Generální ředitel ČT Petr Dvořák.
DAN MATERNA / MFDNES + LN / Profimedia,

Hra o mediální trůny pokračuje. Do televizní Rady se hledají kritici, do rozhlasové přikyvovači

Napsal/a Tomáš Urban 26. května 2020

Ve středu mají poslanci zvolit na neobsazená místa další členy mediálních rad. Tři do Rady České televize, jednoho do Rady Českého rozhlasu. Velká část z nich bude hlasovat v rámci tajných dohod. A taky trochu na truc. Strany takzvaného demokratického bloku totiž nedodržely při únorovém hlasování Volebního výboru dohodu s dalšími a část z nich nedala hlas dohodnutým kandidátům ostatních partají.

Volby na plénu sněmovny tak dopadly skoro opačně než doporučující hlasování volebního výboru. Jeho favoriti jako Michal Klíma, Zdeněk Holý a Ivan Douda, se v počtu hlasů sněmovny ocitli spolu s Xaverem Veselým na chvostu výsledkové listiny. Naopak Hana Lipovská a Pavel Matocha se katapultovali do jejího čela.

Pořadí se obrátilo i u kandidátů do Rady Českého rozhlasu. Historik Jaroslav Šebek, který získal ve volebním výboru plný počet hlasů, dostal ve sněmovně pouhých 25 hlasů ze 175 možných. Expředsedkyně Rady ČRo Hana Dohnálková, pro kterou hlasovala jenom polovina členů výboru, zakroužkovalo ve sněmovně 77 poslanců, vzdor tomu, že se podle dohody neměli dřívější radní do rad vůbec dostat.

Hlasovací kolos ANO preferuje Hanu Lipovskou a Pavla Matochu, kteří mají jisté i hlasy minimálně části poslanců SPD a Trikolóry. Své fanoušky má v Babišově straně podle silného počtu hlasů i Hana Dohnálková, která je pro stávajícího ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala sázkou na nekonfliktní budoucnost. Poslanci komunistů a SPD chtějí podle kuloárních informací hlasovat tak, aby jedno místo v Radě ČT rezervovali pro svého kandidáta v dalším kole volby.

Přehled kandidátů, ze kterých budou poslanci vybírat

NOMINUJÍCÍ ORGANIZACEHLASOVÁNÍ VOLEBNÍHO VÝBORUHLASOVÁNÍ  POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Hana Lipovská  (ČT)Česká biskupská konference11 z 18 hlasů83 ze 175 hlasů
Pavel Matocha (ČT)Spolek českých právníků Všehrd, Šachový svaz České republiky, z.s., Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu, o.p.s.11 z 18 hlasů77 z 175 hlasů
Michal Klíma (ČT)Federace židovských obcí v České republice17 z 18 hlasů57 ze 175 hlasů
Luboš Xaver Veselý (ČT)Centrum pro občanské svobody, z. s.9 z 18 hlasů57 ze 175 hlasů
Zdeněk Holý (ČT)Akademie múzických umění v Praze16 z 18 hlasů53 z 175 hlasů
Ivan Douda (ČT)Středisko prevence a léčby drogových závislostí Drop In, o.p.s., Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové16  z 18  hlasů49 z 175 hlasů
Hana Dohnálková (ČRo)Základní umělecká škola Dobřichovice9  z 18  hlasů77 z 175 hlasů
Jaroslav Šebek (ČRo)Akademie věd České republiky18  z 18  hlasů25 ze 175 hlasů

K čemu jsou mediální rady

Rozdílný přístup poslanců k volbě radních obou veřejnoprávních médií ukazuje zajímavé politické trendy i paradoxy. Zatímco hlavním kritériem volitelnosti kandidátů do Rady České televize se zdá být kritičnost k současnému vedení a ekonomické vzdělání, s nímž si mají posvítit na její hospodaření, je v případě Českého rozhlasu žádoucí spíš opak.

Preference konzervativních hodnot kandidátů do Rady České televize přestávají být u Českého rozhlasu důležité a i církevní historik a publicista Šebek je konzervativně laděným poslancům najednou málo.

Důvod je nasnadě. Rady představují pro politiky způsob rozšiřování hájemství. Nepoužívají je jako nástroj, přes který by přímo kontrolovali obsah médií, jde spíš o vztahy, symboliku i možnost, s jakou si zajišťují vliv do budoucna. Především na volbu generálních ředitelů, kteří mohou pootočit kormidlo nejdůvěryhodnějších a vlivných médií v zemi jejich směrem.

Zákon přitom jako hlavní kritérium kandidátů klade nezávislost. „Rady jsou orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize či Českého rozhlasu,“ stojí v zákoně o České televizi i Českém rozhlase. Kromě požadavku bezúhonnosti je funkce v nich neslučitelná „s výkonem jakékoli funkce v politických stranách, politických hnutích nebo občanských sdruženích, ani nesmí při výkonu své funkce v Radě jejich jménem vystupovat nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů“.

V celku mají Rady „reprezentovat významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy ve společnosti“. Jednotliví radní ale mají být nezávislí a silní a mají instituce odstiňovat jak od vlivu politiků, tak od komerčních tlaků. Politici si v nich mají volit rovnocenné partnery.

Nikoli spřízněnce, kamarády a tajné spojence, ale osobnosti, které prokázanou integritou a zkušenostmi zajistí kontrolu institucí, do kterých jsou voleni, a budou před nimi schopni hájit jejich legislativní rámec. Jsou to právě radní, kdo má veřejnoprávní média před politiky zastupovat a podávat výkaz vlastní kontrolní práce, nikoli generální ředitelé, které si dnes zvou poslanci na slyšení do sněmovny.

Český rozhlas a Potěmkinova vesnice

Zábavným i varovným příkladem obřadnosti, děkování, oceňování a chválení, mlčení, ale i divokých výlevů některých radních, či dokonce vyhrožování generálního ředitele, je v současnosti především Rada Českého rozhlasu. Podívejme se na její fungování podrobněji.

Výmluvné jsou už spolky a organizace, za které radní kandidují. Věří opravdu někdo tomu, že Vítězslav Jandák reprezentuje sportovce, když ho do rozhlasové Rady nominoval Veslařský klub Vajgar? Nebo dalšímu radnímu Tomáši Kňourkovi, kterého ke kontrole rozhlasu vyslal Tenisový klub Libeňák?

Příběh nominace muzikoložky Hany Dohnálkové Základní uměleckou školou Dobřichovice vypadá proti tomu autenticky, ale ani jemu nechybí specifický „lidský rozměr“. Na ZUŠ, která ji do Rady vyslala, totiž dávno neučí a vlastně se do Rady nominovala sama:

„V podstatě s tím přišla Hanka, ale když jsme si o tom povídali, tak jsem i já došla k názoru, že jí podpořím, protože je to věc, která je hrozně důležitá,“ uvedla k tomu ředitelka ZUŠ Dobřichovice Barbora Pelikánová.

„Tady jsme si o tom popovídali, jak by to probíhalo, jaké má cíle, čeho chce dosáhnout a jak to vidím já, a potom jsme to řekli na poradě. Tady je to v podstatě taková rodinná škola,“ vyložila paní Pelikánová začátek cesty Hany Dohnálkové k předsednické funkci v Radě ČRo autorům pořadu Existenciální poradna Václava Kahudy a Igora Malijevského na stanici ČRo Vltava.

Rozhlasová Rada je plná podobných příběhů. Třeba kuchař a moderátor Ivan Vodochodský promluvil na veřejném slyšení Rady po několika letech, když se s ostatními radními loučil. „Hodnej člověk,“ glosoval to radní Jandák. Další tichý radní, profesor Petr Arenberger, na jednom z mála vystoupení vznesl téma nesouladu časových znamení mezi VKV a digitálním vysíláním, které mu pak na dalším slyšení vysvětloval generální ředitel.

Dalo by se to pochopit, kdyby členové Rady v ostatních případech řešili efektivitu hospodaření, rozebírali rozpočet a podrobovali zkoumání zásadní rozhodnutí ve směřování rozhlasu nebo ho sami iniciovali. Praxe je ale jiná.

Jak to chodí v Radě

Drtivá většina veřejných zasedání Rady ČRo probíhá podle pevného programu, ve kterém většinu času radní poslouchají informace generálního ředitele, kývají a berou na vědomí, přijímají usnesení a další odsunují na příště, ale skoro se na nic neptají, pokládají jen upřesňující dotazy, když něčemu nerozumí. O jejich svornosti svědčí i to, že po odchodu radního Petra Šafaříka v polovině roku 2018 přijímají až na pár výjimek všechna rozhodnutí jednohlasně.

Klidné vody někdy rozčeří jen bod „různé“ a v něm občasné zvídavé, ale přátelské dotazy radního Jiřího Vejvody (mandát mu skončil v březnu, pozn. red.), peprné repliky Vítězslava Jandáka či častá pohoršení Tomáše Kňourka nad obsahem různých článků a pořadů.

