Evropa jen pro ty, kteří se přizpůsobí a projdou bezpečnostní prověrkou. Evropská unie zásadně mění přístup k řešení migrace, zaznívá po říjnových zasedáních unijních orgánů. Měla by se výrazně urychlit návratová politika, posílit ochrana vnějších hranic a mluví se otevřeně i o detenčních centrech mimo EU. Toto téma přitom bylo ještě před rokem tabu.

„Je jasně viditelný posun německé delegace, kde se jasně ukazuje, že jejich migrační politika úplně selhala. Z toho, co zaznívá na mítincích, je jasné, že názor se oproti minulosti velmi výrazně posunul k radikálnějším řešením,“ řekla na říjnovém plenárním zasedání Evropského parlamentu českým novinářům europoslankyně Danuše Nerudová.

„Nyní hledáme společnou pozici. Myslím, že jsme se posunuli k tomu, že Evropa není pro všechny, ale jen pro ty, kteří budou akceptovat naši kulturu, naše pravidla, projdou bezpečnostní prověrkou a budou pracovat.“

Už nyní se mluví také o potřebě doplnění Paktu o migraci a azylu, který byl po téměř deseti letech jednání schválen letos v květnu a účinnosti by měl nabýt v červnu 2026. Česko se při schvalování zákona zdrželo.

„Změny v azylové politice budou potřeba. Migrace je dnes spojena s hybridními hrozbami, nejde jen o řízenou migraci v režii Ruska či Běloruska, spolupracují na tom i další země jako Irán či Katar. Musí se snížit sociální dávky po vzoru Dánska a zrychlit azylové řízení po vzoru Nizozemska, kdy by uchazeč o azyl měl mít do pěti dnů rozhodnutí, zda řízení bude pokračovat,“ vyjmenoval europoslanec Tomáš Zdechovský.

„Jednání s Tuniskem a dalšími zeměmi o vybudování detenčního centra začínají být součástí veřejné diskuse. Dále je potřeba zvýšit ochranu vnějších hranic EU a posílit Frontex až na třicet tisíc lidí,“ doplňuje Zdechovský. Frontex, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, v současné době zaměstnává zhruba 2500 lidí, jejich počet by se tedy měl zvýšit na dvanáctinásobek.

EU se již léta potýká s problémy při provádění deportací neúspěšných žadatelů o azyl. Mezi hlavní důvody patří rozdíly v legislativě, administrativa (příkazy k navrácení nejsou mezi členskými státy uznávány), vymáhání práva (orgány ztrácejí migranty z dohledu) a diplomacie (země původu odmítají přijmout zpět své státní příslušníky). V důsledku toho se míra návratů pohybuje mezi 20 a 30 %. V minulém roce se z téměř půl milionu žadatelů o azyl, kterým bylo nařízeno opustit EU, vrátilo do země původu pouze 20 %.

„K posílení a zefektivnění návratové politiky je také nezbytné, aby Unie změnila pravidla pro rozhodování o tom, které země mimo EU jsou bezpečné a je možné do nich vracet nelegální migranty. Dobře je to vidět na příkladu Egypta, kam každoročně míří statisíce Evropanů na letní i zimní prázdniny, ale některé členské státy tento stát stále považují za nevhodný k tomu, aby do něj byli vraceni ti, kteří do Evropy přišli nelegálně a byla odmítnuta jejich žádost o azyl. To odporuje zdravému rozumu a musí se to přes odpor evropské levice změnit,“ uvedl europoslanec a místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR) Alexandr Vondra.

Téma migrace má spadat i do portfolia českého komisaře Josefa Síkely, který by se měl soustředit na příčiny nelegální migrace a boj s pašeráky, především v oblasti Afriky.

Šéfka Komise slibuje novou legislativu

Ke změně paradigmatu v migrační politice EU vyzvala na začátku října skupina 17 zemí, které zaslaly Evropské komisi tzv. non-paper. Iniciativu vedly Nizozemsko a Rakousko, výzvu podepsaly Chorvatsko, Česko, Německo, Dánsko, Řecko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Malta, Slovensko, Švédsko a tři země přidružené k Schengenu (Lichenštejnsko, Norsko a Švýcarsko).

Společná výzva byla sepsána před schůzí ministrů vnitra členských zemí, která se konala 10. října v Lucembursku. Bylo to první setkání svého druhu od doby, kdy Německo po opakovaných útocích migrantů noži na obyvatele zavedlo od září kontroly na všech svých pozemních hranicích, Maďarsko pohrozilo, že proti Belgii použije nelegální migranty a Nizozemsko požádalo o výjimku z migračního a azylového systému EU a prohlásilo, že vybuduje „nejpřísnější azylový režim všech dob“.

