Gentlemanská cenzura: pohodlná a nebezpečná. Lesk a bída národní bezpečnosti na internetu
KOMENTÁŘ. Když Vojenské zpravodajství na jaře 2022 žádalo o vypnutí dezinformačních webů, mluvilo se o mimořádném opatření v mimořádné situaci. Stejně tak šlo o mimořádnou situaci, když ministerstvo vnitra během nouzového stavu v březnu 2020 žádalo o smazání pořadu Jaroslava Duška „Malá vizita“. Kdo ale dnes pamatuje, kdy stav nebyl mimořádný?
Podobné situace se zřejmě budou opakovat. Tak se na to připravme. Vypínat, nevypínat, nebo předstírat, že nevypínáme? Státní správa má v zásadě tři možnosti.
Nejjednodušší varianta je, že si prostě stát nechá zajít jakékoliv ‚cenzorské choutky‘ a přistoupí na to, že mimo stávajících nástrojů například trestního práva nebo ochrany dobré pověstí je proti online obsahu bezzubý. To je zcela legitimní politické rozhodnutí. Vypínání webů svět nespasí, v boji proti dezinformacím lze využít řady systémovějších opatření.
Na žádost tajných služeb
Druhá možnost je přijmout zákon, který jasně vymezí, jaký obsah je natolik nebezpečný, že přehlušuje zájem na zachování svobody projevu jako základního práva. Napsat takový zákon není vůbec lehké! Pokud na něm má být široká společenská shoda, bude nutné, aby cílil jen na úzce a precizně vymezený okruh obsahů a obsahoval dostatečné pojistky proti zneužití.
Bude to trochu nemotorný nástroj, který bude pro úřady pracné používat, protože každé blokování bude muset obstát nejen v očích veřejnosti, ale dost možná i soudu. Ve výsledku to nebude nástroj podobný svévolnému a nepřezkoumatelnému mazání příspěvků na Facebooku, ale spíše podobný zrušení Dělnické strany.
Nelze očekávat zázraky, ale v případech ohrožení národní bezpečnosti – jako třeba v USA při útoku na Kapitol v lednu 2021 – se to může hodit. A opět; jde o legitimní politické rozhodnutí. Je na zákonodárcích, aby posoudili, zda považují hrozby v informačním prostoru za natolik závažné, aby dávalo smysl investovat politický kapitál – pravděpodobně pár nocí ve sněmovně ve spacáku – do přijímání tohoto zákona.
A pak je tady třetí možnost: potichu a potají, ať už žádostí či šikanou, postrkovat soukromé subjekty k mazání toho, co si úřady přejí. Rozeslat pár oficiálně vypadajících dopisů, které na první pohled vypadají jako úřední pokyn. Operátoři, správce domény a další poskytovatelé služeb se pravděpodobně leknou a prostě udělají to, co se po nich chce. Kdo by nevyhověl žádosti tajných služeb…
Dle vyjádření zástupců vládnoucí koalice mi přijde nejpravděpodobnější, že touto cestou se úřady do budoucna vydají. A před tím je na místě varovat.
Parodie na právní stát
Pro politiky i úředníky je jistě poslední popsaná možnost nejkomfortnější. Dosáhnou svých cílů, nemusí se otravovat se složitými kritérii a oficiálním procesem – a když se to náhodou provalí, mají na koho svalit vinu: „Vždyť to smazalo (například Ulož.to), ne ministerstvo.“ Zároveň je ale tento přístup parodií na demokratický právní stát.
Možná jsme trochu zpohodlnělí, co se týká demokratických principů. Vždyť máme vládu, která se hlásí ke slušnosti na prvním místě. Měřme ale všem stejnou měrou – dovedete si představit, jakou škodu na svobodě projevu a pluralitě médií by zmíněným přístupem k cenzuře mohl napáchat populistický nebo extremistický ministr?
Pokud bude zákon přijat, nejspíš vstoupí v účinnost nedlouho před sněmovními volbami. Kdo ví, jak bude vypadat vláda po nich? Vyhnout se zkostnatělým procesům, správnímu řízení i soudům může na první pohled vypadat atraktivně, ale staneme se státem, který místo záruk v podobě zákonů nabízí jen ujištění a ‚dobré slovo‘. A v takovém státě se spravedlnosti proti chybě ani zlovůli nedovoláme. Proti ‚neformální žádosti úřadu‘, která je (mrk, mrk) nezávazná, žádná žaloba neochrání.
A pak je tady ovšem otázka dezinformací. Záměrně jsem se zde tomuto pojmu dosud vyhýbal, protože je tak polarizující, že jakmile se o něm začne mluvit, každý slyší jen to, co chce.
