Policejní exprezident, brigádní generál Martin Červíček, je od středy lídrem kandidátky ODS pro podzimní krajské volby v Královéhradeckém kraji. Bývalý vysoký polistopadový policejní důstojník Tomáš Almer upozorňuje na mantinely a rizika politického angažmá policejních špiček v tuzemské politice.

„Měl by se vzdát služby pro stát. Není slučitelné dělat kampaň a zároveň něco řídit,“ citovala ministra vnitra Milana Chovance v úterý Česká televize. „Jsem připraven ukončit svůj služební poměr,“ slíbil ve stejný den podle serveru ČT24 Červíček, ačkoli současně upozornil, že mu žádný zákon nezakazuje kandidovat ani jako policistovi. Ve čtvrtek pak oznámil, že bude o své rezignaci jednat s policejním prezidentem.

Zákonné omezení – neomezení

Bez ohledu na výsledek zmiňovaného jednání o rezignaci je zajímavé, jak se Chovanec s Červíčkem shodli v hodnocení situace. Jako by v podstatě záleželo na dobré vůli brigádního generála Červíčka. Tak to ovšem není. Krom toho, že policista podle zákona o služebním poměru nesmí  být členem politické strany, nesmí také vyvíjet činnost v její prospěch.

Že by lídr stranické  kandidátky nevyvíjel činnost ve prospěch strany za kterou kandiduje, je nesmysl. Takže Červíček policii opustit musí a ne, že by měl.

Faktem je, že toto omezení není v policii vymáháno příliš striktně. Například pro ministra Radka Johna nebylo politické angažmá Petra Lessyho překážkou, která by mu zabránila jmenovat jej policejním prezidentem. Případů je daleko více, ale až dosud se vždy  (i v případě Lessyho) jednalo  o posty na komunální úrovni politiky.

I aktivní policisté jsou členy obecních zastupitelstev, případně starosty obcí. Nadřízeným to nevadí, pokud dotyční nejsou přímo členy politické strany. To zpravidla nejsou. Většinou kandidují jako úplně nezávislí, nebo jako členové různých seskupení, která jako politická strana nejsou registrována. V ojedinělých případech (jako tomu bylo u Lessyho) jim projde i když jsou zvoleni, nebo kandidují, na stranické kandidátce.

V zákoně není striktně stanoveno, že politika a služba v bezpečnostních sborech jsou neslučitelné. Neslučitelné jsou podle zákona pouze partajní politika a služební poměr. Často zdůrazňovaná apolitičnost policie má tedy své limity. Zastánci působení policistů v zastupitelstvech argumentují tím, že starost o obecní věci není politikou, ale službou spoluobčanům a také, že působením na radnicích policisté posilují váženost sboru.

Shovívavý Chovanec

Absolutně nepřípustné by ale mělo být, aby sloužili ve stejném obvodu, ve kterém působí jako zastupitelé. To si uvědomil i Martin Červíček, když přemístil vedoucího místního oddělení policie – starostu Horního Maršova do Hradce na oddělení zbraní a střeliva krajského ředitelství. Nepochybně správný postup, když už nesebral odvahu mu sdělit, že si musí vybrat. Ostatně eventuální soudní spor by patrně prohrál.

Zákonodárci v tomto bodě policejním šéfům rozhodně neusnadnili život. To o čem lze polemizovat na úrovni obcí, je však jednoznačně nepřípustné na krajské nebo celostátní úrovni. Zde se jedná o ryzí politiku, se všemi jejími nešvary. Bez ohledu na to v jakém seskupení kandidát usiluje o zvolení.

Ministr Chovanec měl, místo jakýchsi doporučení Červíčkovi, jednat mnohem rázněji. Policejnímu prezidentovi měla okamžitě na stole přistát jeho výzva, aby zahájil řízení o tom, zda generál Červíček neporušil zákonné omezení. A to již tím, že veřejně přijal nominaci na lídra kandidátky politické strany. A to dřív než ukončil svůj služební poměr. Neudělá to patrně proto, že ještě před ODS zkoušela údajně Červíčka zlanařit jeho ČSSD.

