Věra Sosnarová na jedné z besed
Printscreen: YouTube (Salesko Lisen),

I historik může zůstat člověkem. Ke kauze gulag a Věra Sosnarová

Napsal/a Petr Zemánek 15. srpna 2019

POLEMIKA. Nedávno se objevily v tisku články Adama Hradilka z Ústavu pro studium totalitních režimů (a poté i jiných autorů) o Věře Sosnarové, která pořádá přednášky o svém pobytu v sovětském gulagu. V článcích se poukazuje na to, že si paní Sosnarová vše vymyslela, aby získala výhody z toho plynoucí. Zkusím se nyní na celou věc podívat z druhé strany.

Odmyslím-li si, že odškodněna byla z českých prostředků jen pětina žadatelů a paní Sosnarová mezi ně nepatří, a odmyslím-li si i neřešitelný spor o prameny historického poznání (archivní doklady nebo ústní sdělení pamětníkovo), vadí mi nejvíce černobílé líčení případu a ztráta sociálního a lidského přístupu v celé věci.

Ale začněme od začátků – od předpokladů, abych nastínil nepoměr přístupů.

Nerovný souboj

Adam Hradilek je vysokoškolák a historik, zcestovalý člověk, jehož práce si vážím, za nímž stojí taková věrohodná organizace jakou je ÚSTR. Tato instituce, už jenom díky svému názvu, má u veřejnosti autoritu a prestiž.

Proti němu stojí nikoli vlastní vinou nevzdělaná žena (čtyři třídy základní školy), která nedobrovolně prožila skoro dvacet let v Sovětském svazu a dostala se zpět do Československa jen náhodou jako velmi levná pracovní síla v zemědělství. Přesto tato žena našla po vystoupení pana Hradilka v DVTV odvahu a zúčastnila se následné konfrontace. Takovou odvahu dosud nenašel ani Milan Kundera, jehož kauzu právě Adam Hradilek před lety otevřel.

 

 

Nejvíce prostoru v článku Adama Hradilka zabírá nikoli příběh paní Sosnarové, ale její prabídná rodinná historie, zobrazující život maminky, tatínka a o 10 let starší sestry Tamary. Poněvadž jsem viděl rodný list paní Sosnarové, vím, že v něm není uveden její otec, což velmi nešťastně nese.

Článek obsahuje i adresovanou výtku paní Sosnarové, proč neuvedla své říšské občanství. To je poněkud bezbřehé, když si uvědomíte, že na konci války jí bylo pouhých čtrnáct let. Pokud k tomu skutečně došlo, je to věcí jenom její maminky. Dětem přece nemůžeme vytýkat, co udělali rodiče, a chtít po nich, aby nesly za tyto skutky odpovědnost.

Stačí, když se koukneme kolem sebe. Znám případ českého vězně gulagu (Adam Hradilek ho také zná), jehož syn si nechal změnit své příjmení, aby s tatínkem neměl nic společného a mohl žít pohodlně.

Co by udělal sovětský úředník

Daleko kratší část článku je věnována paní Sosnarové, která nikdy netvrdila, že celou dobu pobytu v SSSR byla v gulagu. Zásadním archivním objevem, že nebyla v gulagu, jsou výpisy o jejím pracovním zařazení v letech 1946-9 v továrnách na Urale. Nevím, zda existují ještě jiné doklady, ale při bližším ohledání zjistíte, že tento výpis je z roku 1975, tedy ex post.

Její pracovní knížka je psána také jednou rukou. Vzhledem k tomu, že jsem zažil socialismus u nás, kdy se třeba o Masarykových nemohlo vůbec mluvit, nedělám si iluze o věrohodnosti tohoto dokumentu. Pro zemi, která má dosud problémy přiznat existenci gulagů, o to víc. A přičiním poznámku. Vžijte se do situace sovětského úředníka, který propouští vězně či bývalého vězně gulagu, které oficiálně neexistují. Dali byste mu doklad o jeho pobytu v něm?

Název článku Adama Hradilka je pak parafrází na podtitul knihy vzpomínek paní Sosnarové, jak je zachytil Jiří Světozár Kupka. Tady bych se zastavil u dvou skutečností.

Podtitul knihy, který se stal v celé kauze určujícím, o dvacetiletém či osmnáctiletém pobytu Věry Sosnarové v gulagu, neodpovídá sice skutečnosti, ale pamětnice se vůbec netýká. Je totiž věcí vydavatele knihy, jeho reklamním tahákem. V případě posledního vydání Kartuziánským nakladatelstvím ho tam už nenajdete.

Druhou skutečností jsou informace o spisovateli Kupkovi, který se už nemůže bránit. Výpis z jeho tvorby použitý v článku je opět černobílý a ukazuje nám ho účelově pouze jako komunistického autora.

Jednou nohou před Listopadem

Co se teď stane? Paní Sosnarová už nebude jezdit po přednáškách a ve stylu Eskymo Welzla působit na své posluchače. Její nakladatel pan Jiří Brauner má pošramocenou reputaci. Kdo má z této věci prospěch? Cui bono?

Nejhorší je však ztráta sociálního cítění tam, kde byste to nečekali. I historik je odpovědný za to, co napíše, o to víc, je-li to v případě, kdy může někoho poškodit. Popření části života jedné staré a odvážné ženy (o čemž svědčí její účast v DVTV u paní „profesorky“ Drtinové) je alarmující.

