sputniku a sinopharmu
– presne s rustem ockovani, zacal v madarsku i rust pocet nakazenych cinskym virem, kdy z 2tis denne 20. unora je dnes pres 8 tis denne
– pocet mrtvych zacal vyrazne rust 27. unora z cca 90 denne na soucasnych 210 denne (vse 7 denni prumery)
– zeme, kde kde maji vice proockovano Zapadnimi vakcinami (izrael, USA, GB..) doslo k vyraznemu poklesu nakazenych i mrtvych
– je ruskej sputnik a sinpharm, opravdu tak ucinej, kdyz se vyrazny zhorseni pandemicky situace v madarsku presne kreje s pocatkem ockavani temito vakcinami ? nefungujou tyto vakciny spis jako katalyzator sireni cinskeho viru ??
To poslední mne taky zaráží. Podobné to je v Brazílii. Zvláštní, že se toho ještě nechytil náš slavný novinářský pokrokový mainstream….
Jaká škoda, že Ivan Gabal není vrchním velitelem Česka s neomezenými pravomocemi. To by asi coronavirus utekl co nejdále od českých hranic.
on by to dokázal. Svoji vojenskou službu prožil ve Vimperku a na západní frontě byl tehdy klid…
Jako kolonie, která každoročné posílá miliardové zisky cizím kolonizátorům, která téměř 90% zákonů z Bruselu slepě a poslušně implementuje do svých zákoníků,
která svou levnou pracovní silou v montovnách rozšiřuje majetek cizích kapitalistů,
může jen mlčet a platit. To se konečně od kolonie očekává. Vláda aparlamnet jen vzbuzují jakousi iluzi vládnutí, ale nemožnost cokoli dělat a měnit podle svého jen dokazuje, že tady vládnou jiní. Když nebudeč poslouchat, nedostneš peníze z EU.
To je, oč tu běží. Ostatní jsou jen kecy.
Dlouhý článek nazvaný, Anatomie neúspěchu.. Z kterého kouká jak sláma z bot nenávistna kritika ke koaliční vládě a jejímu premiérovi. Trocha kritiky zůstala i na opozici. Je možné předpokládat, že tento kolaps se nestane předmětem volebního střetu, zatím se to nestalo nikde, kde proběhly volby. Uvidíme v Německu, kde to bude o pár týdnů dřív, jen bych konstatoval, že se tomuto neštěstí vyhne každý rozumný volič. Stalo nás to mnoho a je to bolestivé a bude to předmětem doktorských disertaci v příštích letech. Celý polistopadovy vývoj spel k tomuto vykolejeni zaplatili jsme obrovskou cenu o hospodářské ani nemluvím. Je pravděpodobné, že A Babiš se bude těžko považovat za vítěze voleb, měl by být, ale zařazen na čelne místo k hospodářské nápravě. Stávající opozice je jen proti Babisovi ostatní neumí a bylo by nezodpovědné, aby tito hoši vládli, stávající prezident Zeman už na ně nemá vedlo, by to k desivemu chaosu. Je nutné využít lidského.potencialu, který tato republika ještě má k nápravě a startu k lepším časům, protože může přijít ještě horší situace.
Hergot chlape, co to tady plácáte? Možnost zavádět opatření má pouze exekutiva, která spadá pod vládu, proto jde zodpovědnost plně za vládou AB. Výsledky jejího počínání žijeme všichni v přímém přenosu – na špici v počtu úmrtí, ve veřejných financích obří kráter, vakcíny se hromadí na skladě díky nepřipravené očkovací strategii, spousta živnostníků a podnikatelů hozena vládou přes palubu, Bureš a jeho kamarádi se napakovali na nejrůznějších zakázkách, atd. Gabalova kritika je zcela na místě a pakliže Vám nedělá problém pochopení psaného textu, žádnou nenávist v něm nenajdete. O tom, co opozice umí, nebo neumí se můžeme přesvědčit nejlépe tak, že jim dáme šanci, aby nám to ukázali „napřímo“. Bohužel desetiletí vlády ANO, ČSSD a KSČ přivedlo stát do takové fáze rozkadu, že bude trvat celou generaci, než se ten svinčík uklidí. Pokud opozice vyhraje podzimní volby, bude to hodně hořké Pyrrhovo vítězství. Vůbec jí nebude co závidět.
Děkuji, poměrně přesně popsáno.
