Ficova vláda stupňuje tlak na neziskovky. Ty spoléhají i na zocelení Mečiarem
Plošné dotační škrty, verbální útoky i chystaný zákon vzdáleně připomínající ruská a maďarská nařízení o takzvaných zahraničních agentech. Slovenská vláda dělá směrem k neziskovým organizacím to, co slibovala – tedy že s nimi „zatočí“. V tomhle testu odolnosti může občanskému sektoru pomoct i prožité autoritářské období vlády Vladimíra Mečiara. „Jsme v tom zkušenější než v Česku,“ říká o slovenských neziskovkách v rozhovoru pro HlídacíPes.org ředitelka organizace Via Iuris Katka Batková.
V čem se změnila na Slovensku atmosféra vůči neziskovým organizacím po loňských parlamentních volbách a nástupu vlády Roberta Fica? Už dlouho před volbami bylo v kampani z Ficovy strany Smer slyšet, že pokud dostane šanci, „udělá pořádek“ právě s neziskovým sektorem.
Ta atmosféra se v zásadě nezměnila. Ten narativ o špatných nebo nějakých sorosovských politických nevládních organizacích byl v tomhle sektoru a veřejném prostoru přítomen dlouho. Asi poprvé ho vláda použila po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, kdy poprvé vládní politici a představitelé začali veřejně konspirovat, že za protesty Za slušné Slovensko stojí někdo, kdo to celé ovládá ze zahraničí, platí to ze zahraničí a podobně.
To byla i známá „podezřelá“ hromada dlažebních kostek poblíž Úřadu vlády, na kterou upozorňoval Robert Fico…
Ano, nebo „příliš rychle“ vytištěné odznaky s podobiznou Jána a Martiny, které se šířily po celém Slovensku. Čili poprvé to začalo už tehdy, ty opakované frontální slovní útoky na občanskou společnost se ale v podstatě z toho veřejného prostoru neztratily. Po volbách se v tomhle ohledu nic nezměnilo, ale změnila se samozřejmě politika vlády.
Ředitelka Via Iuris Katka Batková. Foto: se souhlasem Katka Batková
Organizace Via Iuris se více než 30 let zaměřuje především na právní pomoc v oblasti práva veřejného zájmu. Mezi hlavní kauzy, na nichž se její lidé podíleli, patří kauza pezinské skládky, různé případy kolem výstavby dálnic, těžba zlata na Podpoľaní, případy svobodného přístupu k informacím a mnoho dalších. Sdružení také zakládalo slovenské ocenění Bílá vrána vyzdvihující společensky přínosné a odvážné občanské činy.
Ficův kabinet se hned ze začátku pokusil změnit systém daňových asignací, tedy možnost daňových poplatníků věnovat dvě procenta z daně právě některé neziskovce podle svého výběru. Asignace se neměly rušit, ale lidé měli dostat tak trochu vydírací taktikou na výběr – buď poslat dvě procenta neziskovce nebo svým rodičům na důchod.
Nebylo by to zrušení asignace, i když oklikou vlastně ano. Ty organizace by na tom určitě tratily, nejenom proto, že lidé by si přirozeně vybrali, že peníze pošlou svým rodičům, ale také proto, že ty organizace by musely agitovat – neposílejte to rodičům, ale nám, což je nesmysl. Přes asignace se přiděluje zhruba 90 milionů eur pro organizace občanské společnosti. Z toho polovina je od fyzických osob, polovina od právnických osob. Ohrožena byla ta asignace od fyzických osob, od právnických osob ne. Nemyslíme si ale, že je to trvalý stav. Vláda se k tomuto opatření určitě vrátí.
Na pospas ministerstvu
Proč ta změna nakonec neprošla? Ficova vláda zatím působí dojmem válce, který neustupuje ani ze sebevíc kontroverzních opatření.
Bylo to veřejným tlakem. Občanská společnost vyvinula spoustu aktivit pro to, aby ukázala, jaký dopad to bude mít. My máme v podstatě čtyři velké příjemce asignací, a to jsou hlavně ty pracující s lidmi s rakovinou nebo organizace Plamínek, která se věnuje paliativní péči o děti, a ty peníze, které dostanou z asignací, přímo použijí na pomoc lidem.