Upozorňoval na to, pokud vím, již v roce 2008 Adam Drda a pokud vím i její kritik Vladimír Bystrov, který se jÍ před svým skonem osobně omluvil.

Černobílé hodnocení celého případu je totiž typickým příkladem totalitního přístupu, a to by se ÚSTRu nemělo stávat. Pokud nejsme schopni tolerovat individuální život jedince, vzít jeho osud na vědomí, a nahrazujeme ho popřením, dohadováním, či monopolem na pravdu, svědčí to o tom, že jsme zůstali jednou nohou stále vězet „před Listopadem“.

Nebo si snad vezmeme „na triko“ popření života ženy, která byla zadržována ve svých nejkrásnějších letech (14-34 let věku) neoprávněně v SSSR, nasazována na různé druhy nucených prací, a to i několik let po příchodu do Čech? Při těchto pracích, ať už v gulagu nebo v továrnách na Urale, přišla o prsty na ruce a málem o celou paži. Žena, kterou její manžel obdivoval za to, že uměla řídit kombajn. Žena žijící na jihomoravské vesnici, která se bojí, že se jí její malý svět zhroutí.

Má sedlácká babička mě učila vážit si lidí, kteří pracují rukama, manuálně, a ctít tím i jimi vykonanou práci. Kouknu-li se na ruce paní Sosnarové, musím dát své babičce za pravdu…

Stojí to za těch pár korun?

Sám jsem si prověřoval skutečnosti z vyprávění paní Sosnarové a našel v něm nedostatečnosti, nikdy bych však nedával přednost před její výpovědí sovětským archivům. Na závěr si dovolím citovat vyjádření prvního kritika Věry Sosnarové Adama Drdy, které nebylo v článku Adama Hradilka citováno. Je z 12. května 2008 a napsáno bylo pro časopis Týden:

„Věra S. vypráví o svém pobytu v Gulagu historky, které se mi zčásti zdají přitažené za vlasy (vycházím z odborných prací, jež jsem na toto téma četl). Současně vím, že se teoreticky stát mohly a že naděje na získání věrohodných ruských archivních materiálů, které by aspoň zmapovaly její pobyt v lágrech, je minimální. Nikdy bych si netroufl tvrdit, že Věra S. lže. Do Ruska ji zavlekli, když jí bylo čtrnáct, zemřela jí tam za velmi podivných okolností maminka, a jestli prožila jen malou část toho, o čem mluví (kupříkladu opakované znásilnění), muselo ji to psychicky strašlivě poznamenat. Její vyprávění může být přepjaté, může si myslet, že prožila věci, které se jí v noci zdály, historik by měl s jejím svědectvím zacházet opatrně. Ale je to zároveň důvod, proč jí nedat odškodnění? Český stát, respektive ČSSZ, může těch pár set tisíc (možná milionů) skoro osmdesátileté Věře Sosnarové upřít – podle zákona to asi bude v pořádku. Může se ovšem také strašně seknout – veřejně udělat lháře z trýzněného člověka a tím jeho utrpení korunovat. Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že riziko té druhé možnosti za těch pár korun nestojí.“

Věra Sosnarová však po českém státu nic nechce.


Autor je kastelán hradů Točník a Žebrák

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

31 komentářů

  1. Max Manitius napsal:

    Každý (mimo p. Zemánka), který shlédl podivný rozhovor na DVTV, viděl zmatenou starou ženu, která si vytváří své vlastní příběhy, těm věří, a někdo jiný si na tom postavil byznys. Pan Zemánek si patrně nevšiml, že příběhy paní Sosnarové docela slušně vynášely. Přednášky pro publikum, prodej knihy in situ – zisk zajištěn. Historik Hradílek správně poukázal, že se jedná o prachsprostý podvod na lidech. Vůbec nejde o žádnou ztrátu sociálního cítění, pane Zemánku. Naprosto neuvěřitelné mi připadá tvrzení, že historik by snad neměl psát o něčem, co může poškodit jinou osobu. Ano, článkem se jako rudá nit vine kritika ÚSTRu, jehož přístup „padni komu padni“ není stále po chuti většině občanů. A když už jsme u sedlácké babičky pana Zemánka a hodnot manuální práce – ano, přesně to odráží způsob myšlení nedávné doby – poctivě pracují jen dělníci a rolníci, inteligenti ne. Chápu, že redakce HP chce uveřejňovat i názory polemické, ale článek p. Zemánka by se spíš hodil do Halonovin, kde by jistě tematicky lépe vyhovoval.

    • Tady se ztotožňuji s názorem pana Kamínského níže. Tahle instituce, oficiálně prohlašující, že komunistický režim nebyl žádná totalita, je pro mě krajně nevěrohodná.

