AKTUALIZOVÁNO. Exekutorská komora dnes zveřejnila konkrétní data o výsledcích takzvaného Milostivého léta. To dlužníkům v exekuci umožňovalo zbavit se dluhů splacením původní částky navýšené jen o poplatek exekutorovi ve výši 750 korun. Nadále platí, že v některých českých regionech je v exekuci až třetina všech lidí v produktivním věku.

Podle aktuálních údajů Exekutorské komory se do Milostivého léta zapojili spíše lidé s nižším počtem exekucí. Průměrný počet exekucí na jednoho dlužníka (v ČR jde to  nyní 6,37) se totiž prakticky nesnížil. Podle původních odhadů se milostivé léto mohlo týkat až 1,3 milionu exekucí. Nakonec exekutoři v jeho rámci zastavili jen 42 tisíc případů (což odpovídá 3,2%). Sami exekutoři to interpretují tak, že „ochota dlužníků řešit jejich finanční situaci byla tedy nízká“.

„Překvapilo mě, jak malý zájem měli o tuto dobročinnou akci ze strany státu samotní dlužníci. Přitom mnozí na ní mohli opravdu vydělat. Pokud ani takto velkoryse nabídnuté řešení  nepřiměje některé lidi, aby dostáli svým závazkům vůči věřiteli, pak opakování Milostivého léta je  přinejmenším diskutabilní,“ říká prezident EK ČR Jan Mlynarčík.

Autoři Milostivého léta ale data Exekutorské komory zpochybňují. Předseda poslanců KDU-ČSL Marek Výborný říká, že čísla předložená komorou jsou neúplná, nepočítají prý s těmi řízeními, jejichž ukončení ještě není zanesené v evidenci.

Exekutoři proti oddlužení bez úhrady penále a úroků, jež původní dluh obvykle mnohonásobně zvyšuje, protestovali s tím, že „stát může dluhy odpouštět, ale systémově a na své náklady“.

„Vysoký počet osob v exekucích má dalekosáhlé ekonomické a sociální dopady. Čím dříve dostaneme tyto lidi z pastí exekucí, tím dříve maximalizujeme jejich ekonomický potenciál a to ve výsledku prospěje celé společnosti,“ říká Radek Hábl, ředitel think-tanku Institut prevence a řešení předlužení.

I proto je ve hře možnost zopakování Milostivého léta, tentokrát s větší informační podporou, aby se o akci dozvědělo co nejvíce lidí, jichž se může týkat. Podle kritiků exekutoři zveřejněním zkreslených chtějí „relativizovat úspěch milostivého léta a pokusit se zabránit opakování akce“.

„Podle dat VZP či Člověka v tísni exekutoři ještě neukončili řádově více než polovinu řízení. Přesto již zveřejňují statistiky?“ diví se i expert na exekuce společnosti Člověk v tísní Daniel Hůle. 

⁉️ EXEKUTOŘI: #MILOSTIVELETO JE PROPADÁK ⁉️

Podle dat VZP či @CLOVEKVTISNI exekutoři ještě neukončili řádově více než polovinu řízení. Přesto již zveřejňují statistiky?

Nesouvisí to třeba s přípravou #Milostiveleto 2?https://t.co/4nimGJWEqL

— daniel hule 🇺🇦 (@DanielHule) March 31, 2022

Rodina a kvalita vzdělání rozhoduje

Jakkoli si na jedné straně mohl tisíce lidí (podle exekutorů šlo jen o 15 tisíc osob) a jejich rodin s koncem ledna oddechnout a pokusit se začít nový život bez dluhů, exekucí v Česku opět přibývalo. Jen v loňském roce bylo zahájeno bezmála půl milionu (přesně 445 618) nových exekučních řízení, o 28 317 více než v roce 2020, jak plyne z údajů okresních soudů, které zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti.

V Česku ovšem bylo i hůř – ještě nedávno se počet lidí s alespoň jednou exekucí odhadoval na 760 tisíc, nyní je to zhruba o sto tisíc méně. „Naopak stagnuje počet lidí s mnohonásobnými neřešitelnými exekucemi, kdy mají čtyři až pět exekucí a už si zvykli operovat v té pololegální šedé ekonomice. To se moc nemění,“ řekl už dříve pro HlídacíPes.org sociolog společnosti PAQ Research Daniel Prokop.

„Celkem máme asi devět procent dospělých lidí v exekuci, ale u lidí mezi 25 až 65 lety je to už zhruba 15%. V těch nejchudších regionech je to dokonce 25-35% pracovní síly, což už je opravdu veliký podíl. Destabilizuje to rodiny a vytváří to prostředí, kde nezažijete úspěch, všichni jsou rezignovaní, a tak výrazně zaostává i vzdělávání,“ shrnul Prokop.

Právě rodinné zázemí má zásadní vliv na kvalitu vzdělání dětí a tím i na šanci na budoucí uplatnění a úspěch.

„Zjednodušeně řečeno rozhoduje štěstí – v tom, do jaké rodiny a jakým rodičům se v Česku narodíte. Vliv rodičovského zázemí je u nás jeden z největších v Evropě. V krajích jako je Karlovarský a Ústecký je v oblasti vzdělávání opravdu vyhrocená situace, ale naši společnost to doposud moc nezajímalo. Bere se to jako osud: holt se narodíš do rodiny, která ti nepomůže, a to už je tvůj problém,“ říká ekonom CERGE a nově i poradce premiéra Petra Fialy pro oblast školství Daniel Münich. „Zajímat by nás to mělo. Už jen proto, že jsou to také voliči,“ podotýká Münich.

Začarovaný kruh pak podle expertů pokračuje. Exekuce u rodičů vysvětluje zhruba polovinu vzdělávacích problémů. Důsledkem je, že v nejpostiženějších regionech asi šestina lidí nedokončí střední školu nebo učňovský obor. „To zase omezuje na trhu práce absolventy, které by firmy potřebovaly. Místo absolventů učňáků tu je najednou skupina mladých lidí úplně bez kvalifikace,“ říká Daniel Prokop.

Miliardy v šedé ekonomice

Lidé v exekuci také nejsou nijak motivováni ke kariérnímu růstu ani ke zvýšení mzdy, z níž si stejně velkou část strhává exekutor. Exekuce komplikují život i zaměstnavatelům a jejich účtárnám, v součtu jde o stovky hodin měsíčně administrativní práce navíc. To ve finále může odrazovat firmy od investic i od zakládání nových podniků právě v exekucemi nejvíce postižených regionech. Nejhorší situace je dlouhodobě v Ústeckém, Karlovarském a a Moravskoslezském kraji.

V Česku zůstává podle kvalifikovaných odhadů jádro 400 až 500 tisíc lidí, kteří už sami nejsou schopni své dluhy – mnohonásobně navýšené o úroky a penále – řešit a jsou v podstatě napevno ukotveni v takzvané šedé ekonomice. Odhady hovoří až o stovkách miliard, které plynou mimo legální ekonomiku a tak i mimo daňové příjmy státu.

„V našich průzkumech mezi pracujícími lidmi, kteří jsou v exekucích, nám přiznávají, že mají příjmy na ruku nebo nějak na černo. Ztráty, které to působí na odvodech a daních, jsou nezanedbatelné,“ říká Daniel Prokop.

V textu jsme doplnili kritickou reakci na zveřejněná data Exekutorské komory. S ohledem na to jsme upravili i titulek, pozn. red.