Pátého října 2009, tedy za pár dní přesně před deseti lety, pípnul všem zaměstnancům zpravodajství České televize ve schránce mail. Napsal ho tehdejší ředitel zpravodajství Milan Fridrich a šlo o historicky první pokus stanovit pravidla chování veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích. Vyvolala ho kauza zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT Jindřicha Šídla, který na Facebooku tituloval čínskou velvyslankyni jako arogantní bábu.

Kauza kolem „arogantní báby“ je dobře známá a zdokumentovaná. O pár dní později si dění na Kavčích horách všimly velké deníky. Nejprve Lidové noviny a pak i Mladá fronta DNES přinesly 10. a 11. října 2009 články, v nichž si všímají pravidel, která Fridrich zaměstnancům stanovil.

Jindřicha Šídla, dnes politického komentátora na Seznam Zprávy, tehdy udal redaktor Haló novin Milan Rokytka. Televize věc veřejně neventilovala, obsah Fridrichova interního mailu ale, jak už to v médiích chodívá, unikl.

Připomeňme si ho.

Co napsal Milan Fridrich redaktorům zpravodajství

______________________________________________
From:   Fridrich Milan
Sent:   Monday, October 05, 2009 5:08 PM
To:     Redakce zpravodajství
Subject:        Upozornění
Importance:     High
______________________________________________

Vážení kolegové,

Nová média a diskusní kluby otevírají nové neformální možnosti komunikace.

Jedním z těch médií je Facebook.

Respektujte, prosím, fakt, že pokud vystupujete v takové sociální síti svým veřejně známým jménem, Vaše vystupování musí být v souladu s kodexem a redakčními pravidly ČT. Co to znamená? Zdržet se komentářů na veřejné představitele „za hranou“ vkusu, zdržet se agitace.

Všechny věci, které na Facebooku uděláte mohou být proti Vám použity, jakožto proti zaměstnancům ČT, bude problematizována Vaše nestrannost a objektivita, kritizován Váš aktivismus, boj jako něco nevhodného z hlediska pracovníka média veřejné služby. A bude někým možná kritizována také objektivita a věrohodnost celého zpravodajství.

Dosud existovalo jen pravidlo pro média, že zaměstnanci zpravodajství ČT (a nejen oni) mohou komentovat veřejné dění a další věci pouze s písemným souhlasem vedoucího. Je to zcela běžná věc i v jiných evropských veřejnoprávních médiích, která podléhají přísným pravidlům objektivity, kdy za čímkoliv nesmí být vidět názor redaktora.

Jakožto pracovníci ČT jste veřejné osoby a tím pádem je na Vás při prezentaci osobních postojů pohlíženo jako veřejné osoby, nikoliv soukromé.

Facebook už dávno není pouze sociální síť, kde si dopisujete s kamarády, nýbrž médium, v němž si musíte zachovat nadhled a odstup od různých aktivistických akcí, peticí, stávání se fanouškem určitých stran a politiků a vyhýbat se politickým názorovým střetům.

Pokud Vám to činí problém, měli jste si kdysi rozmyslet, zda chcete být veřejnou osobou, která dobrovolně přijímá určitá omezení a principy kvůli poslání práce, kterou zastává, nebo být jen „Pepou Novákem“. Pokud to nechápete, není práce v ČT pro Vás vhodná.

Díky za pozornost

Mgr. Milan Fridrich
ředitel zpravodajství,
aktuální publicistiky a sportu

HlídacíPes.org oslovil jak Milana Fridricha, tak Jindřicha Šídla s otázkou, jak s odstupem deseti let tehdejší dění hodnotí. A zda se prezentace novinářů za tu dobu kultivovala.

Fridrich nechal otázky bez odpovědi, Šídlo říká, že novináři se obecně chovají profesionálněji než před deseti lety: „I když někdy tedy taky koukám, co tam někteří předvádějí,“ dodává.

Milan Fridrich měl podle něho tehdy se svým upozorněním pravdu. „I když jsem ji měl já, protože čínská ambasáda se v Česku skutečně chová jako arogantní bába. Což si můžu dovolit říct dneska v satirickém pořadu, ale ne jako zástupce šéfredaktora RZ ČT na Facebooku. Takže nějaká pravidla se tím skutečně nastavila, a dokud jsem byl v ČT, byl jsem na sociálních sítích mnohem opatrnější než dnes, i když pořád se některá pravidla snažím dodržovat,“ říká Šídlo.

