Dohoda o stažení sovětských vojsk: nejvýznamnější kapitola české polistopadové éry
Pokud bychom hledali nejvýznamnější událost polistopadové éry, výsledek je po mém soudu jasný: je to úplné stažení sovětských vojsk z Československa. Zejména ve světle ruské brutální války na Ukrajině je dobré si připomenout tuto slavnou kapitolu novodobé historie. Dne 26. února uplyne 33 let od podpisu Dohody o úplném odchodu sovětských vojsk z území Československa.
Neprodleně po svém jmenování ministrem zahraničních věcí (10.12.1989) zahájil Jiří Dienstbier potřebné kroky k otevření jednání se Sovětským svazem o odchodu jeho vojsk z našeho území.
Bylo 21. prosince 1989 a s tehdejším premiérem Marianem Čalfou odletěl Dienstbier na pracovní návštěvu do Moskvy. Otázku sovětských vojsk nastolil hned na své první schůzce se sovětským ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem. Do Prahy se vracel s příslibem, že jednání budou zahájena během ledna 1990.
Rozčílení sovětští generálové
Ministr okamžitě jmenoval diplomata Jaroslava Šedivého hlavním stratégem pro tato jednání a pověřil ho koordinací přípravy. Bylo třeba urychleně vypracovat perfektní argumenty, k tomu byly ustanoveny týmy odborníků, zřízeny rezortní komise, byl předložen odhad materiálních škod, proběhly nesčetné pracovní schůzky.
Z praktických důvodů byl formálním vedoucím naší delegace náměstek předchozího ministra zahraničí Evžen Vacek, znal totiž mentalitu sovětských vyjednavačů a osobně se znal s vedoucím sovětské delegace, náměstkem ministra zahraničí Abojmovem.
První kolo jednání bylo zahájeno v Praze 15. ledna 1990. Šedivý zvolil taktiku přímosti, otevřenosti, zdvořilé neústupnosti a naprosté rovnocennosti, což sovětské generály zaskočilo. Byli zvyklí jednat z pozice síly, zastrašovat, vydírat a vydávat rozkazy.
Ilustruje to i fakt, že sovětská delegace se dostavila v početní přesile, do jednacího sálu bylo nutné donést další židle, sedělo se i mimo stůl podél zdi.
Ihned v úvodu odmítli Sověti vůbec jednat o odchodu vojsk. Abojmov argumentoval tím, že k tomu nemá mandát, že má dojednat nové podmínky pobytu vojsk, nikoliv jejich odchod, a teatrálně zaklapl desky s tím, že odchází.
Nestalo se tak a náročná jednání další den pokračovala. Slovo okupace zvedalo sovětské generály ze židlí, naše strana ale neustoupila, naopak. Šedivému velmi účinně nahrával Luboš Dobrovský, tehdy mluvčí ministerstva, později ministr obrany, který byl tvrdým a nesmlouvavým vyjednavačem.
Výsledkem dvoudenních jednání bylo přistoupení sovětské strany na formulaci „jednání o pobytu vojsk na území ČSSR včetně jejich odchodu“. To znamenalo bod pro nás.
Ale my odjet nemůžeme!
Našemu úsilí zbavit se sovětských vojáků napomohla i tehdejší mezinárodní situace, kdy v Evropě probíhal odzbrojovací proces, jehož cílem bylo stručně řečeno snížení počtu sovětských i amerických ozbrojených sil v Evropě.
Po určitých peripetiích a kličkování sovětské strany přišlo druhé kolo, které se odehrávalo v Moskvě ve dnech 7. – 22. února 1990. Zásadní posun znamenala schůzka ministra Dienstbiera se sovětským ministrem zahraničí Ševardnadzem na začátku února v rámci konference Open Skies v Kanadě.
Ševardnadze tehdy slíbil, že sovětská delegace bude jednat o odchodu a slib splnil, stažení sovětských vojsk z našeho území již nebylo zpochybňováno. Následovalo dohadování o konkrétním průběhu odjezdu sovětských vojsk včetně zbraňových systémů, munice a osobních věcí důstojníků.
