Bulharsko je v hodnocení svobody médií organizace Reportéři bez hranic na 111. místě (Pro srovnání – Česko je na 34., Slovensko na 27. a USA na 45. místě). „Oligarchové ovládají téměř všechen tisk a vláda má prostřednictvím dotací, včetně fondů EU, podstatný vliv na hlavní televizní kanály,“ popisuje situaci bulharských médií investigativní novinář Atanas Čobanov ze serveru bivol.bg.

Členství Bulharska v EU podle něj tamním investigativním novinářům pomáhá jen částečně. „Evropské peníze se používají i na úplatky a umlčování médií,“ tvrdí.

Čobanov a jeho kolegové odhalili v Bulharsku vyvádění peněz z eurofondů ruskými miliardáři a drogovým králem. Díky jejich investigaci také bulharské orgány vyšetřují mafii. Čobanov si přesto myslí, že práce novinářů na Balkáně je dnes v mnohém těžší než v devadesátých letech.

„Problém je se zveřejňováním výsledků naši práce. Pokud jde o korupci mocných, obvykle stojíme před vysokou zdí ticha,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Vrací se i k působení české energetické společnosti ČEZ v Bulharsku. Bulharská komise pro ochranu hospodářské soutěže nově opět pozastavila řízení, ve kterém se zabývala převzetím místních aktiv ČEZ firmou Inercom.

Vynechat nepříjemné otázky

Zajímá se bulharská společnost o svobodu médií upřímně, nebo jde jen, řekněme, o konverzační téma?

Domnívám se, že Bulhary svoboda médií příliš nezajímá. Jsou více znepokojeni vysokými životními náklady a souhlasí s výměnou svobody za jistoty. 30 let po komunistickém režimu jde o špatný výsledek, ale taková je realita.

Vidíte v Bulharsku snahu politiků budovat svobodné mediální prostředí?

Vládnoucí strana oficiálně říká, že v Bulharsku je plná svoboda slova a projevu názorů, opozice říká opak. Pak se vymění a situace zůstává nezměněná. Vlastnická struktura médií a jejich kontrola zůstává stejná. Myslím, že to naplňuje představu politiků.

Střední Evropa včetně Česka zažívá stupňování útoků na novináře a zhoršování vztahu politiků s médii. Je to stejné i v Bulharsku?

Média hlavního proudu jsou v pozici permanentního Stockholmského syndromu. Sice se politiků pořád ptají, ale nepokládají ty nepříjemné otázky. Vypadá to spíš jako PR mašinérie, než jako žurnalistika.

Kuciakova smrt nic nezměnila

Změnila se situace po smrti novinářky Viktorie Marinovové, která byla v říjnu v Bulharsku znásilněna a zavražděna?

To ne. Případ byl zapomenut. Všechna tradiční média důvěřují vládní verzi o náhodném sexuálním zločinu. A na nic se neptají.

Změnily něco na přístupu politiků případy vražd novinářů Jána Kuciaka na Slovensku a Daphne Galiziové na Maltě?

Ne, v Bulharsku ani v nejmenším ne.

Jak jste oba případy vnímal vy?

Myslím, že obě vraždy jsou ukázkou toho, jak se v Evropské unii rozmáhá přeshraniční mafie. Zneužívá evropské fondy a využívá nedostatečnou sílu při vymáhání evropského práva. Potřebujeme jakýsi druh „evropské FBI“, k řešení takových případů zjevně Europol nepostačuje. Pořád by však šlo jen o řešení důsledků. K tomu, abychom takovým případům předcházeli, potřebujeme víc investigativní práce, více finančních prostředků a lepší ochranu pro investigativní novináře. Přesto, pokud je někdo cílem mafie, má jen malou šanci.

Zeď ticha

Máte sám s lidmi z organizovaného zločinu nějakou zkušenost?

Záleží, co si pod tím pojmem představujete. Jsou „bílé límečky“ členy organizovaného zločinu, nebo pouze zloději? V loňském roce jsme informovali o nebezpečné zločinecké skupině, která je nyní ve vězení. Vyhrožovali jednomu z našich kolegů, ale pouze slovně. Myslím, že bílé límečky jsou nebezpečnější. V Bulharsku je také velkým problémem propojení „státní mafie“ a policie. Policii nemůžete důvěřovat.