Obecně podle něho platí, že na sociální sítě by novinář neměl napsat víc, než může napsat nebo odvysílat ve svém médiu. „Což jsem mimochodem psal do všech kodexů, jejichž přípravy jsem se účastnil,“ říká Jindřich Šídlo.

V ČT vzniká „facebookový“ kodex

Jak nedávno upozornil oborový server Médiář.cz, Česká televize teď, po deseti letech, opět hledá cestu, jak nastavit konkrétní pravidla chování svých reportérů na sociálních sítích – tentokrát už nejen na Facebooku.

Veřejně dostupné normy pro užívání sociálních sítí v tuto chvíli nemá podle Médiáře žádná ze tří veřejnoprávních institucí – Česká televize, Český rozhlas ani Česká tisková kancelář. Nejblíž k nějaké regulaci jsou v ČTK, která má přímo ve svém Etickém kodexu následující větu: „Zaměstnanci ČTK nevyvíjejí politickou činnost a další aktivity, které by mohly ohrozit pověst nestrannosti agentury. To se týká i zveřejňování názorů a postojů na internetu, včetně sociálních sítí.“

Líbí se vám naše texty? Dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa 2019 – klikněte na obrázek níže.

Děkujeme za podporu. Redakce HlídacíPes.org

V České televizi teď dokument vzniká a vede se debata o tom, jakou bude mít podobu. Mělo to být nařízení ředitele zpravodajství, což je závazný dokument, podle posledního zjištění Médiáře se ovšem iniciativy chopil přímo generální ředitel Petr Dvořák, jehož nařízení bude mít jednak větší váhu a dopadne i na pořady, které nevyrábí přímo redakce zpravodajství.

„Nejsme jediná instituce, která to řeší, inspiraci jsme si vzali nejen ze zahraničí, to znamená jak to řeší novináři v BBC, takovéhle opatření či kodex má ale i ČTK. Z těchto materiálů vycházíme s tím, že jsme si řekli, že je dobře, aby to vzniklo interně v rámci divize zpravodajství, které se to asi týká nejvíc,“ citoval Dvořáka Médiář.

Jak komentují politiku osobnosti veřejnoprávní novinařiny?

Deset let od Šídlovy „arogantní báby“ je diskuze o vyjadřování veřejnoprávních novinářů opět na stole. Novináři z projektu HoupacíOsel.cz připravili unikátní analýzu, jejíž závěry se souhlasem redakce zveřejňujeme v plném znění. Autory analýzy jsou: Soňa Braunová, Anna Halamová a Jan Žabka.

Jak vypadá aktivita českých veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích dnes? Houpací Osel prošel sto náhodně vybraných příspěvků na facebookových a twitterových profilech šesti veřejnoprávních novinářů, kteří jsou na těchto sociálních sítích aktivní. Cílem analýzy bylo zodpovědět následující otázky:

– Kolik z analyzovaných příspěvků se věnuje politice nebo politikům?
– Jakých politiků a politických stran se tyto příspěvky týkají?
– Jde o informativní nebo komentativní příspěvky?

Z analýzy vyplývá, že příspěvky, které se věnují politice, politikům, politickému dění a kauzám, se ve většině případů týkají prezidenta Miloše Zemana a jeho okolí nebo premiéra Andreje Babiše a hnutí ANO. Zde je nutno dodat, že obě osoby zastávají nejvyšší pozice v zemi a zájem novinářů o ně je tedy logický.

Václav Moravec (TW: 135 000 sledujících, FB: 40 000 sledujících)

Jednoznačně nejsledovanějším veřejnoprávním novinářem na sociálních sítích je moderátor pořadu Otázky Václava Moravce, a to i přesto, že v posledních letech svou aktivitu značně omezil. Václav Moravec na Twitteru působí od roku 2011. Ze sta analýzovaných příspěvků se Moravec zhruba ve třetině věnuje aktuálnímu politickému dění v Česku a zahraničí, a to ve většině případů komentativní formou. V informacích o svém profilu uvádí, že v příspěvcích nevyjadřuje názory České televize.