Takže je strašně jednoduché vysvětlit, že když těmto organizacím vezmete dvě procenta z daně, tak je berete vlastním lidem, kteří jsou nemocní rakovinou nebo kteří potřebují pomoc, protože jim umírají děti. Vznikl tak obrovský tlak veřejnosti, který tyto organizace vytvořily tím, že začaly informovat o tom, co za tyto peníze dělají, což do té doby nebylo úplně potřeba.
Myslím, že zkušenost neziskových organizací z Mečiarovy éry je pro mnoho z nich dostatečně formující, aby věděly, co je čeká. Mám pocit, že česká občanská společnost je paradoxně víc závislá na státních penězích, méně připravená být vzdorovitá a že na Slovensku jsme v tom zkušenější.
Změny v asignacích tedy neprošly, neziskových organizací se ale dotklo plošné škrtání dotací. Hodně se i v Česku psalo o rušení dotačních programů na ministerstvu kultury pod novou ministryní Martinou Šimkovičovou, která například zrušila program na podporu mediální gramotnosti. Jak je to dnes na Slovensku s dotacemi v jiných sektorech – dá se třeba už vysledovat změna toku dotačních peněz k „favoritům“ nové vlády?
Ne, to se neděje, myslím si, že ty škrty jsou víceméně plošné. Nebylo to tak, že by byly postiženy vybrané nevládní organizace, ale bylo to kráceno všem. Ani v té oblasti kultury to nebylo o tom, jestli ty peníze mají jít do škol nebo do organizací LGBTI+, ale bylo to opravdu plošné škrtání.
Nejnebezpečnější změnou je teď Fond na podporu umění, kde se kompletně změnilo přerozdělování peněz a z nezávislých odborných komisí se přesunulo do vedení fondu, které je zcela pod kontrolou politické moci, ministerstva kultury. To je asi největší změna. Letos se ještě peníze v podstatě přerozdělily podle starého systému. Zákon vstoupí v platnost zanedlouho, to znamená, že dopad uvidíme příští rok. Škrtalo se i v dotacích na ministerstvu životního prostředí, zahraničí nebo místního rozvoje.
Myslíme si, že to je skutečně budování takového vnitřního nepřítele, proti kterému pak vláda může relativně jednoduše a zákonně zasáhnout, a tím voličům ukázat, že řeší jejich problémy.
Tím hlavním legislativním opatřením nové slovenské vlády vůči neziskovému sektoru je novelizovaný zákon o mimovládních organizacích. Vláda ho stáhla z červnové schůze parlamentu, probírat se tedy bude až na podzim. Zákon poutá pozornost hlavně označením „organizace se zahraniční podporou“ pro ty, které mají část příjmů i ze zahraničí. Z vašeho pohledu insidera těch problematických míst v zákoně bude ale zřejmě víc…
Kromě toho označování je to samozřejmě i rozšířená povinnost ministerstva vnitra kontrolovat obsah výročních zpráv. Zavádí se povinnost pro občanská sdružení, která doposud nebyla zákonná, byla pouze dobrovolná, mít výroční zprávy v okamžiku, kdy sdružení vydělá nebo získá na svou činnost 50 tisíc eur ročně. Takže budete muset zveřejnit výroční zprávu a ministerstvo, tak jak je zákon v současné době formulován, bude moci kontrolovat obsah výroční zprávy.
Pokud zjistí nesrovnalosti, vyzve sdružení k odstranění nesrovnalostí, a pokud sdružení nesrovnalosti neodstraní, bude rozpuštěno přímo rozhodnutím ministerstva vnitra. Nejsou tam žádná kritéria ani obsahové konkretizace toho, co má ministerstvo na té výroční zprávě kontrolovat, není tam žádná možnost pro občanské sdružení bránit se proti tomu, co ministerstvo navrhuje jako opravu, nejsou tam ani přiměřené lhůty na dohadování se s ministerstvem. Čili ministerstvo může rovnou bez pokuty a bez dalšího občanské sdružení rozpustit.
