Nedlouho před volbami v Turecku je stále ve hře zákaz tamní třetí nejsilnější parlamentní strany. O rozpuštění prokurdské Lidové demokratické strany (HDP) požádal státní prokurátor ústavní soud před dvěma lety. HDP se proti tomu ohradila a soudce požádala, aby případný verdikt vynesl až po parlamentních volbách, které se mají konat letos v půlce května. Ústavní soud to ale minulý týden zamítl. Zákaz HDP by pomohl prezidentu Erdoganovi, který se stranu dlouhodobě snaží vymazat z politické mapy.

Prokurdská Lidová demokratická strana (HDP) má ve stávajícím parlamentu 56 poslanců. Po republikánech je druhou největší opoziční stranou. A jako taková může významně ovlivnit výsledky květnových parlamentních voleb.

Státní zástupce, potažmo prezident Recep Tayyip Erdogan, viní HDP z podpory zakázané Strany kurdských pracujících (PKK). Tu má stále na seznamu teroristických organizací i Evropská unie a Spojené státy.

Ačkoli podobná nařčení představitelé Lidové demokratické strany dlouhodobě odmítají, vedla už mimo jiné k jejich úplnému ústupu z regionální politiky. Nemají například jediného starostu v čele jakékoliv turecké obce.

„Pohřeb práva“

Teď se vládním zmocněncům zřejmě podaří dosáhnout něčeho podobného i na celonárodní úrovni. Ústavní soud odmítl žádost HDP, aby rozhodnutí o žalobě státního zástupce odložil až na období po volbách, a rozhodl v neprospěch HDP. To může při dalším soudním přelíčení vyvolat definitivní rozpuštění prokurdské levicově orientované strany.

Mluvčí HDP Ebru Gunayová verdikt ústavního soudce označila za „poslední hřebík do rakve práva v Turecku“. „Rozhodnutí Ústavního soudu také svědčí o postoji, který soud k uzavření případu zaujme,“ neskrývá Gunayová skepsi ohledně budoucnosti strany.

Ústavní soud o věci definitivně rozhodne v půli března. Podle bývalého soudce zpravodaje tureckého ústavního soudu Osmana Cana, kterého citoval server Al Monitor, předloží HDP soudu svou obhajobu 14. března. Zpravodaj soudu pak vypracuje závěrečnou zprávu a předá ji ke konečnému rozhodnutí 15člennému senátu. Pokud nejméně deset jeho soudců dojde k závěru, že je HDP propojena se Stranou kurdských pracujících (PKK), může Ústavní soud Lidovou demokratickou stranu zakázat.

I když řada analytiků upozorňuje na politické pozadí případu a jasnou strategii vlády vystrnadit kurdské poslance z parlamentu, podle Osmana Cana ještě není výsledek jasný:

„Pokud neexistují žádné nové dokumenty a informace, o kterých nevíme, ale které byly předloženy soudu prostřednictvím obžaloby, není možné HDP zakázat. Ne na základě této obžaloby,“ řekl Can serveru Al-Monitor. Podle něj důkazy, které státní prokurátor předložil, nesplňovaly ústavní požadavky pro zákaz strany.

Zákaz strany jako předvolební strategie

Novinář a turecký politický komentátor Kadri Gursel se ale domnívá, že právo půjde v tomto případě stranou. „Většinu členů Ústavního soudu jmenovala Erdoganova vláda,“ řekl Al Monitoru Gursel. Podle něj je Ústavní soud, podobně jako celé turecké soudnictví, zcela zpolitizován.

„Zakázání či nezakázání HDP nebude výsledkem nezávislé vůle Ústavního soudu,“ nevidí budoucnost HDP příliš optimisticky Gursel, který celou kauzu vnímá jako jasné politikum.

Zhruba šest milionů voličů HDP může totiž podle předvolebních průzkumů významně ovlivnit výsledky voleb. Průzkumy naznačují těsný souboj mezi vládnoucí aliancí vedenou Stranou spravedlnosti a rozvoje a krajně pravicovou MHP a opozičním blokem šesti stran, včetně hlavní opoziční Republikánské lidové strany (CHP).

„Turci už znají různé zákazy kurdských stran z minulosti. Pokud ale v této situaci zakážou HDP, bude to poprvé, kdy bude strana postavena mimo zákon jako součást vládních volebních plánů ve snaze zůstat u moci,“ hodnotí vývoj situace Kadri Gursel.

Ti, co stojí Erdoganovi v cestě

Lidová demokratická strana byla založena v roce 2012 jako levicově orientovaná prokurdská strana, tedy nikoliv kurdská. Její dva charismatičtí spolupředsedové – Selahattin Demirtaş a Figen Yüksekdağová – razili liberální hodnoty, což byl důvod, proč HDP při zásadních volbách v roce 2015 volili nejen Kurdové, ale i plno liberálně smýšlejících Turků.

HDP se tak podařilo přeskočit desetiprocentní práh pro vstup do parlamentu, kde tehdy její poslanci obsadili 80 křesel z 550 a Erdoganova vládní Strana spravedlnosti a rozvoje ztratila poprvé po třinácti letech parlamentní většinu. Erdogan tím pádem přišel o možnost hladce prosadit plánovaný přechod Turecka na prezidentský systém.

Prezident proto následně zahájil neúprosnou ofenzívu proti Kurdům na východě Turecka a na podzim téhož roku vypsal nové parlamentní volby. V nich po očerňující kampani a zatýkání příznivců a členů HDP přišla o 21 poslaneckých křesel a Erdoganova AKP získala kýženou většinu k prosazení plánovaných změn.

Po puči proti prezidentovi byli zatčeni i oba spolupředsedové HDP Demirtaş a Yüksekdağová, kteří zůstávají za mřížemi. Z politiky bylo vyřazeno dalších 450 členů HDP. Z funkcí pak odstraněni všichni starostové zvolení za HDP, které nahradili regionální „zmocněnci vládní AKP“.

Navzdory všem těmto snahám vlády o zničení HDP získala Lidová demokratická strana téměř dvanáct procent hlasů i ve volbách v roce 2018, a stala se tak po republikánské CHP druhou největší opoziční stranou v Turecku. Vzhledem ke klesající popularitě vládní strany AKP už tedy zřejmě prezident Erdogan nechce riskovat další ohrožení ze strany HDP a snaží se soudní cestou dosáhnout jejího úplného zničení.