Tedy až na tu adoraci EU. Protože, ta to voře stejně jako naše vláda, že už si většina států potřebná opatření radši dělá sama.
A pokud jde o tu kritiku, je nutné naopak připomenout, že jsme byli naopak velice dlouho poslušnými kejvaly, kteří plnili všechno, co bylo v Bruseli řečeno. a těmi potížisty jsme se (pro někoho) stali až když jsme si dovolili mít vlastní, rozdílný názor..
Jenže, a bohužel, mezi starými (a bohatými) státy EU a těmi novými jsou stále skutečně poměrně hluboké rozdíly – jak ekonomické, tak ale i sociologické než aby ve v řadě případů nacházeli potřebnou shodu. Tedy – pokud taková společná „shoda“ je pak všem direktivně nařizována Bruselem.
Omyl. Není to o tom, že by si země dělaly raději opatření samy, neboť EU k tomu nemá potřebné pravomoce. Členské státy si zdravotní agendu primárně řídí samy. To se přece zhusta diskutovalo již před rokem a je zarážející, že to vůbec někdo po tak dlouhé době vytahuje. Usuzuji, že hledáte jakýkoliv klacek, kterým je třeba bíti psa, ovšem realita je zcela jinde. Hluboké rozdíly jsou mezi všemi státy Evropy, což je dáno přirozeným historickým vývojem. Proto zde máme EU, aby se pomocí politických (a hlavně mírových) prostředků tyto animozity vyrovnávaly a hledaly se kompromisní řešení. Představa že se dělí podle linie staré vs nové je naprosto zcestná.
Jenže současný postup EU, v podstatě jen „malé domů“ spřáteleným firmám, ničemu z toho, co uvádíte jako klad EU, nenasvědčuje. Přínos EU je nulový, škody, které dělá, jsou obrovské.
Škoda, že někdo neudělal výčet kiksů EU tak jako Gabal udělal výčet chyb Babišovy vlády, Ten seznam by byl spolevě delší a hlavně ta chyby ovlivnili a čím dál více ovlivňují a bidou ovlivňovat životy občanů členských států.
Poznámka k „jistotám“ u našeho souseda, našeho skoro vzoru: 23.3.2020 Merkelová: O Velikonocích bude v Německu realizován tuhý lockdown, informovala nás všechna česká média. 25.3. Merkelová: Velikonoční lockdown rušíme, informuje nás ČT24.
Ještě jsi zapomněl zmínit, oskare, že pepíček ze školky si začal.
Ale no tak, to už zapomínáte co bylo před rokem? Když si státy mezi sebou zavíraly hranice, a podobně, už tehdy se diskutovalo o tom, že by si tohle měla řídit v pozitivním smyslu EU celkově.
A Váš předpoklad že něco „EU “ něco nařídit nemůže, protože k tomu nemá pravomoce se mi zdá naprosto mylný . Na to aby se ta opatření společně dohodla a seshora společně nařídila by přece stačilo několik setkání Evropské rady, že?
A máte sice pravdu v tom že „by se mohly (a pouze mohly) tyto animozity vyrovnávat a hledat kompromisní řešení, jenomže o takové obvykle není na obou stranách zájem, a jak známo v demokracii se hlasuje a poražený se musí podřídit. Nebo ho dá Brusel k soudu, jako třeba nás, za ty nepřijaté migranty z roku 2015, že?
Naprosto perfektní rozbor, s kterým téměř bez výhrad souhlasím.
Ještě bych k dlouhému výčtu autora přidal i selhání některých tzv. odborníků a zdravotnických autorit. U nich se z počátku epidemie fatálně projevila neznalost základních fyzikálně-technických zákonů a poznatků, například velikostní poměry pokud jde o molekuly, jednotlivé viriony, částice aerosolu a kapénky. To vedlo k fatálnímu podcenění ochranných pomůcek, jako jsou roušky a respirátory a umožnilo to i zmatení veřejnosti, která neměla dostatečný motiv se chránit.
Chyběly základní matematické znalosti, kdysi běžně vyučované na střední škole – jako například vlastnosti exponenciální funkce – což u lékařů s vysokými akademickými tituly je už značně na pováženou. U některých, jinak vysoce vážených a uznávaných lékařů, kteří jsou skutečnými autoritami ve svých oborech, to vedlo velice dlouho k nepochopení a podcenění nebezpečí zahlcení zdravotnického systému hrozícím exponenciálním nárůstem počtu nakažených. Diskuze, v níž tito lidé, neschopní akceptovat fakt, že exponenciála přeroste jakoukoli hranici, nebezpečí „vyvraceli“, byly z pohledu absolventa matematicko-fyzikálních oborů zcela zoufalé a naprosto nepochopitelné.
