ROZHOVOR. Mediální výchova je přirozená ve škole, ne u unaveného člověka po osmihodinové směně, říká přední český YouTuber Karel Kovář, kterého jeho 700 tisíc odběratelů zná hlavně pod přezdívkou Kovy. Češi se podle něj musí teprve naučit žít ve světě sociálních sítí. Sám teď představil sérii videí, která mají středoškolákům pomoct vyznat se v médiích a informacích.

Osobní archiv: Kovy

„Ani YouTube občas sám nerozumí svému vlastnímu algoritmu,“ říká Kovy v rozhovoru pro HlídacíPes.org a vysvětluje, proč už díky velké komunitě fanoušků není závislý na prvoplánově atraktivních titulcích svých videí.

Díky tomu se může věnovat i složitým tématům a zpřístupňovat je publiku, které by se k nim jinak dostalo jen těžko. Kromě dezinformací a mediální gramotnosti točil třeba i úspěšná videa o kontroverzní reformě autorského práva v EU.

„Do popisku videa dávám většinou odkazy na weby, ze kterých jsem čerpal, případně přímo, když o něčem mluvím, se tam zobrazují konkrétní články a je vidět, ze kterého zdroje pochází,“ popisuje, jak se snaží dodržovat zdrojování a další novinářské principy i ve volném žánru videa.

Kromě vytváření videí se podílí i na několika charitativních projektech, moderuje pořad na TV Seznam a jezdí po českých školách. Videa o médiích natočil ve spolupráci s organizací Člověk v tísni.

Psal o mně i Sputnik

Je vám 22 let, kdy jste si poprvé uvědomil, že mediální gramotnost je klíčové téma?

Už odmalička, když jsem skládal lego, běžela v televizi politika, rodiče a rodina to často řešili, tehdy frčeli politici jako Gross a Paroubek. Jak jsem rostl, sledoval jsem zprávy a když jsem se naučil anglicky, začal jsem sledovat i zahraniční obsah. Přišla vlna infotainmentu, která začala (Jonem) Stewartem a pak se přesunula k Johnu Oliverovi a tomu, co jede dnes. Myslím, že právě John Oliver byl impulsem, proč jsem ten formát zkusil. A co se událostí týče, byla to česká prezidentská volba, kdy jsem si uvědomil, že je potřeba dělat něco přímo s mediální gramotností.

Vaše nová videa pro školy se věnují třeba vlastnictví médií nebo důvěryhodnosti informačních zdrojů. Máte nějaký „oblíbený“ hoax, falešnou zprávu, na které se dá dobře ukázat, jak vlastně fake news fungují?

Vybavuju si hodně hoaxů z prezidentské kampaně, jak na jedné, tak na druhé straně. To byla ta „umělá Zemanova noha“ versus „Drahošovo vítání migrantů“. Tehdy jsem v jednom videu rozebíral, že migranti nebo přijetí eura vůbec nejsou témata, která by se měla řešit, protože je prezident přímo zásadně neovlivní. A přitom se řešila hlavně tahle témata.

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

Chodíte si pro informace kromě mainstreamu i do alternativních médií?

Vím, že o mě jednou dokonce napsal článek Sputnik, když jsem byl v Rusku. Registruju ho dlouho, taky často Parlamentní listy, hlavně třeba kvůli jejich nadpisům, které jsou dnes pro spoustu lidí tím jediným, co čtou. Takže i když článek sám o sobě může být v pohodě, ten nadpis je…. škoda mluvit. Na druhé straně jsou to pak názorová média, která ne vždycky podle mě ctí novinářské řemeslo.

Třeba?

Třeba Svobodné fórum. Neskrývají nijak, že jsou názorové médium, ale já mám v některých momentech problém s tím, jak jsou ty informace „doručované“. Hrozně se tam mísí komentáře a zprávy a mixují žánry, což v novinářském prostředí nemám rád. Z toho myslím plyne i to rozdělení společnosti, která vnímá zprávy jako komentář.

