Evropský mírový nástroj má financovat dodávky vojenského a obranného vybavení či infrastruktury a další pomoci do spřátelených třetích zemí. Česko dá do fondu přes dvě miliardy korun. Experti ale upozorňují, že vojenské vybavení pořízené za unijní peníze může padnout do rukou nepřátel. Unie tím navíc dává všanc i reputaci aktéra, který konflikty řeší beze zbraní.

Takzvaný Evropský mírový nástroj odsouhlasili ministři zemí sedmadvacítky letos v březnu. Jedná se o nástupce mechanismu ATHENA, který od roku 2004 financoval vojenské mise a operace v rámci Společné zahraniční a bezpečností politiky EU (SZBP) a Afrického mírového nástroje.

Přichází však s řadou novinek a také s „tučnějším“ rozpočtem. V rámci současného sedmiletého období v něm bude k dispozici zhruba pět miliard eur, kterými společně přispěly členské státy.

Zbraně ve špatných rukou?

Fond stojí mimo evropský rozpočet; národní příspěvky se odvíjí od výše hrubého národního důchodu. Česko podle ministerstva zahraničí do nástroje přispěje více než dvěma miliardami korun.

„Na základě klíče se příspěvek ČR na celé období 2021–2027 předpokládá na cca 84,130 milionu eur, tedy 2,208 miliardy korun,“ uvedlo pro server Euractiv.cz ministerstvo.

Text Kateřiny Zichové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

Navýšení rozpočtu podle expertky na bezpečnost a obranu Jany Emerencie Kostrhunové dokazuje, že se bezpečnost skutečně stává jednou z hlavních unijních priorit. Na udržení míru v sousedství EU podle ní sice pět miliard eur nestačí, pokrok pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiky EU to však je. „Pokud je cílem zlepšení akceschopnosti zahraniční politiky EU, tak je rozpočet adekvátní,“ říká Kostrhunová.

EU věří, že i díky tomu bude lépe schopná předcházet konfliktům a posilovat stabilitu a bezpečnost v mezinárodním prostředí. Vedle pomoci partnerským zemím je z fondu možné podporovat i mírové operace.

I Česko má aktuální zkušenosti s působením v unijní výcvikové misi v Mali. „Význam Evropského mírového nástroje vnímáme právě i z praktické zkušenosti mnohaletého působení v Mali, kde se v průběhu minulých let našeho angažmá mnohokrát ukázaly limity výcvikových aktivit v situaci, kdy partnerům nebylo možné poskytnout odpovídající vybavení a infrastrukturu,“ shrnuje Eva Davidová z tiskového oddělení ministerstva zahraničí.

Finanční podpora má sice za cíl pomáhat v daných zemích udržet mír a bránit své obyvatele, existuje však obava, že by vybavení, které EU poskytne, mohlo skončit ve špatných rukou.

„V tak nestabilních regionech, na které tento nástroj cílí, se může váš spojenec stát přes noc nepřítelem, a není tedy možné garantovat, že vojenské vybavení nepadne do špatných rukou. Žádné, ani sebelepší mechanismy tomu nemohou zabránit,“ říká expertka na bezpečnost a obranu Kostrhunová.

„EU by se měla držet toho, co zná a v čem vyniká, a to tzv. ‚měkké síly‘, kde je blok jednotnější a silnější. Správně cílená měkká síla může být pod strategickým vedením účinnější než za miliardy zakoupená vojenská technika,“ dodává.

Pandořina skříňka

Kromě navýšení rozpočtu na vnější činnost EU má nový nástroj i širší záměr. Podpora EU už nebude omezena jen na mírové operace v afrických zemích, ale bude nově moct směřovat podporu kamkoliv na světě, což by mělo přispět k rychlejšímu nasazení a větší flexibilitě.

Česko rozšíření působnosti „mírového fondu“ vítá. „Do budoucna se tím otevírá možnost podpory partnerů nejenom v Africe, ale v zájmu geografické vyváženosti i v regionech východní Evropy a západního Balkánu,“ potvrzuje ministerstvo zahraničí. O tom, na jaké konkrétní země by se měl Evropský mírový nástroj zaměřit, v současné době členské státy diskutují.

Jen samotný mírový nástroj však z EU globálního hráče neudělá. „Nemyslím si, že tento krok by pozici EU nějak markantně posílil, v žádném případě ne přes noc a s tímto rozpočtem. Ve srovnání s jinými hráči je EU oslabena politickými, kulturními a jazykovými rozdíly, a proto je pro ni jednání jedním hlasem v zahraniční politice téměř nepřekonatelnou překážkou, kterou tento nástroj zmírňuje, ale neřeší,“ vypočítává limity unijního plánu Jana Kostrhunová.

Podle ní má novinka pro EU svá pro i proti, otevírá se tím možná i pomyslná Pandořina skřínka. „Pro EU má tato změna rozhodně přidanou hodnotu v možnosti rychleji reagovat, být flexibilní a nemít svázané ruce tváří v tvář agresivnějším hráčům, na stranu druhou to ale může poškodit její reputaci pacifistického aktéra, na kterém je postavena její existence a současná zahraniční politika,“ říká Kostrhunová.