KOMENTÁŘ. Pokladem nejsou jen zlaté mince. Je to radost ze života. K mé radosti přispívá, že dělám to, co má smysl. V byznysu mě baví hledat zanedbané firmy a také nemovitosti. A vdechnout jim nový život.

Už několik let se angažuji v Krušných horách. Na překrásném místě v Perninku pod železniční tratí s ikonickým viaduktem provozuji lyžařský areál. Rád sportuji. Mám rád železnici a cestuji často vlakem. Pracovně i ve volném čase. Viadukt mě uchvátil. Dodnes, když slyším v lese nad areál přijíždět vlak, tak se na viadukt zadívám.

V čase covidu jsem v Perninku nejprve koupil penzion pod sjezdovkou, na které v březnu ležel metr sněhu. Když přišla možnost koupit i tu sjezdovku, neváhal jsem. A našel jsem v ní poklad. Ne ve formě rychlého zisku, ale bohatství pro týmové hráče a běžce na dlouhé trati.

Pokladem jsou pro mě úsměvy na tváři malých i dospělých návštěvníků. A to, že díky areálu jsem poznal několik skvělých lidí z tohoto kouta Krušných hor.

Pán v červené bundě

Možná jste se s ním při svých cestách na hory už také setkali. Pán v červené bundě s firemním logem se jmenuje Ruda Holý. To on před třiceti lety otevřel v Perninku lyžařský areál. Hodně se na něm nadřel a vybudoval místo, které má úžasné genius loci.

Ruda Holý. Foto: Vladimír Brůna / HlídacíPes.org

Po covidu mi areál prodal. Slíbil mi, že s provozem ze začátku pomůže. Pomáhá mi s ním dodnes. Kamarádi pana Holého tvrdí, že tomu věnuje ještě víc úsilí, než když areál vlastnil.

Vážím si pana Holého pro jeho moudrost, čestnost a pracovitost. Minulý týden v našem areálu udělala jeho šikovná vnučka Eliška své první lyžařské krůčky. Odteď je to i její areál.

To je můj další poklad: pokračovat v započaté práci někoho jiného a posunout to. Právě tahle energie přitahuje další lidi, kteří umí rozhýbat a dotáhnout opravdu velké věci.

Mám to štěstí, že jsem obklopen komunitou šikovných a pracovitých lidí, kteří jsou úspěšní ve svém oboru. Od lékařů, přes sportovce, majitele firem, manažery, šikovné techniky a třeba hasiče.

Pro mé kamarády Zdeňka a Dana se Pernink stal místem, kde rádi tráví čas a já je tak můžu častěji vidět.
Přes víkend tu nepoznáte, čím se živí; však také pracovní život nechávají dole v nížině a obleky vymění za sportovní oblečení nebo tepláky k ohni.

Zajdou ke stánku na svařák prohodit pár slov. Dívají se na všední den rolbaře, na to, jak děti sviští ze svahu. Pokecají s vlekařem, pomůžou zprovoznit časomíru u dětského slalomu. A jsou šťastní.

Areál pro místní děti

Nedávno tu na lyžařském výcviku v Perninku byli sedmáci z Nejdku. Ačkoliv je v blízkosti několik lyžařských areálů, dvě třetiny třídy stály na lyžích poprvé. Rodiče je k tomu nevedou, někdy na to nemají peníze. Učitelům se nechce, je to zodpovědnost a práce navíc.

Využívají tedy možnosti svěřit lyžařský výcvik instruktorům a všechny strany jsou spokojeny. Stejnou zkušenost mají naši instruktoři s dětmi z Abertam. Ač mají z domova hezký výhled na sjezdovku na Plešivci, k lyžování je mnohdy nikdo nevedl.

Je to škoda. Všechny areály stojí na práci a energii místních lidí, pro které je lyžování a činnosti související se sjezdovkou životní styl. Fungující areály dávají místním vydělat a ti se pak nemusí stěhovat za prací do Karlových Varů a jinam.

Když lidé zůstanou na horách, naplní se škola, lékař bude mít pacienty, lépe se uživí obchod s potravinami, nebudou zavírat hospody. Když si místní dobře vydělají, budou prosperovat i tyto navazující služby.

V Rakousku to funguje, ovšem české hory se v devadesátkách bohužel staly rájem zlatokopů. Ale zlepšilo se to a je vidět, že návštěvníci vzali české hory znovu na milost.

Atmosféra, to je to, oč tu běží. Obvykle se snažím do investic nezatahovat emoce, jsem pragmatik, ale nejde vždy jen počítat byznysové tabulky výše investice – výnos – čas, doba návratnosti, úvěrová páka a inflace – scénář A/B/C.

I to lidské kolem je podstatné. Nadčasové věci prostě nejde dělat bez srdce.

Autor je podnikatel a investor, stálý spolupracovník HlídacíPes.org