Mezi nejčastější česká politická témata u Moravce patří Hrad a prezident Miloš Zeman. „Hradní divadelní slavnosti. Program dne: absurdní drama Odcházení. V hlavních rolích: M.Z. (Miloš Zeman) a B.S. (Bohuslav Sobotka). Nepřístupné mládeži do 18-ti let,“ glosoval například dění okolo vládní krize v roce 2017. Za poslední rok na svůj profil přidal pouze pět příspěvků.

Ačkoli na Facebooku má okolo 40 tisíc sledujících, jeho aktivita na této sítí je v posledních letech podstatně nižší. Nejaktivnější byl do roku 2013. Od té doby přidává příspěvky v řádu jednotek ročně. Tyto příspěvky jsou většinou informativní a týkaly se voleb do poslanecké sněmovny a prezidentských voleb.

Na dotazy redakce Moravec neodpověděl.

Marek Wollner (TW: 8 500 sledujících, FB 15 000 sledujících)

Marek Wollner je šéfredaktorem reportážní publicistiky České televize a na sociálních sítích je aktivní každý den. Na první pohled je viditelný rozdíl v jeho přístupu k Twitteru a k Facebooku. Na twitterovém účtu Wollnera převažují informativní příspěvky týkající se pořadu Reportéři ČT, ze 100 analyzovaných tweetů se politice věnuje pouze v 15. Naopak na jeho facebookovém profilu se politiky týká téměř polovina příspěvků (47 ze 100 analyzovaných).

Wollnerův Twitter lze považovat spíše za pracovní než osobní, jelikož drtivá většina jeho příspěvků slouží jako „upoutávka“ na nadcházející díl publicistického pořadu Reportéři ČT. Přesto Wollner nijak v informacích o profilu neuvádí, že by byl zaměstnancem České televize, ani to, že jeho názory nevyjadřují názory redakce.

Přesto se v pětině analyzovaných příspěvků věnuje politice, a to převážné prezidentovi Miloši Zemanovi a premiérovi Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO. „Zabouchl dveře americkému velvyslanci na Hrad, norskou velvyslankyni chtěl bezdůvodně vypovídat ze země. Před Čínou a čínským velvyslancem padá na kolena. Kdo to je? A/ Správce čínské provincie. B/ Český prezident,“ komentuje v jednom z letošních příspěvků.

Na Facebooku se Wollner politice věnuje téměř v polovině analyzovaných příspěvků, z toho se 22 týká hnutí ANO nebo Babiše. Na této sociální sítí je však Wollner oproti Twitteru nejen aktivnější, ale i sdílnější. Jen za poslední rok přidal přes 300 příspěvků, které jsou často mnohem rozsáhlejší (což se odvíjí od nastavení jednotlivých sociálních sítí). Navíc zde Wollner uvádí své angažmá v České televizi.

„Pokud jste obviněný, většinou si vždycky myslíte, že to na vás někdo ušil, nebo to aspoň říkáte. Když jste k tomu premiér, můžete se postarat o to, aby policie začala brát vaše slova sakra vážně. Například můžete vyměnit šéfa policie a taky šéfa GIBS, který začne vašeho policajta vyšetřovat. Všechny tyhle věci, které mnozí předpokládáme od samého začátku, se krok za krokem naplňují. Bez studu, bez skrupulí, jedna po druhé, jako podle přesného jízdního řádu. Můžete na to jen koukat. A říkat, že takhle to v demokracii nechodí. Ale to je v zemi bez úcty k demokracii buřt,“ píše k dění okolo Babiše Wollner.

Redakce Houpací Osel Wollnera oslovila s dotazem, zda jeho vyjadřování nemůže mít dopad na vnímání jeho novinářské práce, případně zda to v očích části společnosti nemůže snižovat důvěryhodnost veřejnoprávního média. Wollner toto odmítá a věří, že jeho aktivita na sociálních sítích naopak důvěryhodnost České televize zvyšuje. „To médium má totiž novináře, který se nebojí dokonce kritizovat nejmocnější muže v zemi, a to je práce novináře,“ vysvětluje. „Tu otázku si musíte položit naopak. Kdyby mě tolik lidí nesledovalo, tak by to skutečně znamenalo, že jsem nedůvěryhodný. Na Facebooku mě sleduje 20 tisíc lidí a mé posty lajkují a komentují stovky, ba tisíce lidí, což autorům zamýšlené regulace nepochybně vadí. Samozřejmě se držím kodexu, faktické správnosti i principu padni, komu padni,“ dodává.

