Investor Brůna: Rodiči vysněná střední škola nemusí být recept na štěstí jejich dětí
KOMENTÁŘ. Určitě má smysl snažit se mít lepší vzdělání, na druhé straně přehnané ambice spíše život kazí. Nejhorší jsou až příliš ambiciózní rodiče, kteří dětem vtloukají do hlavy, že když se nedostanou na „tuhle skvělou střední školu“, zhroutí se jim svět.
Letos byl – a další rok bude zase – šílený přetlak na střední školy. Státu navíc ujíždí vlak i v tom, jak rychle se mění trh práce. Informací přibývá obřím tempem. Mění se výrazně struktura toho, co člověk potřebuje znát. Půl roku se na základní škole učit o dinosaurech a pak třeba v sedmičce zažít postupně tři učitelky za jeden školní rok na matematiku, to skutečně není to pravé…
Rozdíly v úrovni mezi školami jsou propastné. Podobně jako je rozdíl v přístupu rodin k otázce vzdělání dětí: v některých rodinách to vůbec neřeší, opačným extrémem je přehánění rodičovských kariérních cílů.
Co tě nezabije, to tě posílí
Po přijímačkách na střední strojní průmyslovku v Praze se vloni jedna maminka zhroutila s pláčem (a při letošním přetlaku je podobných příběhů mnohem víc). Svého synka už viděla na vyhlášeném pražském gymnáziu, ale tam to nevyšlo a tak měla průmyslovku jako alternativu. Jenže to nevyšlo ani tam, i když na základní škole byl prý premiant.
Technická průmyslovka přitom rozhodně není lehčí cesta. Každopádně maminka mířila vysoko a nakonec, aby byl alespoň někde, „dala kluka na učňák“. Ji to štvalo, mladý muž se kupodivu vůbec nehroutil.
Začít v učení, zabrat, doučit se matematiku a přestoupit, je také řešení. Co tě nezabije, to tě posílí, je rčení sice obehrané, ale pravdivé.
Připravit se sám na přijímačky? To téměř nelze
(Názor Tatjany Slabové Brezinské, učitelky z jazykového centra v Karlových Varech)
- Současný systém přijímacích zkoušek na střední školy považuji za spravedlivý do určité míry pouze pro přijímání studentů na gymnázia. Nesouhlasím s tím, aby byly kritériem známky ze základní školy. Hodnocení znalostí na základní škole by mělo probíhat standardizovanými testy během studia.
- Pro přijímání studentů na odborné školy jsou podle mého názoru jednotné přijímací zkoušky nevhodné. Nemyslím si, že je pro přijetí na technický obor relevantní výsledek testu z českého jazyka.
- Jsem zastáncem jednotných přijímacích zkoušek na gymnázia spolu s hodnocením výsledků v průběhu studia na základní škole a školních přijímacích zkoušek na ostatní školy.
- Nejsem pro rušení osmiletých gymnázií, ale pro snahu o zlepšení kvality výuky na druhém stupni a omezení počtu tříd osmiletých gymnázií.
- Socio-ekonomické zázemí rodiny je samozřejmě jednou z hlavních podmínek, kam bude dítě směřovat. Bez zaplacení kurzu nebo zapojení rodičů-učitelů je v podstatě nemožné se na přijímací zkoušky připravit sám.
- To vidíme hlavně ve vyloučených lokalitách. Motivovaní rodiče mají motivované děti. A pokud ty ostatní děti nedostanou podporu ve škole, jejich zájem o vzdělání je minimální.
Loni mohla jít moje nejstarší dcera na osmileté gymnázium. Má k tomu předpoklady, ale nešla. Nechtěla opustit kamarádky, kolektiv a já ji nepřemlouval. Také chci pro svoje dítě to nejlepší: tedy aby bylo šťastné, nebudu v ní proto vyvolávat stresy a projektovat do ní své vlastní ambice. A ani nevím, zda výběrová škola to štěstí přinese.
Ať je radši šťastná třeba v řemesle, než nešťastná jako manažerka štěstí v lidsky zoufalé korporaci, kde už potřebují volné i pondělky, protože když museli v pondělí do práce, měli z toho stres. Takovou zpověď jedné Američanky jsem si skutečně přečetl na jednom z pracovních portálů: raduje se ze čtyřdenního pracovního týdne a tvrdí, že už dlouho měla úzkosti z pondělků…
Život je nespravedlivý
Slyším spoustu stížností, jak je u nás systém přijímaček na střední školy nespravedlivý. Kdo si zaplatí lepší kurzy, ten má větší šanci na úspěch. Kritizují se i velké rozdíly mezi regiony: to, co nestačí na přijetí v Praze, bohatě vystačí na přijetí třeba na Vysočině.