Mít svého policajta

To, že personálně zbídačená ODS hází laso významnému policistovi, není až tak s podivem. Všichni krajští ředitelé a ostatní vysocí policejní důstojníci jsou předmětem permanentního zájmu politiků. To má svoji logiku. Politici slibují voličům na všech úrovních péči o jejich bezpečnost a policie je tu od toho, aby ji zajistila.

Je celkem jasné, že spolupracovat musí. Záleží na zúčastněných, zda tuto spolupráci udrží v určených mantinelech. Politik policii potřebuje, ale nevelí jí. Vedoucí policejní důstojník zodpovídá za bezpečnost v regionu, ale politici mu nevelí. Někdo si může myslet, že je to špatně, ale rozhodně je to tak.

Když politici nemohou policistům nařizovat, zkoušejí jejich šéfy získat na svoji stranu a řídit je neformálně. Na tom není nic až tak špatného až do chvíle, kdy policista už nerozpozná hranici mezi plněním svých zákonných povinností a posluhováním kamarádům z politiky. Právě to je zájmem politiků. Špatné, nebezpečné, ale běžné.

Své by o tom mohli vyprávět patrně všichni krajští ředitelé a ostatní vysoce postavení policejní důstojníci. Na každého to již někdy  některý z politiků zkusil. Mít „svého“ policejního důstojníka to se v politice počítá.

I dnešní policejní prezident Tomáš Tuhý by mohl vyprávět, jak se ve funkci náměstka krajského ředitele v Ostravě vozil v audině od hejtmana. Odolat politickým tlakům a nestát se součástí politicko-klientelistických struktur není pro nikoho jednoduché. Policejní důstojníci jsou také jen lidé.

Mladý rozhněvaný muž

Příběh Martina Červíčka je učebnicovým příkladem toho jak, se politika může podepsat na kariéře vcelku slušného policisty. Možná, že dokonce nadprůměrně slušného policisty. Jeho raketovou kariéru odstartovala příslušnost k neformální skupině „mladých rozhněvaných mužů“, která měla pomoci Ivanu Langerovi rozproudit bahnité vody policejního rybníka, až bude ministrem vnitra.

Stalo se a Červíček se ocitl z rodného Náchoda v Praze, v samém centru českého politického klientelismu. Aby toho nebylo málo, tak s pověstí muže Ivana Langera – politického matadora nejtěžšího kalibru. Rychle vystřídal posty ředitele dopravní policie, ředitele pražského policejního ředitelství, náměstka policejního prezidenta pro kiminálku. Pak se stal policejním prezidentem.

Tehdy si prožil své, když musel lavírovat mezi svojí profesní ctí a loajalitou k premiéru Petru Nečasovi. Když Nečase smetla bezbřehá pýcha jeho spolustraníků a panovačnost Jany Nagyové, mohl si vydechnout a začít snad poprvé v klidu pracovat. Byl prezidentem Zemanem povýšen na brigádního generála.

Tu se ovšem zjevilo sehrané Ostravské duo Pecina – Lessy a politika se opět podepsala na Červíčkově kariéře. Série pochybných rozhodnutí tehdejšího ministra vnitra Rusnokovy vláda Martina Peciny  posadila Lessyho na Červíčkův klín v prezidentském křesle. Chvilku to vypadalo, že se bude o post policejního prezidenta rvát, ale pak přistoupil na nepříliš důstojný kompromis – ani já, ani on.

Nechal se uklidit na královéhradecké krajské ředitelství. Aby se tak mohlo stát, museli si celkem čtyři stávající krajští ředitelé uvědomit, že vlastně chtějí sloužit někde jinde. Říká se, že vyjednání tohoto personálního zázraku vyneslo Tomáše Tuhého do křesla policejního prezidenta.

Good luck Martine

Nyní tedy ODS svěřila generálu Červíčkovi post lídra krajské kandidátky. Stejná ODS, která jej vynesla z oddělení cizinecké policie v Náchodě na nejvyšší policejní post. A stejná ODS, která svůj úpadek přičítá policejnímu spiknutí zosnovanému právě za jeho prezidentování.

Přejme si aby to znamenalo, že v ODS se ještě vyskytují nějací rozumní lidé. Martinovi Červíčkovi přejme aby konečně našel to správné místo v klientelisticko-politické džungli. Mohl by tam být bílou vránou.

Autor je bývalý vysoký policejní důstojník.