Aktivity více či méně úspěšných dezinformačních influencerů v Česku drží při životě malá skupina věrných fanoušků, která je ochotna zaplatit za antisystémový obsah či happeningy. Silných příznivců konspirací a dezinformací je v české společnosti podle průzkumů jen minimum. Přesto se je influenceři neustále snaží oslovovat stále emotivnějším a radikálnějším poselstvím. Ať už kvůli vlastním politickým ambicím nebo proto, aby zalepili své osobní dluhy.

„Pomozte mým dětem, až tady nebudu,“ píše v emotivním komentáři na svém facebookovém profilu bývalá reportérka TV Nova Jana Peterková odsouzená nedávno k podmíněnému trestu za šíření dezinformací v době pandemie koronaviru. K výzvě o pomoc dětem přikládá i e-mailovou adresu. Kdokoli na ni odpoví, dostane automatizovanou odpověď s žádostí o finanční podporu a číslem účtu.

Většina z nich s touto aktivitou začala v době pandemie koronaviru, kdy se přímá komunikace s úzkou skupinou fanoušků ukázala jako dobrý zdroj finančního přivýdělku.

Ani pravomocný rozsudek, dvouletá podmínka a nařízená čtvrtmilionová pokuta, Peterkovou nezastavil. V šíření bludů pokračuje i v období války na Ukrajině. Když na pražském městském soudu probíhalo její odvolací stání, její příznivci dokonce vylomili dveře jednací síně.

Podobné emoce a radikalizace mají vzbudit mediální pozornost a s ní i pocit, že za Peterkovou stojí velké antisystémové hnutí, které dokáže slova proměnit v činy. Takový postup volí i další dezinformační influenceři, kteří začali být aktivní v době pandemie koronaviru. Pokud se totiž jejich činnost nevyvíjí, upadají v zapomnění a jejich místo zaujmou další.

Fundraiserka se sedmi exekucemi

Jana Peterková své počínání pečlivě zaznamenává na sociálních sítích, ať už jde o dezinformace o covidu, válce na Ukrajině, nebo tvrzení o údajně nelegálním rozdělení Československa a o tom, že žádná Česká republika ve skutečnosti neexistuje. Peterková má téměř 50 tisíc sledujících, které se snaží zabavit svým obsahem a získat od nich peníze.

Finance vedle dětí vybírala i na svého advokáta, údajnou prezidentskou kampaň či na svou podporu v době, kdy pobývá v nemocnici. „Hrozné bolesti, je opravdu hrozné, co se mi stalo. Kdo může pomoci, pište,“ píše u příspěvku, aby za tři dny zase naplno pokračovala ve své aktivitě.

Peterková také pro své fanoušky pořádá „webinář“ o tom, jak získat peníze. A to navzdory sedmi exekucím, které má podle informací z centrální evidence exekucí Cebia.

Pod příspěvky na sociálních sítích se pravidelně setkává s posměchem a kritickými reakcemi. Její cílovou skupinou jsou ale především silní příznivci konspirací a dezinformací. Těch je podle výzkumu webu iRozhlas v populaci zhruba šest procent.

Podle autorů výzkumu jde o lidi, kteří „projevují poměrně velký zájem o politiku. Zároveň ale silně nedůvěřují politickému systému a nejsou pevně přesvědčeni o tom, že je demokracie nejlepší způsob vlády“. O přízeň těchto lidí se navíc Peterková dělí s řadou další konspiračních influencerů.

„Studánková“ voda z obyčejné kohoutkové

Podobně jako Jana Peterková zkoušejí příznivce získat například i Pavel Zítko, Jakub Netík, Ladislav Vrabel, nebo odsouzení Tomáš Čermák a Patrik Tušl. Ti všichni z tématu covidu plynule přešli do kritiky podpory Ukrajiny či rovnou do aktivní podpory Ruska. Od svých fanoušků také žádají nebo v minulosti žádali peníze na „svou činnost“.

„Pandemie zesílila trend přeměny dezinformační scény z netransparentních médií na veřejné tváře. Manipulativní obsah se již neomezuje pouze na webové stránky a blogy, ale koluje na platformách jako Facebook, Telegram a YouTube,“ vysvětluje Kristína Šefčíková z Prague Security Studies Institute, která zpracovala studii mapující organizační a finanční struktury české dezinformační scény.

