Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan si v posledním týdnu vysloužil chválu řady světových politiků coby zprostředkovatel dohody o vývozu ukrajinského obilí. Lidé z Erdoganova okolí se ale netají ještě vyššími ambicemi Turecka – vyjednat mezi Ukrajinou a Ruskem mír. Erdogan z válečné situace těží, protože rok před volbami odpoutává pozornost od jeho domácích problémů a vysoké inflace.

„Návštěva tureckého prezidenta na Ukrajině je zásadní signál podpory od tak silného státu,“ uvedl po nedávné schůzce s Recepem Tayyipem Erdoganem Volodymyr Zelenskyj. Pochvalná slova zazněla na adresu Turecka také od generálního tajemníka OSN, ale i ruského prezidenta Vladimira Putina, se kterým se Erdogan viděl začátkem srpna. Pro tureckého prezidenta to musí být velké zadostiučinění.

Když se po vypuknutí války na Ukrajině nabízel světovým státníkům jako možný zprostředkovatel vyjednávání mezi válčícími stranami, nikdo ho nebral příliš vážně. Jenže půl roku poté je situace jiná a Erdogan svým postupem ukázal, že dokáže být „světový“. Jeho roli jako prostředníka mezi Ukrajinou a Ruskem začínají brát ostatní v potaz.

Turecko tím může jedině získat a Erdogan si je toho vědom lépe než kdokoliv jiný. Není náhoda, že evropský satirický web Le Chou opatřil fotografii z podpisu nové dohody mezi Tureckem a Ukrajinou o rekonstrukci ukrajinské infrastruktury titulkem:„Erdogan žádá ukrajinskou finanční pomoc pro krachující tureckou ekonomiku.“

Turecko jako „černý rytíř“

Koncem minulého týdne, tedy v době, kdy turecký prezident jednal ve Lvově s ukrajinským prezidentem Zelenským a generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem o dalším vývozu ukrajinského obilí a případných výměnách zajatců válčících stran, klesla turecká lira na historické minimum. Inflace v Turecku se pohybuje kolem 80%.

Erdogan více než cokoliv jiného potřebuje rok před parlamentními a prezidentskými volbami pozvednout domácí ekonomiku a od vnitropolitických problémů odvést pozornost k úspěchům na mezinárodním poli. Postup zvolil zcela pragmatický, pasoval se do role „neutrálního“ lídra a v rámci konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou to hraje na obě strany.

To Turecku u některých evropských komentátorů vyneslo označení tzv. „černého rytíře“, tedy státu, který se vyhýbá mezinárodním embargům pro svůj vlastní prospěch. Co tedy prezident Erdogan pro Turky zatím získal?

Zatím na Ukrajinu dodalo Turecko desítky bezpilotních letounů Bayraktar a má přislíbené lukrativní zakázky na rekonstrukci válkou poničené ukrajinské infrastruktury. Mezi prvními by mělo například znovu vystavět most spojující Buču a Irpiň zničený na začátku ruské invaze.

Dohody o navýšení obchodní spolupráce mají ale Turci nově podepsané i s Rusy. Začátkem srpna se prezidenti Putin a Erdogan dohodli na navýšení obchodního obratu mezi oběma zeměmi na 100 miliard dolarů. V tuto chvíli vzájemné obchodní vztahy zahrnují dovoz turecké zeleniny a ovoce do Ruska, uplatnění i tam nacházejí turecké stavební firmy. Rusové zas do Turecka vozí pšenici, hnojiva a turisty.

Protože Turecko se nepřipojilo k západním protiruským sankcím, ruská klientela si mohla letošní dovolenou užít na tureckých plážích. Turecké ministerstvo kultury a cestovního ruchu vydalo v pondělí zprávu, že oproti loňskému roku zaznamenalo 128 % nárůst turistů. Nejvíce jich přijelo z Německa (2,9 milionu) a z Ruska (2,2 milionu).

Turci také nepřerušili dodávky ruského plynu, který přes plynovod TurkStream proudí do jižní a jihovýchodní Evropy. Jsou za něj dokonce ochotni, podobně jako Maďaři, částečně platit v rublech, což zase pomůže ruské ekonomice. Tu podpořili Turci také tím, že pět tureckých bank přijalo ruský platební systém Mir. Vzhledem k tomu, že společnosti Mastercard a Visa zastavily v Rusku provoz, platby kartou Mir umožní ruským turistům platit za nákupy v Turecku, což vyhovuje tureckým obchodním zájmům.

Nepostradatelný Erdogan

Vzájemné turecko-ruské „vstřícné kroky“ komentují nejen západní novináři, ale už i politici. V diplomatické rovině se ale nedá mluvit ani tak o kritice, jako spíš o varování. O víkendu takto například americký náměstek ministra financí Wally Adeyemo varoval svůj turecký protějšek Yunuse Elitase před tím, že se Rusové snaží využít Turecko k vyhnutí se sankcím.

Otevřená kritika prezidenta Erdogana se v tuto chvíli na oficiální úrovni čekat nedá a turecký vládce to ví. Díky svým nadstandardním vztahům s Volodymyrem Zelenskym, kdy oba politici své vzájemné sympatie neskrývají, a pragmaticky nastaveným vztahům s Vladimirem Putinem, se kterým je navíc propojen ještě dohodami a vyjednáváním o situaci v Sýrii, je Recep Tayyip Erdogan pro mezinárodní politickou scénu v podstatě nepostradatelný.

Ukazuje se, že války jeho pozici svědčí a on ví, za jaké nitky tahat. Do jaké míry mu to může nakonec zajistit pokračování v prezidentské funkci, rozhodnou příští rok turečtí voliči. A ti se budou nakonec s největší pravděpodobností řídit především tím, za kolik si budou moct koupit například chleba. Letos totiž náklady na nákup potravin v Turecku vzrostly podle tamního statistického úřadu ve srovnání s loňským červencem už o 94,65 procenta.