PROFIL. Před nadcházejícími volbami do europarlamentu nastává na české politické mapě významné hemžení. Hlavně tedy u menších subjektů na obou stranách extrémního spektra. Kandidátka KSČM, kterou vede dosluhující europoslankyně Kateřina Konečná, dostala jméno Stačilo! a naplnila se zástupci dezinformační scény nebo přeběhlíky od Rajchlova uskupení PRO. A najdeme na ní i vodního lobbistu Jana Skalického, který svou politickou pouť načal v ODS a postupně se přes ODA a ANO přesunul až ke komunistům.

Jana Skalického najdeme v historických análech v různých rolích a vždy se tak či tak vztahovaly k vodě. Přesněji řečeno k českým řekám, vodním cestám, plavebním stupňům, jezům a hlavně ke kanálu Dunaj-Odra-Labe, který byl jeho snem a pro který dokázal nadchnout i bývalého prezidenta Miloše Zemana.

První vrchol kariéry přišel v roce 2012, kdy se stal šéfem Ředitelství vodních cest, mocné státní organizace, která panuje na českých řekách. Jenže na místě vydržel pouhý rok, než byl odvolán. V roce 2019 vystupuje jako předseda představenstva společnosti Vodní cesty, z této doby pochází jeho „ocenění“ Ropák roku za vehementní prosazování výstavby plavebních stupňů na Labi přes ekologicky cenná území. Ze svého angažmá ve Vodních cestách dosud odvozuje povolání „manažer“, které uvádí na volebních materiálech, i s tím, že Vodní cesty jsou nyní v úpadku za poněkud zvláštních okolností.

V roce 2022 se Skalický pokusil opět dostat k vodě, tentokrát v komunálních volbách v Děčíně. Přes úsměvnou epizodu s kandidaturou ve městě, do něhož se formálně přistěhoval krátce před volbami („Jsem Děčíňan!“) se za ANO stal náměstkem primátora odpovědným mimo jiné za rozvoj vodní dopravy, koalice ale vydržela jen pár měsíců a velkou roli v tom hrála Skalického arogance a neschopnost komunikovat.

Ve stejné době už ho nacházíme na Václavském náměstí jako řečníka na Vrabelově protivládní demonstraci. Loňská prezidentská volba ho pak na dezinfo scéně učinila nesmrtelným, když hledal a našel pozoruhodné konotace mezi výsledky voleb na Slovensku, v Česku a ve Francii. „Už se ani nenamáhají měnit software,“ poznamenal tehdy na Facebooku.

Cesta na politický okraj se uzavřela. Pojďme se nyní u některých jejích milníků krátce zastavit.

Jsem Děčíňan, ne, že ne

Pokud na politické mapě Česka existuje místo s největší koncentrací „šífáků“, tedy zastánců výstavby jezů na Labi, je to zastupitelstvo města Děčín. Najdeme zde třeba bývalého ředitele vodních cest Miroslava Šefaru (odvolán v roce 2011 kvůli podezřelým výběrovým řízením, ex-ČSSD a nyní SPD), poslance Jaroslava Foldynu (ex-ČSSD, nyní SPD), dlouholetého lobbistu a šéfa vodní sekce Svazu dopravy Jiřího Astera (ANO) a právě Jana Skalického (ODS-ODA-ANO-KSČM).

„Miloše Zemana, v té době důchodce z Vysočiny, jsme ukecali, aby se projektem vodního koridoru začal zabývat. On sice nejdřív prohlašoval, že je to příliš složité téma, ale nakonec ho to zaujalo tak, že to téma de facto přijal za svoje.“

Aby vůbec mohl v komunálních volbách na podzim 2022 v Děčíně kandidovat, musel si do severočeského města dát trvalé bydliště, což se stalo až 2. srpna. Přezkoumával to později i soud, který ale porušení volebních pravidel nenašel. „Cítím se být vnitřně Děčíňákem, ačkoli jsem se narodil v Chrudimi a žil v Praze,“ uvedl Skalický. Děčínský deník, který o věci referoval, tehdy napsal:

„Nikde jinde se prý necítí být vnímán místními jako člověk, který mezi ně patří. Přijali mě jako svého, říká o přesněji nespecifikovaných Děčíňanech. Vypověděl, že jeho život je s tradičním městem polabské plavby pracovně spjatý 25 let.“

Soudu toto vysvětlení stačilo a Skalický se stal prvním náměstkem primátora. Mohl tak navázat na nedokončenou dřívější práci v Ředitelství vodních cest nebo v Asociaci Dunaj-Odra-Labe, jejímž byl předsedou. Dokonce se dříve v rozhovoru pro Flowee.cz pochlubil, že to byl on, kdo v roce 2012 s myšlenkou kanálu za Milošem Zemanem přišel a dokázal ho pro ni nadchnout.

„Spolu s Jaromírem Schlingem, který byl ministrem dopravy ve vládě Miloše Zemana, jsme v té době důchodce z Vysočiny ukecali, aby se projektem vodního koridoru začal zabývat. On sice nejdřív prohlašoval, že je to příliš složité téma, ale nakonec ho to zaujalo tak, že to téma de facto přijal za svoje,“ vyprávěl.

V Děčíně dostal Skalický na starost rozvoj města. Což v jeho představách znamená hlavně vodu. Rychle se pustil do práce na podpoře výstavby jezů na Labi a už v prosinci 2022 svolává na sever Čech pracovní jednání a slibuje rychlou výstavbu. „Je potřeba opravdu začít aktivně řešit výstavbu Plavebního stupně Děčín. Je třeba zrychlit všechny procesy, abychom ho postavili do deseti let, ne do třiceti či dokonce do šedesáti,“ řekl tehdy.