Jako pacient to znám z i vlastní a osobní zkušenosti. Když se snažíte průměrnému lékaři vysvětlit rozdíl mezi tím, že není znám důkaz nějakého tvrzení (oni s oblibou říkají „neexistuje důkaz, že…“, případně „neexistuje studie, potvrzující…“) a tím, že tvrzení neplatí, protože je rigorózně vyvráceno, jako byste naráželi hlavou do zdi.
Nejnovější poznatky nečtou, webovou službu a databázi Science-direct asi nikdy neviděli. Chápu, že na to nemají čas. Ale pak, když nastane předtím nikdy neřešená situace, něco, co není popsáno ve fakultních skriptech, nejčastěji nastupuje alibismus – tak, jako v případě Covidu-19 a Ivermektinu. Samozřejmě, jsou výjimky, osobně jich několik znám a těm budiž vzdána všechna čest.
To, že na lékařských fakultách se prakticky nevyučuje (aplikovaná, na medicínu a její problémy zaměřená) matematika, logika a statistika, vidím jako hluboký a zásadní nedostatek tohoto typu vzdělání. Bohužel, ani fyzikální vědy, v rámci studia medicíny, na tom nejsou o mnoho lépe než matematika. Toto je potřeba do budoucna změnit – například biomedicínské obory na technických univerzitách mají násobně více obojího, matematiky i fyziky.
Touto kritickou poznámkou rozhodně nechci tvrdit, že zdravotníci, lékaři a sestry nedělají dost, nebo že bych si jejich práce nevážil. Jedná se ale o systémový problém, který vidím už dlouho a bohužel, projevující se někdy i z pohledu pacienta.
Že se nepřihlásíte. Vy byste zřejmě nahradil všechny odborníky, počínaje neodbornými a odbornými lékaři přes statistiky, ministra zdravotnictví a ostatních ministrů, konče premiérem.
To se právě obávám že nikoliv. Ti lékaři (a že nemyslím pana ministra Blatného) tu exponenciální funkce znát mohou – jenomže problém je dosadit do nich ta správná čísla, protože ty dopředu nikdo nezná, a dají se jen hrubě odhadovat. Rozhodně nejde o čistou geometrickou řadu, chtělo by to nějaký matematický podrobný model který by obsahoval cesty jak se lidé pohybují a kde se potkávají, v místní lokalitě , bral do úvahy efekty dosavadních opatření (třeba roušky, respirátory, zákazy hospod, postup očkování ale dle skupin obyvatel, ), atd…a až z toho by mohl vyjít nějaký výpočet pro budoucí zaplněnost té které místní nemocnice..
Což samozřejmě nikdo neudělá.
Nebo tedy, jinak řečeno, podle té story o cizinci s tabulkou, jedině od jednoho tvrdého lockdownu přes trvalé měkčí lokcdowny k dalšímu tvrdému lockdownu.
Myslím, že to nejdůležitější nebylo nějaké správné dosazení do vzorců toho pravého a správného matematického modelu. Ani nejde o to, že by exponenciála modelovala nebo nemodelovala epidemii zcela správně a dokonale. Vývoj epidemie by se blížil exponenciální závislosti, kdyby nebyl ničím omezován, ať už nějakými opatřeními, nebo konečným počtem populace.
Ale jde spíše o samotný princip, bohužel, jak se ukázalo, nevysvětlitelný matematicky negramotným lidem – že mohou mít seberobustnější zdravotnický systém, nakonec vždy vývoj epidemie přeroste jeho meze. K domu bohužel nyní téměř dochází u nás. S tím, že celá epidemie se nyní podobá, v jistém fyzikálně-technickém přirovnání rozjetému „vlaku“, zatímco kdyby mnohem dříve narazila na meze méně robustního zdravotního systému, byl by to třeba jen „osobní automobil“. Prostě ta epidemie má cosi jako energii či hybnost (i když v jiných jednotkách) a ta je nyní mnohem větší, než kdybychom ji začali všemi prostředky brzdit od samého začátku.