Tvrdým oříškem bylo stanovení data, k němuž bude odsun dokončen. Sovětská strana měla nereálné požadavky, přicházela stále s novými argumenty, volila nejrůznější způsoby, jak dosáhnout prodloužení pobytu, uváděla sociální problémy, nedostatečnou kapacitu železnice, bezpečnostní rizika, problém s průjezdností vlaků, zdržení kvůli proclení, vymýšlela nejrůznější záminky.
Naši železničáři v té době přišli s velkorysou nabídkou: navrhli, že v zájmu urychlení odjezdu vojsk budou pracovat nonstop, bez nároku na proplácení přesčasů.
Ke slavnostnímu podpisu Dohody o úplném odchodu sovětských vojsk z našeho území oběma ministry zahraničí došlo 26. února 1990 v Moskvě za přítomnosti prezidentů Havla a Gorbačova.
Termín ukončení odchodu byl stanoven na 30. června 1991.
Konečně suverénní a nezávislí
Samotný přesun sovětské armády mělo v gesci ministerstvo obrany, řádný průběh odchodu řídil dle pečlivě vypracovaného harmonogramu generál Ducháček, na plynulém odsunu se podílelo ministerstvo dopravy a další rezorty.
Federální shromáždění přispělo vytvořením Komise pro dohled nad odchodem vojsk, jejímž předsedou byl zvolen Michael Kocáb. Komise plnila zejména kontrolní funkci, žádné kompetence zasahovat do průběhu jednání či samotného stahování neměla.
Dne 25. 6. 1991 oznámil generál Vorobjov prezidentu Havlovi, že odsun vojsk byl k tomuto dni ukončen. Teprve tehdy jsme se stali suverénní a nezávislou zemí.
Autorka je bývalá česká diplomatka. Počátkem prosince 1989 náležela k první skupině nových pracovníků, kteří přišli na tehdejší ministerstvo zahraničí s prvním postkomunistickým ministrem Jiřím Dienstbierem. Působila jako vrchní ředitelka sekce ministra, později na velvyslaneckých postech ve Finsku, v Egyptě či Malajsii, naposledy jako generální konzulka v americkém Chicagu. V listopadu 2019 jí byla udělena rezortní medaile Za zásluhy o diplomacii. O svých zkušenostech z diplomacie napsala dvě knihy: Sametová diplomacie a Matka diplomatka.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Poslední přistání bombardéru v Napajedlech a úplně zbytečná vražda
Za okny domku padesátá léta a hraniční pásmo s ostnatým drátem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
naprosto zasadni udalost pro nasi svobodu a nezavislost a meli bychom si ji neustale pripominat v konextu russke brutalni agrese na ukrajine, dalsim je samozrejme vstup do NATO, ktere je zarukou nasi bezpecnosti proti nyni ruskemu imperialismu, v budoucnu mozna jinemu, ktere vypada jako z predminuleho stoleti,ale je smutnou realitou teto zeme upadku, bidy, nasili a nesvobody, kterou siri bohuzel i za sve hranice, ale verim, ze to jedno skocni a i ukrajina ubrani svou svobodu, pokud ji maximalne podporime, je to nase naprosta povinnost!!
Stažení sovětských vojsk zcela jistě nejvýznamnější kapitolou československé polistopadové éry bylo, jenže tehdy, když k němu docházelo, tak Češi se více zabývali privatizací a restitucemi a na Slovensku probíhalo nacionalistické šílenství, během kterého se slovenské vedení za mohutného potlesku slovenské společnosti chystalo Československo rozbít. Odchodu sovětských vojsk věnovala pozornost v Čechách pouze menší část společnosti a na Slovensku mu pozornost nevěnoval téměř nikdo. Téměř dokonalý nezájem.
