František Štambera: Vlasovci, řeporyjský starosta Novotný, pomník a kontroverze kolem nich
S vlasovci to u nás bylo vždy složité. Po uchopení moci komunisty byla jejich role nejdříve úplně tabuizována. To se nedařilo, neboť mnoho účastníků povstání s nimi přišlo do přímého styku nebo o nich a jejich činech alespoň vědělo. Jejich úloha tedy byla alespoň marginalizována. Vlasovci s sebou ale nesou i stigma zrádců a vrahů…
V lepším případě byli i historiky představováni jako nebezpeční a nespolehliví oportunisté. Po pádu režimu je vojenští historikové začali v kontextu Pražského povstání očišťovat. Příběh Pražského povstání se prostě nedá úplně převyprávět bez nich. Kontroverze však zůstala.
Nejnověji ji připomněl i nám historikům starosta Řeporyjí Pavel Novotný svým záměrem postavit vlasovcům ve své městské části pomník.
Šlo o ruské (či sovětské, chcete-li) zajatce, kteří proti Stalinovi chtěli bojovat a osvobodit (za „pomoci“ Němců) Rusko. Jednotky byly tedy označované jako Ruská osvobozenecká armáda (ROA).
Ponechme teď stranou, kdo koho využíval, a věnujme se skutečnému nasazení, než se začneme věnovat Řeporyjím, jejich starostovi a pomníku vlasovců.
Hitler vlasovcům nevěřil
ROA velel generál Andrej Vlasov. V roce 1941 významně pomohl při zastavení postupu wehrmachtu k Moskvě, za což byl také Stalinem vyznamenán. Později však upadl do zajetí, po kolaboraci a vytvoření ROA pochopitelně i do Stalinovy nemilosti.
Hitler a kruh vlivných lidí kolem něj byli k nasazení vlasovců dosti skeptičtí. Nicméně už dříve bojovali po boku s Němci oddíly složené z bývalých občanů SSSR – nechvalně proslulá Sturmbrigade RONA působící proti partyzánům (a civilnímu obyvatelstvu) v Bělorusku a pak proti povstalcům ve Varšavě.
Tato brigáda podřízená SS totiž byla jakousi předchůdkyni ROA. S ní se v boji potkávali i povstalci na Slovensku a českoslovenští vojáci postupující od Dukly. Příslušníci brigády následně spolu s vojáky vplynuli do divizí Vlasovovy ROA.
ROA samotná byla nejdříve neúspěšně nasazena na jaře 1945 u Frankfurtu nad Odrou. Odtud se stáhla a měla se stát součástí skupiny armád „Střed“ Ferdinanda Schörnera, jež se shromažďovala v Čechách.
S vršením nepříznivých zpráv mizela ochota angažovat se a tím se oslabovat marným bojem za záchranu Třetí říše.
Vlasov a jeho důstojníci doufali, že válka bude pokračovat i po kapitulaci a válčit v ní bude Západ proti Sovětům. Vlasovci vešli ve styk i s představiteli českého odboje, a to již v závěru dubna na Teplicku. Divize ROA však pokračovala v přesunu k Budějovicím.
Pokus o vykoupení
Když vypuklo 5. května 1945 Pražské povstání, byli vlasovci u Berouna. V tento den propuká boj o rozhlas, staví se barikády, Němci nasazují z Ruzyně letectvo, které bombarduje i rozhlas a podniká nálety na barikády.
K Praze míří pancéřová divize SS „Das Reich“ a „Viking“, z jihu pak SS Kampfgruppe „Wallenstein“, před tanky následně leckde užívá Pražany jako živé štíty.
Večer 6. května dostává vojenské velitelství povstalců zprávy, že vlasovci odzbrojili na západě a jihozápadě 10 000 Němců a postupují přes Lahovice dále. Oddíly ROA postupně proniknou přes Košíře až na Smíchov, kde pokračují v boji.
Zaútočí také na letiště Luftwaffe v Ruzyni a za cenu těžkých ztrát jej obsazují. Bojují s Němci v Motole a na jihu postupně i v Radotíně, Zbraslavi, Chuchli a Jinonicích. Další jednotky postupují i k Hradčanům. A ano, štáb Buňačenkovy 1. divize ROA sídlil právě v onen čas v Řeporyjích.