„Novinařina je komentování právě toho, co se teď děje a právě toho, co podnikají, dělají a zamýšlejí ti nejmocnější v zemi, zvlášť v případě, kdy hrají jistý tandem. To je pro novináře, který je kritický, spousta zdrojů, příležitostí a inspirace,“ říká Wollner.

Wollner také upozorňuje, že pokud by redakce Houpací Osel analýzu profilu vyhotovila před nástupem Babiše, zjistila by, že nejvíce zpráv se týká zneužití moci vládních představitelů, případně vládních stran a jejich kmotrů.

Nora Fridrichová (TW: 17 000 sledujících, FB: 12 000 sledujících)

Moderátorka pořadu České televize 168 hodin Nora Fridrichová obě analyzované sítě využívá pro komentování politiky a ke sdílení svých osobních zážitků. Výjimkou nejsou ani příspěvky, kterými odkazuje na svou pracovní činnost. Facebook navíc využívá k aktivitám, kterými podporuje matky samoživitelky.

Fridrichová již před prázdninami vzbudila pozornost svou glosou tuzemské politické situace, kdy napsala, že by politickou situaci mohly pomoct zlepšit letenky pro lidi 40+ mimo Evropu. Politickému dění se na Twitteru věnuje ve čtyřiceti ze sta analyzovaných příspěvků. Z toho nejvíce sdílí příspěvky o okolí Hradu a Zemana, případně hnutí ANO a Andreje Babiše. Na svém profilu neuvádí, že pracuje pro Českou televizi ani že její názory nejsou názory redakce.

Fridrichová na svém Twitteru (i na Facebooku) sdílela například koláž sedícího Zemana na summitu NATO s před ním ležícím novinářem Milanem Rokytkou (viz foto níže). Nebo krátce glosovala situaci, kdy předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO) hrál na kytaru na pultu v Poslanecké sněmovně. „Papaláš papaláš s kytarou si to rozdáš hell yeah!“ napsala.

Na Facebooku se věnuje politice zhruba ve třetině příspěvků. I zde se nejvíce věnuje Babišovi, hnutí ANO, Zemanovi nebo Hradu. „Hele, já byla jednou na besedě na State Departmentu a dokonce i v Pentagonu, takže vlastně můžu říkat, že mám za sebou praxi na dvou amerických ministerstvech,“ napsala si na Facebook po tom, co Babiš o tehdejším kandidátovi na primátora Prahy Petrovi Stuchlíkovi řekl, že má za sebou Harvard. Ten tam přitom jen absolvoval kurz pro majitele firem.

Také po incidentu, kdy v Polsku obvinili ze špionáže bývalého důstojníka polské kontrarozvědky a Číňana pracujícího pro firmu Huawei, komentovala Fridrichová siuaci: „Poláci, jste čučkaři, náš pan prezident říká, že Huawei je v pohodě.“

V rozhovoru pro DVTV pak Fridrichová řekla, že se sama sebe vždy před zveřejněním příspěvku na sociální sítě ptá, zda to, co napsala, by mohla zveřejnit i v televizi. „A de facto ano. My totiž v tom pořadu 168 hodin nějakým způsobem k těm věcem zaujímáme postoj, komentujeme ten stav a dopouštím se tam i nadsázky, některé rubriky opravdu nadsázkou jsou,“ řekla a dodala, že její pořad není zpravodajský, ale publicistický.

V kodexu České televize se píše, že její „redaktoři si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor.“ Tohoto bodu se týkala jedna z otázek rozhovoru na DVTV: „Může divák věřit v nestrannost moderátora, když si ze sítí přečte jeho ostrý názor na věc?“ Tento bod kodexu si však Fridrichová nestaví k hodnocení aktuálního stavu ve společnosti, ale k podpoře politických subjektů. „Trochu se domnívám, že ten kodex nereflektuje informační vývoj ve společnosti. Dnes těch možností, kde se novinář vyjadřuje a na nějaké věci upozorňuje, více a krátké glosy, které já na sociálních sítích píšu, jsou jednou z nich,“ řekla.

