Český rozhlas je přesvědčen o tom, že peníze z koncesionářských poplatků nesplňují definici „veřejných peněz“ A odmítá proto zveřejňovat některé informace. Například o platech manažerů. 

„Český rozhlas je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československého rozhlasu“.  Touto citací zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu odpověděl generální ředitel ČRo Peter Duhan na dotazy, jak veřejnoprávní instituce nakládá se svými zdroji.

Ani slovem se přitom nezmiňuje o poplatcích, jež instituci každoročně přinesou více než dvě miliardy korun. Tyto poplatky platí milióny českých domácností i podnikatelé formou pravidelného měsíčního odvodu Českému rozhlasu.

Mzdy zaměstnanců ČRo jsou dle vedení veřejnoprávní instituce vypláceny nikoliv z těchto peněz, ale z vlastních zdrojů ČRo. Těmi jsou přitom dle ustanovení výše uvedeného zákona zejména rozhlasové poplatky a příjem z vlastní podnikatelské činnosti.

Platíme ze svého

Generální ředitel veřejnoprávního rozhlasu argumentuje tím, že zaměstnanci ČRo nejsou příjemci veřejných prostředků a ČRo není orgánem veřejné správy a platí zaměstnance vícesložkově z vlastních zdrojů.

Pokud tedy chce zájemce získat informaci o výši platů generálním ředitelem jmenovaných náměstků a šéfredaktorů celoplošných stanic ČRo (Radiožurnál, Dvojka, Vltava, Plus), a to jak základních platů, tak funkčních příplatků, požitků a bonusů, má dle výkladu vedení ČRo smůlu. Informace žadateli neposkytne.

Vedení Českého rozhlasu tím zcela pomíjí rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2012 – 62 ze dne 22.10.2014. Ten jasně stanovil, že na určitý okruh zaměstnanců těch zaměstnavatelů, kteří jsou povinnými subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb. (kam ČRo patří), se zákonný důvod, co do poskytnutí informací o jejich platech a odměnách, bez dalšího vztahuje.

Dle rozsudku je povinný subjekt automaticky povinen poskytnout informace o platech a odměnách zaměstnanců (spolu s jejich osobními údaji)

1. ve všech řídících pozicích (to jsou mj. ti, kteří mají jakékoliv podřízené),

2. kteří se podílejí na výkonu vrchnostenských oprávnění, anebo je mohou nikoli nevýznamně ovlivnit,

3. kteří organizují nebo provádějí činnosti, které jsou úkolem povinného subjektu, anebo k takovým činnostem poskytují podpůrné či doprovodné služby,

4. kteří mají faktický vliv na činnost povinného subjektu (např. poradci, osobní asistenti osob v řídících nebo jiných důležitých pozicích),

5. nebo jejichž činnost může mít ekonomické dopady na veřejné rozpočty nebo hospodaření.

Z výše uvedeného se dá dovodit, že informace týkající se platů a odměn zaměstnanců Českého rozhlasu, kteří splňují všechny body výše zmíněné (přičemž by pro povinnost ČRo poskytnout je stačilo naplnění byť i bodu jediného), by vedení instituce mělo bez prodlení poskytnout.

Příklad z minulosti

Důvodem je i fakt, že prakticky identický spor týkající se České televize vyjasnil už rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, č. j. 10 A 289/2011 – 25. Žadatel – fyzická osoba T. N. – chtěl od České televize získat informace o výši mezd konkrétních zaměstnanců managementu České televize.

Rozsudek Městského soudu v Praze konstatoval:

„Finanční zdroje České televize, z nichž je nutno předně pokrýt náklady na řádně plnění veřejné služby…a z nichž je za tímto účelem i vyplácena mzda zaměstnancům, představují prostředky k zajištění financování veřejné služby, nakládání s nimi je nutno považovat za nakládání s veřejnými prostředky a příjemce mzdy za příjemce veřejných prostředků. Stanoví-li ust. § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout základní údaje o osobě, které poskytl povinný subjekt veřejné prostředky, není rozhodnou skutečností, zda jsou takto poskytnuty jako plat nebo jako mzda či odměna.“

Dá se namítnout, že kromě poplatků získávají veřejnoprávní média prostředky z vlastní podnikatelské činnosti. Výhradně z nich by případně mohla hradit mzdy a platy svým vrcholným zaměstnancům.

Jediný měšec

Nejvyšší správní soud v rozsudku NSS č.j. 8 As 57/2006-67 však k otázce smíšené povahy finančních prostředků (z poplatků a z podnikatelské činnosti) uvedl:

„Nelze akceptovat argumentaci, podle níž lze vyloučit kontrolu veřejnosti nad hospodařením s veřejnými prostředky prostřednictvím výkonu práv vyplývajících ze zákona o svobodném přístupu k informacím pouze díky skutečnosti, že žalovaný hospodaří rovněž vlastními prostředky, jejichž oddělení v hospodaření společnosti není možné.“

Statut Českého rozhlasu, který je vydáván na základě zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ostatně jasně stanoví, z jakých prostředků je ČRo financován. Statut v článku 2 odst. 5 konstatuje, že Český rozhlas je právní formou a způsobem zřízení institucí veřejné služby a provozovatelem vysílání ze zákona, slouží veřejnosti, je jí převážně financován a podléhá její kontrole.

Autor tohoto textu, ve snaze získat informace o platech náměstků generálního ředitele ČRo a šéfredaktorů celoplošných stanice ČRo, a to jak základních platů, tak i funkčních příplatků, požitků a bonusů, byl nucen podat správní žalobu.

Odbornou pomoc poskytla Otevřená společnost, o. p. s.