Jak se dá v dnešním Bulharsku vůbec dělat investigativní novinařina?

Máme mnoho nových nástrojů, on-line databází, veřejných informací, žádosti na základě infozákona, které často využíváme při odhalování konfliktů zájmů, či nepřiznaného majetku veřejných činitelů. Myslím, že Bulharsko je dobré místo pro investigativní žurnalistiku. Problém je se zveřejňováním výsledků naši práce. Pokud jde o korupci mocných, obvykle stojíme před vysokou zdí ticha.

Je to lepší než v minulosti?

Ve srovnání s 90. lety je nyní snazší dělat rešerše, ale mnohem obtížnější je publikovat a jít dál.

Pomáhá vám členství Bulharska v Evropské unii?

Ano, ale pomáhá také špatným lidem, kteří získávají spoustu evropských peněz, také na úplatky a umlčení médií.

Eurotunel po bulharsku

Naposledy jste se v bivol.bg zviditelnili díky práci na případu GP Gate kolem podezření na masivní tunelování eurofondů. Jak jste na něj narazili?

Byl to únik dat, tak to začalo. Obrovský únik desítek gigabajtů dokumentů, účetnictví, bankovních výpisů a podobně. Měli jsme podezření na podvod. Nikdy jsme však nečekali, že bude tak rozsáhlé.

Jak jste zmapovali síť, přes kterou se peníze z eurofondů vyváděly?

Po úniku nám trvalo měsíce kontrolovat veřejné registry, zkoumat veřejné zakázky a také vykonávat terénní výzkum za účelem ověřování informací. Bylo to složité vyšetřování a stále je, protože není u konce. Odhalili jsme mechanismus, jakým byly tunelovány peníze z evropských fondů prostřednictvím takzvaných nezávislých odborníků ve výběrových komisích veřejných zakázek.

Ukázalo se, že tito odborníci nejsou nezávislí, ale figurují na výplatních listinách poradenských firem, které navzájem spolupracují při dosazování poradců do různých tendrů. Další schéma ukázalo předražování zakázek prostřednictvím nastrčených dodavatelů se sídlem v offshorech. Peníze směřovaly k špičkám Lukoil Bulgaria, dvěma ruských miliardářům a bulharskému drogovému králi.

Jak na vaše zjištění reagovali politici a policie?

Nejprve bylo ticho, ale po skandálu kolem zatčení našich dvou novinářů, zadržených při pokusu o obnovení zničených důkazů, přišla silná reakce veřejnosti a prokuratura začala vyšetřovat. Později do toho vstoupila Evropská komise a Evropský úřad pro boj proti podvodům, a tak jsou nyní bulharské úřady pod tlakem.

Česká stopa

V GP Gate jste našli také českou stopu…

Ano, identifikovali jsme firmu z Brna a snažíme se získat staré záznamy o firmě, abychom zjistili, kdo za ní stál. V této fázi však nemůžu říct víc.

Kauza GP Gate vrhá stín také na plánovaný prodej bulharských aktiv Skupiny ČEZ společnosti Inercom. Proč?

Ruský miliardář Paata Gamgoneishvili, který byl jednou z osob, které měli poskytnout společnosti Inercom peněžní prostředky na obchod se společností ČEZ, se také nachází v síti GPGate. Zdá se také, že je velmi těsně spojen s vládnoucími politiky, kteří mu v Sofii dali zelenou pro velmi kontroverzní stavební projekty.

Inercom nesplnil podmínky smlouvy a připravuje proto další nabídku. V čem jsou problémy?

Inercom neplatí včas a zdá se, že tyto peníze nemůže snadno najít. ČEZ tedy znovu začal komunikovat s dalším kandidátem, indickou společnosti. Nemáme další informace. Inercom říká, že se nevzdali a pracují s bankami na tom, aby získali půjčku. Zní to ale velmi podezřele.

Kteří bulharští politici jsou propojeny se společnosti Inercom?

První, u koho se prokázalo, že e spojen s Ginkou Varbakovou, majitelkou Inercomu, byla ministryně energetiky Temenujka Petkovova. Odstoupila na žádost předsedy vlády Borisova, ale poté odvolala svou rezignaci. Později jsme našli obchodní a osobní vazby Varbakové s blízkým okolím Borisova. Takže spojení jsou na velmi vysokých místech současné vlády.