    • Pavel napsal:

      Letos zjara jsem se zúčastnil přednášky p. Sosnarové, mohu vám sdělit, že já jsem svýma očima neviděl zmatenou starou ženu, která si vytváří vlastní příběhy, ale starou, upracovanou, ale přesto silnou ženu, která chce zvláště mladé posluchače varovat.
      Pana vydavatele knihy osobně znám a tvrdit o něm, že si na této konkrétní knize postavil svůj byznys, je ubohé.
      Asi deset let jsem 1997 – 2007 pracoval na stavbách s Bělorusem (letos má 60 let), kterého vychovala matka a babička. O gulazích a věcech okolo stalinského období se s velkým úžasem dozvídal až u nás, v jejich rodině měli rovněž postižené (vězněné a popravené), ale obě ženy měly až do konce svých životů hrůzu o tom hovořit a odnesly si to do hrobu. On vždy s povzdechem ironicky říkal: “ u nas podrugómu“ (u nás je to jinak) a „nas mnógo“ (nás mnho).
      Před mnoha lety jsem pracoval s kolegou,který se mi svěřil s celoživotním traumatem: v srpnu 1968 pracoval jako indstalatér v Přerově a z okna stavby byl tajným svědkem, jak otec znásilněné dcery přiběhl na ruské vojáky. Jejich velitel nechal nastoupit vojáky a když dcera ukázala na viníka, oficír ho na místě zastřelil a rozkázal posádce tanku zavrtět se na těle popraveného. A bylo hotovo (u nich podrugómu). Zcela jistě byste také v jejich archivech nic nedohledali a mého kolegu, kdyby ještě žil, potom osočili, že si to vymyslel.
      Přeberte si to, jak chcete, prosím jenom o trochu vzájemné tolerance a respektu.

    • Svatopluk Otava napsal:

      Do Haló novin by se tento článek nemohl dostat, přece jen tam píší sice ideologicky nezpříznění, ale jinak příčetní autoři. To je kategorie panu Zemánkovi zcela vzdálená. Rrazí totiž „revoluční“ myšlenku, že na pravdě nesejde, protože důležitější je „pravdoláska“.

    • ahojahoj napsal:

      a) Nevypadá to, že by Sosnarové její příběhy nějak zvlášť vynášely. Rozhodně ne tak vyjímečně, že by to muselo být takto rozmazáváno. Pokud v tomto ohledu máte nějaké bližší informace (mimo ty velmi stručně probrané Adamem Hradílkem) podělte se prosím i s ostatními. To, že se na jejích příbězích (ať jsou pravdivé či nikoliv) přiživoval někdo jiný, je už věc jiná.
      b) Nemyslím si, že článek říká něco o tom, že by historik měl psát jen tak, aby svým bádáním nikoho nepoškodil. Pouze je řečeno, že by měl vzít v úvahu, co svým textem může způsobit. V tomto směru celá kauza způsobila naprosto nemístnou vlnu zájmu medií, kdy najednou každý potřeboval se k celému problému vyjádřit, i když k celé diskusi neměl, co dodat. Dělat z celé věci senzaci a nutit lidi stavit se na jednu nebo na druhou stranu nakonec pouze zastíní fakt, že se asi nikdy nedozvíme podrobnosti o tom, jak to doopravdy bylo. Sosnarová nám je sama nejspíš neřekne nebo řekne způsobem, ze kterého nelze vyvodit zhola nic a dokumenty, na nichž zakládá svůj článek Hradílek, také nenabízí celistvý obraz. V tomto směru si myslím, že Zemánkův článek se staví pouze na stranu toho, o kom má pocit, že je v určitým způsobem znevýhodněné pozici.
      c) Nemyslím si, že pan Zemánek text psal se záměrem hanit nebo znevažovat práci Hradílka nebo kohokoli z ÚSTRu. Více než zmiňováná kritika, je pro mne rudou nití určitá snaha formulovat určitý „lidštější“ postoj k historickému bádání. Aby bylo jasno – neříkám, že s tímto postojem osobně souzním. Nicméně přirovnávat tento text k něčemu z Haló novin či v něm vidět nějakou obhajobu komunistického režimu, je opravdu trochu přehnané.

      • Petr Zemánek napsal:

        Děkuji, pochopil jste, co jsem chtěl sdělit. S pamětníky se snažím být v kontaktu i po jejich vyprávění a s některými až do konce. A jestliže sociální přístup k jedinci je škatulkován do Haló novin, tak to je mi líto.
        Adama Hradílka znám, vážím si ho. Avšak způsob, jak to bylo podáno, ignoruje zásadní fakt, že „někdo“ tuto ženu připravil o dvacet let života.
        Rozhodl za ni. Ještě jednou dškuji.

        Petr Zemánek

  2. Martin napsal:

    komunisti svoje zlociny vzdycky dukladne zakrejvali a bagatelizovali.
    rusaci svoje archivy otevreli jen kratce za Jelzina a pote je rychle neprodysne zavreli.
    evidentne nechteji, aby se jejich zverstva napachany za 100 roku od VRSR dostaly ven.

  3. Petr Kaminsky napsal:

    Nerad to rikam, ale USTR se po ovladnuti socialisty/byvalymi komunisty stal neprilis duveryhodnou instituci. Mimo jine se ma nove venovat zpochybnovani zlocinnosti bolsevickeho rezimu a vyzdvihovani jeho pozitivnich rysu. To uz neni veda – to je PR.