Vytvořit nepřítele a konflikt
Proč si myslíte, že to vláda dělá? Protože může?
Myslím si, že současná politická reprezentace i někteří představitelé opozice prosazují politiku konfliktu, to znamená, že vytváření a živení nepřítele a konfliktu v té společnosti jim do jisté míry vyhovuje, aby získali volební podporu. Potřebují ukázat svým voličům, kdo může za jejich problémy. V minulosti to byly různé marginalizované skupiny, vyloučené, etnické, migranti a podobně.
Každá vláda je jiná a tato si zatím vybrala média a ze zahraničí financované nevládní organizace. Myslíme si, že to je skutečně budování takového vnitřního nepřítele, proti kterému pak vláda může relativně jednoduše a zákonně zasáhnout, a tím voličům ukázat, že řeší jejich problémy.
Současná Ficova vláda je také podle vás ve slovenské historii úplně první – a to včetně tří minulých Ficových vlád – která se v programovém prohlášení vůbec nepřihlásila ke spolupráci s občanským sektorem. Opravdu tam tohle sousloví úplně chybí?
Ono tam je, ale v následujících souvislostech: je potřebné transparentní financování občanských sdružení, chceme vytvořit státní fond na podporu nevládního sektoru, kde budeme podporovat ty organizace, které pomáhají, a je třeba posoudit, jak velká rizika představují organizace občanské společnosti pro společnost a jak tato rizika řešit a zmírňovat. A konečně, je třeba regulovat lobbing a zapojení organizací občanské společnosti do politického života. To tedy neznamená, že by to tam úplně chybělo, ale ten způsob zmínek je úplně nový. Doteď tam bylo něco typu: vláda se zavazuje k principům otevřeného vládnutí, k transparentnosti a k podpoře spolupráce a dialogu mezi občanskou společností a vládou.
O víkendu skončila ve funkci slovenské prezidentky Zuzana Čaputová, která předtím sama působila v neziskovém sektoru, dlouho spolupracovala i s vaší organizací Via Iuris. Jak moc ovlivňuje osoba prezidenta atmosféru v zemi vůči neziskovým organizacím a jak se to podle vás změní pod novou hlavou státu Petrem Pellegrinim?
Tím, že Zuzana Čaputová pochází z občanského sektoru a dlouho se v něm pohybovala, mu samozřejmě rozuměla mnohem lépe než kterýkoli předchozí prezident, včetně nastupujícího Petra Pellegriniho. Často využívala odborných znalostí organizací občanské společnosti k tomu, aby do veřejného prostoru vnášela témata jako boj proti násilí na ženách nebo otázky životního prostředí, klimatická krize, ale také ochrana právního státu. Takže si myslím, že právě to bylo na této spolupráci mezi prezidentem a občanským sektorem jedinečné. Zároveň bylo vidět, že si naší práce váží a často ji oceňovala, zastávala se jí, když docházelo k nějakým útokům na konkrétní organizace.
Akčnější než v Česku
Dá se nějak v hrubých obrysech srovnat neziskový sektor v Česku a na Slovensku? Myslím tím jejich odolnost v případě, že dojde k nástupu podobné politické garnitury jako je ta současná slovenská, která si boj proti neziskovkám dala do vývěsního štítu.
Na to asi nemám tolik informací o české scéně. Pravdou je, že individuální filantropie je na Slovensku méně rozvinutá. Ale rozvíjí se a není to tak, že bychom byli závislí jen na dvou procentech z daňových asignací. Stále roste množství peněz, které lidé posílají nevládním organizacím přes portály jako Darujme nebo StartLab.
Z poslední doby chci vyzdvihnout sbírku na zaslání munice na Ukrajinu, kde Slováci vybrali více než čtyři miliony eur, což je více, než kolik dala například slovinská vláda. Myslím, že zkušenost neziskových organizací z Mečiarovy éry je pro mnoho z nich dostatečně formující, aby věděly, co je čeká, že nejde jen o to, poskytovat tady a teď sociální službu, ale i o to, postavit se za ostatní organizace, přemýšlet trochu doširoka.
Má to znít optimisticky?