Dezinformace tak v Česku dosud nejsou propojeny s hlavním politickým proudem a nemají na společnost takový dopad jako třeba na Slovensku.

Obsah, který dezinformační aktéři vytvářejí, se stal podle ní interaktivnějším, včetně živých přenosů a videí, kde aktéři oslovují své příznivce velmi osobným a neformálním způsobem.

Konspirační influencery lze každý den vidět na sociálních sítích v různých situacích. Sedí doma, chodí po ulici nebo řídí auto. Při tom se natáčí na svůj telefon a stovkám a někdy i tisícům diváků vysvětlují své postoje k aktuálním společenským tématům. Využívají k tomu přitom často pochybné zdroje a neověřené či zcela lživé informace.

Většina z nich s touto aktivitou začala v době pandemie koronaviru, kdy se přímá komunikace s úzkou skupinou fanoušků ukázala jako dobrý zdroj finančního přivýdělku. Nasbírané částky na osobní či transparentní účty se pohybují v rozmezí od pár tisíců do vyšších stovek tisíc korun.

Peníze vybírali zmínění aktéři také na organizaci protestních akcí. Ladislav Vrabel, který v Srbsku prodává nemovitosti a v Česku čelí několika exekucím, takto na demonstrace získal téměř milion a půl korun přes transparentní účet své manželky. Dnes vybírá peníze jak na transparentní, tak na osobní, netransparentní účet.

Pavel Zítko a Jakub Netík v minulosti prodávali pochybné zboží jako neověřený lék na covid Ivermektin nebo fén na vodu za desítky tisíc korun, který údajně z běžné vody z kohoutku udělá „studánkovou“.

Častým společným rysem konspiračních influencerů je též vyšší počet exekucí. Vrabel, Peterková, ale také Netík či Tušl dluží i stovky tisíc korun.

Příběh o prezidentské kandidatuře

Konspirační influenceři jsou však jen jednou částí dezinformační scény v Česku. Patří tam i klasické dezinformační weby, různé spolky a organizace vzniklé v období koronaviru, nebo zástupci některých politických uskupení, jako je SPD, Trikolóra či nově vzniklé hnutí PRO podnikatele Jindřicha Rajchla.

„Do pandemie covid-19 tvořily dezinformační scénu především alternativní online média šířící dezinformace a konspirace. Převážně byla netransparentní, standardně skrývala a zastírala svou vlastnickou strukturu, přispěvatele a financování,“ říká Šefčíková s tím, že nyní mají větší dosah právě zmiňovaní samozvaní „bojovníci za svobodu“.

To jsou podle ní různí „influenceři, celebrity, krajně pravicoví či levicoví politici a jednotlivci, kteří se začali zapojovat do dezinformačního diskurzu pro svůj osobní zájem, například aby pokryli své dluhy nebo vstoupili do politiky“.

Jana Peterková nebo Pavel Zítko například tvrdili, že chtějí kandidovat v posledních prezidentských volbách. Zpětně to však vypadá, že volby jim posloužily spíše jako další příležitost pro vytvoření nového příběhu, na který mohou lákat své příznivce, aby je podpořili.

Ve skutečnosti je politický potenciál těchto lidí kvůli extrémní vyhrocenosti jejich postojů minimální. Navíc často dochází ke kolizi zájmů, kdy se mezi sebou jednotliví aktéři dohadují a nechtějí spolupracovat. Příkladem jsou právě zmínění Peterková a Zítko, kteří aktivně kritizují Rajchlovo hnutí PRO, které se zatím oproti nim zdá svou rétorikou umírněnější.

„Dezinformační aktéři zatím většinou zůstávají antisystémovou silou na okraji mediálního prostoru i politického spektra. V případě mnoha aktivistů a občanských hnutí však nelze vyloučit budoucí politické aspirace, protože pravidelně interagují a spolupracují s politickou částí dezinformační scény a často mají vlastní neúspěšnou politickou minulost, která je přivedla k občanskému aktivismu,“ říká Šefčíková.

Dezinformace tak v Česku dosud nejsou propojeny s hlavním politickým proudem a nemají na společnost takový dopad jako třeba na Slovensku. Tam se o dezinformace běžně opírají i mainstreamoví politici, kteří dlouhodobě vedou v průzkumech před parlamentními volbami letos v září.

Text vznikl na základě analýzy české dezinformační scény, na které HlídacíPes.org spolupracoval s Prague Security Studies Institute za podpory Open Information Partnership