Frustrace, obavy a rozdělená společnost. Slova z brexitu pasují i na Česko

Napsal/a Robert Břešťan 24. června 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ „Hlasování kromě jiného ukázalo na to, že země a její společnost jsou rozdělené.“ Tahle věta, která se teď opakuje v souvislosti s britským referendem, pasuje stejně dobře i na Česko.

Dělících linií lze ve výsledcích hlasování „o brexitu“ najít mnoho. A dají se s jistou mírou zjednodušení aplikovat i v dalších zemích. Staří versus mladí, chudší versus bohatší, méně vzdělaní versus vzdělanější, spokojení versus nespokojení…

brexit results

VÝSLEDKY BRITSKÉHO REFERENDA, GUARDIAN.CO.UK

Podle profesora Jiřího Přibáně z Cardiff Law School „referendum bylo protestem chudších vrstev proti elitám, byl to hlas hněvu.“

Na to, že britská společnost je hluboce rozdělena, upozornila například už v roce 2010 zajímavý průzkum vládou zřízené Komise pro rovnost a lidská práva. „Miliony lidí nacházejí dveře k úspěchu permanentně uzavřeny, vznikají nové dělící sociální a ekonomické linie a bariéry.“

Rozdělená je i Česká republika, i když statisticky platí za nejrovnostářštější společnost v Evropě (a má aktuálně vůbec nejnižší nezaměstnanost v EU).

Vztek rovnostářského Česka

Hlas hněvu, obav, strachu se však obvykle neozývá jen tak, sám od sebe. V Británii hrála roli obava z migrace – zejména lidí z východních zemí EU, „kteří nám berou práci“ (o niž ovšem obvykle nikdo z „domorodců“ příliš nestojí, viz již typický „polish plumber – polský instalatér“).

Podobně v Česku řada politiků stále přiživuje obavy z imigrantů, kteří nás převálcují a nad Pražským hradem vztyčí mešitu.

Ve veřejné diskusi emoce převažují nad fakty. Jsou-li fakta v rozporu s mým přesvědčením, tím hůře pro fakta.

Problém je, že proti populismu nelze bojovat jiným populismem. A přesvědčovat argumenty a fakty ty, pro něž je ukončením jakékoli debaty věta „já tomu prostě nevěřím“, nelze.

Silným prvkem kampaně za opuštění EU byl v Británii emotivní, věcně nesprávný a vlastně lživý slogan o tom, že 350 milionů liber, jež Británie v přepočtu týdně odvádí do rozpočtu EU, má být použit na zdravotní systém. Za chybu jej označil i šéf Strany nezávislosti Spojeného království Nigel Farage. Ovšem – jak jinak – až po referendu.

 

I volba strachu se počítá

Stejně jako existuje „republika Londýn“, jak nově potvrdily výsledky referenda, existuje i „republika Praha“, jak ukázala třeba prezidentská volba.

Potíž je v tom, že česká média, politici, úřady jsou uzavřeni v bublině hlavního města, mají vyšší životní úroveň a do regionů moc nedohlédnou.

Méně vzdělaná, chudší a frustrovaná část společnosti má stejné hlasovací právo jako vzdělanější, bohatší a spokojenější část společnosti, ale zbraně, jimiž se útočí na ty snáze ovlivnitelné, jsou stále problematičtější; hraje se na stále nižší pudy.

Nicméně i volba na základě strachu, manipulace, či přímo lží a promyšleného marketingu se v demokratické společnosti počítá.

Nelze to přehlížet, mávat nad tím rukou, ignorovat to a čekat, že to nějak přejde. Nepřejde to. Jde o snadno ovlivnitelný elektorát, na nějž se orientují zejména populisté, alarmisté, propagandisté.

Právě u téhle skupiny lidí hledá ostatně permanentními cestami po českých krajích podporu pro znovuzvolení prezident Miloš Zeman.

Kde se ale ta frustrace protest proti elitám, establishmentu, kam stále více lidí řadí i tradiční média (u nás zejména Česká televize), bere? Je to otázka na experty, sociology… Dovolíme si ale nabídnout vlastní pohled na věc.

VÝSLEDKY PREZIDENTSKÉ VOLBY 2013

Kromě toho, že ji aktivně podporují někteří politici svou roli hraje nástup fenoménu sociálních médií, možnost vyjádřit se kdykoli k čemukoli, možnost osobně spílat komukoli, uzavírat se do bublin názorově spřízněných lidí a z toho neschopnost diskuze, neochota k ní.

A naopak ochota naslouchat nejrůznějším konspiračním teoriím a takzvaně alternativním médiím, kde i čistá lež je považována za „alternativní názor“.

Přirozená nevýhoda demokracie

Souvisí s tím i nepochopení demokratických mechanismů – viz překvapení některých britských voličů z toho, že jejich hlas má cenu a že pro brexit vlastně nebyli, i když pro něj hlasovali.

Souvisí s tím i neschopnost analýzy, kult klipovitosti, „klikanců“, mediální i funkční negramotnost, kdy lidé stále častěji a více neumějí z psaného textu vypreparovat to podstatné a pochopit, co se v článku píše (nad rámec titulku).

Je zjevné, že se v blahobytné, mírové, poklidné a sociálně zajištěné evropské společnost „něco děje“. Pojmenovat ono „něco“ ale není snadné a snadné proto není ani najít řešení.

Výsledkem jsou těsná hlasování, jaká jsme viděli v případě volby rakouského prezidenta, nyní u hlasování o brexitu a uvidíme je zřejmě i za rok a půl při druhé přímé volbě českého prezidenta i v dalším nárůstu obliby populistických a xenofobních stran všude po Evropě.

Logickou reakcí je, co se dá dělat – taková je prostě demokracie. Jako chabá útěcha se nabízí citát Václava Havla (mimochodem vztah k němu je další prvek štěpící českou společnost): „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)