Nelze podceňovat nutnost schůzového pořádku, procesních pravidel a administrativy, ale pokud činnost Rady sestává hlavně z nich a chybí v ní živá diskuze, podněty a kritické dotazy, mohl by její práci dobře zastat stroj.

Za tichým souladem může být v případě rozhlasové Rady i institut přípravné schůze předsednictva, o kterém se veřejnost dozvídá jen ze zápisů. Ten funguje i v ostatních „malých“ radách ČT a ČTK, ale v nich má jen přípravnou a administrativní funkci a většina rozdílných názorů a rozhodování se děje ve veřejné části zasedání. Pokud se různé názory a debaty vyskytují i v Radě ČRo, možná se vedou na předsednictvu.

Problém je, že příprava schůzí probíhá spolu s vedením, které má Rada kontrolovat, a veřejnost tak nemá šanci ověřit, že se důležitá rozhodnutí neupečou spolu s ním před veřejnou schůzí, na které se pak jen odehrají a odhlasují.

A to zvlášť v situaci, kdy mezi dosavadní předsedkyní Rady Dohnálkovou a generálním ředitelem Zavoralem panoval vztah plný respektu a vzájemné úcty.

Newsroom radního Kňourka

Ve veřejných schůzích Rady ČRo tak v posledních letech nápadně vyčnívají podněty Tomáše Kňourka, který jako rozhlasový radní pravidelně komentuje dění v Českém rozhlase i v jiných médiích pro Parlamentní listy.

Nejvíc se zviditelnil upozorněním na údajné porno na veřejnoprávních vlnách. Když v sobotním literárním pásmu stanice Vltava zazněla slova penis a koule, potvrdilo se podle Kňourka definitivně, že nad kulturní stanicí ČRo vyšlo duhové neomarxistické slunce. Velká vysílací Rada (RRTV) se tehdy podnětem Rady ČRo odmítla zabývat, ale šéfredaktorovi Vltavy Petru Fischerovi nebyla na konci roku prodloužena smlouva.

Další stížnost Kňourka mířila proti nevyváženosti reportáže Janka Kroupy o právně sporných dotacích s nevyjasněným vlastnictvím. V tomto případě RRTV posléze opravdu konstatovala porušení zákona za „nedostatečně objektivní prezentaci“. Tomáš Kňourek se pak na přímý podnět poslanců na Radě opakovaně dotazoval generálního ředitele, zda a jak byl Janek Kroupa za své pochybení potrestán. I Kroupa později investigativní oddělení Českého rozhlasu opustil.

Z podnětu radního Kňourka byl Český rozhlas Radou pokárán i v případě článku o facce novinářky Petry Procházkové redaktorovi české pobočky ruského serveru Sputnik Vladimíru Frantovi. Podle Kňourka šlo o učebnicový případ, „jak nedělat zpravodajství a jak nepsat článek“, protože tu mimo jiné chybí vyjádření Sputniku nebo pana Franty. Rada pak konstatovala porušení kodexu a generálnímu řediteli za to snížila pololetní odměnu.

Dotazy poslanců tlumočila vedení rozhlasu i dosavadní předsedkyně Rady Hana Dohnálková: „Je podle vedení v pořádku, že tento člověk, který se podílí na nějaké trestné činnosti, je spjat s Českým rozhlasem?“ ptala se na Radě na spolupráci s externistou rozhlasu Jakubem Ortem, který zároveň vystupoval jako mluvčí sociálního centra Klinika. Zprávu pak obratem poslala Volebnímu výboru.

Porušení kodexu shledala Rada i v případě komentářového pořadu Českého rozhlasu Plus, ve kterém podle ní moderátor Ondřej Konrád dostatečně nereagoval na zesměňující poznámku Petra Honzejka o tehdejším ministru kultury Staňkovi „s vizáží a vyjadřováním okresního tajemníka z 80. let“.

Nebo u analytického článku s žebříčkem prokázaných falešných zpráv z webů, mezi nimiž figurují nejznámější konspirační servery jako aeronet.cz, ac24.cz, svobodnenoviny.eu, lajkit.cz či svetkolemnas.info, často s nejasným vlastnickým i autorským pozadím.

„Autor článku týkajícího se údajných dezinformačních webů opomněl dát prostor k vyjádření jejich zástupcům,“ uvedla tehdy za Radu Českého rozhlasu její předsedkyně Hana Dohnálková.

