Registrovat si nové vozidlo nebo si vyměnit řidičský průkaz online, bez hodinových front, bez zbytečného čekání a papírování? V Česku to bohužel stále zní trochu jako sci-fi. Přitom firmy, které něco takového dobře zvládají a umí připravit, v Česku jsou – a podobné služby zajišťují zahraničním vládám.

Ředitel české pobočky severské IT korporace Tieto Evry Petr Lukasík je přesvědčen, že do dvaceti let zaniknou fyzické peníze. Nejdále je v tom podle jeho zkušeností Švédsko.

Banky tam vytvořily společnou aplikaci, jíž si mohou platit elektronicky i lidé mezi sebou. Je to okamžitá platba, v reálném čase a tím pomalu přestávají mít fyzické peníze smysl. V mnoha zemích světa se na vás pořád dívají divně, kdy nemáte hotovost, ve Švédsku už je to naopak – diví se, že ještě někdo platí fyzickými penězi,“ popisuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Připouští, že možný konec fyzických peněz řada lidí vnímá jako hrozbu pro vlastní svobodu a jako riziko života pod kontrolou „Velkého bratra“. „Pak je ale otázka, zda je co schovávat. Já osobně v tom problém nevidím,“ říká Lukasík.

Začnu trochu osobně – jak se vám v Ostravě dýchá? Nedávno byla zveřejněná studie barcelonských vědců, podle níž jsou Ostrava, Havířov a Karviná v první desítce nejznečištěnějších měst Evropy…

Mně se dýchá dobře. Ta data ukazují realitu, nepochybně Ostrava není úplně čisté město. Ale je potřeba vzít v potaz posun, jak se vzduch a znečištění v Ostravě změnilo, a také to, jak blízko tam máme hory. Když člověk sedne do auta, je za nějakých 25 minut v Beskydech, což taky nemá každé město. Takže tu máte extrémní rozdíl: znečištěná Ostrava a za chvilku velice čisté Beskydy.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Jen v Ostravě zaměstnáváte 2500 lidí, každý rok přibíráte nové, vedle IBM jste v Česku největším zaměstnavatelem v informačních technologiích. Jakou roli hraje právě to, že sídlíte v Ostravě, v zájmu potenciálních zaměstnanců o práci u vás?

Pomáhá nám to, že jsme jediná takto velká IT firma v oblasti. Není sice úplně jednoduché nalákat lidi z jiných regionů Česka ani ze světa právě do Ostravy, ale i tak máme lidi, co k nám dojíždějí z Brna, z Polska i Slovenska. Celkově máme asi 17 % zahraničních zaměstnanců.

Takže je to i konkurenční výhoda – ta blízkost Polska a Slovenska, možnost odtamtud lákat experty v oboru?

To, že jsme takto v „rohu“ republiky, nám jednoznačně pomáhá, stejně jako to, že jsme v regionu s jedním z nejhustších osídlení v Evropě. Když uděláte od Ostravy stokilometrovou kružnici, zjistíte, že tam žijí vyšší miliony lidí – z toho už je slušná zásobárna lidí i pro obor IT. I díky tomu, že je v tom perimetru i pár univerzit. Každý rok nabereme řádově stovky lidí, v posledních letech je to těžší a těžší, nicméně díky značce, již máme, díky firemní kultuře i projektům, na nichž u nás lidé mohou pracovat, se nám to daří.

Kanceláře jako místo přemýšlení

Když už jste sám zmínil tu firemní kulturu, píšete o sobě, že „součástí podnikové kultury je snaha o rovnováhu mezi pracovním a osobním životem zaměstnanců, včetně možnosti pracovat z domova“. Z toho bych soudil, že pokud jde o systém práce, v tom vás covid moc neovlivnil?

My už mnoho let pracujeme v módu, kdy si sám zaměstnanec volí, jak moc chce pracovat z domova. Ale s nástupem covidu jsme udělali taková testovací kola, kdy jsme půlku firmy poslali na home office, pak i tu druhou půlku a tím jsme si vyzkoušeli, že vše i tak funguje. Takže v kancelářích pro dva a půl tisíce lidí, kde je nás běžně tak 1600 lidí, je dnes sto, sto padesát lidí a jde to.

Vyvodíte z toho něco do budoucna, například že nebudete potřebovat takovou kancelářskou plochu?

Dalo by se jistě ušetřit hodně peněz na pronájmu, je to oblast, na níž se budeme dívat, nicméně si myslím, že je nutné se potkávat, protože se jinak vytrácí část kreativity, kdy se lidé baví a jen z toho hovoru vznikají nové nápady. To nám chybí a k tomu ty kanceláře budeme i dál potřebovat. Spíše než o sekání metrů čtverečních půjdeme cestou změny konceptu. Tak, aby kancelář sloužila víc k potkávání, než k tomu, aby si člověk sedl a na své židli seděl osm hodin.

Jak moc vám komplikuje život covid, právě s ohledem na to, že nějakých 17 % vašich zaměstnanců jsou cizinci a jsou tu komplikace a omezení při cestách za hranice?

