Dvě miliardy z koncesionářských poplatků nejsou veřejné peníze, tvrdí Český rozhlas
Český rozhlas je přesvědčen o tom, že peníze z koncesionářských poplatků nesplňují definici „veřejných peněz“ A odmítá proto zveřejňovat některé informace. Například o platech manažerů.
„Český rozhlas je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československého rozhlasu“. Touto citací zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu odpověděl generální ředitel ČRo Peter Duhan na dotazy, jak veřejnoprávní instituce nakládá se svými zdroji.
Ani slovem se přitom nezmiňuje o poplatcích, jež instituci každoročně přinesou více než dvě miliardy korun. Tyto poplatky platí milióny českých domácností i podnikatelé formou pravidelného měsíčního odvodu Českému rozhlasu.
Mzdy zaměstnanců ČRo jsou dle vedení veřejnoprávní instituce vypláceny nikoliv z těchto peněz, ale z vlastních zdrojů ČRo. Těmi jsou přitom dle ustanovení výše uvedeného zákona zejména rozhlasové poplatky a příjem z vlastní podnikatelské činnosti.
Platíme ze svého
Generální ředitel veřejnoprávního rozhlasu argumentuje tím, že zaměstnanci ČRo nejsou příjemci veřejných prostředků a ČRo není orgánem veřejné správy a platí zaměstnance vícesložkově z vlastních zdrojů.
Pokud tedy chce zájemce získat informaci o výši platů generálním ředitelem jmenovaných náměstků a šéfredaktorů celoplošných stanic ČRo (Radiožurnál, Dvojka, Vltava, Plus), a to jak základních platů, tak funkčních příplatků, požitků a bonusů, má dle výkladu vedení ČRo smůlu. Informace žadateli neposkytne.
Vedení Českého rozhlasu tím zcela pomíjí rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2012 – 62 ze dne 22.10.2014. Ten jasně stanovil, že na určitý okruh zaměstnanců těch zaměstnavatelů, kteří jsou povinnými subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb. (kam ČRo patří), se zákonný důvod, co do poskytnutí informací o jejich platech a odměnách, bez dalšího vztahuje.
Dle rozsudku je povinný subjekt automaticky povinen poskytnout informace o platech a odměnách zaměstnanců (spolu s jejich osobními údaji)
1. ve všech řídících pozicích (to jsou mj. ti, kteří mají jakékoliv podřízené),
2. kteří se podílejí na výkonu vrchnostenských oprávnění, anebo je mohou nikoli nevýznamně ovlivnit,
3. kteří organizují nebo provádějí činnosti, které jsou úkolem povinného subjektu, anebo k takovým činnostem poskytují podpůrné či doprovodné služby,
4. kteří mají faktický vliv na činnost povinného subjektu (např. poradci, osobní asistenti osob v řídících nebo jiných důležitých pozicích),
5. nebo jejichž činnost může mít ekonomické dopady na veřejné rozpočty nebo hospodaření.
Z výše uvedeného se dá dovodit, že informace týkající se platů a odměn zaměstnanců Českého rozhlasu, kteří splňují všechny body výše zmíněné (přičemž by pro povinnost ČRo poskytnout je stačilo naplnění byť i bodu jediného), by vedení instituce mělo bez prodlení poskytnout.
Příklad z minulosti
Důvodem je i fakt, že prakticky identický spor týkající se České televize vyjasnil už rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, č. j. 10 A 289/2011 – 25. Žadatel – fyzická osoba T. N. – chtěl od České televize získat informace o výši mezd konkrétních zaměstnanců managementu České televize.
Rozsudek Městského soudu v Praze konstatoval:
„Finanční zdroje České televize, z nichž je nutno předně pokrýt náklady na řádně plnění veřejné služby…a z nichž je za tímto účelem i vyplácena mzda zaměstnancům, představují prostředky k zajištění financování veřejné služby, nakládání s nimi je nutno považovat za nakládání s veřejnými prostředky a příjemce mzdy za příjemce veřejných prostředků. Stanoví-li ust. § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout základní údaje o osobě, které poskytl povinný subjekt veřejné prostředky, není rozhodnou skutečností, zda jsou takto poskytnuty jako plat nebo jako mzda či odměna.“
Dá se namítnout, že kromě poplatků získávají veřejnoprávní média prostředky z vlastní podnikatelské činnosti. Výhradně z nich by případně mohla hradit mzdy a platy svým vrcholným zaměstnancům.
Jediný měšec
Nejvyšší správní soud v rozsudku NSS č.j. 8 As 57/2006-67 však k otázce smíšené povahy finančních prostředků (z poplatků a z podnikatelské činnosti) uvedl:
„Nelze akceptovat argumentaci, podle níž lze vyloučit kontrolu veřejnosti nad hospodařením s veřejnými prostředky prostřednictvím výkonu práv vyplývajících ze zákona o svobodném přístupu k informacím pouze díky skutečnosti, že žalovaný hospodaří rovněž vlastními prostředky, jejichž oddělení v hospodaření společnosti není možné.“
Statut Českého rozhlasu, který je vydáván na základě zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ostatně jasně stanoví, z jakých prostředků je ČRo financován. Statut v článku 2 odst. 5 konstatuje, že Český rozhlas je právní formou a způsobem zřízení institucí veřejné služby a provozovatelem vysílání ze zákona, slouží veřejnosti, je jí převážně financován a podléhá její kontrole.