Přítomnost 20 000 dobře vyzbrojených vojáků s těžkými zbraněmi přinejmenším zahýbala s poměrem sil.
Pro vlasovce bylo Pražské povstání příležitostí, jak se částečně vykoupit a získat vhodné argumenty při jednáních s Američany – takové, které by alespoň zamezily jejich vydání do Sovětského svazu, kde nemohli očekávat nic pro sebe příznivého.
Česká národní rada (a zejména komunisté v ní) odmítla nabídnout jakékoli politické záruky, byť samozřejmě nemohla ve své situaci nepřijmout vojenskou pomoc, kterou ROA poskytla.
Vlasovci však překvapili i vládu v Londýně, která prostřednictvím rozhlasu vyzývala k obezřetnosti směrem k ROA. Nebyla ochota riskovat nějaký hněv Sovětů. Vyčkávání Rudé armády před povstalou Varšavou je koneckonců dost známý fakt. To byla věc, kterou si nikdo nepřál.
Po dalších neúspěšných jednáních rozezlený velitel 1. divize ROA gen. Buňačenko rozhoduje 7. května večer o stažení svých vojáků z Prahy a o postupu k Američanům. Zanechává za sebou stovky mrtvých vojáků, ale i vděčné Pražany na barikádách.
Pomník vlasovců, ne starosty
Další osud generálů Vlasova, Buňačenka a vojáků ROA není veselý. Byli rozemleti koly osudu – na popravištích, ve vězeních, v gulagu. Jejich příklad dokonale ukazuje, že dějiny a jejich protagonisté nejsou černí ani bílí.
Tito ruští muži totiž nebyli jen bojovníky proti bolševismu ve své zemi, byli také vojáky nacistů. Nebyli jen hrdiny Pražského povstání, byli také vrahy civilistů ve Varšavě, v Bělorusku a na Slovensku…
Těch kontroverzí kolem nich můžeme nalézt opravdu mnoho, a jelikož historie není exaktní věda, není možné vypočítat, zda byli dobří, nebo zlí. Prostě byli.
Abych se však také dopustil nějakého vlastního závěru: vlasovci by si dle mého názoru pomník v Praze zasloužili. Přimlouval bych se však za to, aby byl spíš citlivou vzpomínkou vděčných obyvatel městské části na bojovníky, kteří pomohli Praze a Pražanům, zamezili dalším masakrům civilistů, jaké Němci páchali například v Krči, a přispěli k ukončení války.
Obávám se však, aby pomník vlasovců nebyl spíše okázalým pomníkem extrovertního starosty Řeporyjí Pavla Novotného.
Toho patrně čekají soudní tahanice s představitelem KSČM a bývalým příslušníkem Veřejné bezpečnosti Zdeňkem Ondráčkem. Vzhledem k načasování si nelze nemyslet, že je to součástí záměru pana Novotného, jak přitáhnout větší pozornost ke svému případu a udělat ze sebe jakousi tvář současného antikomunismu.
Vojáci nepatří do politických sporů
Novotný jistě chápe, že je dobré se vyprofilovat a využít k tomu současné naladění české společnosti, které oprávněně Rusku nepřeje. Využít k tomu vlasovce je samozřejmě z jeho strany báječný nápad, protože kontroverze kolem nich spolu s Novotného vystupováním coby starosty pozornost jistě přitáhne.
Já se však v této souvislosti obávám právě toho, aby se pomník nesnažil být svým pojetím jen co nejokázalejším furiantským políčkem Rusům, tuzemským komunistům a zavilým příznivcům putinovského Ruska.
Právě odjeli z @channelone_rus , Первый канал je nejsledovanější TV v Rusku. 10 ráno seč jdu onair. Počítám, že nestřihnou ani jednou. Ptali se nečekaně skoro jen na Koněva. Řekl jsem asi 15x „vraždící monstrum“, 8x masakry civilistů(5xHUN,3xMLR), 4x válečný zločinec, 3x zrůda..