Ano, je to akčnější než v Česku. Mám pocit, že česká občanská společnost je paradoxně víc závislá na státních penězích, méně připravená být vzdorovitá a že na Slovensku jsme v tom zkušenější, i kvůli minulosti. Je to vidět i na všech protestech, aktivitách, peticích, které se povedlo za posledních sedm měsíců udělat. Je to neuvěřitelné množství práce.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
21 komentářů
Ficova politika je mi odporná, ale v transparentnosti neziskovek a financování pouze potřebných mu dávám za pravdu.Neziskovky, to je socialismus – černá díra na peníze, kterou navíc nikdo nesleduje ani nekontroluje.
Nevím jak na Slovensku, ale …
Počet neziskových organizací v ČR v roce 2023 byl asi 147.257, počet zaměstnanců 114.913, financování 36,4% (rok 2020) dotací od státu… Pro jistotu není možné jednoduše se dopátrat skutečných čísel, mlží procenty bez konkrétních čísel, aktuální seznam všech neexistuje, daňoví poplatník je zde pouze sponzor z donucení . Připadá to někomu normální?
Neziskové organizace jsou pouze další způsob, jak v informační mlze úspěšně rozkrádat vybrané daně a socialisticky žít.
Vyzkoušet všechny poslance, aby vyjmenovali alespoň 10 nejvíce dotovaných neziskovek ze státního rozpočtu, tak bychom asi zírali na výkon. Inu Slované. 🙄
Pane Doucho, vy tu píšete vcelku osvícené komentáře, které rád čtu, ale tady bych řekl, že jste mimo. Začátek – Ficova politika je odporná, to ano, ale dál k těm neziskovkám se vyjadřujete jako příznivec SPD či podobných stran, který záměrně manipuluje s fakty a ještě k tomu přidáváte, že se něco mlží apod. Ve vaše případě půjde spíše o něvědomost. Stačí si k tomu něco pohledat na internetu, informací je k dispozici dost. V tom počtu cca 140tis. neziskovek je podstatná většina, mezi které patří nadace a nadační fondy, spolky a to sportovní (od vesnických sportovních klubů až po sportovní svazy) nebo společenské (Junák, Skaut, Sokol) dále spolky včelařů, zahrádkářů, sbory dobrovolných hasičů, charitní a pomáhající spolky lidem s fyzickým nebo duševním hendikepem. Podpora těchto organizací je socialismus ? Existence těchto neziskovek vám připadá nenormální a společensky neprospěšná ? Jo pak tu máme neziskovky církevní, ale podle mého názoru někdo potřebuje chodit do kostela a někdo jiný zas na stadion. Jiná kapitola jsou zase odbory a politické neziskovky a případně jiné „aktivistické“ ogranizace. To jsou asi ty neziskovky, které vám nejvíce vadí. Jinak většina těch neziskovek funguje zcela bez dotací nebo jenom s příspěvky na provozní výdaje. Působil jsem v Sokole, zahrádkářích, sportovním klubu, znám včelaře a mohu potvrdit, že většina členů dělá svoji práci zadarmo, každá neziskovka nedostává v průměru 36% dotace, to je hloupá agregace. Jinak z toho počtu 147tis. zaměstnanců má spousta lidí jen zkrácený úvazek při jiném zaměstnání.
Děkuji vám za reakci. Jsem si vědom vašich argumentů, potřeby různých spolků a nadací. Poslanci sice přerozdělují několik miliard, ale nemají žádný přehled, jak jsou ty peníze využity. Český „sport“ s různými fotbalovými Pelty, tenisovými Flégly (Orel Jednota Praha) a pod. je myslím nejlepším příkladem a zřejmě pouze špičkou ledovce.
Konečně se mi podařilo dohledat alespoň nějaký základní přehled (bez záruky, jak se píše v textu) na Hlídacím psu. https://hlidacipes.org/penize-pro-neziskovky-nejvic-stale-dostava-sport-a-charita-miliardy-bere-inflace/
Docela mě zaujalo 515 mil. pro „CESNET zájmové združení právnických osob“. Celkem rozumím podpoře informačních technologií. Na druhou stranu ovšem nechápu, proč vláda a stát ČR zdaní a zdraží (koncesionářské poplatky) všem obyvatelům ČR už tak drahý internet v porovnání s osvícenými státy, jakými je například Finsko,…
Podle mě, by se měl stát přestat plést do komerční sféry a hledět si pouze funkcí, které státu přísluší.