Autor tohoto textu, ve snaze získat informace o platech náměstků generálního ředitele ČRo a šéfredaktorů celoplošných stanice ČRo, a to jak základních platů, tak i funkčních příplatků, požitků a bonusů, byl nucen podat správní žalobu.
Odbornou pomoc poskytla Otevřená společnost, o. p. s.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
7 komentářů
Zdravím.
Vypadá to vyfutrované fakty, tak to mám rád. Ale jsem neprávník, takže si musím počkat, jak to u soudu dopadne. Moje právnice říkala vždycky: rizikový faktor soudce…
Držím vám palce. Jen houšť. Zbytečné tanečky nemám rád. Na druhé straně proč by netančili, když jim za to absolutně nic nehrozí.
Jestli je na tom něco pozoruhodného, tak to že právě zvolení představitelé veřejnoprávních institucí (což je i ředitel ČRo) vyvíjejí ohromné úsilí k tomu aby nemuseli plnit platné zákony této republiky. Děsivé proto že je to v naprostém rozporu se samotnou Ústavou ČR, článek II, odst 3 a 4.
I v souvislosti se s dalšími zde publikovanými články (viz třeba p.Urbana o nebezpečí komunismu)je nutné upozornit na dva postuláty
1. Toto se určitě nenaučili za komunismu (to by s nimi strana a vláda udělala krátký proces)
2. A toto už není ani demokracie..Bůhví co to je..nějaká moderní forma oligarchie,právního anarchismu, decentralizovaných pašalíků státní moci?
Až se toto téma stane dostatečně velkou mediální hvězdou a bude se pak i žalovat, však on se najde v českém justičním čurbesu soud, který to celé obrátí a Duhanovi, hrobaři ČRo, postaví někde pomník ze samých paragrafů. O tom nepochybuji ani na sekundu.
Pane Černý jistě vaše záslužná práce. Zveřejňování platů státních zaměstnanců má velkou morální rovinu. Nejde o závist ale informaci kdo si za kolik vydělá. Dnes není doba na nadávání na komunisty. Dnes je doba kontroly rozdělování státních peněz a poukazování na lidi, kterým jen stačí v kancelářích zírat do počítače. Žádná korupce a státní zakázky ale draze placení úředníci za nic, tam mizí peníze.
Myslím si, že podobné diskuze a také i nové návrhy ředitele ČT za placení poplatků z tabletů a mobilů jenom znovu svědčí o tom, že poplatky je potřeba zrušit úplně. Přiživuje se na tom spousta institucí a lidí, kteří z vybrané částky vysají nemalý podíl. A jak to bez zrušení potom bude s poplatky dále? Se zvyšující se digitalizací domácností může zanedlouho některý „poplatkový nenažranec“ požadovat televizní a rozhlasový poplatek z lednice, pračky, záchodového prkénka a podobně jenom z důvodu připojení na internet. Absolutní Absurdistán.
Jde spíše o etiku nežli o „pyrotechnikův“ pohyb mezi paragrafy. Selský rozum velí, že pokud má nějaká instituce svoje příjmy definovány zákonem (s obecnou platností), pak se zřejmě jedná o veřejné prostředky, které se svým charakterem podobají dani. Poplatek je přeci odvozen od vlastnictví reprodukčního zařízení (rozhlasového přijímače) bez ohledu na to, jestli ČRO poslouchám či nikoliv. ČRO odůvodňuje existenci tohoto poplatku veřejnou službou, kterou poskytuje. Věc má ale i další dopady. Pokud bychom prohlásili koncesionářské poplatky za veřejné prostředky, jak bychom se pak měli dívat na příjmy autorských svazů, které svoje příjmy mají také ze zákona a jsou vázány na vlastnictví jistých předmětů daleko obskurnějším způsobem. Autorské svazy mají například příjmy z každého záznamového média, bez ohledu na způsob jeho použití. Pochopitelně tím není nikterak legalizováno volné kopírování. Podobně jako prázdná CD či DVD jsou zpoplatněny i pevné disky, operační paměti počítačů, tiskárny a kopírky. Pořídíte-li si například PC s tiskárnou v ceně do 30 000 Kč, můžete na autorských poplatcích zaplatit i přes 1000 Kč.
Právní našlapování bude jistě zajímavé.
Mimochodem, otázku jestli to jsou nebo nejsou veřejné prostředky by mohl vyřešit velice rychle pan Babiš. Protože pokud jsou to veřejné prostředky, tak by stát měl právo je Rozhlasu vzít a přesunout na něco jiného 🙂