Méně komentářů, více informací

Ačkoli i další novináři, jejichž profily redakce Houpací Osel analyzovala, jsou na sociálních sítích aktivní, je na první pohled vidět rozdíl v přístupu ke sdíleným příspěvkům. Přestože se často věnují politickým tématům nebo politikům, jejich příspěvky jsou spíše informativní než komentativní, případně jsou doplněny o otázky, které konkrétní novinář k tématu má.

Navíc na svých profilech na rozdíl od Moravce, Fridrichové a Wollnera nemají tolik sledujících. Nepřesahují hranici 10 tisíc.

Marie Valášková Bastlová (TW: 3 000 sledujících, FB: 500 sledujících)

Analytička a redaktorka Českého rozhlasu Marie Bastlová ve svém profilu uvádí, že je „novinářka, moderátorka pořadu Dvacet minut Radiožurnálu. Kromě pádů vlád, voleb a politických skandálů ji baví lyže a víno. Její tweety jsou soukromé.“

I když píše, že její tweety jsou soukromé, jejich převážná většina se týká pořadu Dvacet minut Radiožurnálu. V příspěvcích často používá označení #20minut a označuje v nich také Radiožurnál pod twitterovým jménem @Radiozurnal1.

26 tweetů ze 100 je právě o pořadu Dvacet minut Radiožurnálu. Z nich jenom 3 jsou rozhovory o zahraničním dění nebo politice. To je nejspíš dané charakterem pořadu, který Český rozhlas na svých stránkách popisuje jako „aktuální rozhovory s aktéry nejdůležitějších kauz uplynulého dne“.

Valášková Bastlová má na svém Twitteru převážně příspěvky o aktuálním dění v České republice, přesto se ve většině případů zdržuje osobních komentářů, spíš poukazuje na kontext, nebo pokládá k tématu otázky. Obdobně vypadá i její Facebook. I tak můžeme na jejich profilech na komentativní příspěvky narazit, byť jsou v menšině. „Miloš Zeman večer oznámí rozhodnutí o milosti pro Kajínka. Jestli ale spíš neodvádí pozornost od toho, jak nezvládá vládní krizi a prohrává s Bohuslavem Sobotkou,“ napsala v době vládní krize v roce 2017 na svůj Twitter.

Přesto si myslí, že komentování politiky na sociálních sítích může ohrozit důvěryhodnost práce novináře. „Vlastně mě mrzí, že jste nějaké komentativní příspěvky našli. Snažím se jim totiž zcela vyhýbat,“ reaguje na analýzu.

Jde podle ní o rozhodnutí každého, jak na sociálních sítích vystupuje. Valášková Bastlová používá sociální sítě, zejména Twitter, jako „novinářský“ kanál, kde zveřejňuje svou práci a práci svých kolegů. „Protože se mnoho let věnuji politice, dávám tam i jiné zajímavé zprávy z politiky. Twitter je pro mě také jedním z kanálů, kde čerpám zpětnou vazbu na svou práci,“ vysvětluje s tím, že jí jde především o důvěryhodnost.

Michael Rozsypal (TW: 6 000 sledujících, FB: 700 sledujících)

Její kolega z Českého rozhlasu Plus Michael Rozsypal na svém Twitteru upozorňuje, že jeho „tweety nevyjadřují stanovisko ČRo. RT, citace či follow neznamená souhlas“.

Rozsypal na svých sociálních sítích nejčastěji sdílí informace o vysílání a tématech, kterým se právě ten den věnuje. Často jsou tyto příspěvky doplněny o videa přímo z práce. K příspěvkům využívá citace ze svých pořadů nebo otázky, které bude klást svým hostům tak, aby vyvolaly u jeho sledujících zájem. Vyhýbá se osobním komentářům či sdílení svého názoru, v příspěvcích pouze informuje. Stejně vystupuje jak na Twitteru, tak i na Facebooku.

Tomáš Drahoňovský (TW: 6 000 sledujících)

Poslední analyzovaný profil patří moderátorovi České televize Tomáši Drahoňovskému. „Politika, funk, e-mobilita, board, bike a někdy i humor v limitech Kodexu České televize,“ uvádí na svém profilu.