Stát ČR se neskutečně nafukuje a z obyvatel ždímá nesmyslné daně a poplatky za které toho řadovým občanům zpět mnoho neposkytuje. Dalším angažováním státu v oblasti neziskovek je všeobjímající ČEZ. ČEZ podniká, financuje neziskovky, obchoduje s akciemi, dožaduje se podpory jádra, získává dotace na udržitelné zdroje a obyvatelům ČR dodává nejdražší el. a plyn v porovnání s konkurencí, pokud nejste velký odběratel…
Já vám rozumím, vaše skepse ve sportu plyne z těch kauz na úrovni nejvyšších sportovních svazů, těch bylo hodně, ale to je tak ve všech oblastech kde se vyskytují nějaké peníze a lidi. Machinace s penězi, přihrávání zakázek známým, uzavírání nevýhodných smluv apod. se vyskytuje i v soukromém sektoru, s tím jsem se také setkal. Jinak mi přijde, že v poslední době mají u nás neziskové organizace spíše pejorativní charakter a všechny se hází do jednoho pytle jako špatné. Přijde mi to, že to je od té doby, co zde působí různé politické a aktivistické neziskovky (zastoupené v celkovém počtu zcela minimálním podílem) a posléze obecně neziskovky byly použity pro vytvoření jakéhosi společenského nepřítele, které jsou cílem zejména pro některé politické subjekty. O tom CESNETU si zkuste něco najít, to je organizace, která poskytuje infrastrukturu pro páteřní vysokorychlostní internet. Kromě toho, že poskytuje infrastrukturu pro univerzity, nemocnice a věděcká centra, tak přes ně jde část běžného provozu domácností a firem. Internet i u nás začal v akademickém sektoru a na těch základech to funguje dodnes. Mimochodem na akademické/vědeké úrovni, tedy nejenom v komerční sféře, vznikají i v dnešní době v oblasti informačních technologií patenty a nová řešení. Můžeme vést diskuzi o tom jestli by klíčová infrastruktura, kterou internet bezpochyby je, by měla být ve vlastnictví státu nebo soukromého sektoru. Oboje má své výhody a rizika. Z těch rizik to je u státního neefektivní hospodaření a u soukromých riziko ovládnutí vlivovou skupinou, třeba i ze zahraničí.
Tak v dnešní době už asi není nikdo, kdo by si nemohl během pár chvilek ověřit základní fakta a mohl tak skočit na špek prodavačům s teplou vodou, kteří se snaží získat prosťáčky a hlupáky na pohádky o čertově díle – neziskovkách. Opravdu to nedá velkou práci ani intelektuální výkon ověřit si, že neziskovky dělají za stát hromadu užitečné činnosti za zlomek peněz. Náš stát je velice nevýkonný, neefektivní a do budoucna bude muset brutálně řezat agendy, protože je neuživí a někdo je dělat bude muset. Jinými slovy, nikoliv méně, ale více neziskovek je v našem společném zájmu!!!
Čirá dojmologie.
Škoda, že jste ke svému srdcervoucímu provolání k útlocitným masám, nepřiložil také pár hodnověrných čísel, názvů a prakticky nedoložil, užitečnosti neziskovek (z počtu 147.257) do kterých stát bez jakékoliv kontroly pumpuje miliardy.
Sám jste si to pojmenoval. Jedna z šílených agend státu, je nikým nekontrolovaný tok peněz vybraných od daňových poplatníků do neziskovek – „neziskový“ socialismus.👎
Stačí si projet archív HP, ta čísla zde byla prezentována několikrát.