  4. anobudelíp napsal:

    Také se divím jak může být pracovní knížka sepsaná úředníkem totalitního státu svědectvím o tom, že Sosnarová nějak zásadně lhala o svém utrpení po zavlečení do SSSR.
    ….Co se týče detailů – na nich se po letech dají „utáhnout“ dokonce i bývalí vezni z Terezína, Osvětimi atd atd. Lidská pamět není dokonalá.
    …….
    Jak Zemánek správně píše, v SSSR vládla politika pobyty v gulagu popírat. Zahraniční vězni propouštění z gulagu dokonce mnohdy museli podepisovat prohlášení, že v gulagu nebyli a že s nimi bylo zacházeno humánně.
    …..
    V Rusku doposud politika bagatelizování gulagů dodnes převládá. Příznačné je, že „rozpitvání Sosnarové“ se v diskusích chytají osvědčení stalinističtí chytrolíni, kteří okamžitě srovnávají „sovětskou humanitu“ s „krvavým terorem v Katalánsku“ a „krvavými zločiny Západu v Afganistánu a iraku“ atd atd.
    ….
    Co se týče „opakovaného znásilnování“ – není důvod toto nějak popírat, přestože svědectví o znásilnování je málo.
    Z pochopitelných důvodů. Přeživší oběti znásilnování se tomuto samozřejmě ze studu velmi vyhýbají.
    To platí o znásilnování sovětských žen nemeckými vojáky, to platí o znásilnování v nacistickým koncentrácích, to platí i o znásilnování Němek, Polek, Madarek a nakonec i Češek a Slovenek sovětskými vojáky ku konci WW2.
    Situace na západní frontě byla jiná v tom, že lépe zásobovaná vojska západních spojenců si v 99.99% případů sex prostě kupovala za jídlo a cigarety – s výjimkou francouzských „senegalských“ pluků v Itálii a v jižní Francii.
    ……
    Například znásilnování sovětských žen za nacistické invaze muselo být opravdu masové – přesto se s tím prakticky žádná sovětská žena nikdy nesvěřila – na veřejnosti ani v rodině „by si s tím velmi nepomohla“. Většinou je to společenská tabu.
    …….
    Ruský seriový vrah Čikatilo byl velmi velmi pravděpodobně plodem znásilnění jeho matky německým vojákem – jeho matka to však (stejně jako jiné sovětské ženy) nikdy nepřiznala.

    • Jiří H. napsal:

      S tím znásilňováním na konci WWII nemáte tak úplně pravdu. Být znásilněná sovětským vojákem nebylo v německé realitě konce WWII nic hanlivého, naopak, patřilo takové tvrzení s trochou nadsázky k dobrému tónu, že jako muži krváceli a umírali na východní frontě, já přinesla oběť Vlasti taky. Naopak to bylo u západních Spojenců. Pokud by nějaká žena nahlásila či zveřejnila ve své komunitě, že měla nedobrovolný sex s Američanem, pohlíželo na ní okolí opovržlivě jako na @#$, která to beztak udělala za čokoládu nebo punčochy. Čili to ženy spíše tajili (pokud se nenarodilo nějaké to tmavší dítě 🙂 a naopak znásilňování od Sovětů se poněkud nadsazovalo, ukazují novější práce na toto téma. Což samozřejmě nic nemění na tom, že to bylo hrozné tak jako tak.

    • Josef napsal:

      Žádné masové znásilňování sovětských žen za německé invaze se nekonalo, opakuji, nekonalo. Samozřejmě, že případy byly. Sovětští vojáci měli zakázáno znásilňovat ženy české národnosti, pokud se to přihodilo, pachatel byl bez soudu zastřelen, dělo se to spíše na Moravě, kterou osvobozovala vojska maršála Malinovského, ve kterých sloužilo velké množství kriminálníků. Ne všechny ženy, kvůli tak přísnému trestu, znásilnění nahlásily. Na obsazeném území SSSR probíhala partyzánská válka. Po každé větší akci partyzánů Němci vyvraždili nejbližší vesnici, vinen nevinen. Za podporu partyzánů. Německý voják se musel řídit zákonem proti prznění rasy a za pohlavní styk se Židovkou mohla být kulka. Nežádoucí byl i styk se sovětskými ženami nežidovského původu.

  5. Tohle je prostě zásadní problém: Nakolik věřit oficiálním záznamům totalitních režimů, případně i režimu, co přišel po nich.
    Konec konců, popírači holokaustu také často zdůrazňují, že ten se v oficiálních nacistických dokumentech příliš nevyskytuje. A, budu opravdu hodně zlý: Kdyby pan Hradílek stejným způsobem konfrontoval vzpomínky vězeňkyně z koncentráku s oficiálními záznamy nacistů a dospěl ke srovnatelným závěrům (což se dá i docela předpokládat, že by to srovnání tak skončilo), tak by byl minimálně na hraně popírání holokaustu.

    • Saša Flek napsal:

      Píšete zjevně na zájladě svých pocitů, ne znalostí. Navštivte třeba Yad Vashem nebo jiný památník holokaustu (aspoň online) a uvidíte, že nacisté si vše přesně a detailně evidovali. Podobně zpochybnit sovětské dokumenty můžete, ale musel byste uvést nějaké věcné argumenty, nejen dohady.

      • Proto byly všechny dokumenty důsledně páleny, proto byly klíčové části koncentráků před osvobozením devastovány (pokud se to stihlo), proto byli živí vězňové převáženi hlouběji do vnitrozemí Německa, nebo vyháněni na „pochody smrti“. Čili ta zachovaná detailní evidence je prostě fikce.

        Při procesu s Eichmannem se dostaly ven informace, které by nebyly nijak nové a objevné, pokud by byly vámi uváděné „detailní záznamy“ k dispozici.