Snaha o nuancovaný pohled si typicky jen vyslouží nálepky ze všech stran. Jsem přesvědčený, že pojem dezinformace do diskuze o „zákoně na vypínání webů“ nepatří. Je to komplikovaný, pro právo těžko uchopitelný pojem, který je navíc dramaticky širší, než dává u vypínání webů smysl.
Asi nikdo nechce zakládat úřad pro mazání retušovaných fotek na sociálních sítích – byť jde o lživý a záměrně manipulativní obsah, tedy obecně řečeno dezinformaci. Naopak diskuze o zákoně na vypínání webů nám umožňuje otevřít důležité téma toho, co je závažná hrozba, proti které musí zasahovat stát a co jsou prostě jenom bláboly, jaké tady byly vždycky a s nimiž se společnost musí naučit žít.
Hrozby pro národní bezpečnost
Návrh zákona na blokování webů ušel od své první verze dlouhou cestu. Původní znění z podzimu 2022 jsem kritizoval, protože domoci se spravedlnosti proti chybnému vypnutí webu by trvalo pravděpodobně okolo dvou let. V novém návrhu na to má soud týden.
Nezměnily se však jen procesní pojistky, ale celá identita návrhu. Nejde o nástroj proti neurčitým antisystémovým živlům, ale proti konkrétním, závažným a bezprostředním hrozbám pro národní bezpečnost (tj. například ohrožení svrchovanosti, nebo značnou měrou vnitřního pořádku). Jde o dramatický úkrok směrem ke kompromisnější variantě.
Pokud se principiálně neshodneme na tomto znění, tak asi na žádném. Ideální by samozřejmě bylo, aby takový zákon nebylo potřeba nikdy použít. Ale sázet si na to je loterie. Proto je otázka, kterou bychom si měli položit, jednoduchá: je stát ochotný vzdát se všech ambicí blokovat online hrozby? Jestli ne, ať přijme zákon.
Autor je právník a analytik Rekonstrukce státu
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Dokázalo by se Česko ubránit útoku dronů? Otázka jako horký brambor
Stát jako Velký bratr. Boj proti uchovávání komunikačních dat dostal novou šanci
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Svobodné myšlenky, názory, nejdou cenzurovat.
O tom se přesvědčili i ti nejzaritější bolševici.
Stanovovat jakékoli možnosti pokroutit svobodu slova a svobodného myšlení je v demokratickém systému čirá zrůdnost lidí, kteří jsou přesvědčeni pouze o své pravdě. Václav Havel by zcela jistě nesouhlasil s žádnou variantou cenzury.
Těžké téma. Existují 2 krajní polohy – 1) konkrétně a přesně zacílené znění zákona bohužel umožní snadný únik, anebo 2) širší „gumovější“ definice, která schytá kritiku, že se pod ni schová cokoliv. Obě krajnosti jsou špatně a je třeba najít něco mezi….Co to „něco“ má být bohužel nevíme a podle mého soudu ještě dlouho vědět nebudeme. Jedná se o stále nové (resp. staré, ale ve zcela nových podmínkách onlajnu), těžko uchopitelné téma a spíš bych se přikláněl k tomu, že než narychlo spíchnout něco horkou jehlou, bude lepší počkat, než se celé dění kolem šíření dezinfa a ruské propagandy pořádně promyslí. Ty největší hnoje lze řešit v rámci stávajících zákonů již nyní.
Problém cenzury nepohodlných informací ukazuje slabost postavení oficialit a takzvaných veřejnoprávních médií. Hledají se způsoby, jak silou zakázat nebo ekonomicky vydírat, případně skandalizovat „špatné“ informační zdroje. Výsledkem je pád důvěry v Českou televizi a Český rozhlas a kompromitace politiků typu Fialy, Rakušana a spol.
Je to tak. On ten druhý způsob odpovídá oligarchii,i velcí operátoři jistě politiků m potichu vypomohou stejně jako komerční media. Je otázka jak se k tomu postaví nezávislá media a zda ta budou ochotná bránit své zablokované kolegy. ,,popřípadě z nich i ty informace citovat? Rozuměno ta pravdivá fakta a legitimní názory o jejich vztazích. Jen se prostě politikům zvlášť před volbami nehodí připomínat občanům
Jen pro upřesnění pane Crho, který stát to chcete rekonstruovat? Ten Karlův, Benešův nebo Gottwaldův?