A vy máte nějaká čísla ? Jenom jste si nekde přečetl dvě čísla o počtu neziskovek a počtu zaměstnanců a u toho jste skončil. Jste pro aby se nepodporovaly sbory dobrovolných hasičů (mají 360tis. členů),sportovní kluby, které patří pod Sdružení sportovních svazů (500 tis. členů) nebo pod Českou unie sportů (1 mil. členů), Sokolové (160tis. členů), ve kterých se realizují prevážně děti a mládež ? Společenský přínos techto organizací se penězi přímo vyjádřit nedá a to nemluvíme o pomáhajících organizacích, které zlepšují život lidem s vážným duševním nebo fyzickým onemocněním -to byste je chtěl zase dávat do ústavů jako za minulého režimu?. Podpora sportu, kultury nebo zájmových činností nemá nic společného se socialismem a děje se v každé vyspělé společností a to i v té západní.
Děkuji vám za názor. Vaše argumentace je bohužel stejná, jako když příijde řeč na obrovský počet státních zaměstnanců (2023 – 499 056) a vytáhnou se pouze ti nesporně užiteční, hasiči, učitelé a policisté. Otázkou ovšem je, kolik učitelů je potřeba ke vzdělávání stále se snižujícího počtu dětí při pohledu na jejich znalosti v praxi… 🙂 A takhle to funguje i ve chvíli, kdy si někdo dovolí byť jenom pohlédnout na financování neziskových organizací a jejich zanedbanou, nebo neexistující kontrolu. 🙂
S tím Sokolem jste to zrovna trefil na hlavičku. Mají tam myslím nějaký bankovní a úvěrový podvod…🙂 Nic proti řadovým sokolům.
Příchozí
text
Od:[email protected]
Datum:Dnes 13:06
Vy zase argumentujete podobně jako když byste napsal, že v ČR je 5 mil. pracujících a berou ročně 10 mld Kč na podpoře v nezaměstnanosti. Ve skutečnosti ne každý pracující bere podporu, stejně tak ne každá neziskovka má nutně zaměstnance a bere dotace. Jo a zapomněl jsem, že hlavně z toho počtu 145 tisíc neziskovek je také asi 65 tis. SVJ. Je teda dost možné, že jste členem nějakého neziskovky a ani o tom nevite :-). Prostě ne každá neziskovka je nutně zřízena za účelem ždimat dotace, ale prostě ta organizace potřebuje mít svůj právní status aby mohla fungovat. Počet zaměstnanců v neziskovkách činí asi 2% pracovní populace. Jinak ty neziskovky nedostávají jen dotace od státu, ale čerpají také z obecních, městských, krajských rozpočtů nebo od soukromých společností. Neexistuje agenda, kde byste to měl všechno na jednom talíři a můžete nabýt dojmu,že v tom není přehled. O způsobu financování se můžete dočíst z výročních zpráv jednotlivých neziskovek (některé je ale nemají povinnost zveřejňovat). Z rodiny vím, že v kontroly chodí (do malé organizace) a zejména u dotací z EU jdou do velmi podrobných detailů. Jinak na podrobnou kontrolu všech dotací byste potřeboval více úředníků a to budete určitě zase vy,který bude kritizovat, že stát nabobtnává 🙂
…a všechno to vychází z amerických zákonů o cizích agentech.
Systém tzv.“ neziskovek“ považuji za z velké části zvrácený.Hodně z nich se stává útočištěm lidí, kteří je využívají jako zdroj snadné obživy – v komerčním nebo státním sektoru jsou tito lidé neuplatnitelni.Úžasné je ,že si peníze na svou činnost nárokují bez toho,že by byli ochotni doložit jak prospívají lidem,z jejichž daní dobře žiji.Hlavne jsou nyní hlasité tzv vlivové neziskovky , jejichž činnost spočívá v ovlivňování myšleni lidí nebo výchovy dětí .často jde o přímou indoktrinaci na zakladě pokynů či objednávky s cílem vytvořit paralelní moc ve statě,která často jde proti většinové vůli obyvatel vyjádřené ve svobodných volbách.
Souhlasím a podepisuji. 👍👍
Nějak zapomínáte dodat, že Ficově vládě nejde o neziskovky, které se starají o nemocné rakovinou, o postižené atd, na ty zákon o cizích agentech necílí, ale o neziskovky financované ze zahraničí, které se míchají do politiky, školství atd a prosazují na Slovensku cizí zájmy, ideologie a agendy. Jinak obdobný zákon o cizích agentech mají v USA již od konce 30 let, tak nevidím důvod, proč by ho nemohli mít i Maďaři nebo Slováci. To si mají nechat líbit zasahování cizích zájmů do vnitřních záležitostí svých států?