— Pavel Novotný (@PavelNovotnak) November 25, 2019
To by z pohledu historika bylo snad až příliš laciné a nedůstojné. Tyto své domněnky opírám mimo jiné o prohlášení pana starosty, kde se chlubí, kolikrát ruské televizi k tématu pomníku řekl, že Koněv je „vraždící monstrum.
Ti vojáci, jejichž kosti leží na desítkách míst v Praze, si už další ideologickou bitvu nad svými hroby nezasluhují.
Za Pražské povstání si zasluhují poděkování a výraz vděčnosti, tak jako se jí dostalo už dříve dostalo rudoarmějcům i barikádníkům. Pro Prahu vykonali velkou službu, přinesli mnoho obětí, mnoho životů zachránili a nakonec pomohli uspíšit konec války.
Uctěme je, připomínejme je, pišme o nich, mluvme o nich, budujme jim pomníky tam, kde si je zaslouží a za konkrétní činy, které si to zasluhují. Nepoužívejme je však znovu v politických půtkách, v nichž hrozí nějaké zjednodušování a paušalizace dějin.
Autor je historik, nyní působí jako archivář Českého rozhlasu
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart o neznámé epizodě dějin: Gorbačov nám místo Havla podsouval svého prezidenta
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
46 komentářů
Je třeba připomenout, že to byl Stalin, Stavka a Politbyro, kteří jako první zradili své vojáky, když je poslali zcela nepřipravené a špatně vyzbrojené proti Němcům. A když miliony sovětských vojáků upadly do zajetí, tak je prohlásili za vlastizrádce, slíbili jim popravu a pronásledovali jejich příbuzné. Takže si sovětští zajatci mohli vybrat tak akorát mezi smrtí v koncentráku nebo vstupem do ROA. Hysterická reakce současné ruské junty je jen hlasem špatného svědomí státu, který po celou svou historii bezohledně ničil své vlastní občany, které užíval jako piloty pod Petrohradské paláce, otroky v Uralských dolech, pražce pod železniční koleje a krmivo pro nepřátelské děla.
Zřejmě jste přehlédl, nebo Vás to neučili ve škole, že SSSR nenapadl Hitlerovo Německo, ale že naopak Německo napadlo SSSR, když pár let předtím, koncem roku 1936 či začátkem roku 1937, Edvard Beneš v domnění, že činí dobře, ponoukl falešnými zprávami vyrobenými Hitlerovými tajnými službami, Stalina k likvidaci generálního štábu Rudé armády – poprava maršála Tuchačevského (12. června 1937) a dalších (Jona Jakir, Vitovt Putna, August Kork, Vitalij Primakov, Robert Eidmann, Boris Feldman a Jeronim Uborevič, Jakov Gamarnik). 31. ledna 1957 pak byli rehabilitováni.
Pane Oskare, to Vy se špatně orientujete v historii bolševického maršála Tuchačevského. Tuchačevský byl masový vrah. Likvidoval účastníky Kronštadské protibolševické vzpoury a desítky tisíc hladem mučených ruských zemědělců – mužiků i s rodinami, kterým bolševici brali úrodu včetně zásob na budoucí setbu, nařídil fyzicky likvidovat, dokonce i plynem. Zplynování ubohých vyhladovělých občanů Ruska a koncentráky – gulagy zvládli bolševici daleko dříve než Hitler. Hitler se to vše od bolševiků naučil.Tento bolševický zloradný maršál nikdy neměl být rehabilitován.
Ti sovětští vojáci nebyli ani špatně připraveni ani špatně vyzbrojeni , Němci využili moment překvapení a zkušenosti z předchozích bojů ve Francii a Polsku ! Němci poprvé od 1.9.1939 dostali na zadek v bitvě o Moskvu v prosinci 1941 , potom u Stalingradu a Kurska a pak už jen ustupovali ! Používali lidi jako pražce , vy jste se snad zbláznil ! Spíš zradili francouzští a britští politici , kteří se Němcům vzdali !
Dovolím si tvrdit, že první porážku Němci utrpěli v letecké bitvě o Británii.