Jsem pamětník,rok1956 ma´darské události, v r.8/1968,11/1989,1992rozpad Československa ,vstup do NATO,a EU.Nyní tady máme válku na Ukrajině do které bylo Rusko s Putinem vmanévrováno .Válka má vždy nepredikovatelný vývoj,tato se dostala do optrebovávací fáze,která je špatná pro všechny aktéry.Cesta prez.USA Bidena,před tím Mnichovská bezpečnostní konference.A po tom vyhlášení čínského mírového programu pro Rusko a Ukrajinu. čínským exministrem zahraničí Wangem,po projednání v Moskvě.A ejhle ,prezident Zelenský zasekl na návnadu, sice s výhradami,ale jednat se bude.Zkušenosti s historie řikají,že je lepší jednat než válčit ,nebo dodávat zbraně.Čínský mirový program je rafinovaný.Stařecký prezident USA Biden,bude ještě zírat ,co z toho vzejde.Není to pro Rusko nic pozitivního,ale Putin nemá na vybranou.kam jej dostal Západ.Evropa zavětří až se zpožděním ,jako vždy.Cínským mírem se dostane Ukrajina do pozice Trojského koně .Bude to čínský mír,Ukrajina nebude slabá,Rusko musí očekávat další vývoj,který nebude jednoduchý,to samé,ale trochu lepší je pro USA.Opět jsme to projeli,dodáváme zbraně a veškerou pomoc,vznkla inflace a premiér politolog je na suchu jako kapr.Kde jsou ty miliardy a heslo obdobné jako kdysi,“u Madridu/Kyjeva/ se bojuje!…Není to nic neočekávaného, to provedla Itálie R-U za Velke války .Masarykovi to vydrželo do smrti,ale premié Fiala to bude mít v brzku.Orbán se ukázál jako předvidatelný politik,který chrání zájmy své země,kdysi Uhersko nechtělo válku a doplatilo na ni nejvíc,Takové jsou dějiny a Němci a Poláci také vědí své.Ten licitovaný mariáš je hodně zlý a zaludný, jako každý nepřítel.Jsme v krizi hospodářské politické a vojenské a nejsou dobrá řešení po ruce.Ruská vojska a jejich stažení, vždy znamená nepředvidatelný vývoj.
Není mi jasné, kam podle vás Milane měl dostat západ Rusko, ale vidím dost dobře, kam jste vy dostal sám sebe. Jelikož jste se tam dostal sám, není mi vás ani příliš líto.
V tomto naprostý souhlas, tohle skutečně patřilo k “ nejvýznamnějším událostem polistopadové éry“ a je dobře že se to připomíná.
Že je nutno taky připomenout pro dnešek, a to pouze diplomatickým jednáním a diplomatickým úsilím , bez jakýchkoliv politických a mediálních urážek a výhružek (které jsme si tenkrát ani nemohli dovolit). A že právě takový způsob diplomacie – i vůči sovětským politikům i generálům už dnešní naší politici zapomněli..
Díkybohu, že na takový způsob diplomacie s Rusy dnešní naši politici zapomněli petříku.
Za dnešní inflaci nemůže ani válka na Ukrajině a dokonce ani současná vláda, může za ni předchozí vláda a z velké části její jednotliví členové- Babiš, jehož AGROFERT ovládl trh potravin od výroby, přes zpracování a prodejní pulty a také Toman- bývalý ministr zemědělství, jeho AGROKOMBINÁT ovládl výrobu a prodej zeleniny a jiných zemědělských plodin.
mate samozrejme pravdu, bohuzel politicky si to ale odskace samozrejme tato vlada…ma to objektivne strasne tezke a jeste neumi spravne zduvodnovat nepopularni opatreni, ktera jsou sice nutna, ale musi se delat „sikovne“, coz tato vlada neumi, viz ted kraceni valorizace – bude z toto takovy tyatr, co z toho dela opotzice, ze to bude vladu stat asi hodne bodu..meli to udelat jinak,ale bohuzel..damage uz bude a nevidim moc sanci, ze by mandat obhajili..spis tam bude zase ANOert s nekym, snad ne s komercnima rasistama nebo kolaborantama, ale zatim je to jeste daleko..
Je to zvláštní, ale končícimu prezidentovi Zemanovi se otevírá neuvěřitelná možnost v čínském mirovem zprostředkování mezi Ruskem a Ukrajinou. Nejednal pokud se nemýlím jen s prezidentem Ukrajiny Zelenskym, to by neměla být překážka. Udělal sice veletoce, ale to je vysvetlitelne, MZ Lipavsky by také mel svou parketu. Nový prezident Pavel je také konciliantni. Bílý dům přehlížel Zemana, a to z obou stran, tedy, satisfakce.