  6. jiří napsal:

    Mě to připomíná Masaryka a dekrety.
    Prostě pokud to není pravda, je základní povinností historika, aby potlačil lež. Nám ostatním se to nemusí líbit, můžeme argumentovat, ale historik prostě ze své podstaty nemá jinou možnost.
    Pan Hradilek dělá svou práci, a dělá ji dobře. Stejně jako paní Sosnarová dělá to, co se rozhodla dělat velmi dobře, protože i na mne její knížka a vyprávění velice zapůsobili, a dokud tím nepůsobí škodu ostatním, nechť si říká co chce.
    Kritizovat ale pana Hradilka za to, že jen dobře dělá svou práci, je jako bychom kritizovali instalatéra, za to, že dobře opravil odpad.

    • Josef napsal:

      Řečeno naprosto přesně. Co se týče poměrů v sovětských gulazích, tak dávám přednost A. Solženicynovi. Paní Sosnarová určitě něco z toho, co popisuje, prožila.

  7. Dana napsal:

    Moc hezké.Diky za článek.

  8. zdenek napsal:

    Chápu autora článku a dokonce i paní Sosnarovou.Prožila hrozné věci,ale někdo ji zneužil a dobře na tom vydělával.To je hyenizmus.Otázka věrohodnosti pramenů USTRU je dvojsečná,také je otázkou zda neslouží vždy jen tomu kdo vládne nebo jej ovládá.

  9. Luban napsal:

    Už v Písmu Svatém se píše. Říkejte ANO – ANO, NE-NE vše ostatní je falešné. Pan Zemánek svůj článek pojal ve stylu pravda není důležitá. Důležitější než pravda jsou emoce a pocity za cenu potlačení jedné a skutečné pravdy, kterou zná jen pí. Sosnarová. Naproti tomu pan Hradílek zcela správně a pragmaticky poukázal dle dostupných dokumentů na to, že pí. Sosnarová a všichni ti „dobrodinci“ co jí aktivně pomohli s tímto komplotem, jsou lidé s narušeným charakterem a svým počínáním poškodili a poškozují opravdové skutečné oběti komunistické zvůle. Pan kastelán Zemánek vůbec nepochopil tu tragičnost a chucpe celé této situace. Tady se do role oběti stylizuje žena, která už od mala měla ve svých rodičích nedobrý příklad. Bohužel, ať se to komu líbí či nelíbí, ta rodina byla velmi narušená a využívala jakékoliv příležitosti se tak všelijak přiživit, proplouvat za jakéhokoliv režimu. A pí. Sosnarová toto rodinné patologické prostředí dokonale nasála. A není se čemu divit. Mnozí z nás by v takovém rodinném prostředí dopadli obdobně a možná ještě hůře. No a jednoho dne, a to až ve stáru, přišla příležitost a nevídaná. A jak je známo, příležitost dělá zloděje a tak se i stalo. A pak stačilo několik podobných vykutálenců jako soudruh Kupka a na PR bylo zaděláno a kšeft na lidské city se roztočil. Sály nabité k praknutí. Ženy dojetím pláčou, muži je utěšují. No a knižní publikace jdou na dračku. Taková obdoba “ šmejdů“ a ještě v mnohem horším pojetí. Tady už lidská důvěra dostává skutečně na frak a pořádně.
    Stojím za p. Hradílkem a myslím si, že zcela správně poukázal na kontroverzi celého tohoto příběhu. Velmi dobře zde zachytil anamnézu rodinného prostředí, ze kterého pochází pí. Sosnarová. Nikde pí. Sosnarovou neponižoval ani neurážel. Ba naopak se snažil pochopit, proč toto vše dělala a dělá a možná tím chtěl i varovat a dělat osvětu před podobnými příběhy a celé to podvádění zastavit. Vždyť ty skutečné oběti komunistického teroru a bezpráví si to nezaslouží, aby se na nich přiživovala parta desperátů s jednou podivnou paní, která možná z pocitu celoživotní flustrace, nedocenění, chtěla také jednou zažít pocit slávy, uznání a obdivu a když z toho ještě něco kápne, jen dobře. Paní není obětí nějakého režimu, ona je obětí své rodiny, která jí tento život připravila a taky jí ho naučila tak žít. Dříve se takovým to rodinám a lidem říkalo lůza, spodina.
    Nepřeji pí. Sosnarové nic zlého, ale bylo by dobré, aby raději než další falešné obhajováni
    a zamotávání se do svého smyšleného příběhu, raději zvolila cestu pokání a odpuštění.

  10. Pamětník napsal:

    …dostala se zpět do Československa jen náhodou jako „velmi levná pracovní síla v zemědělství“…Co je to za odborný termín ? To napsal soudruh Jiří Svetozár Kupka,bytem v Praze.V té době 1964 v celém zemědělství v Československu ženy dřely jako velmi levné pracovní síly v zemědělství a paní Věra S. byla přijata tehdejšími fanatickými komunistickými funkcionáři jako příchozí z opěvovaného Sovětského svazu velmi dobře,dostala práci,byt,vybavení bytu,s tím že po 5 letech se jí splátka za nábytek odpustí. Pravda a láska u ní zvítězila ?