Opravené : O žádnou bitvu mezi pozemními jednotkami v oné tak zvané bitvě o Británii nešlo a název je produktem poválečného popisu střetů britských stíhacích letců s německými bombardéry. Hranice Británie, na rozdíl od SSSR nepřekročil jediný německý voják, pokud nepočítáme Angličany okupovaná v Africe (Egypt a Lybii), kde v pouštích bojoval s Brity Deutsches Afrikakorps (od března 1941 do května 1943), pod velením polního maršála Wehrmachtu Erwina Rommela.
Říká vám něco Pakt Ribbentrop-Molotov.
A Vám říká něco termín Mnichovská dohoda zástupců čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie), kteří se dohodli, že Československo musí do 10. října 1939 postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu?
Než něco příště napíšešte, chtělo by to sundat ty rudé brýle. Stalin,Stavka ani politbyro mohli těžko své vojáky „zradit. “ Ano, poslali je špatně vyzbrojené proti Němcům, kteří jejich vlast napadli bez vyhlášení války. Němce však už nějakou dobu vyzbrojovala celá podrobená Evropa – včetně českých dělníků. A přechod z mírové na válečnou dobu nějakou dobu trvá. A troufám si tvrdit, že operaci ,jakou byl přesun válečného průmyslu za Ural, by nezvládl žádný jiný národ na světě. Počáteční handicap taky zaplatili vlastní krví. Aby ti šťastnější mohli žít. Hysterickou reakci tady projevujete zejména vy. Vedení Ruska bylo zvoleno v demokratických volbách a nazývat je Juntou svědčí akorát o vaší pokročilé rusofobii. Komentovat vaše další literární perly jako „pražce pod železniční koleje“ nebo „piloty pod Petrohradské paláce, je ztrátou času. Mimochodem- víte vůbec, kdy byly paláce v Petrohradě postaveny??
Asi budete i tvrdit, že si za SSSR rozdělili s Německem Polsko sovětští míroví traktoristi ! Milý „Voloďo“, rusáci tou dobou na povel Stalina zbrojili jak o život, jen je Hitler v napadení předběhl.. Za sebou měli „mírovou“ misi ve Finsku a zabírání okolních států + vraždění vlastních lidí. Tolik k vašemu přechodu na válečný průmysl. Učit se, učit se, učit se, řekl ten váš asijský idol.
Taky se v roce 1939 vojensky střetli s Japonci na hranicích mezi komunistickou Mongolskou lidovou republikou a severočínským, Japonskem ovládaným a okupovaným Mandžuskem. A docela s úspěchem… Ale to jen dodávám, když zmiňujete tu Asii…
Konečně to někdo napsal po pravdě a tak jak to bylo.Tisíce miliony vojáků jen nahnané proti kulometům.Zastřelení popravení při čistkách .Pobití v gulazích.Je to jen ostudou Ruska…..nepřiznání si reality.Takto se nikdy Rusko nestane rovnou zemí…
Kdo pak zradil Francouzké, Belgické a Britské vojáky, kteří byli zmasakrováni podobným způsobem jako Rudá armáda v prvních měsících války. ? Jak byli připraveni oni ? Když kapitulovali během pár týdnů ?
Zcela s vami souhlasim. Dalsi komentatori zde vas vubec nepochopili. Patrne necetli Solzenicyna ani zadne historicke prameny. Stalin zradil sve vlastni divize a armady, ktere nechal bez pomoci na pospas hned zpocatku valky; obetoval je, prestoze jim mohl poslat posily, o ktere je gen. Vlasov a jini upenlive zadali. Misto aby jim pomohl z obkliceni a ziskal tak tyto sily k dalsim bojum, tupe trval na svem, ze musi vytrvat a uhajit sve pozice. Stejne se choval k sov. vojakum v nem. zajeti i ke svemu synovi. Podobne silene se take choval Hitler ke svym jednotkam. Byli to dva egocentrikove a silenci, jejich generalita si z nich zoufala.
Pokusy o atentaty na Hitlera jsou znamy, o atentatech na Stalina verejnost nevi nic.
