ROZHOVOR. V EU je 27 států a tak i 27 právních režimů. Pak je tu ale i 28. režim – respektive jeho idea. Cílem je vytvořit dobrovolný právní rámec, který bude fungovat vedle stávajících národních právních řádů a má usnadnit podnikání na vnitřním evropském trhu.

„Nový 28. režim přivede konkurenci ze zahraničí na lokální trhy a tohle zjednodušení může některým profesím vzít byznys. O důvod víc, aby se Česko snažilo stát se jedním z ,hubů‘, které 28. režim budou aktivně využívat a nabízet skvělou digitální infrastrukturu a služby, aby tu třeba španělské nebo jiné firmy chtěly zakládat své evropské centrály,“ říká v podcastu Bruselská setba Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.

Jednotný trh EU je velký výdobytek, ale má své chyby – v nejednotnosti pravidel, roztříštěnosti, skrytých národních bariérách a ochranářských opatřeních. Je tohle ta správná cesta, jak tyhle bariéry odbourat?

Určitě je to správná cesta, i když ta vždycky trvá a mohlo to přijít i dřív. Jednotný trh sice existuje, máme ty základní svobody, jako je svoboda usazování nebo podnikání napříč EU, ale v praxi to drhne. Sice mám jednotný trh, ale podnikat v jiném státě EU s sebou nese spoustu nákladů a problémů; není to prostě tak jednoduché, jako jet podnikat třeba z Karlovarska na Olomoucko. Komplikuje to třeba rozdílnost jazyků, ale i to, že v každém státě narážíte na jiná pravidla. Když se podíváme na USA, tam sice mají v jednotlivých státech taky rozdíly – třeba advokáti potřebují licenci pro každý stát zvlášť – ale ten základní federální systém a jazyk jsou stejné. Mají tam taky méně regulací, takže ten trh, byť je také roztříštěný, funguje lépe než v EU. My sice máme velký trh a hodně lidí s vysokou životní úrovní a ekonomika by mohla fungovat mnohem lépe a generovat mnohem více, ale ty hlavní bariéry si tvoříme sami a jsou pro nás větší překážkou než třeba Trumpova cla.

Tenhle režim má pomoci hlavně malým a středním podnikům, aby se jim otevřela cesta na evropský trh. Pro Česko jako exportní ekonomiku je to jednoznačně výhodné a měli bychom to podporovat.

Čeho by se ta nová jednotná pravidla měla konkrétně týkat?

Návrh na 28. režim je reakcí na závěry zpráv Enrico Letta, bývalého italského premiéra, právě o bariérách, které na jednotném trhu jsou, plus ze známé zprávy Maria Draghiho o konkurenceschopnosti. Má jít o dobrovolný právní režim pro firmy – samy si zvolí, jestli ho chtějí, ale pro státy bude závazné ho nabízet a umožnit. Týkat by se měl primárně firemního práva, tedy zakládání společností a toho, jak fungují uvnitř, fúzí, smluvního práva, aby pravidla pro obchodní smlouvy byla jednotná a neřídila se 27 různými zákoníky. Pak je tu insolvenční právo – když máme pravidla pro „narození“ firmy, musíme je mít i pro její „úmrtí“. Hodně se diskutuje o pracovním právu, kde se odbory bojí oslabení práv zaměstnanců. A pak jsou tu daňové aspekty – tam se ale zatím řeší spíš administrativa a reporting, ne samotné sazby.

28. režim

• Volitelnost: Firmy si mohou vybrat tento režim místo národních pravidel; pokrývá oblasti jako společenské právo, insolvenční právo, pracovní právo, daňové předpisy a digitální registraci (např. do 48 hodin přes jednotný EU portál)
• Cílová skupina: Zaměřeno na inovativní malé a střední firmy, aby snížilo administrativní zátěž a usnadnilo přístup k rizikovému kapitálu a talentům
• Slibované výhody pro byznys: Rychlejší expanze napříč EU, nižší náklady, harmonizovaná pravidla a lepší konkurenceschopnost
• Rizika a kritika: Možné obejití národních standardů (např. v daních nebo pracovních právech), odbory a někteří poslanci varují před oslabením ochrany zaměstnanců.

Nebude to ale pro vás právníky a především pro ty firmy nakonec spíš chaos? Aby to nedopadlo „jako vždycky“, když Brusel něco vymyslí.

Já si myslím, že to většinou dopadá spíše dobře. A i tohle bude zjednodušení. Evropské právo je už teď součástí toho českého, není to nic, co stojí „vedle“. My, právníci, se v tom musíme orientovat tak jako tak. A z jiného úhlu: vzpomeňme si třeba na nový občanský zákoník před deseti lety – to byl obrovský přelom v celém civilním právu a taky jsme se to museli naučit. Nebál bych se toho, že firma, která si zvolí 28. režim, se v tom nějak utopí. Jen bude potřeba se to naučit.