Označit za nebezpečí pro stát lze cokoliv. Názor, polemika, diskuze, weby,umělecké dílo, knihy aj. může být zakázáno. Za socialismu se tomu říkalo cenzura. Za kapitalismu jde o bezpečnost státu. V pricipu a důsledku je to stejné. Totalita vystřídala jinou totalitu, jen pod jiným názvem. Za jiný názor už teď jsou lidé zavírání do vězení.
to je pekna hloupost. to je jako kdybyste tvrdila, ze napr henlienovci v 30 letech nebyli nebezpecim pro nasi republiku…samozrejme ze byli a hodne velke, coz se zahy ukazalo. objektivni nebezpeci tu je v podobe antisystemu, tj. neofasismu, komunismus uz jako nebezpeci dnes moc nevypada, ale patri tam taky. a pak jsou to samozrejme dezinformace nejen z nepratelskeho a agresivniho ruska, ale obecne prorusske narativy, ktere mohou byt primym ohrozenim nasi zeme v dlouhodobem meritku a branit se musime, jen je otazka jak a aby to melo pravni ramec, coz neni jednoduche, ale jeto nutne!!
Přesně tak ! Rusko zcela otevřeně vede hybridní válku proti nám i celému západu. To říkají sami Rusové a je to součástí jejich oficiální vojenské doktríny. A nejde jen o ty proslavené trollí farmy, ale i o armádu hackerů, která působí reálné škody v cyberprostoru (viz nedávné útoky na systémy českých nemocnic). Mnoho český dezolátů se pak těchto kampaní aktivně účastní a je úplně jedno jestli z vlastní imbecility, nebo z přesvědčení…Stát má povinnost proti těmto operacím vystoupit! Bohužel zatím úplně přesně nevíme jak…
Mimochodem, zrovna období první republiky bylo tak skvělou laboratoří demokracie, že stojí za to si jí prostudovat do podrobností
Ono totiž nejen že se henleinovci v 30 letech „projevovali aj agitovali proti republice“, a nikdo jim nebránil, oni tehdy u nás skoro vyhráli volby v roce 1935 , Henleinova SdP 15,2 %, 44 mandátů (což tedy a při počtu těch 3 milionů Němců u nás nebylo nic překvapivého). Jenomže – a kupodivu ten stát neovládli, ty další demo strany je obešly a vytvořily si vládni koalici bez nich.
Ani pak henleinovcům nikdo politicky nenadával do protistátním živlů, ani je necenzuroval, jejich politické požadavky byly úředně přijímány projednávány, a pokud to šlo , slušně odmítány. Potom, když už sílil tlak Německa a zahraničí, tak se i jednalo, i s tím že by třeba částečně splnit být mohly. Ale s tím že zejména byly státní instituce – celníci, policie, úřady aj média ) .pokyny z vlády nabádány aby pokud možno na žádné akce a provokace henleinovců nereagovali,
Co se stalo¨v září 1938 , víte sám Mnichovská dohoda, kterou naše vláda pod tlakem západních mocností přijala. Až tedy v tomto bodě došlo ke katastrofálnímu selhání demokracie a právního státu. Ale když se budete ptát právníků „co se to proboha stalo“, zjistíte že tuto dohodu označují pojmem „nulitní“ – šlo o tak nepředstavitelně protiprávní akt (včetně mezinárodního práva) , ode všech zúčastněných stran že z pohledu práva prostě platná není nebyla a nikdy být nemohla… Jenomže tehdy akceptována byla.
Což je dosti drsné poučení, o tom, co je a co není ohrožením demokracie a státu..
Situace v Evropě se po probíhajících vojenských operaci na Ukrajine Ruskem , které trvájí více jak rok, je složitá s trendem ke zvyšování napětí na krajni mez. Dodávky zbraní Ukrajině a výcvikem jejich vojáků a probíhající sankce vůči Rusku je zdrojem rostoucího napětí. Ruska podpora od Číny a velkých rozvojový zemi je něco s čím Západ nepočítal a přepočítal se. Opožděne nervózní deklarace v různých světových fórech Západem, je jen jen chytání krávy za ocas. Čína je mocnější a USA slabnou, propaganda je ve stejném poměru. Nejhorší je, že slova mír a příměří jsou bez vítězství Ukrajiny nepřijatelné pro Západ. Historické zkušenosti z minulých válek, nejsou jednoznačně aplikovatelne, cenzurni zasahy v médiích situaci neprospívá. Zatčení gardoveho dustojnika v USA, po jeho zverejnenych tajných informacích o ztrátách valcicich stran a odposlechu GT OSN a prezideta Zelenskeho, nejsou dobrou zprávou pro mírová jednani. Informace ve valecnych konfliktech jsou vždy cenzurovany, každou stranou. Pravda si cestu najde i když to trvá dlouho, ale nejde dělat z černého bílé a naopak. Fialova vláda je nedostatečné národní a nehají národní zajmy. To nemá nikdy dobre výsledky, takové jsou historické zkušenosti.