O týden později se prezidenti a premiéři států Evropské unie na summitu v Bruselu shodli, že je nutné především urychlit návraty neúspěšných žadatelů o azyl zpět do jejich zemí. Vyzvali Evropskou komisi, aby v této věci urychleně představila nový legislativní návrh.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová reagovala již na výzvu 17 zemí a zaslala ještě před summitem vedoucím představitelům zemí EU dopis, v němž novou legislativu slíbila. Podpořila i využití vízové a obchodní politiky jako páky k přesvědčení zemí mimo EU, aby přijaly své občany zpět poté, co jim byla v EU zamítnuta žádost o azyl. A také myšlenku zřízení  „návratových center“ mimo území Evropské unie.

Italsko-albánský projekt jako vzor

V dokumentu z roku 2018 přitom Komise konstatovala, že externě umístěná návratová střediska by byla nezákonná, protože právo EU brání posílat migranty proti jejich vůli do země, ze které nepocházejí nebo kterou neprošli. I kdyby EU svá pravidla upravila, hrozilo by podle dokumentu porušení zásady „non-refoulement“. Ta zakazuje orgánům deportovat migranty do zemí, kde by jim mohlo hrozit pronásledování, mučení nebo jiná forma špatného zacházení. „Je sporné, zda je tento scénář v souladu s hodnotami EU,“ uvádí se v pět let starém dokumentu.

Přesto některé ze zemí, které čelily v minulých letech největšímu náporu migrace, o detenčních centrech vážně uvažovaly. A Itálie tento nápad dokonce dotáhla do konce a letos v srpnu otevřela dvě návratová střediska v Albánii.

Toto rozhodnutí bylo loni silně kritizováno především italskou opozicí. „„Vytvářejí jakési italské Guantánamo, mimo jakýkoli mezinárodní standard, mimo EU bez možnosti monitorovat stav zadržování lidí zavřených v těchto centrech,“ řekl tehdy Riccardo Magi, předseda levicové strany More Europe. „Itálie nemůže přepravovat lidi zachráněné na moři do země mimo EU, jako by to byly balíky nebo zboží.“

Evropská komise v minulém roce nápad vlády italské premiérky Giorgie Meloniové nijak veřejně nekomentovala. Ursula Von der Leyenová později označila italsko-albánský projekt za „netradiční myšlení“ a nyní do něj otevřeně vkládá naděje. „Měli bychom pokračovat ve zkoumání možných cest, pokud jde o myšlenku rozvoje návratových center mimo EU, zejména s ohledem na nový legislativní návrh o navracení,“ napsala ve své odpovědi na výzvu 17 zemí. „Se zahájením provozu italsko-albánského protokolu budeme moci z této zkušenosti čerpat i praktické poznatky.“

Detenční centrum narazilo u soudců

Začátek provozu centra v Albánii ale zatím nebyl příliš úspěšný. V polovině října sem bylo převezeno 16 migrantů – 10 Bangladéšanů a 6 Egypťanů, všichni byli ale na základě rozhodnutí soudu v Římě během týdne vráceni zpět do Itálie. Soud toto rozhodnutí odůvodnil tím, že žadatelé o azyl nemohou být posláni zpět do svých zemí původu, protože soud nepovažuje tyto země za dostatečně bezpečné. Čtyři z 16 migrantů byli pracovníky střediska odmítnuti jako zranitelní poté, co prošli zdravotními a jinými prohlídkami.

Rozpočet středisek v Albánii se odhaduje na 670 milionů eur na příštích pět let. Zařízení provozuje Itálie a spadají pod italskou jurisdikci, zatímco vnější ostrahu zajišťuje albánská stráž. Řím si klade za cíl zpracovat s pomocí těchto detenčních center až 36 tisíc žádostí o azyl ročně.

Podobné plány jako Itálie spřádaly i další evropské země. Velká Británie a Dánsko zkoumaly v minulém roce plány s Rwandou, které se ale nakonec neuskutečnily. Tehdejší britská vláda sice uzavřela dohodu o posílání neúspěšných žadatelů o azyl do Rwandy výměnou za přibližně 500 milionů liber z rozvojových fondů, ale současný premiér Keir Starmer po červencovém vítězství ve volbách tento plán zrušil. Podle předsedy Nejvyššího soudu v Británii by navíc žadatelé o azyl a uprchlíci, kteří by byli do Rwandy deportováni, byli vystaveni riziku porušování lidských práv.

Britský soud také poukázal na to, že v rámci předchozí podobné dohody s Izraelem byli žadatelé o azyl, které izraelská vláda poslala do Rwandy, tajně přesunuti do sousední země, kde jim hrozilo odeslání zpět do zemí, odkud uprchli.

Německá vláda již jednala s představiteli Uzbekistánu, který sousedí s Afghánistánem, o pomoci při přijímání deportovaných uprchlíků výměnou za příznivá pravidla pro pracovní migranty. Nizozemský premiér Dick Schoof navrhl jako cílovou zemi pro africké migranty, kterým byl v Evropě odepřen azyl, Ugandu.

Není ale jasné, která země by byla ochotna hostit návratové středisko zřízené na úrovni EU, což by znamenalo přijímání žadatelů o azyl odmítnutých z kteréhokoli z 27 členských států. Například Albánie již varovala, že její dohoda je exkluzivní pro Itálii, s níž má příznivé historické vztahy.