EU v roce 2017? Důraz na vojenský výzkum, plány na obnovu Sýrie a „Marshallův plán“ pro Afriku
Jaká bude zahraniční politika Evropské unie v letošním roce? Bude se více angažovat ve světě. Zintenzivní spolupráci s Afrikou a představí vlastní pohled na budoucnost Sýrie. Jaká témata se vyplatí sledovat?
Jedním z nejožehavějších témat zůstává pro Evropskou unii i letos uprchlická krize. Jaké má Evropa plány? Kromě oficiální rozvojové pomoci chce do zemí, odkud migranti prchají, nasměrovat peníze například na podporu zaměstnanosti. Nastartování afrických ekonomik má pak případné migranty odradit od cesty do Evropy.
Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org se serverem Euractiv.cz, autor původního textu: Jakub Šimkovič
Rozhodnutí, která padnou
Evropský fond pro obranu: více muziky za stejné peníze
Fond propojí výdaje členských zemí v oblasti obrany. Bude součástí Akčního plánu pro evropskou obranu, který má podle Evropské komise posílit postavení EU jako globálního hráče. Díky spolupráci při nákupech vojenské techniky by měly mít členské země možnost využít dostupné finance efektivněji. Mohou totiž například díky společnému nákupu žádat nižší ceny. Kromě zvyšování způsobilosti evropských armád má fond podpořit také vojenský výzkum. Už na letošní rok navrhla Komise v rozpočtu EU vyčlenit na tuto položku 25 milionů eur. Po roce 2020 se ale počítá se specializovaným výzkumným programem s ročním rozpočtem ve výši až 500 milionů eur. To bude muset schválit Rada EU a Parlament.
Budoucnost Sýrie
V prvním čtvrtletí 2017 má šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová představit Strategii EU pro Sýrii. „Řešení“ syrského konfliktu se v posledních měsících scvrklo téměř výhradně na ofenzivu syrských vládních jednotek mohutně podporovaných Ruskem. Nová strategie má zmírnit skepsi z toho, že se EU v dostatečné míře nepodílí na hledání alternativního řešení. S vojenským angažmá se však nepočítá. Po skončení bojů se chce EU podílet na poválečné obnově Sýrie, prosazování pluralitní demokracie a podporu občanské společnosti. Současné sankce vůči syrskému režimu, včetně ropného embarga, potrvají minimálně do června 2017.
„Marshallův plán“ pro Afriku
Navrhovaný Evropský plán vnějších investic má řešit prvotní příčiny migrace ze sousedství EU a subsaharské Afriky. Jedná se o balíček několika legislativních návrhů, které Evropská komise představila v polovině září a nyní je projednávají členské země a europoslanci. Do destabilizovaných oblastí proudí celosvětově jen 6 % z celkového objemu přímých zahraničních investic do rozvojových zemí. Kromě oficiální rozvojové pomoci tam teď chce EU po vzoru Evropského fondu pro strategické investice nasměrovat peníze například na podporu zaměstnanosti. Nastartování afrických ekonomik má pak případné migranty odradit od cesty do Evropy. Zamýšlený Evropský fond pro trvale udržitelný rozvoj (EFSD) má za 3,35 miliardy z evropského rozpočtu zmobilizovat investice ve výši až 44 miliard eur. Maltské předsednictví v Radě EU by chtělo dosáhnout dohody mezi členskými zeměmi ještě před podzimním summitem EU-Afrika.
Diskuze, které se vyplatí sledovat
Trumpova éra
V souvislosti s překvapivým výsledkem amerických prezidentských voleb bude zajímavé sledovat, jak se Evropa dále vyrovná s působením zahraniční propagandy. Před cílenými dezinformacemi varoval na konci listopadu Evropský parlament. Navrhl také posílení evropské pracovní skupiny pro strategickou komunikaci (East StratCom). V Česku začalo s novým rokem působit Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), jehož vznik nespokojená část politického spektra zpochybnila. Před federálními volbami v Německu panuje obava z podobných kybernetických útoků, jaké v amerických volbách nahrávaly Donaldu Trumpovi. V roce 2017 se bude řešit i to, že sociální sítě a vyhledávače mají tendenci utvrzovat lidi v zažitých a někdy nesprávných představách. Na problematiku takzvaných internetových filtračních bublin upozorňuje i německá kancléřka Angela Merkelová.