Pochopitelně by to bylo žádoucí i u nás.
Neziskovky to bylo vždy zlo-peklo. Čest těm, které se nemontují do politiky, lidských práv o dnešní diskriminaci naruby nemluvě.
V pořádku..vyhladovět,vyhnat…nemakačenka za prachy propagující kohokoliv a cokoliv a ještě chtějí ze státního rozpočtu..globální oblbování, zelelenej fašismus,450 pohlaví..“migrace“..nazdar..za svý a uveřejnit pro koho..nebo ven..hezké léto přeji
Nejsou škrtány dotace pro neziskovky, které lidem pomáhají, ale dotace pro neziskovky, které ovlivňují názorové a politické myšlení občanů. Tento na Slovensku nazývaný ¨kontroverzní¨ zákon je převzatý nejen z Ruska, ale i mají ho i v USA či Izraeli. Pokud je někdo financován ze zahraničí, tak prezentuje názor svého sponzora. Jen pro zajímavost z ústavy: Ten, kdo se snaží organizovat státní převrat za prostředky cizích státní mocností je nazýván vlastizrádce. Snaha o změnu bez ohledu na výsledky voleb je organizování převratu. A za čí peníze?
Ten zákon v USA a v Rusku se dosti liší. V USA se to týká pouze přímého financování ze státního rozpočtu jiné země. Takto tam mají označeno pouze několik médií. V Rusku se to týká jakéhokoliv financování obecně ze zahraničí, tedy včetně příjmů od soukromých osob nebo společností. Stačí tedy dostat nějaké peníze ze zahraničí a už jste zahraniční agent. Navíc o tom označení agentem rozhodují v Rusku úřady, kde není žádná možnost odvolání a na soudy se nelze spoléhat, protože soudní moc v Rusku funguje spíše formálně a jde na ruku státnímu režimu.
no kdysi když ten zákon v Rusku začal platit – a stal se tedy „logicky“ na „západě“ terčem, že „co se to vlastně v tom Rusku schválilo..“, tak se „ozval“ chartista Jan Schneider, že tento zákon v Rusku o „zahraničních agentech “ byl okopírován dle zákona v USA… Tedy bylo by dobré tyto zákony porovnat… Ale asi v USA – v té době r. 1938 , se nejednalo ještě o klasické politické neziskovky nynějšího formátu, ale tím“ rozvratníkem“ vůči USA by mohly být jen jiné státy… U nás třeba klasická i mj.politická neziskovka Člověk v tísni má své „ideově rozvratné“ oddělení – a to kdysi nepřímo potvrdil i její samotný guru Šimon Pánek když ještě v klasickém Hyde parku dostal otázku, že „jak Člověk v tísni podporuje kurdy v Turecku “ – a on odpověděl (možná naivně, ale pravdivě), že „my bychom chtěli, ale USA to nechtějí…“. Možná by tedy měly USA ten zákon z r. 1938 doplnit a novelizovat, aby byl formálně správný i z druhé strany …
Zde cituji z úvodníku porovnání amerického a ruského zákona o agentech, který pochází z právnické fakulty MU: „Článek se zabývá zákonem o tzv. zahraničních agentech v Ruské federaci. Zákon je srovnáván s americkým zákonem FARA prostřednictvím přístupu „the most different”. Z výstupu komparace vyplývá, že jsou oba zákony jsou v praxi diametrálně odlišné, přičemž ruská verze je používána k politickému tlaku, stigmatizaci a odvetným reakcím. „, odkaz zde: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/7068
Víte, je dost možné, že ten Schneider asi ten americký zákon FARA ve skutečnosti nečetl, případně četl, ale neporozumněl, čemuž bych se při jeho původní profesi nedivil. Každopádně v USA mají několik organizací takto onálepkovaných, zatímco v Rusku se to používá jako nástroj pro ostrakizaci společností nebo osob.