Drahoňovský se zdržuje komplexnějšího komentování politického dění v České republice. Například k bonmotu prezidenta Miloše Zemana, který pronesl při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, o tom, že by se novináři měli zlikvidovat, napsal: „Tohle ruské žertování…“ Na Facebooku se Drahoňovský politice věnuje jen minimálně, většina příspěvků se týká jeho působení v kapele, koníčků, případně práce.

Drahoňovský věří, že glosování, jízlivost a ironické příspěvky ze strany veřejnoprávních novinářů mohou být jedním z faktorů, proč část společnosti nedůvěřuje veřejnoprávním médiím. Nevhodně napsané vyjádření podle něj představuje munici pro všechny, kteří by rádi viděli Českou televizi jako slabší a pokornější instituci. „Otázkou ovšem zůstává, zda by si v případě, že by postrádali tento typ munice, nenašli obratem jiný,“ přiznává pro Houpacího Osla.

Problém sociálních sítí vidí v tom, že se z nich stal prostor pro politickou diskuzi a propagandu. Z debat, které probíhají anonymně a v textové podobě, se podle něj po chvíli vytratí racionálnost, na čemž se dle svých slov nechce podílet. „Zveřejňovat svůj názor v takovém prostředí postrádá jakýkoli smysl. Novinář, který pracuje ve zpravodajství, má zveřejňovat toliko fakta,“ říká Drahoňovský a dodává, že novináři – a je jedno jestli z veřejnoprávního nebo soukromého média – by v ideálním případě na sociálních sítích neměli vůbec publikovat. „Rád v tomto smyslu občas říkám, že pro mě jsou jedinými přijatelnými příspěvky fotky psů, koček, hor a moře,“ doplňuje.

Drahoňovský možné regulace aktivit veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích vnímá jako plné právo jakékoli firmy stanovit si etická pravidla, která přísluší k výkonu konkrétní profese. „Ta, která má ve štítu deklarovanou službu veřejnosti, obzvlášť,“ říká. Směrodatná je pro něj ale část kodexu, která říká, že „moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost“.

„Kodex tím sice rozumí průběh vysílání, moderátor ovšem nepřestává být pracovníkem České televize ani ve svém volném čase. Člověk, který zastává významnou funkci v médiu veřejné služby, by si měl minimálně umět spočítat, zda skupina, která si přečte jeho příspěvek, není náhodou srovnatelně velká jako ta, která sleduje jeho pořad,“ zakončuje.

Nemít sociální sítě

Na sociálních sítích nejsou všichni veřejnoprávní novináři. Jednou z osobností, které Facebook ani Twitter nemají, je i moderátorka České televize Světlana Witowská.

„Účty na sociálních sítích nemám z mnoha důvodů a jedím z nich je i fakt, že pracuji ve veřejnoprávní televizi. Je to čistě moje osobní rozhodnutí,“ vysvětluje pro Houpacího Osla s tím, že „nikomu nechce dávat prostor pro nemístné urážky a útoky, kterým je Česká televize v poslední době vystavena“.

Co se týče jejích kolegů, kteří se na sociálních sítích vyjadřují k aktuálnímu politickému dění, je pro Witowskou důležité, aby si svou objektivitu a nestrannost obhájili objektivní a nestrannou prací. A dodává: „Tito kolegové jsou často terčem hrubých a vulgárních urážek. A já si myslím, že nikdo, ani novinář veřejnoprávní televize, si nemusí nechat vše líbit, takže jejich reakce na útoky jsou jejich věc a mi to nepřísluší hodnotit.“

Snahu o regulaci pouze veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích nepovažuje za zcela fér. Podle Witowské by měl mít v sobě každý novinář „jistou dávku autoregulace“.

Ačkoli nemá sociální sítě, přiznává, že i ona sama má názory a chodí volit, přesto věří, že v práci přistupuje ke všem stejně – bez předsudků a nezaujatě. „V každém okamžiku ovšem přistupuji k tématům kriticky, snažím se o rozvoj demokratických hodnot společnosti, vždy stojím na straně lidské důstojnosti a základních lidských práv a svobod, v duchu kodexu České televize,“ říká.