  11. Adam Hladky napsal:

    Na článku pana Hradílka mi vadilo zejména zpochybňování toho, jak se paní Sosnarová .. asi i s matkou a sestrou .. do Ruska dostala. Ta možnost, kterou uvádí .. že matka spolupracovala s nacisty a že pak ze strachu před pomstou Čechů dobrovolně odešla do Ruska .. je absurdní „až na půdu“. A .. pokud připustíme, že je Rusové odvlekli .. tak určitě do gulagu, a ne na civilní práci. Ale ty ruské „dokumenty“ tvrdí, že už od roku 1945 paní Sosnarová pracovala v civilním zaměstnání. Ale tenhle rozpor panu Hradílkovi jaksi nevadí ..

    • Jiří H. napsal:

      Ne, podle dokumentů se Sosnarová objevila v rodném městě své matky v roce 1946 a začala tam pracovat v sovchoze a továrně. Co se s ní dělo od května 1945 tedy nevíme.
      Jsou zdokumentované případy zatýkání čs. občanů a jejich věznění v SSSR. Šlo o příslušníky protibolševických bojů, aristokratickou emigraci po 1917, vzdělané expert, intelektuály. Nevím o případu, že by je zatýkali spolu s dětma (!!) narozenýma v ČSR. Nemá logiku, že by Smeršč pátrala po zlodějce-prostitutce a zatkla jí i s dětma.
      Navíc paradoxně paní Šímová-Sosnarová nemůže být počítána mezi tyto případy z definice, šlo o německou státní občanku.

  12. Evropan napsal:

    O co historikům a novinářům jde? O to, aby dokázali pravdu, i když pro čtenáře má taková pravda stejný význam jako nepravda. Prostě informace, aby řeč nestála.

    Nedávno mi vyprávěl jeden známý, jak se svým strýcem v prosinci 1989 nadšeně oslavoval pád komunizmu. Pěkně jsem se bavil, ale neřekl jsem mu, že kecá. Nepovažoval jsem to za slušnost. Jeho strýc-kovaný komunista totiž zemřel v březnu 1989 a pád komunizmu si nikdy nepřál.

  13. Jiří H. napsal:

    Pane Zemánku, váš článek je opravdu absurdní. I když asi v duchu současné doby, kdy osvědčení lháři hrdě a drze říkají, že mají právo na svou „alternativní pravdu“. Souhlasil bych s kritikou pana Hradilka v kauze „Kundera“, tehdy skutečně neprofesionálně a podpásově vzal jeden nic moc neříkající dokument a hbitě veřejně obvinil velikána – aniž by existovaly nějaké další důkazy či kontext. Nakonec v té době nebyl historik, jen zapálený aktivista.
    Po letech v kauze lhářky Sosnarové, možná i díky vzdělání a praxi, ale Hradilek odvedl již slušnou badatelskou práci a celou bizarní věž lží Sosnarové pečlivě prozkoumal na základě rozsáhlé sítě zdrojů a dokumentů. Podotýkám, že nejen ruských/sovětských, ale také z našich archivů.
    A zdůrazňuji, že nejde o chytání na nepodstatné detaily, jestli měl dozorce pěšinku vlevo nebo vpravo a jestli se to stalo 30. ledna nebo 2. února.
    Konkrétně: Víme jistě, že Sosnarová se skutečně ocitla v roce 1946 v rodném městě své matky na Urale a začala tam pracovat v továrně. Její historka, že je tam „unesli Sověti“ a drželi v gulagu nedává smysl. Jestliže důkazy jasně říkají, že její matka byla zlodějka a prostitutka ze dna společnosti, stejně jako její otec lži-legionář, proč by měla Směršč snahu ji zatknout a dopravit do SSSR? Takto šli po elitách či aristokracii, ne po nezajímavé prostitutce, těch tam měli dost svých. Stejně nedávalo smysl, proč by jí „unášeli“ s rodinou, s dětma! O tom opět nejsou jiná svědectví. A rozhodně by je neunesli do rodného města matky, to byl princip Gulagů!! Čili to, že Hradilek prozkoumal rodinnou historii a zjistil, že se její matka i další členové rodiny zapojili do udávání Gestapu a dokonce matka i s dětma přijala německé občanství je naprosto zásadní informace. To narozdíl od nelogické historky o „únosu“ vysvětluje, proč tu její mámě hořela po osvobození půda pod nohama a proč utekla i s dětma domů, do Ruska. A Hradilek dokonce doložil, že to bylo asi i racionální a správné rozhodnutí, starší sestra Sosnarové, také udavačka Gestapa, byla po válce uvězněna v ČSR a mj. na následky věznění zemřela.
    To že Sosnarová se svým nakladatelem zjistili, že čím víc krve, sexu, násilí, tím se lidé více dojmou a pustí korunu, sice má svou logiku, ale protiruské smýšlení vám asi zatemnilo mysl: jak byste to hodnotil, kdyby podobné vymyšlené hrůzy o upalování lidí v barácích, znásilňováních a brutálních interrupcích atd. atd. Sosnarová vykládala třeba o Židech nebo Američanech? A jezdila s tím po školách?! Taky byste říkal „Asi si to vymyslela, ale to nevadí“?
    Co se týká Gualgu, Sosnarová lže ještě i teď! Její omluva zněla, že tedy nebyla v Gulagu celou dobu, že poslední 2 roky byla civilní zaměstnanec. Nicméně prameny dokazují, že v Gulagu nebyla NIKDY! Pravděpodobně v roce 1945 a 1946 při cestě do SSSR s matkou trávily nějaký čas v internačním táboře, kde se prověřovaly davy zajatců a vězňů vracející se do SSSR – odtud zřejmě čerpala nějaké reálie. Nicméně podle dokumentů se dá předpokládat, že prověřením prošla žena s 2 dětma relativně rychle a mohla pokračovat domů na Ural.
    V čem bych Sosnarové věřil, to je její současné líčení těžkého života: prázdné „magaziny“ kde je jen zelí v kádi, občas chleba a vodka, těžká práce, mizerné byty, prémie za odměnu, které byly jen pár rublů – tak to v poválečné zničeném SSSR vypadalo. Životní úroveň proti ČSR/ČSSR mizerná. Takže její snaze se poté, co byla minulost zapomenuta, zase se sestrou a jejím synem (z Gulagu? :-)) se přestěhovat do Československa rozumím. Jen si mohla nechat od cesty ty lži.
    Velké zklamání bylo, když jsem jí teď viděl v DVTV. Čekal jsme geniální lhářku, co skvěle manipuluje a blbne davy. Zatím to byla jak píšete zmatená nevzdělaná babička, co česko-rusky drmolí a při každém přichycení při lži jen „aj aj, já nebohá, paní profesorko, pán generál, vaše blahorodí“. Což mi vnucuje velice znepokojivou otázku: jak to, že někdo takto primitivní mohl tak dlouho ohlupovat tolik lidí, veřejně, před svědky? Neříká to hlavně něco o naší společnosti, racionálním kritickém myšlení? Co všichni ti učitelé, co to museli poslouchat? Nic jim nebylo divné? Jediné pozitivum na celém příběhu je, že obstály české úřady, nenechaly se zblbnout, vycházely z faktů a dokumentů, nezalekly se celebrit z „kulturní fronty“ co Sosnarové nalítla a úřady kvůli tomu pranýřovali. Za to palec nahoru.