Dale si zde nikdo nevsiml, ze pisete o ruske historii a mentalite: velikasstvim Petra Velikeho zahynuly tisice Rusu v bazinach pri stavbe Petrohradu a jeho palacu, behem staleti Rusove kolonizovali a porustovali Sibir a okupovali obrovska uzemi na jihu od Kavkazu az k Tichemu oceanu. Z podmanenych obyvatel si udelali otroky, v nescetnych taborech gulagu byly umuceny miliony slusnych lidi, kteri museli i v tundre, ba i za polarnim kruhem, stavet zeleznicni spoje, ktere mimo jine byly uplne zbytecne a jiz tehdy se na jare vzdy propadaly do bazin. Miliony mrtvych tak byly pohrbeny primo pod temito nesmyslnymi projekty. Totez platilo i pro kanal Volha-Don a jine mega stavby, stavene temer bez mechanizace, jen holyma rukama a krumpaci (pracovali tam jen veznove, tzv.nepratele lidu, casto jen nahodne posbirani pri kontrolach na ulicich – milionova pracovni sila zdarma).
Je smutne, jak malo lidi dnes cte a studuje dejiny. Presto maji drzost a potrebu se vyjadrovat k necemu, o cem temer nic nevedi.
Dějiny byste měla prostudovat Vy, Anno V. I čeští králové, stejně jako ruští carové rozšiřovali území státu dobýváním cizích území (Přemysl Otakar II na to dojel) a na příklad Boleslav I. (údajný bratrovrah Václava I.) dle citátu z Wikipeédie : „Upevnění moci umožnilo Boleslavovi I. zahájit výboje, během nichž připojil ke svému státu Slezsko, Krakovsko, Moravu a Červené hrady. Není náhodou, že expanze směřovala na východ podél mezinárodní obchodní cesty do Kyjeva (byla sem přesunuta poté, co Maďaři ovládli Podunají, kudy vedla původně), kterou se Boleslavovi I. podařilo kontrolovat a z obchodu především s otroky (ale i vzácnými látkami, koňmi apod.) ekonomicky těžit. Kupec Ibráhím ibn Jákúb zaznamenal nejstarší popis Prahy a jmenuje Boleslava jakožto vládce Čech a Krakova, na rozdíl od „krále severu“ Měška I.[3]
Území Moravy, Krakovska, Slezska, resp. Červených hradů tedy plně neovládal, pouze zde stála hradiště, která kontrolovala provoz na obchodní magistrále, a využíval těchto v podstatě kořistních území.“,
A to nám Čechům promíjíte, ale u Rusů Vám to vadí?
Nebýt toho, že SSSR (a potažmo Rusové) porazili hitlerovské Německo, tak bychom žili někde na Sibiři, kam nás naši dnešní kamarádi Němci plánovali přestěhovat (tedy ty, co by zbyli po arizaci).
Můj táta mi vyprávěl že on a sousedé musli sundavat zvony z místního kostela,pod kontrolou německých vojáků.Najednou němci zahlédli přijíždět Vlasovce na koních tak němci utekli a díky jim se zvony opět vrátili na zvonici. Jeden zvon je s datumem1734 a větší 1821. Jedná se o kostel Jana Křtitele na Stražiši u Březnice o.Příbram.
V květnu 1945 se už dávno žádné zvony nesundavaly , jednak už většinou nikde nebyly a ani nefungovala doprava , ani nebylo kam to posílat !
Vlasovci se obrátili proti Němcům asi 5. května 1945 , myslíte si , že v té době ještě Němci někde sundavali zvony , když už prakticky nic hlavně doprava nefungovala ?
Kdyby nebyli Němci totální rasističtí magoři, kteří si stačili za poměrně krátkou dobu obyvatelstvo SSSR, které je původně vítalo chlebem a solí jako „zachránce před bolševismem“, totálně znepřátelit, tak ta ROA mohla mít 10 – 20 milionů vojáků a Němci mohli sedět doma a vyrábět pro ně zbraně, maximálně ti dobrodružnější povahy se mohli uplatnit jako součást velitelského kádru nebo ve speciálních jednotkách.