Šance pro autocenzuru

Porušení kodexu konstatuje Rada v některých případech i bez odborné analýzy a širšího kontextu. Když loni představila komplexnější analýzu Pluralita vysílání ČRo Plus, neshledali v ní autoři až na nahodilé případy „jednoznačné a systematické porušování pravidel žurnalistické objektivity, vyváženosti a nestrannosti“. V dokumentu naopak stálo, že „kvantitativní indikátory obsahové plurality prokazují ve většině jejích sledovaných atributech standardní nebo vysokou úroveň“.

Přísnost Rady v jednotlivých případech i v obsahových pochybeních je zarážející o to víc, jak málo prostoru a času věnuje dlouhodobým programovým plánům či hospodářským záležitostem, které na návrh vedení či dozorčí komise Rada schvaluje téměř bez diskuze. Kuriózní je v této souvislosti případ, kdy Dozorčí komise Rady v roce 2017 opakovaně konstatovala neefektivitu vynaložených prostředků u dvou marketingových kampaní, načež tehdejší předsedkyně Dohnálková výslovně zpochybnila její závěry a generální ředitel ČRo Zavoral dokonce pohrozil tehdejšímu předsedovi komise Filipu Hejlovi žalobou. Zákon o Českém rozhlase každopádně zakazuje Radě „přímo zasahovat do tvorby a vysílání rozhlasových pořadů“.

Právě podobné kroky Rady, kritika jednotlivostí a politicky citlivých kauz, mohou v Českém rozhlase vytvářet autocenzuru, snižovat odvahu a kreativitu redaktorů, reportérů a dalších tvůrců. Před vytvářením komplikovaných editorských mechanismů ostatně varovala rozhlas i loni vydaná Peer to peer zpráva Evropské vysílací unie (EBU).

Radě v ní doporučuje, aby „byla posílena svoboda novinářské práce a nezávislost obsahu“. A konstatuje, že „zpravodajství Českého rozhlasu má zavedený přísný systém každodenních kontrol pro ověření každé části produkce a redakčního procesu včetně každého příspěvku, který jde do éteru. Zpráva chválí vysokou kvalitu zpravodajství včetně publicistiky, konstatuje ale, že by rozhlas mohl „své procesy zjednodušit a počet kontrol snížit – vzhledem k tomu, že dohromady pohlcují podstatnou část zdrojů Českého rozhlasu“.

Dále Radě radí, aby se s vedením Českého rozhlasu dohodla na vnitřní Chartě. Ta by podrobněji vyjasnila role a oblasti odpovědnosti Rady a vedení Českého rozhlasu a postoupila kontrolu operativy vedení Českého rozhlasu, zatímco Rada by dohlížela na správné provádění strategického plánu a hospodaření s rozpočtem.

Rovněž pak apeluje na legislativní statut rady, jehož cílem „je ochránit Český rozhlas před přímým politickým vlivem“.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

4 komentáře

  1. skeptik napsal:

    Neuvažuje Rádio svobodná Evropa o obnovení vysílání v češtině? V televizi asi skončí i Marek Wollner i pořady Reportéři ČT a 168 hodin. Milí čeští voličové, máte, co jste si zvolili.

    • Admirál napsal:

      To by byla ale hrozná škoda.

      To žádná „štvavá vysílačka“ nemůže nahradit.

  2. Petr Kaminsky napsal:

    1) Proc to tak asi je – ze do Rady CT se dostanou kritici, zatimco do Rady CRo prikyvovaci? V CRo uz „dokonano jest“ – rediteluje tam dostatecne elasticky nohsled Zavoral. 2) Tady se pekne ukazuje chapani luzo-vlady. Povazuji verejnopravi media za „hlasnou troubu“. Stranicky tisk uz mame – MF Dnes/LN. Tak zbyva jeste stranicke radio a TV. U rozhlasu bych se priklanel k osvedcenemu bolsevickemu nazvu – stanice Hvezda. 3) Zrejme si luzo-vlada mysli, ze medialni rady jsou tady od toho, aby skrz ne slo snadneji provest puc.

  3. Dušan napsal:

    Hnutí ANO potřebuje příští rok v Parlamentních volbách za každou cenu vyhrát s převahou. A pokud jim to nevyjde tak potřebují koaliční partnery, KSČM, SPD, Trikolóra a možná i ČSSD. Kvůli tomu se dějí čáry máry ve veřejnoprávních médií. Jinak Babiše zavřou.
    Akorát zapoměli, že tady máme Svobodné medium a to Internet. A v něm spoustu báječných investigativních novinářů. HP diky za objektivitu.

Přidávání komentářů není povoleno