Jak propíchnout bublinu

Přizpůsobujete nějak vaše videa i podle toho, co vidíte na alternativních médiích? Myslím stylově, aby to nebyla jen „Pražská kavárna“, ale ty informace a jazyk byly řekněme přístupnější třeba i lidem, co nevěří mainstreamovým médiím?

Dělal jsem třeba video o algoritmech, kde jsem popisoval fenomén sociální nebo informační bubliny, kdy nám chodí právě titulky z názorových webů, které souzní s naším názorovým přesvědčením. To video je o tom, jak algoritmy fungují, proč se nám zobrazují taková videa, jaká se zobrazují, řekl bych, že je to asi pro každého. A teprve na konci videa, až když je člověk trochu informovaný, se snažím trochu popsat i to, proč je pro nás takový problém sednout si s někým, kdo má opačný názor, a mluvit s ním o tom.

Dá se z analytiky vašich videí na YouTube vysledovat, jestli si je pouští taky třeba čtenáři Parlamentních listů a podobných médií?

Jen těžko. YouTube je v mnoha datech ne úplně spolehlivý, spousta lidí si tam nepíše odpovídající datum narození a podobně. V tomhle je trochu lepší Facebook….

…a právě přes něj se vaše videa taky šíří, ne?

Občas, ale šíří se to sdílením, a tam už YouTube „nevidí“. Jsou vidět čísla a maximálně to, kolik lidí přišlo z externích zdrojů, ale ne to, jací lidé to jsou. Facebook a YouTube tahle data mezi sebou nesdílí. Dá se ale soudit, že na ta informační videa chodí víc starší diváci, taková ta první vlna diváků YouTube, který u nás pořádně začínal tak před sedmi lety. Ti lidi dneska „zestárli“, je jim třeba třiadvacet. Většina youtuberů přitom recykluje svoji tvorbu pořád dokola pro ty patnáctileté, kteří už ale dnes sledují úplně jiné věci. Ti starší už dnes na českém YouTube vlastně nemají co sledovat, takže vyhledávají ten informační obsah.

Máte zhruba představu, v jakém poměru se vaše videa šíří přes YouTube versus sdílením přes sociální sítě?

Úplně to neřeším. Můžu vidět, kolik lidí jsou odběratelé a neodběratelé, což vychází zhruba 70 ku 30. Ale třeba u videa o článku 13 (kontroverzní reforma autorského práva na úrovni EU, pozn. red.) byla většina neodběratelů. Takže u některých videí je vidět, že se rozšíří mimo tu bublinu, že to trochu propíchnu a dostanu se k lidem, kteří normálně moje videa nesledují, ale zajímá je třeba to téma.

A speciálně před prezidentskou volbou se to šířilo velmi, třeba i do skupin jako „Miloš Zeman je náš hrdina“ a podobné věci. Bylo tam i pár Zemanových voličů, kteří uznali, že jedno z videí před 2. kolem voleb bylo poměrně v pohodě a že ho dokázali dokoukat. To bylo z mého pohledu fajn, že jsem nepřispěl k tomu rozdělení společnosti, nebo jsem v to aspoň doufal.

Ani YouTube nerozumí svému algoritmu

YouTube před časem v rámci boje proti falešným zprávám avizoval, že změní svůj algoritmus svého vyhledávání tak, aby uživatelům nabízel na prvních místech výsledků relevantní zdroje a ne třeba videa extremistů. Typický příklad: když napíšu „Německo“ a „uprchlíci“, aby na prvním místě nevyjely záznamy protestů protiislámského hnutí PEGIDA. Zaznamenal jste, že by se YouTube po těchhle změnách choval jinak?

Vím o tom, že se to mělo změnit, ale pak jsem tohle upřednostňování relevantních zdrojů nijak nezaznamenal. Vyprchalo to a vlastně nevím, jak to dopadlo.

