Investor Brůna: Stát je špatný hospodář. Zařídil jsem se po svém
KOMENTÁŘ. Moje babička i moji rodiče mě vychovávali tak, abych nežil nikdy na dluh. Říkali: Kupuj si jen to, na co máš a na co sis vydělal. Dluhy zotročují. Žijeme ale ve světě plném pokušení. Žijeme rychle a naplno a lidi chtějí všechno hned.
Rodiny hospodaří tak, že mají své příjmy – zaměstnání, podnikání, dividendy, úroky ze spořicích účtů – a z těchto příjmů platí své výdaje, hlavně bydlení. Ale i jídlo, kroužky dětem, zábavu. A to, co zbude navíc, to se uspoří na horší časy nebo na důchod.
Některé rodiny chtějí bydlet rychleji ve svém, tak koupí dům na hypotéku a ve výdajích mají ještě splátky hypotéky.
Špatní hospodáři
Některé rodiny se ale naopak vůbec nezajímají o budoucnost, a když s příjmy nevystačí, berou si spotřebitelské úvěry. Drahé spotřebitelské úvěry na vysoké úroky. Bude bolestivé je jednou splatit. Nebo přijde bankrot.
A přesně tak se chová stát. I stát má svoje příjmy. Hlavně z daní. A stát má také své výdaje – na školství, na zdravotnictví na důchody, bezpečnost a na budování dálničních a železničních sítí. A hlavně má výdaje na splátky předchozích dluhů.
- Český státní dluh k roku 2023 byl 3,1 bilionu korun. Na jednoho Čecha připadá necelých 300 tisíc korun. Míra zadlužení je na úrovni 42 procent HDP.
- Za 30 let je státní dluh dvacetinásobný.
- Úroky ze státního dluhu loni činily 68 miliard korun a meziročně vzrostly o čtvrtinu.
- V porovnání s ostatními zeměmi EU jsme přitom na tom ještě relativně dobře. Horší je ale dynamika, zadlužujeme se čím dál vyšším tempem.
Vývoj státního dluhu (v mld. Kč) a jeho podíl na HDP
Když je státní rozpočet v minusu, financuje stát tuto díru dluhem. Na rozdíl od lidí si nemusí půjčovat za lichvářský úrok. Stát vydá dluhopisy a nabídne je svým občanům, zahraničním subjektům nebo přikáže některým subjektům, že si tyto dluhopisy musí koupit – pojišťovnám, stavebním spořitelnám.
Tak vzniká státní dluh, hromadí se rozpočtové schodky, a ty jsou financovány dluhem, většinou státními dluhopisy.
Inflace a měnové reformy
Každé dluhy se musí jednou platit. Lidi buď dluhy splatí, nebo zbankrotují. Stát může také splatit dluhy, ale to se moc nenosí, je to nepopulární. Když dojde na splatnost dluhopisů, stát vydá dluhopisy nové a tím zalepí staré dluhy.
Když lidi a finanční trhy státu věří, tak si stát půjčuje za levné peníze. Čím méně finanční trhy dlužníkovi věří, tím větší chtějí rizikovou prémii a stát si půjčuje za vyšší úrok. Tomu se ve finanční branži říká rating. Když je rating horší a pak špatný, jde z tlustého do tenkého a nastává okamžik pravdy.
Stát může také zbankrotovat, ale to je ještě horší, protože to přináší nepokoje. Naštěstí pro stát a ke smůle střadatelů je tu ještě jedna možnost – stát může zajistit to, že za něj lidi dluhy zaplatí. Má k tomu dvě cesty – buď inflací nebo měnovou reformou.
Inflaci jsme zažili loni. Měnovou reformu jsme zažili v padesátých letech minulého století, vyprávěla mi o tom babička. Já zažil měnovou reformu v devadesátých letech, i když se tomu měnová reforma neříkalo. A další reformu zažijeme při přechodu na euro, i když se tomu tak říkal nebude.
Méně lidí na práci
Demografický vývoj nám nehraje do karet. Husákovy děti budou odcházet do důchodu, stanou se přítěží pro státní rozpočet a nastoupí slabší, co do počtu lidí, ročníky. Bude méně lidí na práci.
Méně lidí tedy bude platit daně, takže pokud se daně nezvednou, tak to budou nižší příjmy pro státní rozpočet. Pokud nevzroste produktivita práce lidí – méně lidí zvládne více práce, nebudou mít firmy z čeho vybírat, a bude vyšší tlak na růst mezd, což může vést k růstu inflace.
Bude se muset více vyplácet na důchody. Dluhy pořád rostou a rostou. Tím, jak se zvyšuje dlužná částka, tak se také logicky zvyšují úroky. Zatím si stát půjčuje relativně levně. Ale co až lidi a finanční trhy přestanou státu věřit a z gigantických dluhů budou chtít větší úrokovou sazbu za to, že jsou ochotni státu půjčit?
Nezbývá než se zařídit po svém. Peníze, které člověk vydělá navíc, s rozvahou investovat. Jak pravidelní čtenáři již vědí, já vsázím zejména na nemovitosti a drahé kovy.
Autor je podnikatel a investor
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Pane Brůno, sem nemusíte do tabulek psát NA jako někam do FinMagu či do E15. Sem klidně napište VP (v pr****) 🙂
I moji předkové mě učili, abych si vyskakovala pouze do výše svého platu a zbytečně se nezadlužovala. S jedinou výjimkou – a tou je bydlení. Pokud máte průměrný či menší příjem, nikdy v životě si nenašetříte na vlastní bydlení. To prostě nejde. Tady musí pomoct hypotéka nebo se složit rodina. A dvě poznámky k článku: Bude méně lidí v pracovním procesu a díky tomu se vybere méně peněz. A co robotizace? S tou nikdo nepočítá? Už existuje spousta firem, kde hodně lidské práce zastanou automaty či poloautomaty. Důležité je, aby tato robotická práce rovněž podléhala zdanění, protože robot má pracovat pro člověka, ne ho nahrazovat. A druhá věc – má se zvýšit produktivita? Pracoval autor článku někdy ve fabrice? V Plzni jsem zažila, že nám za 3 roky zvedli plat o 25% a normu o 50%. To je podle autora zvyšování produktivity? To je ždímání lidí, kteří za méně peněz dělají víc a víc. Kdysi se tomu říkalo vykořisťování, ale to se prý už říkat nesmí. Pracuji v amazonském robotickém centru v Kojetíně. Vedoucí pracovníci si začínají myslet, že jsme také roboti. Chtějí po nás, abychom se podřizovali robotům; správně by to mělo být naopak. V době, kdy inflace zvedla životní náklady v průměru o 25%, nám přidali na platu 8% a normu zvedli o 20%. Nechť si to jde autor článku vyzkoušet a teprve potom hovoří o produktivitě. Případně nechť zvýší produktivitu našim politikům a úředníkům ve státní správě. Jediné zvýšení produktivity spojené s digitalizací a robotizací, které jsem si vyzkoušela na vlastní kůži a je prospěšné, je jednání s bankou. Když jsem dříve žádala o úvěr, musela jsem se do banky objednat, tam si vyzvednout seznam potvrzení, ty vyřídit a donést zpátky, poté hodinu vysvětlovat, proč ten úvěr chci a pak ještě pár dní čekat, než se banka rozhodne. Dnes to se mnou vyřídí bankovní zaměstnanec telefonicky přes internet během 10 minut a hned mám peníze na účtu. Kdyby takhle fungovalo všechno, byl by náš stát ráj pro lidi… Přeji hezký den všem.
Jestli bych si dovolil, bohužel, peníze na důchody žádná daň z robotů nenahradí. Na to platí lidé v průběžném důchodovém pojištění po celý život. (a i na to jim firmy přispívají svými odvody.
To se prostě nedá vyřešit zkratkou typu „sebereme ty peníze někomu jinému“.
Ovšem, ten druhý důvod je že automaty jsou dneska pěkně drahé. Když si vezmete, že třeba bankomat stojí bratru milion, ovšem další i stovky tisíc ročně stojí jeho údržba. A po pár letech se vymění za novější. Čili – ani tady žádné velké ušetřené peníze navíc oproti zaměstnancům které by šlo rapidně zdanit, nejsou.
A k tomu druhému, snad chápete, že ten zaměstnanec banky od Vás nemusí v některých případech žádat tolik potvrzení, protože stav Vašich financí vidí u sebe na monitoru. Kolik Vám chodí měsíčně na úcet jako příjem, jaké máte měsíční výdaje, kolik tam zbývá na splátky. Btw – on si z toho může vytahat i další položky, třeba jak velkou platíte daň z nemovitosti, a podobně..
Tak proč by rychle nepůjčil , když vidí že můžete splácet, že?
Ovšem, tak daleko ještě stát -zatím vidět nemůže, takže ta potvrzení skutečně vyžaduje.
Jenomže ten druhý důvod je naš složitý právní systém. Budte si jistá že právě s úřady se každý rád soudí v případě že něco „nedostatečně “ zdůvodnily, nebo nedodržely jakoukoliv lhůtu. Takže ty úrady ani jinak než pomalu a opatrně postupovat nemůžou, jinak jim to soudy zruší. Btw – ono by se dalo diskutovat o tom, že to i ty urady dělají často pomalu i špatně. Jenomže i ty soudy si to pak přehazují s různými právními výklady, několik dalších let.
Lidi si halt musej počkat–