Evropská armáda: nechtěné dítě
V minulém roce podnítily úvahy o evropské armádě dva momenty – brexit a Trumpovo zpochybňování závazků kolektivní obrany v rámci NATO. Navzdory podpoře francouzsko-německého tandemu narazila větší vojenská emancipace starého kontinentu na odmítavý postoj Skandinávie, baltských zemí nebo Polska. S odchodem Británie jako země s největšími obrannými kapacitami vzroste potřeba využívat existující útvary, kterými jsou bojové jednotky EU Battlegroups. K desátému výročí svého uvedení do plné provozuschopnosti dostanou letos nové velitelství v Bruselu.
Východní partnerství: pokus o oživení
Na konci roku 2017 se po více než dvou letech uskuteční summit Východního partnerství. Jeho úlohou bude najít východisko pro stagnující politiku, která se už oficiálně rozdělila do dvou rychlostí. Během slovenského předsednictví v Radě EU se podařilo dohodnout mechanismus, který otevřel cestu k bezvízovému styku pro Ukrajinu a Gruzii. Tyto dvě země se tak připojí k Moldavsku, které už bezvízový styk s EU mají. Zbylé státy – Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko – mají zájem pouze o sektorovou spolupráci.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Brusel hlídá nedovolené státní subvence. Řeší se Čína, USA, PPF i Dukovany…
Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Svatá prostoto, proč by měla chtít Armáda ČR nakupovat levněji? Co by potom zbylo na stranické kasičky. Zase jeden blbý evropský nápad, fuj
Okrádání, nebo chcete-li tunelování veřejných peněz z daní poplatníků je prováděno zvolenými zastupiteli ve svobodných volbách. A dochází k tomu nekontrolovatelně takto:
Zastupitel udělá konkurs na zakázku, kterou platí z oněch veřejných financí. Což je v případě např. nákupu zbraní pro ČA, nebo i třeba malování nesmyslných pruhů po silnicích města pro cyklisty, kteří tam stejně nejezdí, poněvadž se bojí, že budou sraženi automobily. Zastupitelé zvolí sice levnou firmu, ale za tzv. drahé peníze ze společných našich zaplacených daní! To znamená, že zvítězí taková firma, která je ochotna udělat práci (službu) sice s levnými náklady na zhotovení, ale za např. dvojnásobek až čtyřnásobek nákladů, než normálně dělá. Tedy vypíše příjmovou fakturu na tu horentní dohodnutou sumu se zastupiteli a z toho samozřejmě ještě zaplatí státu ,,řádnou daň“ z příjmu té horentní sumy. Po odečtení skutečně nízkých skutečných nákladů, za které normálně dělá, tak potom ten finanční nadnáklad, který zbyl po odečtení všeho, tak ten DÁ zastupitelům do kešeně! Tedy těm, kteří u něj práci objednali. Když jsou k panu podnikateli hodní, nechají podnikaději z toho ,,nějaké všimné“! A my voliči o tom všem nemáme ani šajna, poněvadž jsme dostali koblihu a guláš! :-))))
A podobné je to s objednávkami a výběrem zbraní pro obranu státu.
Přesněji řečeno, dosahovaní takových úspor je v přímém rozporu s doporučením vedení NATO ještě víc utrácet pro dosažení nárůstu do výdajů těch potřebných 2 procent HDP. :))
„Marshallův plán“ pro Afriku… Tenhle termín, a návrhy na realizaci něčeho takového, to tu existuje možná už přinejmenším 20 let. Může být otázka, zda by něco takového mělo v případě Afriky podobný efekt jako vzpomínaná akce USA, realizovaná v případě západní části Evropy v období po druhé světové válce. Protože nejvšeobecněji… Evropa, a zejména ta její západní část, jakkoliv poznamenaná následky druhé světové války, příp. plus dalšími faktory (sucho r. 1947 apod.), patřila tehdy a dlouho předtím k nejvyspělejším částem světa – prostě, byla tady solidní hospodářská základna, tradice, know-how… Když se mluví o „nastartování ekonomik“, v Evropě poloviny minulého století jistě bylo co „nastartovat“. Jak známo, v následném období tato Evropa, integrující se do EHS, příp. ESVO, již žádnou další obdobnou pomoc zvenčí nepotřebovala. – – – Ale byl by podobný výsledek např. v subsaharské Africe, kterou jako celek můžeme označit za nejzaostalejší část světa, z velké části navíc stále poznamenané či ohrožené politickou nestabilitou, lokálními ozbrojenými konflikty…? Tak samozřejmě, věci se neustále mění všude, a platí to i o té Africe. Pro řadu afrických zemí (a když se hovoří obecně o řadě problémů subsaharské Afriky, jistě bychom z toho většinou měli vyloučit přinejmenším, přinejmenším Jižní Afriku) by to třeba trvalejší pokrok znamenalo – a možná by to opravdu mohlo být trvalejším přínosem i pro Afriku jako celek. Ale když se to srovnává se skutečným Marshallovým plánem po druhé světové válce, naskýtají se tu prostě jisté rozdíly v nejobecnějších reáliích, které je asi třeba brát v potaz.