Málokomu docvakává, že Heydrich měl krátce po termínu své likvidace parašutisty a českým odbojem odjet do Ruska a aplikovat „metodu cukru a biče“ na obyvatelstvo okupovaných částí SSSR (a napravit škody, které tam byly napáchány). IMHO na to měl a mohl nastolit situaci, popsanou výše.
I ti mladogardisté mohli být nakonec zpacifikováni a pracovat pro Němce:-)
Což je jeden z důsledků heydrichiády, o němž se běžně neví.
Vlasov nebyl odsouzen za nepromlčitelné válečné zločiny, ale na zaklade rozhodnuti politbyra CK KSSS za vojenskou zradu a protisovjetskou agitaci. Tak to pise ruska vikipedie.
Hochu.Vzhledem k tomu že jsem válečné dítě tak mě mrzí,že se dnes zapomíná jak to skutečně bylo a výmýšlí se různé teorie,které obrací historii naruby.Vlasovci za to jak při svém tažení Evropou převlékali kabáty tak aby proklouzli potretání za své zločiny a možná omylem zabloudili do Prahy,kde vycitili že by jejich pomoc jim mohla umožnit utěk před potrestáním za zločiny,jsou dnes omýláni v tisku jako osvoboditelé.Je mě s toho těžko a špatně.Ahoj
Vlasovci chtěli osvobodit svou vlast od okupantů majících na svědomí miliony ukrajinských životů.
Před tím, než je okupanti jejich vlasti povraždili, pomohli Praze, a to přesto, že kdyby se v Praze nezdrželi, vrazi by je zřejmě nedostihli. Pomník si zaslouží.
Nespletl sis, Jirko, Vlasovce čirou náhodou s Benderovci?
Generál Vlasov nepodpořil Pražské povstání, distancoval se od toho, podpora proběhla pod vedením generála Buňačenka. Je jasné, že stavba pomníku nepřinese asi nic moc dobrého a bohužel tím ani nic pozitivního není myšleno. V Řeporyjích se mýlí, toto není jejich interní záležitost, Vlasovova armáda byla součástí wehrmachtu a propagace fašismu je trestná. Nicméně Ti z Vlasovovy armády, kteří padli při osvobozování Prahy, by si jistě nějaké pietní historicky neutrální místo zasloužili.
Propagace,bolševismu/komunismu je také trestná.
Co je to „historicky neutrální místo“? Jako někde mimo Zeměkouli?
Spíše než pomník by byla vhodná, dle mého názoru, menší pamětní deska, pokud ještě neexistuje. Vlasovci jsou opravdu velmi kontroverzní armádou a jejich oslava mi připomíná aktivity nacionalistických Ukrajinců, kteří oslavují Banderu, jež chtěl osvobodit svoji zemi od sovětské moci, ale dopouštěl se genocidy na území jiných států anebo slovenských nacionalistů, kteří velebí Hlinku, jehož považují za velkého bojovníka za nezávislost Slovenska. Přitom měl podíl na holocaustu slovenských Židů.
No a konečně celé akce pana Novotného, bývalého bulvárního novináře, známého svými šokujícími výstupy má za cíl jen na sebe upozornit. Myslím si ale, že tím dělá ODS medvědí službu.
A. Hlinka zemřel dávno před vyhlášením Slovenského štátu.
Konečně objektivní a pro mne počný článek děkuji
Myslím, že tato diskuse o úloze jedné z skupin účastnících se květnových bojů roku 1945 by měla otevřít mnohem vážnější a tabuizovanou diskusi o tom zda a jaký smysl mělo květnové povstání českého lidu. Přirovnání bojů v Praze k Varšavskému povstání je minimálně v jejich významu pro poválečné politické směřování obou zemí výstižné. Zásadní otázka je čemu povstání českého lidu
de facto po skončení války pomohlo, či lépe řečeno pomoci mělo. Komu sloužily ty tisíce mrtvých
v situaci kdy se poražené německé armády pouze snažili co nejrychleji přejít přes naše území. Otázka zda snaha ROA na samém konci války otupit ostří své viny stojí za památník je opravdu marginální v porovnáním s otázkou zda tisíce mrtvých na všech stranách /čechů, němců i příslušníků rudé armády/ stála za z vojenského, a jak historie ukázala i z politického hlediska zbytečný pokus brzdit v přesunu ustupujícím německým jednotkám.
