Tomio Okamura. Autor: Josef Albrecht pro HlídacíPes.org

Dezinformace a konspirace: cesta do hlubin zmatené a vyděšené duše

Napsal/a Robert Břešťan 24. března 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

POZNÁMKA. „A vy si opravdu myslíte, že byl premiér Fiala v Kyjevě? Jak to asi mohl vlakem časově zvládnout? Nevím, komu sloužíte, ale pravda vyjde časem najevo…“ Ukázky z hlubin myšlení těch, kteří vidí spiknutí za vším, žijí ve světě, kde „je všechno jinak“, „média nám lžou“ a je třeba „sdílet, než to smažou“, není na internetu třeba dlouho hledat. Najdou si nás samy.

I když byla řada alternativních (konspiračních, propagandistických) serverů po letech nerušeného provozu ze dne na den nuceně vypnuta, jejich publikum nikam nezmizelo, nepřestalo existovat, ani nezměnilo svůj světonázor.

Jsou tu nadále s námi a i dál je tedy na místě otázka: kdo to je a proč je tak nakloněn věřit, že svět je plný konspirace, letadla na nás sypou chemtrails, vědci a média lžou v zájmu nějakých vyšších elit a že po americkém přistání na Měsíci byla zinscenovaná třeba i nedávná cesta do Kyjeva premiéra Fialy?

Porozumět příliš složitému světu

Ať se nám to líbí, nebo ne, žijeme v době postfaktické, kdy data, vědecké důkazy i ověřená fakta ztrácejí ve veřejné diskusi sílu, protože vždy stačí říct, že je to možná jinak a já si prostě myslím (nebo mám pocit), že to není pravda. Důkazů a argumentů již dále netřeba.

Je snadné nad lidmi, kteří konspiračním teoriím věří, přiživují je, šíří či je aktivně vyhledávají, ohrnout nos, ignorovat je, či si pomyslet něco o hlouposti či o neúspěšných životech. Jenže skupina takových lidí je navzdory všeobecnému přesvědčení velmi pestrá – věkem, místem bydliště, vzděláním i politickou orientací.

Ve své knize Neznámá společnost to srozumitelně popisuje sociolog Pavel Pospěch: „Dezinformační servery jsou v diskusi o postfakticitě vysoce atraktivní materiál – rozhodně atraktivnější než složitá debata o pocitech odcizení a dezorientace, které mezi veřejností cítíme, ale neumíme dosud dobře pojmenovat a měřit.“

Důležitou roli ve vztahu k ochotě (ne)přijímat dezinformace a konspirační teorie hraje obecně spokojenost s vlastním životem, postavením ve společnosti nebo vlastní očekávání směrem do budoucna. Porozumění motivacím, které vedou k důvěře v dezinformace, je zásadní.

V části společnosti jsou hluboce uložené pocity křivdy, neférovosti, nerovnosti, pocit lidí, že zrychlenému globálnímu světu již nerozumějí, ale i obavy ze ztráty jistot či takzvaných tradičních hodnot, o nichž jsou přesvědčeni, že jsou jediné správné a chtějí se v tom s podobně smýšlejícími utvrzovat.

Po prvotním šoku z války na Ukrajině a překvapeném mlčení konspirátorů a dezinformátorů se postupně tato scéna znovu probouzí, zapleveluje debaty na sociálních sítích, vypnuté servery se dříve nebo později vrátí třeba na doménách registrovaných v USA či jinde v zahraničí. Protože poptávka po jasných „pravdách“, jednoduchých řešeních a srozumitelném výkladu světa tu je a bude i nadále.

Ještě jednou Pavel Pospěch: „Samotná znalost pravdy nás z víru dezinformační exploze nedostane. Jádrem dezinformační exploze není nabídka, nýbrž poptávka: ne to, co píší dezinformační servery, ale to, co hledají jejich čtenáři. Čtenáři dezinformačních serverů, stejně jako čtenáři všech jiných serverů, nehledají primárně pravdu – a proto s nimi také pravda zmůže tak málo. To, co primárně hledáme, je narativní věrnost, soulad s příběhem, kterému důvěřujeme a který nám umožňuje připsat světu smysl (…) vytvořit dojem, že rozumíme tomu, jak věci skutečně jsou.“

Kdo nabídne odpovědi

Otázkou, na niž – zdá se – zatím nikdo nenašel odpověď, je, co s tím. Těžko se ale smířit s přístupem, že informace a dezinformace, pravda a lež jsou stejně hodnotné a že je vlastně jedno, zda si z nepřeberné nabídky zpráv vybereme ověřené informace, nebo vyfabulovaný konspirační žvást.

Nelze ignorovat fakt, že dezinformace (nepravdivé informace šířené záměrně s úmyslem manipulovat cílové publikum) znamenají bezpečnostní hrozbu a cíleně podrývají důvěru ve stát a demokracii.

Dosavadní zkušenosti ale ukazují, že že negativní vliv lží, polopravd a fabulací nelze vymýtit jen jejich vyvracením, zavíráním konspiračních a dezinformačních webů či jinou represí vůči jejich původcům a šiřitelům; je třeba se zaměřit na dlouhodobou a setrvalou snahu o posilování důvěry v demokratické instituce a kvalitní nezávislá média.

Jak pro server Lupa.cz řekla digitální antropoložka Marie Heřmanová, která se v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR věnuje studiu dopadů nových médií:

„Potřebujeme hlavně řešit společenské nerovnosti, nedůvěru v instituce, politiky, veřejnoprávní média… To, čím lidé každodenně žijí a na co jim pravděpodobně potom nějaký dezinformační kanál nebo konspirační web nabízí odpovědi, kterém jim nikdo jiný nedává.“

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)