Investor Brůna: Skořápkáři z Wall Street a proč ztráty velkých stejně zaplatí ti malí
Slavný anglický fotbalista a sportovní komentátor Gary Lineker v nadsázce prohlásil, že fotbal je hra, kterou hraje 22 hráčů a kterou vždycky vyhrají Němci. Investování na finančních trzích je také hra. A smutnou realitou je, že v dlouhodobém horizontu v ní prohrává 80 procent drobných investorů.
Představte si, že si půjčíte od souseda byt, prodáte ho a budete spekulovat, že si ho v budoucnu levněji koupíte a sousedovi ho znovu vrátíte. Můžete na tom vydělat spoustu peněz. Problém však přijde, když cena bytu neklesá, ale naopak roste.
Robin Hood v akci
Společnost GameStop provozuje síť obchodů s počítačovými hrami. Kamenným obchodům dnešní doba nepřeje, stále více se nakupuje na internetu. Cena akcií této společnosti celkem pochopitelně v minulých měsících klesla a velcí hráči spekulovali na budoucí pokles.
Ceny akcií takzvaně prodávali na krátko. To znamená, že si půjčí od jiných investorů jejich akcie, ihned je prodají a spekulují, že si je v budoucnu koupí za nižší cenu a tak zrealizují zisk. Někdy to ovšem dopadne jako v příkladu se sousedovým bytem, jehož cena navzdory vašim očekáváním vzrostla.
Právě to se stalo s akciemi společnosti GameStop. Cena se na začátku ledna letošního roku pohybovala okolo 17 dolarů. Velcí hráči spekulovali na další pokles. Během měsíce však cena vyrostla více než pětadvacetinásobně.
Nebylo to dáno výsledky firmy GameStop. Spousta malých investorů se na sociálních sítích dohodla, začala akcie společnosti kupovat a tím vyhnala cenu akcií do nesmyslných výšin. Jak cena akcií rostla, přidávali se i další drobní investoři a také někteří velcí hráči akcie kupovali, aby snížili své ztráty a vyhnuli se bankrotu.
Malí investoři nakupovali prostřednictvím aplikace Robin Hood, jejíž název umocnil už tak senzační příběh – malí berou velkým. Nastal chaos a firma Robin Hood zareagovala tak, že obchodování omezila. To vyvolalo skandál, protože velké fondy mohly obchodovat i dále, ale malí byli omezeni.
Co skrývají skořápky
Celý případ byl medializován, vložil se do toho americký regulátor trhu s cennými papíry a i někteří politici se na této kauze začali zviditelňovat. Koncem minulého týdne cena akcií spadla pod 70 dolarů, včera dopoledne byla už na 60 dolarech (aktuální vývoj ceny lze sledovat například ZDE).
Hodně chamtivých přišlo o své peníze, pár malých investorů zbohatlo, média měla o čem psát a vše se teď zdánlivě vrací do normální situace.
Je tu však jedno riziko. Spousta svátečních investorů nabyla pocitu, že investovat do akcií je jednoduché a přináší to rychlé a vysoké zisky.
Jejich nezkušenost na finančních trzích je pro ně hazard. Podobný tomu, když si vsadí v kasinu na červenou nebo černou. Nebo si můžou rovnou zahrát skořápky.
Obsluhující hry – skořápkář – jak známo míchá tři skořápky, pod jednou z nichž je ukryta kulička. Úkolem sázejícího je uhodnout, kde se kulička nachází a v případě úspěchu je mu vyplacena rovná sázka. Obvyklou taktikou skořápkáře je nechat nezkušeného protihráče ze začátku vyhrát a namlsat ho.
Sami si domyslíte, jak tato hra skončí.
Kdo odrbal zlatokopy
Investování na finančních trzích je zkrátka hra, při které pravidelně vyhrávají velcí hráči s informacemi a většina drobných investorů prodělává.
Ti velcí mají informace, míchají a rozdávají karty, určují pravidla hry a tato pravidla i v průběhu hry mění. Pokud budou vyhrávat, bude vše v pořádku. V kauze GameStop velké přetlačili malí. Vyhráli ale jednu bitvu, ne válku.