Pokud jde o zaměstnance, tam to většinou řeší ten home office. Horší je, že se příliš nedostaneme k našim zákazníkům v severských zemích – Finsku, Švédsku, Norsku. Vloni to byl po hodně dlouhé době první rok, kdy jsem nebyl ve Finsku; normálně tam bývám každý měsíc. Vztah se zákazníky, s kolegy na severu je zásadní, je třeba chápat, co potřebují, jak jsou spokojení…

A jak jste spokojení vy? Říká se, že IT sektor je jeden z těch, který žádné negativní dopady pandemie nepocítil, spíše naopak. Je to pravda i ve vašem případě?

I na IT to dopadá, i když nepřímo. Když má problémy například výrobní firma, přestává investovat i do IT a odkládá projekty. Jinde ale zase naopak projekty rozjíždějí, aby mohli zefektivnit výrobu, zrychlit ji, dostat se na nové trhy. Takže my v oboru IT jsme do jisté míry vyhráli jackpot v tom, že krize přináší nové příležitosti v e-commerce a podobných oblastech.

Pandemie koronaviru nepochybně otevřela i nové příležitosti směrem k digitalizaci státu, elektronickému styku občana s úřady. Vy dlouhodobě pracujete pro státní sektor ve zmíněných severských zemích, jak jsme na tom ale z vaší zkušenosti tady v Česku?

Máme určité zpoždění a je tu také výrazný rozdíl v pojetí. Naopak nejdál je myslím Finsko. Ten základní princip a rozdíl je důvěra. Tedy to, že Finové jako občané věří své vládě a úřadům, vláda věří lidem a lidé si věří navzájem… Důsledkem je pak i jednodušší digitalizace, protože je díky tomu dobrý přístup k datům. Existuje tam například i komunita, která pomáhá navrhovat, jak by měly být řešeny služby týkající se občanů a jejich životních událostí. Prostupuje skrz všechna ministerstva a úřady, proto se může soustředit jen na službu samotnou a neřeší izolované projekty pro jedno ministerstvo nebo nedejbože jeden úřad.

Příkladem té funkční digitalizace ve Finsku je vládní dopravní agentura Trafi a možnost výměny řidičských průkazů online. U nás jsou to naopak hodinové fronty na papírové podání žádosti a další čekání na vydání průkazu o pár týdnů později. Kdyby vás oslovil český stát, abyste připravili třeba tu digitální výměnu řidičáků, jak náročné by to bylo?

To nemůžu takhle od stolu odhadovat, ale víme, že to jde, protože to děláme právě v tom Finsku. Na tom se ukazuje, proč je ta zmíněná důvěra důležitá. Nejde totiž jen o to, že se digitalizuje agenda řidičských průkazů, ale je to i celá návazná agenda. Data jsou totiž veřejná a do registru mohou přistupovat nejen sami lidé, ale i firmy, třeba autosalony. Koupíte si auto a prodejce vás na místě automaticky zaregistruje. Když pak budete chtít auto prodat v bazaru, zase ho snadno a přímo na místě elektronicky přepíšete.

Takto to funguje ve Finsku?

Přesně tak. Přístup do registrů mají například i pojišťovny či stanice technické kontroly. A jakýkoli občan má podle SPZ právo si zjistit, kdo je majitelem auta. A to jsme zase u té důvěry – protože u každého člověka a auta je automaticky nastaveno, že tato informace je veřejná. Pokud ale chcete, můžete si tuto možnost jako občan zrušit. Právě v tomto přístupu, důvěře že vaše data někdo nezneužije, jsme oproti severským zemím nejvíce pozadu.

Co byste vypíchl ještě z té dobré severské praxe v digitalizaci státní správy – kde bychom se mohli inspirovat?

Dobré je nedívat se na to z pohledu procesů, které na úřadech máme teď. Ta nejjednodušší digitalizace vypadá tak, že vezmete něco, co se dnes vyřizuje v papírové podobě a jenom to uděláte bez papírů. Jenže to je jen malý posun. Lepší je dívat se na to, jako na životní událost, kterou člověk potřebuje řešit, a celý proces tomu přizpůsobit. Důvod, proč je ve Finsku digitalizace státní správy tak daleko, je v tom, že k tomu právě takto přistupují a jsou k tomu schopni připravovat rychle i legislativní podmínky. Je tam extrémní vůle veřejné správy digitalizovat. Při zavádění nových služeb či povinností tam mají tam politiku digital-by-default, to znamená, že je snaha vše řešit v první řadě digitálně.

Jak jako expert hodnotíte třeba český systém na objednávání k očkování, nebo třeba prodej dálničních známek, s nímž byl zpočátku problém?

U obou systémů je zjevné, jak rychle to bylo ušito. Zjistíme, že máme nějaký problém a jdeme ho rychle řešit. Chybí nám strategie, plánování toho, co bude potřeba, jak bude celý systém vypadat, co je nutné propojit… Rozhodně by to mohlo být lepší.