Pavel Sedlák
K.H. Frank plánoval v Praze rozsáhlé destrukce, hlavně historických památek (např. vyhodit do vzduchu Karlův most). Tomu pražské povstání jednoznačně zabránilo.
Voják který padne v duchovním smyslu nezemře,pouze přestává žít a dál s ním jeho armáda pracuje a historie počítá.Odtud ty různé pomníky a pocty im memoriam atd.
A jelikož ROA neexistuje,pak jsme my,pro které padli,těmi kdo nese zodpovědnost za mzdu jejich činu- a cenou za život vojáka je vojenská čest (Ruhm und Ehre). V této úloze nás nikdo nezastoupí a máme-li nyní tu možnost,pak je pomník vojákům ROA náš dluh vůči nim.
Že jinde kdosi komusi škodil,to je věcí tamtěch.Nám pomohli.
Na takovýto článek vám nepřispěji. Pan autor se snaží očerňovat svými domněnkami starostu Novotného. Rusové si naběhli svými hloupými výroky a pan starosta to správně využil. Mezinárodní politiku z toho dělají Rusové. To se jich máme ptát, který pomník si můžeme postavit? V takových věcech jim nesmíme vyhovět a musíme trvat na své suverenitě. Tento článek jistě využije ruská propaganda.
Nechápu, proč stavbu pomníku musí vykřikovat do světa?
… obavy autora clanku tak trochu chapu. jenze v situaci, kdy nam na hrade sedi silne pro-sovetsky a pro-cinsky ozrala, a premiera ceske republiky nam dela (slovensky!) estebak a na ceskych vysokych skolach se cina snazi otevirat agitacni strediska … tak si proste myslim, ze jestli se panu novotnemu dari drazdit sovety a komouse, tak je to dobre. a jestli se mu dari zapomnetlive ceske spolecnosti pripomenout co byli a jsou komunisti zac, tak je to dobre a velmi zasluzne. i kdyby to byla snaha se zviditelnit ……
Pokud si myslíte, že kauza „pomník Vlasovcům“ dráždí jen Rusáky a komouše, pak vám musím pogratulovat k „bystrému“ úsudku, pane.
V sousední vesnici Řeporyj, Stodůlkách, mají již od roku 1945 na místním hřbitově vojáci ROI, kteří padli v bojích v této oblasti, společný hrob. Hrob nebyl nikdy nijak zanedbaný a pamatuji si, že moje babička při návštěvě na hřbitově říkala, že také musíme položit malou kytku k jejich hrobu. Nebyl v tom žádný politický podtex, byla to jen úcta k obyčejným vojákům, kteří padli při obraně obce před německými vojáky. Tento hrob, co pamatuji, nikomu nevadil, ani „kovaným bolševikům“, ale ani z něj nikdo nedělal významnou záležitost.
Měli bychom nechat staré události na hodnocení tehdejších účastníků. Oni je prožili a nejlépe je dokázali hodnotit. Z minulosti se samozřejmě můžeme poučit, ale hodnoťme svoji současnost a stavme si pomníky současným „hrdinům“. (tedy pokud máme pocit, že bez toho nemůžeme žít).
Vaše babička totiž dobře tušila, že v jakékoli posr.né válce umírají především obyčejní lidé, pěšáci, málokdy generálové.
Jsme na cestě k tomu, že každý starosta Kočvar bude mít svůj zahraničně politický odbor.
Není nad to, když blbost kvete.
Děkuji za komentář normálně myslící osobě.
Možná jedna taková zajímavost:Existuje silně ikonická fotografie z osvobození Prahy, „Pohřeb rudoarmějce“. Bývá dost často v různých knihách o fotografii, mj. i proto, že byla zřejmě vytvořena rozsáhlým „nadržováním“ z tonálně opačného negativu (padlý voják byl v totálním stínu a pozadí naopak přesvětlené a na zvětšenině je to naopak). V jednom z textů o fotografii L. Souček upozorňuje, že fotografie nese určitý náboj bez ohledu na reálný obsah, takže na této fotografi je ve skutečnosti padlý Vlasovec a na jiné velmi známé fotografii „Zachráněný z dolu Nelson“ (důlní neštěstí za první republiky) je ve skutečnosti jeden ze záchranářů.