Pokud by měli velcí hráči prohrávat častěji nebo dlouhodobě, tak stejně jako skořápkář sbalí plátno, protože celá hra je švindl. A ztráty velkých stejně zaplatí ti malí, kteří přijdou o hodnotu svých akciových investic, ve kterých si střádají na důchodový věk.
I na zlaté horečce vydělalo jen málo zlatokopů, kteří se vydali do divočiny. Spolehlivě ale zbohatli ti, co jim prodávali nástroje a zásobovali je.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Do vztahů USA se zeměmi Blízkého východu promluví i Trumpův rodinný byznys
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
Chudáci bílí heterosexuálové! Já snad k vůli nim dnes ani neusnu! Pokud vím, vstupují do hry dobrovolně. S kým kdo má co do činění vědí i z filmů. Vyhrává ten, kdo se líp připraví. To do života vykopne jedince něčí kratochvíle. A i když se na něj sebelíp připraví, stejně může prohrát. A to leckdy fatálně. A všeobecné mínění je takové, že si za to může sám.
No jenže ona to není hra. Zde se nevsadí několik stran o své peníze a nerozdělí si je dle výsledku sázky, nepřerozdělí si jen reálnou hodnotu mezi sebou. Zde se prostě krade a to ve velkém. Protože když se vsadím o své peníze, které jsem vydělal tím, že jsem vytvořil nějakou hodnotu, pak je vše v pořádku. Můj risk, moje ztráta či zisk. Pokud se však tito velcí investoři bez toho, aby vytvořili jakoukoliv hodnotu, snaží spekulativními nákupy vydělat peníze, někde přece potom ty peníze musí chybět. Protože pokud jsou peníze zástupnou formou nějaké vytvořené hodnoty, pak pokud nic nevytvořím, nemůžu přece vydělat peníze. Můžu je jen ukrást.
Všechny tyto spekulativní nákupy komodit, umělé navyšování či snižování cen s cílem si nahrabat, nakonec zaplatí zase ti nejchudší. Pokud pak nepatříte k oněm zlodějům, mělo by vám to vadit.
A to, že si tito mocní finančníci postupem staletí vydobyli pro svoje konání status čehosi normálního, legálního, přece neznamená, že to tak je. Pokud bude amorální jednání legitimizováno právním rámcem, stále bude amorální, tedy špatné. Nakonec spousta těchto nenažraných pracháčů již mnohokrát přivedla celé společnosti do náručí dalších šíleností, jako je třeba komunismus, národní socialismus apod. a to tím, že donutila lidi se vzbouřit, svrhnout systém, ale bohužel pak zvolit další špatný extrém.
Myslím, že tito velcí spekulanti společnosti opravdu nepřinášejí nic pozitivního a přinejmenším by tak měli být vnímáni. V ideálním případě by bylo vhodné tyto aktivity rovnou postavit mimo zákon.
Ti vaši spekulanti nechali vyrůst f. jako Apple, MSoft v US, v Evropě např. Nokia, když kupovali jejich emitované emise. v bankách na ně udělali velký nos a nepůjčili jim ani USD či FIM.
A když vložím svoje peníze do akciového f., kde je správcem banka či IS, tak chci svoje peníze zhodnit.
A opravdu nevím, jak může postihnout toho nejchudšího up či down na burze emitenta Gamestopu, to jako, že nebude mít na burgra?
A propos nikdo nikoho na světe nenutí investovat svoje těžce vydělané peníze na kapitálových trzích.
Myslím, že si nerozumíme. Jedna věc je investovat do firem, aby mohly růst a vytvářet hodnoty a druhá věc je nakupovat a prodávat komodity, které onen spekulant ani neviděl jen pro to, aby na tom mohl vytřískat prachy. Nebo nakupovat a prodávat akcie firem s cílem je zlikvidovat, uměle snížit jejich hodnotu a pak je ovládnout a podobně.
Ten první případ je dle mě v pořádku, protože vytváří hodnotu, ten druhý je špatně, protože hodnotu nevytváří a jenom spekuluje, kde by se napakoval na úkor druhých. Pokud nevytvoří hodnotu a přesto generuje zisk, pak musí ten zisk ukrást tomu, kdo onu hodnotu vytvořil.
Jedná se o dva světy na jednom hřišti, bohužel velmi provázané. Vzpomeňte si, kolik zla již tito spekulanti napáchali. Kolik krachů burz či finančních krizí jde na jejich vrub. A kdo to ve finále vždycky zaplatil? Samozřejmě, že obyčejní lidé, kteří se na tomto kšeftě nijak nepodílejí. Při pohledu na poslední velkou ekonomickou krizi je přece zřejmé, že za ní stály spekulace na trzích s půjčkami, lhaní a okrádání. Potrestaných finančníků bylo nakonec jen pár, ale zničených obyčejných lidí mnoho. Je snad vinou ekonomicky negramotného obyčejného člověka, že se nechá od obratných ekonomických podvodníků podvést? Že se nechá uvrtat do úvěru, který z ekonomického pohledu nedává smysl? Můžete říci, že když je hloupý, tak mu to patří. Ale vinen je samozřejmě podvodník a ne podvedený.
Samozřejmě, že chudého člověka nepostihne pád či vzestup akcií Gamestopu, pokud do něj neinvestoval, ale pád celé burzy ho postihne fatálně. On přijde o práci, o bydlení, o existenční jistotu. Navíc je na tomto příkladu krásně vidět, že velcí hráči dovedou v podobném případě měnit pravidla hry v jejím průběhu ve svůj prospěch. Robin Hood odstřihl od obchodování malé investory, ale velké nechal nakupovat a prodávat dál. To je jenom další ukázka prasáren nejhrubšího zrna, které se ve finančním světě plíživě legitimizovaly do té míry, že je mnoho lidí přestává vnímat jako špatné.
To chtěl již Jan Hus, aby právo kopírovalo morálku. A víte jak dopadl. Mimochodem, žádné společenské uspořádání není šílené samo o sobě. Šílené je svěřit ho do péče psychotikům. Ona i monarchie se jevila jako šílený nápad, když byl králem Karel I.. Ukradené peníze kupodivu nechybí, protože se natisknou další. Ale klesne jejich kupní síla. Je to jednoduché i složité zároveň. Jak udělat svět lepším, když lidé nechtějí slevit ze svých hříchů ani když jim jde o život?
Nesouhlasil bych pouze s jednou věcí. Nekonečnou emisí „nových peněz“ se nedají kompenzovat ty ukradené. Pouze se nutnost řešit onu „zlodějinu“ a problémy z ní plynoucí odsouvá do budoucna. Pro samotného zloděje je to jistě ideální forma vyvinění se. Bohužel se tak dopady těchto nemorálních praktik dotknou především našich potomků. A tady už mi opravdu zůstává rozum stát. Ze všech stran slyším, jak by se všichni bili za svoje děti, jak jsou pro ně vším a současně jim připravujeme pravděpodobně větší ekonomické problémy, než si vůbec dokážeme sami představit.
Ukázkou je nakonec i současná pandemie, chráníme až hystericky staré lidi a naprosto jsme odepsali naše děti. Nechápejte mě špatně, nemám nic proti ochraně starších rizikových skupin obyvatelstva, ale když za ní platí největší cenu naše děti, nějak to nedokáži akceptovat. Společnost, která žije takto masivně na dluh a nemyslí na budoucnost svou, natož svých potomků, pravděpodobně nemá příliš dobré existenční vyhlídky.
Ale možná se pletu. Vlastně bych byl rád, kdybych se pletl.
Vážený pane Dr.B. Rozhodně nechci působit ješitným dojmem. Ale kdybych měl po ruce všechny své maily, dokázal bych vám, že ve svých názorech nejste originální. Mně není líto těch, kteří si půjčí na hazard a jdou si sednout ke stolu, o němž bezpečně vědí, kdo tam drží bank. Když někdo tvrdošíjně odmítá dobrou radu, musí si rozbít hubu. Možná Vás pak hlasitě podpoří ve Vašich názorech. A to natolik, že dosáhnete kýžených změn.