Zkoušeli jste někdy uspět ve státních veřejných IT zakázkách tady v Česku?

Na český trh se v tuto chvíli nezaměřujeme. Jsme dost vytíženi zakázkami na severu, jsou to pro nás primární trhy.

Na sociální síti LinkedIn máte mezi oblastmi svého zájmy uvedeny i dva lidi z IT byznysu: Billa Gatese a Michaela Della – jsou to vaše vzory?

Určitě ano. Každý z nich je trochu jiný. Michael Dell má neuvěřitelné charisma, zároveň měl odvahu převzít si zpět firmu, kterou vybudoval, když se mu nelíbil směr, jakým se ubírá. U Billa Gatese je to jeho až absurdní schopnost absorbovat informace a dělat si z nich relativně přesné závěry a vyvozovat z nich další akce. Ani už ne tak v IT sektoru, ale v oborech, kde se pohybuje dnes: energetika, podpora chudých zemí a podobně.

Asi pokud jde o Billa Gatese sledujete i ty dnešní konspirační teorie, jak nám skrze testy na covid implantují do nosu čipy…

Zaznamenal jsem to. Ale takto nám určitě nikdo žádné čipy nikam aplikovat nebude…

Nastoupí umělá inteligence

Ve firmě Tieto jste od jejího příchodu do Česka, od roku 2004. Ostravské sídlo mělo tehdy 54 zaměstnanců, dnes zmíněných 2500. Co za těch 16 let vnímáte jako hlavní změnu, game-changer ve vašem oboru?

Řekl bych, že tou první věcí někdy kolem roku 2004 byl nástup indických firem, změna konkurenčního prostředí a vyšší úroveň outsorcingu služeb. Později to byla cloudová řešení. Obvykle to v IT od nějaké novinky k běžnému masovému využití trvá nějakých pět až deset let a cloud teď nabývá extrémně na síle. Z poslední doby z oboru IT pochází takzvaný agilní přístup k řízení projektu, který pochází z vývoje softwaru a dnes se podle toho stavějí třeba nové služby v bankovnictví.

Vy zrovna s bankovním sektorem opět v severských zemích hodně spolupracujete. Pamatuji si už před pár lety, že v norském Oslu se mi poprvé v životě stalo, že jsem si nemusel vyměnit ani korunu a vše od nákupu jízdenky po cokoli dalšího šlo snadno vyřešit bezhotovostně. Je tohle podle vás nevyhnutelná budoucnost? Zaznamenal jsem váš názor, že do dvaceti let zaniknou fyzické peníze…

Já v to věřím. Nejvíc k tomu má zatím našlápnuto Švédsko, kde se daly dohromady banky a vytvořily společnou aplikaci, jejímž prostřednictvím si mohou platit elektronicky už i lidé mezi sebou. Je to okamžitá platba, v reálném čase, ne, že někdo pošle peníze do banky a trvá, než se vám objeví na účtu. Tím pomalu přestávají mít fyzické peníze smysl. V mnoha zemích světa se na vás pořád dívají divně, když nemáte hotovost, ve Švédsku už je to naopak – diví se, že ještě někdo platí fyzickými penězi.

To jsme ale zase u té už několikrát zmíněné důvěry ve stát. Řada lidí se obává, že zrušením fyzických peněz přijde o část svobody, bude úplně pod kontrolou…

Je to tak. Pak je otázka, zda je co schovávat. Já osobně v tom problém nevidím.

Jakou změnu pracovních náplní v IT čekáte, ať už jde o příchod nových profesí, nástup umělé inteligence, další robotizaci…?

Už dnes se hodně mluví o datech a o tom, jak se využívají a jak se do toho zapojí umělá inteligence. Roboty sice už vidíme skoro všude, většinou ty fyzické, ale mnohem víc se už objevují ti, kteří nemají svůj fyzický tvar. Je to vlastně kus software, který něco dělá – a myslím, že tohle je ten směr, pro nějž se ještě hledá ideální využití. Tak jako se kdysi hodně mluvilo o zmíněném cloudu, ale původně se málo využíval v realitě, to samé se stane u umělé inteligence: prolne se všemi sektory a změní se způsob, jak konzumujeme služby jak od veřejné správy, tak od privátních subjektů.

Co bude ta umělá inteligence umět, koho třeba nahradí na trhu práce?

Ona v dohledné době nebude tak chytrá, že by dokázala učit samu sebe. Většinou má zatím jen jeden účel a bude schopna nahradit rutinní úkoly. Ale o to více bude zase lidí, kteří budou připravovat data, z nichž se ta umělá inteligence učí. Vznikne proto i mnoho nových profesí, které dnes neexistují. Některé zaniknou, jiné vzniknou.

Jak se na to připravujete u vás?

U nás jsou to neustále investice do vzdělávání zaměstnanců, jsou to stovky milionů každý rok.

Audioverzi rozhovoru si můžete poslechnout zde: