Desítky mrtvých, včetně dětí a přes dva tisíce zatčených. To jsou přibližné (a stále rostoucí) počty obětí demonstrací, které se od konce prosince šíří Íránem. Jejich rozbuškou byla ekonomická situace, masivní inflace a zvýšení cen, především základních potravin, v průběhu týdne se ale k protestům přidali také studenti a další lidé, kteří požadují pád islámského režimu. Tisíce lidí v ulicích osmdesáti měst po celé zemi rozhání vláda slzným plynem a střelbou ostrými náboji. Útočí i na nemocnice.

„Bezpečnostní síly Islámské republiky opět střílejí na protestující a zabíjejí i děti v systematické snaze potlačit disent,“ uvedl k protestům Hadi Ghaemi, výkonný ředitel Centra pro lidská práva v Íránu (CHRI), neziskové organizace se sídlem ve Spojených státech.

Podle Ghaemiho je situace oproti předchozím zásahům bezpečnostních složek dramatičtější v tom, že se zatýká nejen na ulicích, ve školách nebo v domovech demonstrantů, ale také v nemocnicích, kam jsou převáženi zranění demonstranti k ošetření.

Slzák v nemocnici

„Vpády do nemocnic, bitím zdravotnického personálu a pokusy o zatčení pacientů se íránské úřady dopouštějí závažného porušování mezinárodního humanitárního práva a přidávají se tak na dlouhý seznam zločinů proti lidskosti páchané režimem,“ napsal v prohlášení Ghaemi.

Zdroje z Íránu popisují, že Islámské revoluční gardy použily násilí v rámci zdravotnického zařízení už během protestů Ženy, život, svoboda v letech 2022 a 2023. Podle Ghaemiho se teď ale jedná nikoliv o jednotlivé případy, nýbrž o systematické útoky na víc nemocnic.

Bezpečnostní složky podle informací ověřených CHRI opakovaně provedly razie například v nemocnici Imáma Chomejního v západoíránském Ilámu, kde 3. i 4. ledna násilím vnikly do pokojů pacientů a snažily se je pozatýkat. To se setkalo s odporem rodinných příslušníků i zdravotnického personálu, který se postavil ozbrojencům na odpor. Několik jeho členů bylo podle CHRI následně zbito.

„Videa, která CHRI prozkoumala, ukazují, jak bezpečnostní síly nasazují slzný plyn a obušky proti civilistům uvnitř a v okolí nemocničního areálu a zahajují palbu. Tyto akce vážně narušily zdravotnické služby a ohrozily životy pacientů – včetně několika hospitalizovaných dětí převezených na jednotku intenzivní péče za nebezpečných podmínek,“ popisuje zásah zpráva Centra pro lidská práva v Íránu.

Provincie Ilám se stala jedním z epicenter celostátních protestů a došlo tu k některým z dosud nejkrvavějších střetů mezi demonstranty a bezpečnostními silami. Podobná videa jsou k dispozici ale také z nemocnice Sina v Teheránu. I tam měly bezpečnostní síly použít slzný plyn přímo v prostorách zdravotnického zařízení a v jeho okolí byla slyšet střelba.

Únosy dětí

Útoky na nemocnice ale nejsou jedinými extrémy během současné vyhrocené situace. CHRI uvádí, že z několika provincií obdrželi zprávy o násilném zatýkání dětí mladších 17 let.

„Máme informace o zatčení stovek dětí mladších 17 let. Pobyt mnoha z nich zůstává neznámý,“ popisuje Hadi Ghaemi s tím, že zastrašování ze strany úřadů ohledně zatčených dětí hlásilo několik rodin. Velká část zadržených dětí se nachází v detenčních centrech pro mladistvé.

Některé z nich donutily úřady učinit veřejná přiznání o „organizování protestů,“ která odvysílala státní televize. Například dvě dívky z Isfahánu tak ve státních médiích pod tlakem „přiznaly,“ že jsou vůdkyněmi protestů v tomto městě.

Jakkoliv jde o porušení práva zadržených na řádný proces a porušení závazků Íránu podle  mezinárodního práva, včetně Úmluvy o právech dítěte, stát se těmito „doznáními“ snaží podpořit svou verzi vysvětlení současné krize, a sice, že demonstranty do ulic vyhánějí západní nepřátelské země v čele s USA a Izraelem, které za to některým protestujícím platí.

Právě obvinění „ze spolupráce s Američany a Izraelci“ může být pro zadržené demonstranty obzvlášť nebezpečné, protože podle nedávno schváleného zákona se trestá smrtí. Podle většiny světových médií ale současné protesty organizovány nikým nejsou, vznikají spontánně po celé zemi, nejen ve velkých městech, ale i na venkově.

Země plná milionářů

Příčinou je drastická inflace a výrazné zdražení potravin, především pak chleba, což významně zhoršilo životní podmínky především těm nejchudším vrstvám. Celková inflace se pohybuje mezi 42 až 43 %, inflace u potravin je ale výrazně vyšší. Pohybuje se kolem 72 %, což je pro lidi s těmi nejnižšími příjmy prakticky likvidační.

Mizí totiž i jejich případné úspory, neboť íránský rijál zdevalvoval oproti minulému roku o 80 %. Za jeden dolar vyplácejí směnárny 1,47 milionu rijálů (v současném kurzu má jedna česká koruna hodnotu 47 674 rijálům).

K „milionářským“ demonstrantům se připojili ale také majitelé obchodů, kteří kvůli obří inflaci nemůžou dovážet zboží a v neposlední řadě také studenti a lidé, kteří dlouhodobě nesouhlasí s islámským režimem a přejí si jeho konec.

V ulicích tak po několika letech opět zaznívají hesla jako „Smrt diktátorovi“. Právě spojení liberálních studentů bojujících za svobody a lidská práva a konzervativnějších obchodníků, kterým jde o živobytí, vytváří pro režim mnohem jednotnější a tím pádem nebezpečnější frontu, než tomu bylo během demonstrací v roce 2022.

Navzdory tomu, že se demonstrace konají v 27 z 31 íránských provincií, odborníci na Blízký východ zatím nepředpovídají konec režimu. Ten se snaží držet nejen prostřednictvím potlačení protestů a výhrůžek, ale i sliby na podporu těch nejchudších, kterým prezident Pezeškiján slíbil dotace sedmi dolarů na domácnost prostřednictvím voucherů na potraviny a předestřel i případné ekonomické reformy.

Na druhou stranu ale do médií pronikají zprávy (nově ovšem íránský režim v zemi nechal plošně vypnout internet) už i o trhlinách soudržnosti v řadách bezpečnostních složek. Podle opozičních zdrojů se objevují případy, kdy policisté v méně exponovaných čtvrtích odmítají zasahovat proti pokojným skupinkám demonstrantů, aby se vyhnuli hněvu sousedů. Nehledě na to, že ekonomické problémy se začínají dotýkat i samotných příslušníků policie a milic Basídž.

Kvůli inflaci klesly i jejich platy, a to i navzdory jejich nedávnému zvýšení o 20 %. Jejich loajalita vůči režimu, který je není schopen „nasytit,“ tudíž může rychle klesat. Podle opozice už se vyskytly případy dezercí, především z řad mladých mužů z chudších rodin, kterým se příčí, aby bili lidi, kteří řeší stejné problémy jako oni sami.