KOMENTÁŘ. Průměrné čisté jmění české domácnosti činí téměř čtyři milionu korun. Většinou jde o vlastní byt nebo dům. Negeneruje žádné příjmy, naopak, vyžaduje údržbu. Tento majetek je nelikvidní, často zanedbaný, někdy dokonce prázdný.

Když se řekne milionář, většina lidí si představí někoho se zahraničními investicemi, akciovým portfoliem a finanční rezervou na několik let dopředu. Jenže česká realita je jiná. V Česku je dnes spousta „milionářů“, kteří jsou bohatí jen na papíře – a přitom se cítí finančně velmi zranitelní.

Na první pohled to vypadá skvěle. Jsme národ milionářů. Jenže tento majetek je v naprosté většině případů tvořen vlastní nemovitostí – bytem nebo domem, kde rodina bydlí. Nejde o hotovost, akcie ani podnikání. Jde o střechu nad hlavou.

Bohatství zamčené ve zdech

Česko má dlouhodobě vysoký podíl vlastnického bydlení, což statistiky výrazně zkresluje. Téměř 75 % domácností bydlí ve svém. Nemovitosti dramaticky zdražují, hodnota bytů v Praze i regionech se každých deset let zdvojnásobí.

Foto: Vladimír Brůna / HlídacíPes.org

Majitel bytu v krajském městě tak dnes může mít majetek za čtyři až šest milionů korun, aniž by se jeho každodenní životní komfort výrazně změnil. Problém spočívá v tom, že tento majetek je nelikvidní. Z bytu nelze běžně zaplatit nákup, dovolenou ani školné pro děti, pokud ho člověk neprodá nebo nezatíží hypotékou, což většina lidí nechce nebo nemůže udělat.

Další rovina problému spočívá v kvalitě a skutečném využití tohoto majetku. V Česku existují desítky tisíc prázdných bytů a domů. Část z nich je ve špatném technickém stavu, část slouží pouze jako uložená hodnota nebo předmět dědických sporů a mnohé jsou dlouhodobě podinvestované a energeticky neefektivní.

Pokud nemovitost nevyužívám, je rozumné hledat cestu, jak ji pronajmout, zrekonstruovat nebo smysluplně prodat.

Na papíře mají milionovou hodnotu, ve skutečnosti však nepřinášejí žádný příjem, vyžadují náklady na údržbu, postupně ztrácejí hodnotu a blokují kapitál, který by mohl pracovat jinde. Jde o typický příklad mrtvého kapitálu – majetek existuje, ale negeneruje užitek ani majiteli, ani celé ekonomice.

Typický český „milionář“ vlastní byt či dům, ale nemá výraznější finanční rezervu. Jeho majetek je málo likvidní, spoléhá na státní důchod a investice řeší minimálně nebo vůbec. Stačí delší výpadek příjmu, nemoc, rozvod nebo ekonomická krize a tyhle „miliony“ nepomohou. Finanční aktiva průměrné české domácnosti činí okolo 500 tisíc korun.

Chudí milionáři

Pokud je navíc nemovitost zanedbaná nebo prázdná, může se z aktiva postupně stát spíše zátěž, než jistota. Proto mluvím o chudých milionářích. Majetek existuje, ale negeneruje cash flow, nepřináší finanční svobodu a často ani pocit skutečného bezpečí.

Nemovitost je důležitý základ, neměla by však být jediným pilířem majetku. Klíčové je budovat likvidní rezervu, diverzifikovat a nesázet vše na jednu kartu, přemýšlet o majetku jako o systému a nenechat jej chátrat.

Pokud nemovitost nevyužívám, je rozumné hledat cestu, jak ji pronajmout, zrekonstruovat nebo smysluplně prodat. Stejně důležité je začít investovat pravidelně a dlouhodobě, ideálně už v mladém věku.

Skutečné bohatství totiž nespočívá jen v hodnotě majetku na papíře. Je o stabilitě, schopnosti vytvářet příjem, o finanční rezervě a o připravenosti na krize.

Česko je dnes zemí statistických milionářů. Otázka ale zní: kolik z nich je skutečně finančně svobodných a kolik jich jen sedí na majetku, který stárne spolu s nimi?