    • Pamětník napsal:

      hody,otravování lidí arsenem v sovětské vodce,upalování lidí za nesplnění pracovních
      norem ve stodole „šojně“,práce v sibiřských zlatých dolech,práce na rybářských lodích na Dálném východě,tak to mohl vydržet na světě jenom Eskymo Welzl, český polárník ze Zábřehu na Moravě,Jack London a soudruh spisovatel Jiří Svetozár Kupka křtěný Vltavou a uvěřit tomu mohla jen Křesťanská akademie , hejtman Jihomoravského,funkcionáři KDU-ČSL.,pořadatelé 30 přednášek po celé republice,kteří společně s paní Věrou S. příváděli nevinné posluchače až k pláči.A to díky tomu,že na zabijačce v Odrovicích se paní Věra po letech setkala s „Pepkem“,volyňským Čechem,který byl také s ní v tajemném Gulagu v německé uniformě (sic!). A „Pepek“ ji důvěrně sdělil,že už může promluvit .Bylo to ausgerechnet v roce 2002,když pan Bystrov na české vládě zajistil 12 000 Kč za 1 měsíc pobytu v sovětské Gulagu,pro paní Věru S. 3 miliony Kč,pokud svůj dobrodružný pobyt v sovětském Gulagu hodnověrně prokáže.Zlí úředníci,vláda,prezident republiky se ale nenechali přivádět až k pláči povídačkami.

  14. Luban napsal:

    Tak jsem zde včera napsal komentář.
    Byl věcný bez vulgarit. Pokusil jsem se nastínit
    jiný pohled na kauzu pí. Sosnarové a ukázat, kde
    se p. Zemánek ve svém pohledu mýlí (asi špatně četl práci p. Hradílka)
    a kde naopak p. Hradílek ukázal naprostou profesionalitu a věcný pohled doložený širšími a pro celou věc nezbytnými fakty o rodinných poměrech pí. Sosnarové.
    Bohužel můj příspěvek asi nesedl místní redakci a proto nebyl uveřejněný.
    Ani zdejší redakce nebyla ochotna mi odpovědět na to, proč můj koment
    nebyl uveřejněný. Můj komentář zastával podobný názor jako koment
    MAX MANITIUSE.
    Paní Sosnarová je člověk z narušených rodinných a sociálních poměrů a člověk po slávě toužící, což se u této „kategorie“ lidí z okraje společnosti velmi často stávalo, stává a stávat bude a není to žádným překvapením. A když z toho ještě něco kápne, jen lépe. Je ovšem nutné na podobné excesy poukazovat, jak dobře učinil p. Hradílek.
    Musím upozornit, že pí. Sosnarová je také především obětí své rodiny. A ti dobrodinci (soudruh scénárista Kupka), co se na ní přilepili, to je jen cházka po tučném kontu toužící za cenu lží a polopravd, bez sebemenší morálky a empatie.
    Bohužel celá tato kauza nejvíce poškozuje skutečné oběti komunistického řádění a
    nahrává novodobým extrémistům.
    Bohužel p. Zemánek toto vůbec nepochopil, protože vyměnil pravdu za emoce vůči
    jedné staré paní, která pro slávu a peníz prodala svoji čest a duši, protože ji tomu nikdo nikdy neučil. To jediné jí můžeme odpustit.

    • ahojahoj napsal:

      Nespojoval bych to, že si Sosnarová svůj příběh možná vymýšlí s tím, že je z „narušených rodinných a sociálních poměrů“ a z „‚kategorie‘ lidí z okraje společnosti“. Takhle to prostě nefunguje. Že jste z určitých poměrů není důvod, proč si vymýšlet alternativní životopis, ani důvod proč lidé „touží po slávě“.
      Také bych nesouhlasil s tím, že kauza nějakým způsobem poškozuje oběti komunistických zločinů a snad dokonce nahrává extremistům. Mohl byste v tomto ohledu popsat, jak přesně myslíte, že k tomu dochází?