Jinak samozřejmě dodat, že v případě využití Marshallova plánu pro Německo, si jeho využití vlastně Američané řídili a kontrolovali sami, protože západní Německo bylo pod jejich okupační správou…
Ano, jistě – a ještě by se dalo v případě Německa upřesnit, že americká pomoc směřovala i do britské a francouzské okupační zóny a že, vzhledem k tomu, že akce v rámci Marshallova plánu přesáhly časově až do 50.let (včetně např. finančních úvěrů), příjemcem této pomoci byla již i Spolková republika Německo (vzniklá 1949) jako suverénní stát. Ona historie Marshallova plánu je také dost zajímavou kapitolou – ale tady jde spíš o ten termín „Marshallův plán“ pro Afriku, který se tu střídavě objevuje už řadu let a který sám o sobě prostě svádí k určitému porovnání situace (západní) Evropy po druhé světové válce a Afriky zhruba od konce 90.let uplynulého století. – – – Přiznám se, že jsem si teď (nebo zatím) nenašel čas k důkladnějšímu prostudování toho celkem zhruba 15-tistránkového dokumentu, na který si lze kliknout přímo z článku (Evropský plán vnějších investic) a který vlastně zčásti v tomto konkrétním případě ten „Marshallův plán“ pro Afriku navrhuje, v zájmu zastavení migrace. Ale ten pojem „partnerské země EU“ pro africké země, v něm obsažený… To odpovídá realitě. Vždyť téměř všechny africké státy dosáhly výsadních obchodních dohod s ES ještě v době, kdy, úplně mimochodem, třeba my, jako ČSSR člen RVHP, jsme byli někde úplně „jinde“ (dohody z Lomé 1975 atd.). Samozřejmě, má to svoji logiku, s ohledem ke koloniální minulosti hlavně asi Francie a na ni navazující tradice vzájemných vztahů (stačí připomenout, jak velkou část Afriky konkrétně třeba jen Francie ovládala cca do r. 1960). Takže podtrženo a sečteno, jistá euroafrická vazba, a v rámci toho i podmínky pro nějaký „Marshallův plán“ pro Afriku ze strany EU, tu existují.
On je především zásadní zásadní rozdíl mezi “Marshallovým plánem” pro západní Evropu a pro současnou Afriku.
Protože je zřejmé, že ten pro Evropu po válce měl tu zásadní výhodu, že šel na rekonstrukci válkou zničených industriálních aglomerací, resp. už jejich inovaci modernějším způsobem. V kooperaci s místními podnikatelskými subjekty, které si udržely svou kontinuitu z období před válkou. Takže ten plán byl poměrně snadný – protože, jak místní podnikatelské subjekty tak i stabilní demokratické prostředí byly vysokou garancí, že tyto prostředky budou využity efektivně – a skutečně povedou k nejen ekonomickému rozvoji západní Evropy. Kdežto kdyby jste se chtěl nějak dobrat ke zjistění na jaké konkrtétní cíle mají jít peníze na podporu ekonomiky v Africe a jaká je garance jejich efektivního využití patrně skončíte v bludišti frází. „Prostě – EU a MFF pošlou do Afriky další desítky miliard pomoci a ty skončí v něčích kapsách..A nezmění se vůbec nic.. Takhle už to trvá asi půl století..
Ano, i zhruba takhle jsem to myslel. Ono tedy, po tom r. 1945 bylo těžké říci, že by, jak píšete, to „stabilní demokratické prostředí“ bylo i v západní Evropě nějakou „vysokou garancí“ – právě také jedním z nepříliš oficiálních cílů Marshallova plánu bylo zrovna zabránit dalšímu šíření komunismu (a to i když USA tuhle pomoc nabídly i SSSR, který to však „prokoukl“ a jak známo, spolu se sobě již podřízenými státy, včetně naší republiky, jakoukoliv účast na Marshallově plánu odmítl). Takže možná Marshallův plán k té stabilní demokracii v západní Evropě spíše přispěl. Ale jinak si myslím, že jste to vystihl přesně.