Carol Valade je nenápadný, skromně působící třicátník. Od pohledu žádný drsný Rambo. Přesto právě tento mladý francouzský novinář dokázal přinést svědectví o ruském vlivu ze srdce Afriky, za které před čtyřmi lety zaplatili životem tři zkušení dokumentaristé. Za reportáž ze Středoafrické republiky získal Valade spolu se svým kolegou Clémentem Di Roma Cenu Daphne Caruanaové Galiziové.

Ruští vojáci nebo spíš žoldnéři tzv. Wagnerovy skupiny přicházeli do Středoafrické republiky postupně už od roku 2013, a to na pozvání tamní vlády. Zemí tehdy zmítala občanská válka a původní francouzští kolonizátoři na potlačení konfliktů už nestačili. Středoafrickou republiku začali postupně opouštět. Svůj vliv naopak posilovalo Rusko, které zde mělo jeden čas údajně až dva tisíce vojáků. „Dnes je ruský vliv ve Středoafrické republice viditelný úplně všude, nelze ho přehlédnout. Přesto je téměř nemožné o něm mluvit, lidé mají strach,“ řekl v úvodu rozhovoru pro HlídacíPes.org Carol Valade, který působí v Africe jako zahraniční reportér na volné noze už pět let. Poslední rok a půl strávil právě ve Středoafrické republice.

Do země přišel se svým kolegou Clémentem Di Roma na konci roku 2020. V té době už byla k dispozici zpráva OSN o zločinech ruských žoldnéřů, byly popsány případy znásilnění, poprav a masakrů. Přesto se ukázalo jako velmi obtížné získat svědectví místních lidí. „Rusové jsou mimo jiné velmi blízko prezidentovi, několik z nich se stalo dokonce oficiálními prezidentovými poradci. Když jsme se na toto téma vyptávali, úředníci vše popírali a běžní lidé se většinou báli vůbec promluvit,“ popisuje Valade náladu v zemi v době, kdy na dokumentu pracoval.

Wagnerovci natočili propagandistický akční film

Již o dva roky dříve se pokusili situaci v zemi zmapovat novinář Orchan Dzhemal, kameraman Kirill Radchenko a producent Alexander Rastorguev. Jejich dokument se měl zabývat soukromou ruskou armádou, tzv. Wagnerovou skupinou, konkrétně životem žoldnéřů najatých touto organizací pro působení ve Středoafrické republice. Snímek nevznikl, všichni tři dokumentaristé byli létě 2018 zavražděni. „Samozřejmě jsme na to při práci v SAR stále mysleli, což ještě znásobilo už tak velmi stresující kontext. Museli jsme přijmout veškerá bezpečnostní opatření, abychom ochránili sebe, ale především naše zdroje. Věděli jsme a akceptovali, že děláme něco riskantního, ale naší prioritou bylo chránit lidi, se kterými jsme pracovali,“ říká Carol Valade.

Carol Valade. Foto: archiv Evropského parlamentu (se souhlasem)

Dokument měl zároveň vzdát hold zavražděným novinářům. „Pokud jde o naše tři ruské kolegy, měli jsme pocit, že nejlepším způsobem, jak uctít jejich památku, je pokračovat v práci, kterou započali. Pro nás to byl nejlepší způsob, jak říct lidem, kteří ohrožují svobodu tisku, že tento boj nevyhráli,“ dodává Valade.

Francouzští reportéři se rozhodli, že se budou soustředit především na jednu specifickou část aktivit ruských žoldnéřů, a to na způsoby komunikace, propagandu a šíření dezinformací. „Velmi výrazným počinem bylo natočení propagandistického akčního filmu, který měl snahu vypadat jako americké akční filmy. Byl natočený Wagnerovou skupinou a hlavními hrdiny byli ruští vojáci, kteří byli prezentováni jako osvoboditelé země. Tento film byl promítán na obřím plátně na stadionu v hlavním městě Bengui a po promítání vystoupilo ještě několik hudebních skupin. Přišly tam tisíce fanoušků – lidí v tričkách Wagnerovy skupiny,“ popisuje Valade.

Krátký úryvek z filmu se objevuje také v dokumentu. „Američané bojují za demokracii. My za spravedlnost,“ říká v ukázce z filmu ruský voják.

Vodka vám dodá energii

Wagnerovci dále natočili propagandistické kreslené filmy pro děti, které distribuovali po celé zemi. A aby byl import ruské kultury dokonalý, nemohla chybět vodka. Rusové začali vyrábět speciální značku pro místní přímo ve Středoafrické republice. „Vodka je vyráběna zde s použitím ruských technologií. Je silná, ale fajn. Dodá vám energii,“ komentuje v dokumentu nápoj jeden z místních, zatímco jej statečně popíjí.

Dalším velmi viditelným počinem bylo postavení obřího pomníku ruské armádě. Sousoší žoldnéřů v nadživotní velikosti, kteří zbraněmi chrání ženy a děti, vyrostlo na konci roku 2021 přímo uprostřed města. „Vzbuzuje to ve mně pocit bezpečí a důvěru, že tito vojáci ochrání i mě. Jsem jim vděčný a tleskám jim za to, že nám takto pomáhají,“ komentuje pomník v dokumentu jeden z kolemjdoucích.

Mnoho lidí v Bengui opravdu projevuje Rusům upřímnou vděčnost, podotýká Carol Valade. Pomohli totiž místním vojákům potlačit skupiny rebelů, kteří na konci roku 2020 napadli hlavní město a pokusili se převzít moc. „Rusové začali posílat do země zbraně a zároveň učili místní vojáky, jak s nimi zacházet. Ale nebyli to instruktoři oficiální ruské armády, nýbrž členové Wagnerovy skupiny,“ konstatuje novinář.

