Investor Brůna: Zadlužit děti svou hypotékou, tomu říkám štafeta. S koulí na noze
„Sjednejte si štafetovou hypotéku a až děti začnou vydělávat, tak ji převezmou,“ hlásí reklama jedné velké banky. Úžasné. Koupíme byt za násobky ročních příjmů, do toho se postaráme o dědečka a babičku, zaplatíme dětem školy a až vyrostou, střechu nad hlavou doplatí. I s úroky. Štafeta to je, ale s koulí na noze.
Nemovitosti obecně za posledních deset let zdražily až trojnásobně. Úroky na hypotéky se zvedly proti zlaté éře levných peněz před dvěma lety ze 2 % ročně na 6 % ročně. Při hypotéce tři miliony korun na 30 let se tak měsíční splátka této hypotéky prodraží z 11 100 korun na 18 000 korun.
Výrazně se zvětšuje počet lidí, co už na novou hypotéku prostě nedosáhnou. Ceny bytů ale zatím neklesly, stagnují. Mnohým klientům bank vyrostly splátky nad hlavu tak, že jim nepomůže ani roztažení doby splácení na třicet let, což bývá obecné maximum.
Splácení třeba i po smrti?
A tak banky přemýšlejí, jak splátkovou trať ještě více natáhnout, aby se to měsíčně dalo utáhnout. Podle mě jdou už však za čáru, pokud jako velké terno nabízejí možnost, že rodiče zadluží své děti.
Česká národní banka logicky doporučuje splatnost maximálně na 30 let. Objevují se už nabídky i na čtyřicetiletou splatnost. Naráží se však na limit věku, většina bank požaduje splatit hypotéku do 64 let věku dlužníka. Některé do 76 let. Ruku na srdce, kdo z nás bude mít v 65 let chuť a sílu splácet…
Nezaplaťte tři měsíce a uvidíte, kdo je pán
Hypotéka, to neznamená bydlení ve vlastním. Nezaplaťte tři měsíce a uvidíte, kdo je pán. Donedávna to byla paráda. Hypotéky byly extrémně levné, průměrné platy rostly. S drahými nemovitostmi, vysokými úroky a drahými energiemi se zásadně změnila situace. Člověk se lehce může stát otrokem hypotéky, jestliže je na téměř celou cenu bytu či domu a rodina má splátky najednou nadoraz.
Zadlužený občan je ovšem obecně vzato výhodný pro banky, korporace a politiky. Kdo musí pravidelně splácet dluh, tak drží krok a moc neremcá.
Sociologové říkají, že kvalita života se významně snižuje, pokud jde třetina příjmů na bydlení. V této situaci se mnoho lidí nachází. Vydělávat jen na to, abych platil složenky.
Netlačme do potomků své ambice
Vlastní bydlení byl a bude sen mnohých generací. Mnoho mých vrstevníků včetně mě mělo stejný model: nastoupit do korporace, dřít od nevidím do nevidím, stoupat kariérním žebříčkem a rychle si pořídit bydlení na hypotéku a splácet.
Udělali jsme před 15 lety dobře. Dnešní optikou jsme levně koupili a splatili, mnozí si pořídili i investiční byty, které jim dosud spláceli nájemníci. Nemyslím si ale, že by to nutně znamenalo štěstí. I když je pravda, že vlastní byt či dům jsou solidní pojistkou na stáří. Ale už splacený byt či dům, ne ten s padesát let starým dluhem. Neměli bychom do našich dětí tlačit naše ambice. Když vyrostou, často chtějí jít jinam.
Hypotéka má smysl, ale jen když na ni klient má, včetně nezbytné rezervy. Není řešení, že takový dluh přetáhnu až na potomky. ČNB je v této věci moudrá a mezigeneračním hypotékám také nefandí. Banky to ale budou zkoušet obcházet. Štafetová hypotéka je takový první test.
Ano, mezigenerační hypotéky mají třeba ve Švýcarsku a Nizozemí, ale lepší dostupnost bydlení tam nepřinesly. Tím, že na hypotéku dosáhlo více lidi, nemovitosti jen dále zdražovaly.
Kdo nabízí delší splátkové období
Hypotéky až na 35 let
– Equa bank (Účelová hypotéka)
– Airbank (pouze refinancování)
Hypotéky až na 40 let
– ČSOB (i bez dokládání příjmů)
– Era od poštovní spořitelny
– mBank
– Hypoteční banka (do 70 let věku klienta)
Autor je český investor.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
5 komentářů
Zvrhlá myšlenka je to jenom na první pohled…aneb takhle uvažuje člověk, kterej před sebou vidí dokonalej svět a nic jiného.