A půjde mezi tím národním a společným režimem libovolně přelétávat, podle toho, co se zrovna hodí?

To je otázka, o které se ještě bude diskutovat, protože ten předpis není finální. Ten návrh má být představen v půlce března. Ale podle mě vyhraje varianta, že v tom režimu budete muset zůstat. Nedávalo by smysl měnit režim každý rok, byla by to pro firmy jen zbytečná komplikace. Změna by byla možná asi jen v případě fúze, akvizice nebo likvidace firmy.

Bude tam podmínka, že firma musí podnikat ve více zemích, nebo si ten režim může vybrat i někdo lokální, třeba když bude rozšiřovat svůj byznys z Brna do Prahy?

Podle mě to bude možné i pro čistě lokální firmy. Ten trh je jeden a firma může začít v jedné zemi a pak expandovat. Velké korporace jako Microsoft nebo Total si s bariérami poradí už dnes, mají na to peníze a poradce. Tenhle režim má pomoci hlavně malým a středním podnikům, aby se jim otevřela cesta na evropský trh. Pro Česko jako exportní ekonomiku je to jednoznačně výhodné a měli bychom to podporovat všemi silami.

Úplně největší brzda založení firmy v Česku je dnes paradoxně otevření bankovního účtu. To je největší časový problém – kvůli přísným prověrkám proti praní špinavých peněz.

Na druhé straně ty národní bariéry a skrytá ochranná opatření na společném trhu nevznikly náhodou. Dá se proti té idee společného 28. režimu čekat odpor některých států?

Určitě, bude to velký boj. Nicméně pro Česko je to jednoznačně výhodné. Ale celý svět je složen z nějakých zájmových skupin, ať jsou to notáři nebo výrobci masa či oceli… Tenhle režim přivede konkurenci ze zahraničí na jejich lokální trhy a tohle zjednodušení může některým profesím vzít byznys – zmínil jsem třeba ty notáře. O důvod víc, aby se Česko snažilo stát se jedním z „hubů“, které 28. režim budou aktivně využívat a nabízet skvělou digitální infrastrukturu a služby, aby tu třeba španělské nebo jiné firmy chtěly zakládat své evropské centrály.

A co ty už zmíněné daně? Nehrozí, že firmy budou snáze utíkat za lepším zdaněním jinam?

To už se děje teď. Firmy odcházejí do Nizozemska, Lucemburska nebo na Maltu, protože tyhle země jsou prostě otevřenější a přizpůsobivější zahraničním firmám. Na jednotné daňové sazbě se v EU asi neshodneme, tam je potřeba jednomyslnost. Ale kdyby Česko nabídlo specificky výhodný režim pro firmy v tom 28. režimu, mohlo by je to motivovat se přesunout k nám. A přimělo by to i české firmy, aby přešly na 28. režim a snáze by se jim pak otevřely i evropské trhy.

Zaujaly mě i plány spojené a digitalizací – to, že by mělo být možné založit firmu online do 48 hodin kdekoli v EU. Estonsko to už dlouho nabízí, ale skutečně to půjde i u nás?

Myslím, že to možné je, respektive bude. Už teď je to výrazně jednodušší a rychlejší než řekněme před deseti lety. Založení samo o sobě jde celkem rychle, už teď je lhůta pěti dnů a jde to i rychleji. Jiná věc je příprava, třeba ověřených plných mocí ze zahraničí a jejich překladů. Úplně největší brzda v Česku je dnes paradoxně založení bankovního účtu. To je největší časový problém – kvůli přísným prověrkám proti praní špinavých peněz. Nejen pro firmy, ale i pro lidi. Čech v Česku to zvládne snadno a rychle, ale třeba pro Američana to u nás může trvat týdny i měsíce. To je teď ta největší brzda. Klíčem k rychlosti zakládání firem bude evropská digitální identifikace firem a osob a možnost digitální komunikace. Jednou z novinek v EU má být i takzvaná digitální peněženka, která by měla úřady donutit akceptovat digitální dokumenty.

Kdy by to tedy mohlo začít platit? Půjde o nařízení, takže by to mělo být rychlejší a direktivnější než u směrnic…

Ono to musí být nařízení, jinak by to ani moc nefungovalo. Kdyby to byla směrnice, nakonec by si k tomu každý stát něco „přilepil“ a nebyl by 28. režim, ale 27 různých zákonů. Věřím, že i současná geopolitická situace EU donutí táhnout víc za jeden provaz a přestat se ohlížet na partikulární zájmy a lobby. Pokud Evropu víc nesjednotíme i ekonomicky, nemusíme nakonec přežít ani útoky našich spojenců… A pokud jde o čas – schvalování potrvá minimálně tento a asi i příští rok, takže by bylo stylové, kdyby 28. režim začal platit v roce 2028.