Aby to člověk pochopil, nikoli na úrovni experta, který má epidemii modelovat, ale jen aby řešení nepřekážel a veřejnost nemátl, by úplně stačilo se méně spoléhat na svůj odborný či akademický věhlas a raději zapátrat po zapomenuté a zřejmě už moc nepoužívané látce z matematiky.
Pokud jde o samotné roušky, tam v otázce o jejich smysluplnosti stačila jednoduchá fyzika. Co rouška zachytí, to její nositel nevdechne a co nevdechne, to sníží jeho virovou nálož. Kdyby to bylo jen mizerných 50 nebo i méně procent, je to jistá analogie brzdné třecí síly, známé z fyziky. Každý technik ví, že i drobné příspěvky k celkové třecí síle mají ve svém součtu velký vliv a mohou zastavit i velice hmotné soustrojí. Matematika tento princip zná také – říká se mu integrální počet. Z mnoha nekonečně malých souhlasných příspěvků se složí jeden velký a významný výsledek. Tak i epidemii by bylo lepší brzdit hned ze začátku a všemi prostředky.
Místo toho ale někteří prohlašovali – roušky jsou neúčinné, protože virus propustí a nezabrání nákaze. Jenže nepropustí všechny viriony a kromě toho, kapénky i aerosolové částice, zvláště pokud viriony obsahují, jsou statisticky řádově větší. Na jejich zachycení už rouška nebo respirátor stačí daleko lépe. Lidé by možná onemocněli, ale statisticky méně závažně a šířili by do okolí virové nálože o mnoho méně.
To jsme měli udělat v létě, ale místo toho byli zodpovědní lidé, kteří chtěli chránit sebe i ostatní, zesměšňováni. Přispěli k tomu svým dílem i někteří lékaři a další známé „osobnosti“. Nemohu s jistotou říci, že byli matematicky negramotní, ale pokud ne, jako vysvětlení zbývá už jen zlý úmysl.
Příští volby at klidně Babiš vyhraje.Kdo by chtěl vést stát v takovým rozkladu?Čtyři roky na nápravu nebudou stačit a poté muže přijít další krize a budem na huntě.
Dobře napsáno a nelze než souhlasit. Jak to, že „produkt Babiš“ nalezl tak živnou půdu, aby ovlivnil tak výrazně celou společnost ?. A lze vůbec něco efektivního udělat proto, aby se tak nestalo znovu a v horší formě? Nevím zda se to ostatním politickým stranám podaří. Lze očekávat ekonomické změny, které dopadnou zejména na nízkopříjmové skupiny obyvatel, které budou ještě více frustrovány a zřejmě se budou i radikálněji projevovat. Tím zřejmě vznikne prostor pro ještě výraznější populisty a nechci domýšlet, k jakým formám řízení společnosti bude může při tomto vývoji dojít. Katastrofické scénáře nechci raději předvídat ale nevidím sílu, která dokáže naši unavenou a stále materiálněji zaměřenou společnost oslovit s nějakou novou vizí a najde pro ni adekvátní strategii. A v horizontu dvou volebních období se určitě objeví i něco horšího než je Andrej Babiš a jeho politickoekonomický projekt, který je nejhorším vládnoucím politickým subjektem od roku 1989
Představa, že epidemii vyřeší matematika je taky hodně vyšinutá. Epidemii může vyřešit jedině sebe-disciplína a schopnost sebe-omezení. Jenže to je něco, co se rozeřvaným a zpovykaných Čechům žalostně nedostává.
Epidemii těžko vyřeší matematicky negramotný člověk. Stejně jako „čistý“ matematik. Už proto, že oba nechápou. co jednotlivé ukazatele zdravotního stavu vlastně říkají.
Jednou – ne nutně po letošních volbách (pokud je Babiš neodloží/nezruší!) – půjde Babiš a s ním celá jeho stávající vláda do tepláků – tedy pokud neuteče do Maroka… 🙁
Myslet si, že nákazu covidem19 zaženeme testování je naivní. Také očkování je pomalé a v ekonomice škodlivé. Sdělovací prostředky si svou cenzurou zabránili zveřejnění nejúčinnější prevence nákazy. Kdo ví co je zákon o ochraně před virovou nákazou. Toto noviny, televize urputně zamlčuje. Ptám se proč? A také obrovské zisky nezachránily jediný lidský život. Ptejte co je zákon o likvidaci virové nákazy.