Jako na Ukrajině

Pocit bezpečí pod ruským dozorem je ovšem přinejmenším pro některé Středoafričany iluzorní. Mnozí jsou totiž naopak bezprostředně ohroženi právě samotnými ruskými žoldnéři. Svědectví o tom zazněla i v dokumentu. „Obě strany páchají násilí na civilistech. Stalo se to normou, už to nikoho ani nepohoršuje. A neskončilo to, je to čím dál horší,“ říká koordinátor středoafrických muslimů Ali Ousmane. „Neviděli jsme žádnou oficiální ruskou armádu, jen tu neoficiální, vedenou korporátem Wagnera. Ruští žoldnéři vyhnali rebely, ale neosvobodili nás. Jsme trestáni, oni nemají víru ani právo, odsuzujeme to!“ dodává rozhořčeně. Je ale jedním z mála, kdo se odhodlal kriticky promluvit na jméno a s tváří.

Dalším kritikem, který si v dokumentu nebere servítky, je opoziční poslanec Joseph Bendounga, který byl ale za své názory již opakovaně vězněn. „Rusové přišli, aby zachránili moc prezidenta Touadéry. Teď mají přístup do jakéhokoliv dolu, ale kdo kontroluje jejich činnost? Nikdo! Berou nám naše bohatství,“ rozčiluje se v dokumentu. „To, co dělá společenství národů pro Ukrajinu, musí udělat i pro naši zemi. Protože Rusové přišli na Ukrajinu, aby ji zničili a rozkradli, a to samé udělali zde!“ zdůrazňuje.

Oficiálně ale nejsou hlasy proti ruskému vlivu slyšet, říká Carol Valade. Nezávislá média v zemi neexistují. „Je to chudá země, bylo zde jen několik novinářů, kteří se snažili dělat svoji práci a vydávali omezený počet výtisků novin. Ale když přišli Rusové, získali nad těmito novináři absolutní kontrolu – buď penězi, nebo výhrůžkami. Od té doby si lze v tamních novinách přečíst jen to, jak Rusové osvobodili zemi a všichni je milují,“ popisuje Valade.

Zájmem Ruska je získat vliv v Africe

Přes vzdálenost se ve Středoafrické republice projevil i zdánlivě nesouvisející začátek války na Ukrajině. „Odrazilo se to především v tom, že aktivity ve Středoafrické republice byly poněkud utlumeny. Bylo zřejmé, že všechny síly a také finanční prostředky byly soustředěné především na Ukrajinu,“ konstatuje Carol Valade.

Šance, že by se Středoafrická republika zbavila ruského vlivu, není v podstatě žádná, myslí si novinář. „Nemají jinou možnost. Rusové mají vliv na místní vládu, a navíc – kdyby ze země odešli, hlavní město by zřejmě zase napadly skupiny rebelů,“ je přesvědčen.

Motivací pro angažmá v této zemi mají podle něj Rusové hned několik. „Jde o soukromou armádu, takže jejím cílem je hlavně vydělat peníze za to, že tzv. poskytují ochranu. Zároveň jde samozřejmě o přístup k nerostnému bohatství. Středoafrická republika má zásoby diamantů a zlata. Ale kromě toho jsou za tím zjevně i politické zájmy Ruska, což by vysvětlovalo všechnu tu propagandu. Myslím, že tím zájmem je získat a rozšířit vliv v Africe,“ říká Carol Valade.

Úřady vraždu novinářů nevyšetřily

Dokument, který byl v Evropském parlamentu oceněn Cenou Daphne Caruanové Galiziové, nebyl zdaleka prvním ani posledním novinářským počinem Carola Valadeho z Afriky. Od roku 2018 zde působí trvale jako korespondent RFI, AFP, TV5-Monde, Radio France, Le Monde a dalších světových médií. Cestoval po západní Africe, informoval o politických krizích, nové vlně případů nákazy ebolou a masakrech z roku 2009 v Guineji. Psal i o tom, jak se obyvatelé afrických zemí vyrovnávají se změnou klimatu; a věnoval se mimo jiné vymírání slonů.

Kdo byla Daphne Caruanová Galiziová?

Daphne Caruanová Galiziová byla maltská novinářka, blogerka a protikorupční aktivistka. Ve svých reportážích se intenzivně zabývala korupcí, praním peněz, organizovanou trestnou činností, prodejem občanství a účastí maltské vlády na kauze Panama Papers. Kvůli své práci čelila pronásledování a výhrůžkám. Zemřela 16. října 2017 po výbuchu bomby, která byla nastražena v jejím automobilu.

Co se týká vraždy Alexandra Rastorgujeva, Orkhana Dzhemala a Kirilla Radčenka, oznámily úřady Středoafrické republiky (SAR) 30. července 2019, v den prvního výročí jejich vraždy, že pozastavují vyšetřování. V oficiálním dokumentu obsahujícím výsledky vyšetřování se uvádí, že „novináře zastavil ozbrojený gang neznámých osob, který je následně zbaběle zabil a ukradl část jejich věcí“.

Centrum pro dokumentaci, pro které měli ruští novináři dokument natočit, provedlo vlastní podrobné vyšetřování. V rámci něj se podařilo zjistit, že: verze událostí, podle níž byla smrt důsledkem „typického“ přepadení, je neplatná; Rastorgujev, Džemal a Radčenko byli sledováni; a že vražda byla promyšlená a provedená profesionály. Navíc vyšlo najevo, že v průběhu celého roku orgány činné v trestním řízení SAR nepodnikly žádné kroky k vyšetření zločinu a že ignorovaly nebo zatajily získané důkazy.