Tak ono, jistě že „..s vlasovci to u nás bylo vždy složité.“. Jejich osud byl od začátku tragický a nemohl mít dobrý konec. Protože (a dá se o tom dočíst třeba u Solženicina), pro sovětský komunistický aparát byli nejenže ruští zajatci zrádci, ale za podezřelé považoval i ty, kterým se podařilo utéct a probít z německého obklíčeni – i ti často končili v gulagu. A i pro Američany na jaře 1945 to byli v první řadě ruští dezertéři kteří dvakrát přeběhli na druhou stranu – a pro ně nechtěli nic udělat. Tím spíš naši političtí zástupci, kteří v té době byli zcela závislí na zahraničních osvoboditelích, ať je čekali zleva nebo zprava..
To byla bohužel tragická tehdejší geopolitická realita, kterou ale není nutné pokaždé překreslovat na černo nebo na růžovo dle poplatné ideologie. Stačí fakta, která se ale prý vůbec dnes učit nemají…
Ještě jedna drobnost: Naši legionáři, bez nichž by nevzniklo Československo, byli formálně také vlastizrádci, protože naší „vlastí“ bylo Rakousko – Uhersko. Naši zahraniční vojáci za WW2 byli formálně také „vlastizrádci, protože naší „vlastí“ byl protektorát.
Z toho důvodu je pohled naší populace na vlasovce odlišný od národů, které takovýmito dějinnými peripetiemi neprocházely.
Ve skutečnosti by ale náš pohled odlišný být neměl, Protože a řada evropských národů prošla za těchto konfliktů podobným složitým vývojem. Třeba, pokud se týká ČSR ani jste neuvažoval naše Slovensko, které si vytvořilo vlastní fašistický stát, a jeho vojáci bojovali na straně Německa.. Takže, ti byli co? A přece byli po té válce a vlastně až dodnes, oslavování za pozdní SNP.. Nebo třeba Vichistická Francie.. Nebo Polsko, které vlastně jako samostatný stát do konce první světové vůbec neexistovalo, a hned na začátku té druhé si ho rozdělilo Německo s Ruskem,,,
Ergo, jestli je v něčem náš postoj odlišný, je to hlavně postoj našich dosavadních elit (včetně politických) , které nedokáží národu předat pozitivně patriotický přístup k sobě samému ke svému státu. Ba naopak, pokud snad část národa takový přístup má, tak se ho snaží kritizovat a eliminovat – viz třeba nynější postoj k domobraně.
Zkrátka, podle nich my jako Češi nemůžeme nic, jenom poslouchat moudré příkazy z Brusele, a za to nás v případě nebezpečí NATO ochrání. Ale k tomu přece nějaký pozitivní odkaz z historie nepotřebujeme, Ještě by si někdo mohl vzpomenout, jak jsme se před pár desítkami let podobně chovali k Moskvě…
Problém vašich příkladů je, že Slováci masívně přebíhali na stranu „nepřítele“ a to SNP bylo jen logickým pokračováním. Vichystickou Francii Francouzi nikdy nepovažovali za legitimní státní útvar, Polsko tím, že bylo rozděleno mezi více států (které později měly mezi sebou konflikty) bylo v jiné situaci než my, když jsme byli celá země okupováni stejným nepřítelem, jak po roce 1618, tak po roce 1939 (a v podstatě i po roce 1968).
Údajně si v tomto nejlépe rozumíme s Iry, jejichž historie je podobná a v důsledku útlaku ani většina Irů není schopna komunikovat v irštině, ale jen v hatmatilce, zavedené bývalými okupanty.
Před pár dny jsem narazil na citaci Reaganova projevu o SSSR, v němž prohlásil něco v tom smyslu, že tato země přestane být říší zla, až si tamní lidé přestanou vážit bolševických ikon a začnou si vážit skutečných bojovníků za lepší Rusko, jako byl admirál Kolčak nebo generál Vlasov.