      • Luban napsal:

        Ahojahoj, dopručuji vám vyhledat si na youtube přednášky psychiatra Maxe Kašparů, kde přesně popisuje charakterové vlastnosti lidí. A jednou z nich je člověk po slávě toužící. Jsou to většinou lidé z narušených sociálních poměrů a když dostanou příležitost, tak ji i za cenu lží a polopravd uchopí za „pačesy“. Doporučuji ještě jednou si pořádně prostudovat práci p. Hradílka o pí. Sosnarové a především tu část před odjezdem do SSSR. V té rodině pí. Sosnarová nemohla pochytit nic dobrého a taky nepochytila. Zkrátka lůza a spodina. Každá rodina předává vzorce chování následující generaci. Tak to je. Bohužel pí. Sosnarová měla tu smůlu, že přebírala samé špatné, protože těch dobrých se jaksi nedostávalo. Určitě bych nepodezíral předválečné úřady, že záznamy o této rodině jsou přibarvované. Taktéž bych i z období protektotátu nepodezíral německou úřední důslednost z fabulování. Zkrátka pí. Sosnarová dostala příležitost a stačilo k tomu ještě pár desperátů včele s kontroverzním soudruhem Kupkou a bylo zaděláno jak na slávu, tak na kšeft. Víte, my Češi si od dob Masaryka rádi lžeme do kapsy o naší historii. Učili jsme se dějepis dle vynikajícího literáta, ale fabulátora Jiráska a tak to v nás jde z generace na generaci. Nedokážeme se vymanit z toho bludného kruhu. Proto to tady u nás vypadá, jak vypadá. Proto věříme Zemanům, Babišům, Klausům a i podobným Sosnarovým. A když se ozve někdo, kdo tu lež vyvrací a dokládá to ověřenými písemnými zdroji, tak my se můžeme zbláznit. Protože nechceme si připustit, že jsme celou dobu ohlupováni. Pracují v nás emoce. A emoce jsou špatným rádcem. A závěrem. Skutečné oběti perzekucí a pronásledování jsou lidé skromní a noblesní a když je slyší člověk promluvit, tak to jsou praví hrdinové. Pak také byli tací, které Tatra 603 vozila po školách a besedách, kteří vyprávěli o utrpení v koncentrácích a velebili komunismus a nakonec se po 89 zjistilo, že to byli kápové, kteří nemilosrdně pomáhali mučit spoluvězně, kteří po válce tríznivým způsobem vyháněli naše krajany ze Sudet, kteří aktivně spolupracovali s STB a likvidovali skutečné hrdiny. Pravda je jen jedna a to bohužel pan Zemánek svým článkem popírá. A plnou pravdu zná jen pí. Sosnarová, ale pochybuji, že si jí přes tu 100x opakovanou lež ještě dokáže připustit.

  15. Marie Frydrychová napsal:

    Paní Sosnarová určitě není jediná stará paní, která vidí svou minulost jinak, než druzí. A to, źe si přednáškami přivydělávala ? Copak to jiní nedělají?
    Jedno je vśak jisté. Generace, která nezažila komunismus v celé jeho nahotě zřejmě už není schopná uvěřit. A tak nás asi brzy ćeká nejen zpochybňování holocaustu, ale také zpochybnění vśech komunistických represí. A źe jich bylo. Marie Frydrychová

  16. ČERT napsal:

    Tak já pana Hradilka neznám, ale z toho, jak ho pan Zemánek konfrontuje s paní Sosnarovou, tak to taky může působit zase tak, že je to třeba nějaký protekční spr… (což si prostě neodpouštím proto, že vím, že není jen tak za historii si vydělávat slušné peníze) – resp. když ještě pan Zemánek dodává „zcestovalý“, tak tím tedy může taky třeba říci, že mu někdo platí nějaké výlety nebo něco takového… (???)
    Ale každopádně, samozřejmě, pokud si paní Sosnarová vymýšlí, tak je dobré to vědět – že prostě na její příběh, který byl knižně vydán, je třeba pohlížet jako na přinejmenším zčásti fiktivní beletrii, nikoliv jako na zcela autentické svědectví.
    A stranou od hlavního tématu, ale k jednomu z argumentů pana Zemánka… Rozhodně bych neřekl, že se „za socialismu nesmělo vůbec mluvit třeba o Masarykových“…

  17. Andrea Štefková napsal:

    „Hitorik“ A.Hradílek (viz zjistěte si jeho studium a „odbornost“), se dle mého názoru sám odkopal, když sdělil, že „již při poslechu vyprávění pí.Sosnarové “ nabyl přesvědčení, že se jedná o podvod. Historik by se měl především opírat o věrohodná fakta, nikoli o doklady vystavené bolševiky a své pocity. Vyprávění pí.Sosnarové jsem si vyslechla, mám můj respekt. To že nemá doklady o pobytu v gulagu neopravňuje „historika“ Hradílka mluvit o podvodu. Jako historik, by tato fakta měl jen konstatovat, nikoli vystavovat rozsudek o podvodu. Pro mne je podvodníkem právě Hradílek.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Reklama