Úplně to nedopadlo. Svým stylem vystupování, arogancí při jednání, nepřipraveností a neschopností pracovat s druhými brzy naštval i své koaliční partnery ve vedení města, ale i zastupitele za hnutí ANO. Když se v Děčíně rozpadala koalice ANO a SPD, začalo to na jaře 2023 právě odvoláním Skalického. Pro to zvedlo ruku 21 z 27 zastupitelů, opozice tehdy držela pouhých devět křesel. Primátor Jiří Anděl (rovněž ANO) řekl, že si další spolupráci jednoduše neumí představit.

Fiasko s Babišem

Právě na přelomu let 2022 a 2023 začíná další kapitola Skalického politické pouti. A přidávají se i obchodní problémy.

Dál hledá podporu pro své životní téma, a tím je výstavba plavebních stupňů a monstrózního kanálu. Vsadil na Andreje Babiše, který se v jeho představě měl stát po Miloši Zemanovi dalším novodobým „Baťou“. Na konci ledna, před druhým kolem prezidentské volby, přivezl Skalický Babiše do Děčína na mítink, který skončil propadákem. Předseda opozice měl zpoždění, děčínský náměstek marně vyzýval pár desítek lidí, aby vydrželi a neodcházeli.

Pak se ukázalo, že se na mítink přimotal i nechvalně známý stalinista Josef Skála, ze slávy pak bylo pro Babiše spíš mrzení.

Kandidátka Společně! pro červnové eurovolby je pro Kateřinu Konečnou zoufalým pokusem, jak udržet sebe i KSČM na politické mapě. Sama sedí v různých sněmovnách a parlamentech od svých 21 let.

V té době už na mítincích v dalších severočeských městech sílila podpora protikandidáta Petra Pavla a o pár dní později Babiš volby prohrál. Jan Skalický to neunesl, na sociálních sítích se dopustil pozoruhodné úvahy.

„Naprosto shodné výsledky voleb! Mě to zaujalo, Vás ne? Česká republika – Prezidentské volby 2023: Petr Pavel 58,32 %, Andrej Babiš 41,67 %. Slovensko – Stejný výsledek jako ve slovenských prezidentských volbách 2019: Zuzana Čaputová 58,41 %, Maroš Ševčovič 41,59 %, Francie – Stejný výsledek jako ve francouzských prezidentských volbách 2022: Emmanuel Macron 58,55 %, Marine Le Pen 41,45 %,“ napsal tehdy na Facebook.

A v úvaze pokračoval.

„Náhoda? Těžko uvěřitelné!!! Už se ani nenamáhají měnit software? Čím to je? Že by všude byla naprosto stejně rozdělená společnost?!? Toto není konspirace, to jsou pravdivá čísla, výsledky voleb, které jsem si ověřil!! Zaujala mě ta shoda. Jak je to možné? Proto tam mám ten otazník. Nic netvrdím.“

Rétorika, která Skalického přivedla i na společné pódium s Ladislavem Vrabelem a iniciativou Česká republika na prvním místě. Za pozornost jistě stojí, že už na děčínském mítinku se kromě zmíněného stalinisty Skály kolem Skalického pohybovali lidé z obskurní youtubové televize Petr Bureš TV. I jeho nakonec nacházíme na aktuální kandidátce komunistky Konečné do europarlamentu.

Manažer v úpadku

Zmíněné obchodní potíže potkaly Skalického společnost Vodní cesty, kde byl předsedou představenstva a ze které odvozuje svůj titul manažer.

Společnost je od loňského roku v úpadku. Může za to prý Ředitelství vodních cest, které u zakázek účtovalo smluvní pokuty, z nichž některé už potvrdil soud, a dodavatele přivedlo do platební neschopnosti. Celková výše pohledávek ŘVC činila zhruba 3,5 milionu korun. O více než milion se přihlásil Jan Skalický, který prý vlastní společnosti tyto peníze půjčil.

To ovšem zpochybňuje insolvenční správce.

Zdroj: Zpráva insolvenčního správce ze dne 6. 11. 2023

Stručně řečeno zde insolvenční správce namítá, že Jan Skalický jako osoba půjčil peníze firmě, v níž byl Jan Skalický předsedou představenstva, neexistuje ale žádný záznam o tom, že by peníze skutečně existovaly. Řízení o úpadku stále běží.

V dobré společnosti

Kandidátka Stačilo! pro červnové eurovolby je pro Kateřinu Konečnou zoufalým pokusem, jak udržet sebe i KSČM na politické mapě. Sama sedí v různých sněmovnách a parlamentech od svých 21 let, tedy déle než dvě desetiletí. Vsadila na „mírové řešení“ války na Ukrajině, téma migrace, boj za spalovací motory a podobně. Tedy nic, s čím by nekandidovalo několik dalších uskupení na populistické nebo přímo extrémní části politického spektra.

Obklopila se vedle lidí z KSČM a Spojených demokratů – sdružením nezávislých i „osobnostmi“. Mezi nimi najdeme třeba právníka Ondřeje Dostál, který býval zdravotnickým expertem strany PRO Jindřicha Rajchla. Nebo zdravotní sestru Petru Rédovou, která proslula šířením dezinformací za covidu. Dnes ji „živí“ šíření proruské propagandy.

Mezi těmito jmény se vyjímá i Jan Skalický. Cesta bývalého státního zaměstnance, náměstka v děčínské samosprávě, oblíbence exprezidenta Miloše Zemana a lobbisty za splavnění českých řek na kandidátku komunistů je možná překvapivá, vlastně ale nakonec docela logická.