Proč to tak je? Ambiciózní lidé se stěhují do Prahy anebo do středních Čech. Jsou zde lepší pracovní příležitosti. Ale bohužel, chybí infrastruktura: nejen kvalitní školy (a jejich odpovídající kapacita reagující na demografickou křivku), ale i kvalitní železnice, kvalitní silnice.
Zároveň vidíme, že kvalitní pracovní příležitosti jsou vykoupeny tím, že jsou zde drahé nemovitosti a také že se snižuje šance na přijetí na gymnázia – oproti menším městům v regionech.
Pokud byste dojeli z Liberce do hlavního města za 45 minut vlakem, bylo po možná problému. Tak to ale bohužel není: vyhledávač spojení IDOS aktuálně nabízí spojení s jedním přestupem v Turnově a čas 2 hodiny 49 minut…
Život není spravedlivý. Je ale potřeba se s tím naučit bojovat a umět přijímat rány. A vždy se zvednout a jít dál.
Na mých spolužácích z Obchodní akademie se zaměřením na zahraniční obchod v Jablonci nad Nisou vidím, že budoucí směrování není až tolik závislé na škole jako takové, to se přeceňuje. Hlavní je nebýt pasivní.
Základ poznání je stejně rodina. Ta učí to hlavní: přístup k životu, k tomu, jak se mít k lidem, jak se vypořádávat s nečekanými situacemi, jak hospodařit, a zda se člověk má k práci anebo je „lempl“.
Autor je český investor
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
6 komentářů
Není třeba se bát. Bek zruší přijímačky a maturitní zkoušky, aby se mládež nestresovala. Ve státě, kde je možné si titul zakoupit, je zbytečné chodit do školy. První to pochopili politici a „studovali“ plzeňská práva za dva měsíce, pak se přidala Nerudová se svou školou a není důvod v tom nepokračovat.
Vždyť „vzdělaná společnost“ je zárukou svobody a demokracie.
Jsem toho názoru, že současný systém výběru spíš má tendenci eliminovat nadanější a přemýšlivější typy s vyšším IQ. Soudruzi na západ od našich hranic zde nepotřebují špičkové odborníky, kteří by konkurovali těm jejich a ještě by hrozilo, že rozjedou něco, co jejich výrobu převálcuje (asi jako za první republiky Baťa). Potřebují tu mírně vycvičené opice na podřadnou práci do montoven. A toto zadání CERMAT a spol. plní (když už nám tedy nemohou zavřít VŠ, jako jejich předchůdce, tak alespoň aby se na ně nedostal nikdo nadprůměrné kvality).
Tak nevím. V jednom článku čtu, že děti jsou ve škole přetěžovány. V jiném, že ne každý rodič může zaplatit děcku doučování k přijímačkám. Jedničkář se nedostane na střední školu. Známkování ve škole děti stresuje. To je jak nevím co chci a nedám pokoj, dokud to nedostanu. Co kdyby jste, pane Brůno/a ty protichůdné články sesbíral a postavil je před čtenáře proti sobě. Možná by jste je mohl poslat i patřičné vládní komisi. Za co ten kluk dostal ty jedničky. Za našich časů, když přišel uchazeč s vyznamenáním do školy, přijímačky již nepodstupoval. A v celku to odpovídalo. Jsem starý důchodce a Vy mladý investor. Co já vím, že? Ale zamyslet se nad tím, nebyla by tohle, ta správná investice?
To není vůbec nový problem českého skolstvi, ministr Bek slibuje a nastinuje řešení, dvakrát jsem byl na promoci s určitým odstupem,ale jeho rektorsky projev byl shodný. Prof. Nejedlý a nejvíc Cepicka, který dovedl sice vybudovat později největší mirovou Čsl armádu, ale skolstvi poznamenal historický tak,
že má stále problémy. Bratr byl v té době přeřazeny zpět z realky na mestanskou skolu,později se dostal na stavební průmyslovou. Však ono se resení najde,ale jaké?
Problém, je, že se k nám vrací z Bruselu socialismus. Ten si také nedokázal spočítat podle porodnosti v určitém roce potřebná místa v mateřských školkách za tři roky a na ZŠ po 6-7 letech (podle toho, kolik se jich narodilo do 1. 9. a kolik po).
Dokud se nezbavíme tupých, negramotných a zlovolných socanů, budeme pořád ve stoce plné rudých exkrementů.
Pěkně napsáno, vidím to podobně, za mě palec nahoru.