A vy sám vaše videa dopředu vytváříte tak, aby se algoritmu YouTube „líbila“?

Já díkybohu nemusím tolik myslet na clickbait (návnada na čtenáře, typicky křiklavý titulek apod., pozn. red.). Je spousta youtuberů, kteří nemají stabilnější komunitu lidí a u každého videa musí bojovat o to, aby na ně někdo kliknul. Já spoléhám na svoji komunitu, která tam chodí pravidelně a když se jí to líbí, tak to šíří dál mezi ostatní, kteří tou komunitou nejsou. Když má někdo slabší komunitu, musí se snažit o clickbaitové titulky.

Samozřejmě jsou tam nějaká pravidla, jak ten titulek napsat. Za prvé, aby byl aspoň trochu výstižný, za druhé, aby byl zajímavý. Je to velká věda: titulek, miniatura, nějaké použité tagy, kategorizování… Ale nikdo to neví, ani samotný YouTube občas nedokáže vysvětlit, proč se některé věci dějí, jak se dějí. Udělají změnu v algoritmu, něco přestane fungovat, oni řeší proč to nefunguje a tak dále, takže tomu algoritmu často nerozumí ani vývojáři.

Už jste zmiňoval, že jste ve videích uchopil i ne zrovna lehké téma kontroverzní směrnice EU, která mění autorské právo, konkrétně jeden z jejích sporných článků – ten s číslem 13. Reforma vyvolává emoce i v Česku, vyjadřují se k ní novináři, vydavatelé, politici… Dostal jste třeba i vy nabídku nějak se na procesu přijímání nových pravidel podílet?

YouTube sám to řeší poměrně dost a dělá k tomu tématu kampaň. V reakci na video, které jsem o tom udělal, se ozvali europoslanci, začaly chodit maily, takže jsem si s některými z nich o tom psal, s některými jsem se potkal. Volali mi i z YouTube, takže i jim jsem řekl svůj pohled autora. Měl jsem i feedback od některých novinářů, kteří byli pro to, aby směrnice prošla.

Ptal jsem se europoslanců, jestli mají představu, co bude dál, jestli třeba autorskoprávní spory nemůžou zahltit soudy. V podstatě o tom nikdo moc nepřemýšlí. Spousta europoslanců to schválí jen proto, že je to součást velké směrnice, povětšinou skvěle udělané, a obětují to, že článek 13 není dotažený k dokonalosti a celá ta směrnice asi projde, kdybych si měl tipnout.

Klaus mladší? Čirý populismus

Jedna z klíčových věcí, o kterých mluvíte ve videích pro školy o mediální gramotnosti, je rozpoznávání důvěryhodných informačních zdrojů. Jak řešíte obecně zdrojování ve vašich videích, aby to bylo novinářsky v pořádku?

Věnuju hodně času přípravě videa. Do popisku videa dávám většinou odkazy na weby, ze kterých jsem čerpal, případně přímo, když o něčem mluvím, se tam zobrazují konkrétní články a je vidět, ze kterého zdroje pochází. Snažím se informace ověřovat, ale nemám žádný tým editorů a ve videu, které má 18 minut, můžu nějakou chybu udělat. A pokud se to stane, opravuju to většinou v připnutém komentáři, kde je fact-check, který dělají i samotní diváci, takže je to velmi komunitní. Do několika hodin po tom, co video vyjde, je takhle kompletně opravené. Ale samozřejmě ještě před vydáním to dávám číst někomu dalšímu, abych předešel chybám.

Jak se díváte na regulaci názorů – včetně těch extrémních a násilných – na sociálních sítích? Na jedné straně je třeba přístup Německa, které problematický obsah reguluje zákonem, na straně druhé třeba návrh poslance Václava Klause mladšího, aby mazání příspěvků na sociálních sítích bylo až na výjimky naopak trestné. Co je vám bližší?

Obojí je složité definovat a pro obojí platí to samé: Teoreticky ve sluníčkovém, růžovém, nádherném světě, kde by všechno fungovalo, bylo stoprocentně jasné a byla jen černá a bílá, by to bylo úplně jednoduché. Ale ve skutečnosti je ta hranice u některých zpráv, sdělení nebo fotek neuvěřitelně tenká, někde ani prakticky neexistuje a stírá se a internet se špatně reguluje, je to vlastně nemožné. A oba tyhle návrhy, když se špatně uchopí, můžou být použity jako cenzorský nástroj. Ačkoli se třeba návrh Klause mladšího tváří jako anti-cenzorská věc, ve skutečnosti může být silně cenzorská. Je to čirý populismus.

Nevymývat mozky

Pojďme ještě k té rozdělené společnosti. Vy jste z Pardubic, žijete tam ještě?

Vracím se tam, občas.

Dost často na to, abyste ještě věděl, jak to mimo Prahu funguje?

Udržuju si o tom přehled.

Do jaké míry můžou videa o mediální gramotnosti, která jste teď představil v Praze, fungovat na venkově?

To strašně moc záleží na konkrétních učitelích. Já zas nemám rád přístup, že v Praze všechno dokonale funguje, a mimo ni ne. Jezdím hodně, snažím se po vysokých, středních i základních školách, Broumov, Most, Zlín, takže mám nějakou představu, jak to na školách jinde funguje. Vždycky se najde skupina velmi aktivních a činorodých studentů anebo učitelů, kteří se snaží dělat hodně navíc pro svoje žáky. Jde o to, aby jim vedení neházelo klacky pod nohy a aby bylo dost lidí ochotných cestovat po republice a decentralizovat to z Prahy.

U mediálního vzdělávání je vždycky největší problém v tom, aby to nebylo „vymývání mozků“ nebo snaha někoho zmanipulovat. Ale tenhle projekt myslím opravdu stojí na těch základních pravidlech, jak by člověk měl přijímat informace. A použité příklady jsou tam proto, že ta pravidla porušují, ne proto, že bychom cíleně vybírali nějaké weby.

Několikrát se ve videích na poměrně velké ploše opakuje téma vlastnictví českých médií. Jednotlivé vlastníky tam představujete a popisujete aktuální stav, tedy komu co patří, ale vlastně už neříkáte, co tedy znamená, že právě tohle médium vlastní ten a ten člověk, oligarcha, jak se to na těch médiích projevuje.

My jsme právě nechtěli ten projekt koncipovat tak, abychom vyvozovali závěry, názory a tak dál. Protože v tu chvíli se dostáváme do subjektivní roviny, kterou každý chápe trochu jinak. Věřím, že něco z toho je rozvinuté v dalších materiálech pro učitele, které jsou k videím připravené. A samozřejmě je to pak na konkrétních učitelích, jak to odprezentují. Tohle je spíš návod a obecný rámec.

Vaše nová videa míří hlavně na středoškoláky, v mediální gramotnosti ale pokulhávají všechny generace v Česku. Někdo sdílí řetězové maily, někdo nepozná manipulaci v televizních zprávách, někdo nekriticky věří statusům na Facebooku. Vidíte konkrétní věkovou skupinu, kde je potřeba zabrat nejvíc?

Myslím, že jako společnost máme všichni před sebou nějakou práci, naučit se žít ve světě sociálních sítí, který moc neznáme. Mediální gramotnost mi přijde přirozená právě při vzdělávání, chtělo by to zabrat i u jiných věkových kategorií, ale tam nenajdeme čas ani místo, jak tu informaci předat. Teenageři se ještě utvářejí, tráví nějaký čas ve škole a můžou se tam dozvědět i něco o těchhle věcech. Je to spojení příjemného s užitečným. Vzdělávání lidí, kteří jsou v pracovním procesu, po osmihodinové směně přijdou vyčerpaní domů, starají se o děti apod, je mnohem složitější.

Partnerem rubriky (Ne)bezpečná síť je ISECO.cz