Teď se podívejme na rozdíl v druhé generaci potomků: první rodina se zachovala dle článku, dlouhodobou hypotéku si nevzala a bydlí v nájmu: Co mají její děti? Vůbec nic, všechny peníze tekly majiteli nemovitosti, tedy do kanálu.
A děti těch co si hypotéku vzali: Kdykoli se můžou rozhodnout dům prodat, z toho vyplatěj banku a zbytek jim může jít třeba na jiné bydlení, nebo na cokoli dalšího. Ano, úrok je žrout peněz, ale reálně…jakékoli prostředky vložené do vlastního bydlení jsou prostředky dobře uložené.
Teď další myšlenka – stále žijeme v době, kdy úrok nepřekonává inflaci, zaprvé je předpoklad, že si lidé časem vydělají víc a tedy budou schopní víc splácet, zadruhé najednou „obcházíte“ nařízení ČNB o minimálním poměru platby a výdělku. Ze zákona máte možnost uhradit každej rok až 25% půjčky bez dalších poplatků. Pokud si můžete oficiálně protáhnout hypotéku na 50 let, nikdo vám neříká, že ji stejně nemůžete splatit za 10.
Jako poslední bych uvedl, že taky může přijít časem nějaké dědictví ze kterého jde podstatnou část půjčky splatit, jenomže to dneska nechodí ve 25 kdy lidé potřebují nemovitost na založení rodiny, ale v 50-60. (což je právě v čase, kdy dle aktuálních pravidel máte mít doplacenou svoji hypotéku, takže vám to už je….no většinou k podpoře vašich dětí.)
To nemyslí vážně! To rodiče zadluží svoje děti bez toho aby se někdo ptal na jejich názor? Rodiče si zaplatí teda nechají zaplatit bydlení a děti budou mít smůlu protože budou splácet cizí dluhy? A kde budou bydlet až zaplatí splátku na bydlení rodičů jim sotva zbyde na vlastní. A jestli je to založené na myšlence že budou bydlet pospolu tak to se také s vlastním rozhodnutím dětí taky nepočítá. Myslím děti si neporizujeme jako sponzory. Teda alespoň doufám že někdo ne.
Ano, ceny platíme většinou za vše západní, ale platy máme údajně cca třetinové (dle ekonomů má lepší produktivitu práce zřejmě i každý prodavač nebo řidič v Německu než tytéž profese v Česku). Ale bydlet nejenom v důchodu (věk a zdraví většině důchodců nedovolí reagovat na prudce rostoucí nájem a stejně jim musí vypomáhat dospělé děti) ve vlastním domě je vždy úspora celého nájmu, což v době rychle a výrazně rostoucích nájmů je pořád úspora třeba 10 – 15 tisíc měsíčně. Dá se uspořit i na výdajích za energie třeba topením zatím ještě pořád levnějším dřevem, mít vlastní studnu a podobně. Nájem se dá nájemníkům v bytovém domě zvedat až do pro ně neúnosné výše včetně cen za vodu, teplo, plyn a elektřinu. I když tu úsporu někdo vloží do měsíční splátky domu, pořád by na tom měl být z hlediska budoucnosti lépe – jednou se on, nebo jeho děti zbaví i té měsíční splátky. Pokud někdo při stavbě domu počítá, že může být v budoucnu třeba i dvougenerační, pořád by to mělo být levnější bydlení i pro ty dospělé děti (už jenom tím, že platy by měly během let spíše růst než klesat), když se o náklady na bydlení (a tedy i splátky hypotéky) s rodiči podělí a patrně už půjde o relativně kratší časový úsek. Pokud dítě nebo děti bydlí v dospělosti jinde, vždy mohou dům (až ho jednou zdědí) pronajímat a získat tak měsíčně nezanedbatelný příjem nebo prodat. Nebo v něm bydlet pro onu úsporu měsíčního nájmu, který může být za další desítky let třeba taky přímo obludný.
A ještě s ohledem na to, že hrátky ČNB s korunou a inflace za posledních 30 let úspory lidem výrazně znehodnocovaly, dává větší smysl mít do budoucna perspektivu levnějšího bydlení, než neustále se znehodnocujících úspor.
Vzít si hypotéku na 5% při 17% inflaci a rostoucích cenách nemovitostí není špatný tah. Nevěřím , že se inflaci podaří brzy stáhnout pod 5%. Bydlet na stáří ve vlastním je při dnešních cenách nájmů a energií naprostá nutnost. Takže nic proti tomu. Pokud se to dětem nelíbí, mohou se dědictví zříct a nebudou muset nic platit. Ale samozřejmě jim nezbydou ani žádná aktiva.